Koule

22.03.2023

Posloucháno jako rozhlasová hra s Pavlou Tomicovou. A byla to pecka. Už dlouho jsem se tak od srdce nezasmála. Smích Pavly Tomicové v člověku probudí skvělou náladu.

21.01.2021

„Moderátor: Pojďme k něčemu veselejšímu…
Milena: To se nelekejte, že bečím, to já jsem naměkko hned. Hnedka moldánky, že jo, ale uvnitř jsem z žuly, pane redaktor. Dyť kdybych nebyla, tak dodnes kydám u nás na statku a ne tady do mikrofónu, že jo? (Svému vtipu se hromově chechtá)“

Jedná se sice o rozhlasovou hru, ale já dala přednost tištěnému slovu. A hned 2x:-D Tento kontroverzní literární počin jsem si na jednu stranu velmi užívala, bavila jsem se, dalo by se říct, přímo královsky, ale na stranu druhou jsem se cítila maličko provinile. Nerada se bavím na účet někoho jiného. A zde je hned jasné, koho si máte dosadit za koulařskou legendu Milenu a slavnou běžkyni Radmilu. Osobně o tom, že jim k úspěchu dopomohl doping, nepochybuji. Ale až díky Kouli jsem o problematice dopingu v bývalém Československu začala uvažovat komplexněji. Nikoho neodsuzuji, spíš je mi těch sportovců líto. Státem řízený doping a sportovci jako prostředek, jak ukázat, že je východní blok lepší než ten západní. No není to šílené?

Při čtení jsem si vybavila, jak předobraz běžkyně Radmily kdysi popsal můj taťka. A když jsem si k ní teď v souvislosti s Koulí dohledávala informace a viděla její fotku ze závodu s velkým Z (r. 1983), tak musím říct: „Máš recht, tati.“:-)

„Posměch a slzy – mý odvěký bratři.“

05.01.2020

Neskutečné! Upřímně od srdce jsem se zasmála, ale byly i momenty, kdy jsem jen stěží zamačkávala slzu.
Samozřejmě, že všichni víme, kým především byla hlavní postava inspirována, a mnohým tato osobnost není po chuti. Nemůžu říct, že by mi kdy HF byla nějak zvlášť proti srsti, nebo že by mi byla kdovíjak sympatická, ale postava v Kouli vystupující je správně tragikomická, a tak se čtenář snadno zasměje její trapnosti či obskurnímu vystupování, ale takřka stejně snadno si uvědomí, že v něm vzbuzuje soucit a snad i lítost.

Já prostě nevím.
Mezi veřejně činnými osobnostmi bych našel jen velmi málo lidí, kteří jsou mi tak nesympatičtí jako paní Fibingerová. Vadí mi jak intuitivně (tónem hlasu, nadužíváním zdrobnělin...), tak i při racionálním pohledu (nereflektováním své minulosti, nepoctivou prací s argumentací). Je to zkrátka žena, která si vyloženě říká o zesměšnění, u které mám pocit, že si zesměšnit zaslouží, že je to snad i společensky prospěšné – drsným způsobem si na jejím příkladu ukázat, jak trapná a lidsky nedůstojná je taková kariéra, jakou udělala. A jak směsní jsme my, pokud obdivujeme někoho takového.
Navíc je to celé fakt vtipné, trefné, chytře udělané, precizní v detailech. V podání Pavly Tomicové skvěle zinscenované. A v tom je možná problém – tahle hra je tak dobrá, že je věrohodná ... až moc. Posluchač tak (na rozdíl od pořadů jako bylo Tele Tele a podobných) nemusí rozeznat, co je nadsázka a co je pravda o jejím životě. To mi přišlo vůči paní Fibingerové kruté příliš, nakonec mi jí – k mému překvapení! - bylo dokonce i líto. Měl jsem totiž pocit (zde připouštím, že se může jednat pouze o moji přecitlivělost), že takového zacházení ze svým soukromým a intimním prostorem by měla být uchráněn i někdo tak protivný, jako je Helena Fibingerová.

09.12.2013

Knižku som síce nečítal, ale rozhlasová hra s excelentnou Pavlou Tomicovou v hlavnej úlohe bola super.