Královna věků
David Eddings
Kouzelnice Polgara série
< 2. díl
Kouzelnice Polgara je dalším příspěvkem k velkolepé epické řadě, která začala Belgariadem a pokračovala Malloreonem. David Eddings opět prokázal svou představivost, humor a vypravěčské schopnosti, které dělají z jeho knih nejpopulárnější díla svého druhu. Je to příběh v kterém se konečně zjevuje celá pravda o Belgariadu. A proto se vraťme k osudu královny světa, historii bohů, králů a lidí trvající sedm tisíc let a proroctví, které stálo na velikosti jedné kouzelnice... Druhá kniha ze dvou.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1999 , ClassicOriginální název:
Polgara the Sorceress, 1997
více info...
Přidat komentář
Zatímco u první knihy jsem říkal, že oproti Belgaratovi držela více pohromadě, autor tolik nepřeskakoval v čase a tudíž měl čas na více detailů, v Královně věků už to neplatí... a skáče se hodně. Znovu máme před sebou kus několikatisícové historie, který už známe z předchozích knih, teď se jen liší vypravěč. Na jednu stranu je hezké se vrátit do světa Belgariadu, ale na druhou je to opravdu zbytečné pokračování.
Autorovy další knížky
2017 | Elénium |
1994 | Diamantový trůn |
1995 | Strážci Západu |
1995 | Královna magie |
2018 | Tamuli |
Královna věků pokračuje v líčení událostí, které předcházely narození budoucího rivanského krále Gariona. Ruku v ruce s kouzelnicí Polgarou si tak projdeme dozvuky zničení nejkrásnějšího města na světě Vo Wacune, znovu vybojujeme legendární bitvu s angarackými armádami v čele s Torakem u Vo Mimbre, a pak pečujeme o několik generací potomků rivanského rodu až k tomu poslednímu, Garionovi, který je předurčen přihlásit se ke svému dědictví a znovu usednout na dlouho opuštěný rivalský trůn. Na rozdíl od první Polgařiny knihy tentokrát už nedostaneme nic nového (samozřejmě pokud nepočítáte nekonečnou přehlídku mladých Polgařiných chráněnců, kteří se skrývají, splývají s davem, žení se a plodí syny, aby prodloužili rodovou linii). Je to nevzrušivé, malinko jednotvárné loutkové panoptikum bez přidané hodnoty. Jestliže jsem u Rivanského trůnu zmínil hrozbu vytěžování tématu nad únosnou míru, Královna věků už tuto hranici opravdu překročila. Z ohromující bitvy u Vo Mimbre se dalším opakováním stalo stínové divadlo a bez defilé rivanských princů bych se klidně obešel. Tím spíše, že v knize je opět obrovské množství tiskových chyb.