Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465954/bmid_kouzla-rodu-thornu-26q-465954.jpg
4
1160
1160
Kouzla rodu Thornů série
1. díl >
Strhující fantasy, ve které knihy žijí vlastním životem a mohou i zabíjet. Elisabeth vyrůstala v jedné z austermérských veleknihoven. Od malička procházela kolem spoutaných grimoárů – kouzelných knih, které se po osvobození změní v běsnící monstra z kůže a inkoustu. Když při útoku na veleknihovnu jeden z nejmocnějších grimoárů uprchne, Elisabeth se ocitne uprostřed gigantického spiknutí a je obviněna ze zločinu. A co hůř, k soudu ji bude doprovázet čaroděj Nathaniel Thorn, který je ztělesněním čirého zla… Nebo je vše jinak?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
Sorcery of Thorns, 2019
více info...
Přidat komentář
Miluju Nathaniela a chci si ho vzit! Ne, vazne, takhle dobre napsaneho hrdinu si nepamatuji uz hodne dlouho, jestli vubec. Jiste se da pribehu spousta veci vytknout, ale mne se libil neotrely napad s grimoary, hlavni postavy mi byly sympaticke a kniha se velmi dobre cte.
Od samého začátku až do úplného konce dokonalí příběh. Každá kapitola byla napínavá ani chvilku jsem se nenudila. Knížku jsem si pořídila, protože patří mezi humbook tipy a veškeré humbook tipy co jsem četla byli skvělé a další věc proč jsem po této knížce sáhla je ,že je to fantasy příběh, které má jen jeden díl. Doporučuji.
Kouzla rodu Thornů jsou krásná a čtivá YA standalone fantasy.
Přiznání: po knížce jsem sáhla jenom proto, že bude autorka na HumbookFestu a rozhodně toho nelituju.
Příběh se zajímavě vystavěným světě magie a démů, strážců grimoárů a knihoven. Elisabeth a Nathaniel jsou sice typičtí představitelé YA, zato Silas! Můžu chtít po autorce knížku jenom o Silasovi?
Rozhodně jedna z nejlepších fantasy young adult knížek, které jsem letos četla. Skvěle vystavěný svět, velmi originální děj, boží postavy, nádherná obálka a ještě ke všemu je to stand alone! A to prostě chceš.
Doporučuju všema deseti!
Povedená čtivá young adult fantasy. Pravda, děj je trochu předvídatelný, ale svět je vymyšlený hezky. Grimoáry mě nadchly, Silas mě bavil a celkově hodnotím kladně. Čtenářům YA mohu rozhodně doporučit.
Ve fantasy literatuře nejsem ještě tak úplně zběhlá, vlastně v podstatě začínám. I proto se mi příběh hodně líbil. Uznávám, že až si to přečtu za nějaký čas znovu (a určitě s tím počítám), možná budu kritičtější, protože občas mi přišlo na mysl, jestli to vlastně dává smysl. Přesto jsem byla naprosto unešená myšlenkou autorky udělat z knih živé, přemýšlivé a v podstatě i citlivé bytosti (někdy i životu nebezpečné). Grimoáry jsou jednoznačně skvěle vymyšlené, tři hlavní postavy v čele se Silasem výborně napsané a dohromady táhnou celý příběh až k samotnému závěru.
Líbilo se mi otevřít knihu a ocitnout se na chvíli mimo realitu, ve světě kouzel, čarodějů a démonů. Takže zklamaná rozhodně nejsem:)
(SPOILER)
Na tuto knihu jsem se těšila, protože mám ráda YA a miluju fantasy, ovšem — řekněme to na přímo — byla jsem velmi zklamaná. V první řadě jsem se z “high fantasy” naučila na propracovanost světů a jejich reálnost. Při čtení Kouzel jsem netušila, kde vlastně jsem, autorka víceméně parazitovala na našem skutečném světě, ať už se to týče letopočtů, plynového osvětlení nebo způsobu oblékání, spojitosti ale nebyly nijak vysvětlené.
Dále mi vadila spousta nepravděpodobností (Elizabeth bojuje, jako by byla Zaklínač z Kaer Morhen, přitom nikdy nedržela meč v ruce; tajnou chodbou vleze rovnou na schůzku svého budoucího milence a ředitelky), šťastných náhod (Silas potká Elizabeth v obrovském městě na pokraji sil; Elizabethin útěk ze sanatoria) a nesrozumitelných popisů (závěrečná “bitva”, ale obecně všechny bojové scény). Ukrást grimoár z mega hlídané veleknihovny je přece pohodička, být otupělý na fungování kouzel téměr bez vysvětlení taky… Fakt nemám ráda, když se věci moc daří.
Nejvíc ale téhle knize chybí formální spisovatelské umění. Je nesrozumitelně, zatěžkaně napsaná a s výjimkou postav nevytváří téměř žádnou představu. Ale — to možná nemusí být chyba původního textu. Jestli mi totiž něco skutečně vadilo, byl to překlad Pavly Kubešové. Nejenom, že v knize neustále někdo něco “krákal” (“Nathaniel ji zvedl ze země a vzal ji do náruče. ‘Ten chlapec,’ zakrákala.”) a dále si za pomoci floskulí “balil svých pět švestek”, “krve by se v něm nedořezal” nebo se něco stalo “jako máchnutím kouzelného proutku” (což všechno spíš přisuzuju samotné autorce, i když idiomy byly jistě převedeny do svých šílených českých ekvivalentů), zároveň se objevovaly skutečné blbosti, které ničemu jinému než špatnému překladu přičíst nemůžu. Například:
- “jestli si myslíte, že jsem kvůli svým dokonalým tvářím obětoval několik panen, mýlíte se” (tvářím?)
- “narazila do zdi, až jí zachřestily zuby” (zachřestily?)
- “zakroutila obočím” (zakroutila?)
- “nalil si drink z křišťálové karafy” (skutečně drink?)
- “pak převrátil oči navrch hlavy a omdlel.” (převrátil oči navrch hlavy?)
To, že nakonec dávám vlastně vstřícné hodnocení, přisuzuji tomu, že se mi líbily grimoáry, dobře vykreslené tři hlavní postavy, otevřený konec a moc moc jsem ocenila celý faustovský koncept magie vznikající z vyvolání démona a propůjčení jeho moci výměnou za část života (nejpůsobivější tak pak pro mě byla scéna Silasova znovuvyvolání a jeho požadavku na vyšší cenu).
Po dlouhé době opravdu velmi povedené a čtivé YA fantasy! :) Příběh mě doslova pohltil, postavy mi byly sympatické a každá si našla místo v srdíčku. Celková zápletka byla skvělá a dialogy? Naprosto parádní! Někdy jsem se smála, někdy napětím přestala dýchat... prostě tak to má být. Třeba by mohlo být ještě pokračování, nebo něco na podobný motiv :) Každopádně všem doporučuji přečíst už jen například proto, že Margaret Rogerson bude na autogramiádě na humbook festivalu nyní na podzim :)
Hele hele, tohle mi bylo všude doporučováno jako standalone! Tak co ten epilog? Přišlo to jen mě nebo jsme na konci knihy dostali takový malý dárek v podobě popíchnutí k možnosti druhé knihy? To je trochu zrada, ne? :D Ale jako dobrý, nakonec bude teda ještě novela (jak jsem později zjistila), tak jsem vlastně ráda. Každopádně začneme od začátku.
Tohle bylo boží. Od nápadu s grimoáry, přes napsání skvělých postav až po neskutečnou dynamiku příběhu. Každá hlavní postava příběhu je jedinečná. Nathaniel je další adept pro knižního manžela: sarkastický, vtipný, přímý a celkově neodolatelný. Jako takhle, je to čaroděj a je tady prosím vás někdo, kdo nemá slabost pro mágy z temné rodinné linie? Elisabeth vám zase bude sympatická její láskou ke knihám, odvahou a její smyslem pro spravedlnost. Silas, tak to je božan (ha, jde to říct o démonovi?).
Celý vývoj tohoto příběhu mi přišel skvělý. Je propracovaný od začátku až do konce, sledovat vývoj je prostě radost. Nebylo to založeno čistě na romantické lince, ale ano ta tady je a je boží (i když bych ocenila i více dialogů mezi Nathanielem a Elizabeth), ale byla tady cítit i láska ke knihám, k magii. Také se mi líbilo propojení s démony.
Neříkám, že kniha nemá nějaké chybičky, jako např. horší začtení do příběhu nebo právě menší počet dialogů hlavních postav, ale bylo to k celkovému dojmu z knihy tak nepatrné, že nestojí ani za řeč. Jakmile se do knihy totiž už začtete, tak ji nebudete chtít odložit ani když už budete na konci příběhu. :)
PS. Ta obálka je prostě skvost.
Opravdu povedená kniha.
V záplavě YA fantasy trilogií je tento samostaně stojící příběh poměrně ojedinělá záležitost. A musím uznat, že na tak dobře vyváženou knihu jsem dlouho nenarazila. Autorka mě do příběhu příjemně vtáhla, a stránky mi ubíhaly pod rukama. Poměr předávání faktů o světě, seznamování se s postavami, vtipkování, akčního děje, vykreslování scenérií i romantiky, je tu excelentní.
Vůbec by mi nevadilo být ve společnosti postav více stránek, a dozvědět se spoustu dalšího o veleknihovnách, grimoárech i fungování magie. Nakonec ale nemůžu říct, že by mi v příběhu něco opravdu chybělo nebo vadilo.
Hlavní hrdinka má ke svému věku i pozadí adekvátní porci naivity a zabarvená přesvědčení o světě ve kterém žije. Rozhodně na mě ale nepůsobila hloupě a v průběhu knihy postupně nabírá zkušenosti a dospívá.
I humor mi tu skvěle sedl. Překvapilo mě, kolikrát jsem se během čtení rozesmála :)
Po dočtení ve mě zanechává lehké zasnění a příjemný klid.
Po delší době jsem přečetla opravdu originální knihu. Autorka nám zde představuje úplně nový svět, kde se z knih mohou stát krvelačné bestie. Vzhledem k tomu, jak moc všichni bookworms milují knihy, byl toto velmi chytrý tah. Příběh se čte velmi pěkně, na to, že je to autorka prvoti, zde nejsou nějak extra viditelné vady. Postavy jsou fajn, nejvíc jsem si oblíbila démony, a celkově vše, co se s nimi pojilo. Občas pokulhával děj, a točili jsme se malinko v kruhu, ale to se dalo překousnout. Jediné, co bych knize vytkla je hlavní zápletka, která nebyla moc překvapivá, naopak byla snadno odhadnutelná už snad od půlky příběhu. Já jsem ale stále spokojená, protože je to zase něco jiného, a jsem ráda, že autorce teď vycházejí další knihy, protože věřím, že se bude neustále ve své tvorbě posouvat a její světy a příběhy budou lepší a lepší. Za mě tato roztomilá prvotina stojí za přečtení.
(SPOILER)
Kouzla rodu Thornů slibují svět, ve kterém jsou knihy živoucími bytostmi, které vám klidně mohou ublížit, a příběh, ve kterém je knihovnice nucena spolupracovat s pohledným čarodějem, aby zastavila obrovské spiknutí.
Zní to dobře, co? Škoda, že ve skutečnosti dostaneme příběh, ve kterém absolutně nic nedává smysl, s naprosto vypatlanou hrdinkou, vedle které si budete připadat jako Albert Einstein.
2,5*/5
Upřímně mám pocit, že jsem četla jinou knihu, než všichni ostatní. Protože vážně nechápu, kde se vzalo to všeobecné nadšení z tohoto nedotaženého příběhu. Pojďme si ukázat, co mi na knize vadilo a proč.
(-) Extrémně stupidní hlavní hrdinka. Uvedu to na příkladu. Elizabeth se dozví, že čarodějové upisují duši ďáblu (démonovi). Náhodou s jedním čarodějem zrovna cestuje, a ten má velmi podivného sluhu, který je bezpochyby nadpřirozené stvoření, a vtipkuje o tom, že jeho pán upsal duši ďáblu. Přesto Elizabth napadne, že to on by mohl být ten démon, asi až o 50 stran dál, když už je pravda natolik zjevná, že o ní nelze pochybovat. To samé ta záležitost s umístěním veleknihoven. Ještě štěstí, že se hlavní darebák Elizabeth sám přizná asi v třetině knihy, jinak by ho tahle nádhera neměla šanci odhalit.
(-) Elizabeth je zároveň VÝJIMEČNÁ a NEPORAZITELNÁ. Elizabeth je knihovnice, která ačkoliv strávila celý život mezi knihami a neabsolvovala jedinou hodinu šermu, dokáže s mečem porazit mocného čaroděje, jeho mocného démona a spoustu dalších bytostí. Tomu říkám „přirozený talent“. Navíc vzhledem k tomu, že vyrůstala mezi knihami, je silnější a odolnější než běžný člověk a dokáže vzdorovat magii. To je pitomost, co?
(-) Hlavní hrdina se jmenuje Nathaniel Hawthorne. Pardon. Chci říct jen Thorne. No. Asi už chápete, proč mi to jméno přijde vtipné. Ještě k tomu přidejte informaci, že Nathaniel má šedý pramen vlasů, na který autorka pořád poukazuje, takže jak přesně si nemám místo mladého sexy čaroděje představovat mrtvého spisovatele?
(-) Insta-love a nulová chemie mezi postavami. Autorka se hodně snažila napsat hezkou romantickou linku, ale bohužel, za mě se to prostě vůbec nepovedlo. Ani jednoho z hrdinů jsem si neoblíbila, a jo, občas padla nějaká rádoby vtipná hláška, ale absolutně nechápu, proč by se do sebe měli zamilovat.
(-) Každý problém se zázračně vyřeší novým magickým artefaktem, který se velmi příhodně objeví v ten správný čas, ač jsme o něm doposud nikdy neslyšeli, nebo popřením pravidel, které nám kniha celou dobu podsouvá. (Příklad: Kniha nám neustále opakuje, že démoni nemají vlastní emoce a nemohou nic cítit, ale doslova celé finále se vyřeší tím, že se démon z lásky k hlavním hrdinům obětuje.)
(-) Nezkušené psaní autorky. Na knize je na mnoha místech cítit, že autorka není vůbec vypsaná. To je vidět jak na popisech akce, kdy absolutně nechápete, co se děje, tak na způsobu, jak se příběh odvíjí. Navíc si autorka nejspíš myslí, že je čtenář naprostý idiot. Nebo proč jinak by ty stejné informace opakovala pořád dokola? Možná právě proto, aby je pak mohla vyvrátit a vysmát se čtenáři do očí.
(-) Chování postav často absolutně nedává smysl. (Příklad: Kamarádka viděla Elizabeth naposledy v době, kdy jí pomalu odváděli na popravu. Pak se znovu spojí. Neptá se, jak se Eli měla, jak se odtamtud dostala, né. Místo toho se její kamarádka rozhodne, že Elizabeth MUSÍ UKRÁST jednu knihu. Jakože cože?)
(-) Děj někdy absolutně nedává smysl. (Příklad: „Tohle je nejstřeženější pevnost v zemi, v žádném případě vás nepustíme dovnitř, odejděte, nebo začneme střílet!" "Počkejte! Pan ředitel se mnou bude chtít mluvit, znám jeho příjmení!“ „Oooch? Tak jooo, pojďte dál!“)
(-) World-building. O světě, kde se příběh odehrává, nevíme skoro nic. Jen že jsou tam knihovny, čarodějové, vychází noviny a existují brusle. Skutečnost, že se v knize používají stejné letopočty jako v našem světě, naznačuje, že je s ním spojený, ale jak? Kdo ví.
(+) Sice jsem při čtení často mlátila hlavou do zdi kvůli důvodům uvedeným výše, ale zároveň se to četlo celkem dobře. Byla jsem totiž zvědavá, s jakou další kravinou autorka přijde.
(+) Zajímavý nápad s živými knihami.
(+) Polootevřený konec.
Abych to tedy nějak shrnula, myslím, že neuděláte chybu, když se téhle knize vyhnete, nic tak závratného vám neunikne a existuje spoustu lepších knih. Hlavním problémem téhle knihy je, že je nedomyšlená, autorka ji nejspíše psala tak, jak ji zrovna napadlo, a obsahuje spoustu YA klišé, které nejsou moc dobře pojaty. Věřím, že nenáročným a mladším čtenářům se kniha může líbit, ale pokud už YA čtete nějakou dobu, Kouzla rodu Thornů vám jednoduše nemají co nabídnout.
Tahle kniha je prostě mokrým snem každého fanouška YA fantasy! Z tohohle žánru si můžeme s přehledem vybírat ze spousty kvalitních kousků, nicméně standalone kniha, která je opravdu kvalitní, je tak trochu jednorožec.
Krásný příběh, který nemá klasickou strukturu jedné záhady a zápletky za druhou a šokující odhalení v posledních třiceti stranách - tady odhalíte padoucha velmi brzy a pak sledujete téměř až detektivní akční story, kde hrdinka shání spojence, důkazy, intrikuje, dostává se z různých fakt blbých situací a k tomu zvládne i nějakou tu romantiku.
Dostanete tak příběh, který dokážete plus minus předvídat, ale jeho spád a vývoj vás bude neskutečně bavit. Zásluhu na tom má i hlavní hrdinka, která rozhodně není žádná Mary Sue a je, podržte si klobouky, o hlavu vyšší než normální chlapi. Konečně někdo napsal hrdinku, se kterou se můžeme ztotožnit i my vysoké dámy.
Mám pár nedostatků, kterých jsem si všimla, nicméně jsou maličkosti a na hodnocení rozhodně nemůžou mít vliv. Jediný větší problém jsem měla s vnímáním žen společností. Autorka napsala svět, kde ženy zastávají obrovsky důležité funkce a těší se velkému respektu i u mužů, nicméně jsou ve vteřině právě takovou ženu označit za magora s diagnózou hysterie. Nevím, zda to byla zamýšlená narážka na současný svět, nebo jen jakási berlička pro děj, ale nějak mi to nesedělo.
Děkuji autorce za skvělé čtení a těším se na Vespertinu!
Bezva oddechovka. Zajímavě pojatý svět knihoven a "živých" knih, romantiky tak akorát a napětí přímo velekopec (i když abych byla upřímná, většina čtenáře moc nepřekvapí). Elizabeth byla sympatická a odvážná, Nathaniel floutek, který skrýval své pravé já, a Silas všechno zachraňoval...
Už sama obálka, která je úžasná, říká, jak je kniha skvělá. Knihy plné magie, které se vyskytovaly ve veleknihovně byly dokonalé. Líbilo se mi, jak si s nimi autorka pohrála, jak je pěkně popsala, jejich vlastnosti, je to opravdu originální a geniální nápad!
Vyskytovali se zde čarodějové, což není nic zvláštního, ale ozvláštněním byli démoni, kteří byli s jednotlivými čaroději propojeni. Nejdůležitější byl Silas - démon hl. hrdiny Nathaniela, stal se mou oblíbenou postavou. Romantická linka je milá, jemná, rozhodně se netlačilo na pilu, Nathanielovo špičkování všemu dodalo šmrnc. ;)
„Co je?" zeptala se.
„Věděl jsem, že mluvíš s knihami. Jen jsem si neuvědomil, že tě poslouchají.“
„Dělají mnohem víc, než jen poslouchají.“
Tento příběh s magickou moci knih mě uchvatil. A ta trojka nebo parta,nevim jak je ted nazvat mi přirostla k srdci. Epilog byl úžasný a doufám, že pokračování u nas brzy vyjde...
Štítky knihy
kouzla čarodějové pro dívky démoni knihovny pro dospívající mládež (young adult) fantasyAutorovy další knížky
| 2021 |  Kouzla rodu Thornů |
| 2022 | Temná kněžka |
| 2022 |  Magie havranů |
| 2023 | Tajemství domu Thornů |
(SPOILER) Po knížce jsem sáhla na základě doporučení Humbooku a po obecném pozitivním šílenství na sociálních sítích. Navíc jako standalone bych nemusela čekat na další díly, které by mohly být horší. Celkově kniha byla dobrá. Jenom dobrá. Od Humbook tipu jsem čekala víc. Ale asi už stárnu.
Plno nevysvětlených pasáží jsem přisuzovala tomu, že tempo musí být rychlé, aby se všechno vlezlo na 450 stránek. Ale postupně mě příběhové díry začaly vadit.
Jak konkrétně vlastně funguje magie?
Když kouzlit můžete jen když máte ochočeného démona, tak to může kouzlit úplně každý. Proč toho Elisabeth nevyužila a dál si máchala mečem jak Zoro Mstitel? Když se tak rychle naučila šermovat, magie by jí určitě šla taky.
Máme tu prince, možná někde bude i král s královnou, ale magistři se chovají jak mistři světa. To nikomu nevadí?
Je naznačeno, že démoni na onom světě mají vlastní život, postavení a vládu. Ale jak může být Silas váženým démonem, když x stovek (možná tisícovek) let prožil na zemi? Nemluvě o tom, že (jak bylo řečeno v knize) má hlad jak prase a stejně během dvou příležitostí, které dostal, se obětuje. Chudák jeho žaludek.
Stále je nám připomínáno, že je něco zakázané, ale všichni tyto pravidla vesele porušují. A vždy je to hrozné překvapení.
To vážně Nathaniel neumí jiné kouzlo než oživit sochy a máchat smaragdovým bičem?
Hlavní záporák prozradí svůj plán už v první třetině knihy. A ještě tak blbě. To se nemohl aspoň trochu snažit...
Příběh mi hodně připomněl Bartimaeovu triologii, konkrétně Amulet Samarkandu. Jenže i tady jsou souboje popsány mnohem líp a přehledněji. Prostě popis situací mi celkově nesedl.
Ale abych tu jenom nekritizovala. Grimoáry byly kouzelné. Jeden plive inkoust na studenty, další zpívá árie, další má z ostatních depku a tak je chce sežrat. Závěrečné "oběti" mi sice přišli trochu přehnané ale...co už. Taky konverzace mezi hlavními postavami byly super. Vtipné, milé, hezké.
Suma sumárum je to asi OK. Možná by to bylo lepší jako dualogie a možná ne. Každopádně si příště hoodně rozmyslím, jestli po nějakém dalším standalonu znovu sáhnu.