Krajiny vnitřní a vnější
Václav Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1072/bmid_krajiny-vnitrni-a-vnejsi-xRO-1072.jpg
4
175
175
Krajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina textů se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše – fenoménu genia loci, postavě Zeleného muže, keltským bohům v druhohorách atp. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli jí samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši. 2., doplněné vydání... celý text
Přidat komentář
Moje nejmilejší kniha od Václava Cílka. Přinesla mi mnohé - poučení, milá setkání, jiné náhledy na věci zdánlivě všední, pochopení dosud opomíjených souvislostí. Posloužila mi částečně také jako učebnice ke zkouškám, jelikož krásně jednoduchým a poutavým stylem dokáže přiblížit i látku jinak vcelku nezáživnou až nudnou - například definici "epivarské platformy". Myslím, že z pana Cílka by si mohli (a měli) vzít příklad mnozí vysokoškolští pedagogové - kdyby dokázali tak niterně, poutavě a zdánlivě jednoduše přednášet i o složitějších záležitostech (tady např. geologie), nebyly by posluchárny plné znuděných a zívajících mladých lidí. Nebo možná byly (třeba jsem ještě pořád velký idealista), ale určitě by jich pár dokázal nadchnout a inspirovat.
Velmi oceňuji i téma knihy - mám pocit, že krajině je dnes věnováno příliš málo pozornosti, stojí na samém okraji "ochranářských" zájmů i zájmu běžné veřejnosti. Přitom má na nás tak velký vliv....
V knížce jsem našla pasáže, které mě vyloženě bavily číst. Většina textu pro mě ale byla spíš nudným přelouskáváním. Hlavním důvodem bude zřejmě téma, o které se nezajímám s takovým zápalem jako pan Cílek. Přesto pro mě alespoň první část byla velmi poučná, když autor zmiňoval urbanizaci, vodu nebo památná místa. Knížku bych tudíž doporučovala všem, alespoň do ní nahlédněte. Přečíst ji celou je pak asi spíš pro trpělivější jedince, kteří žijí geologií, ekologií či filozofií provázanou s přírodou.
Pohled pana Cílka na přírodu, svět, lidi, způsob jakým dává věci do souvislostí, to mě velmi zajímá a je mi to blízké. Jeho knihy mám velmi rád.
S mnoha postřehy a poznatky jsem se dokázala naprosto ztotožnit, otevřelo mi to oči a připomnělo různá místa která jsem navštívila. Občas jako kdyby to o čem píše se přesně týkalo toho, co v současné době pozoruji a zažívám.
Velmi zajímavé čtivo plné faktů a osobních poznatků. Rozhodně stojí za vícero přečtení ;)
Pan Cílek uvádí na konci knihy doporučené prameny ke studiu krajiny. Nutno poznamenat, že tahle kniha k nim také patří.
Chvílemi těžké čtení, ale celkový dojem výborný. Doporučuji všem těm, kdo jsou stále fascinováni naši krajinou i veškerými přírodními ději. Příroda je tu od pradávna, my jsme tu pouze chvíli na nás nezáleží, ale neměli bychom alespoň škodit.
Václav Cílek je opravdu podivuhodná osoba. Na jedné staně seriózní vědec-geolog, na té druhé (a zajímavější) zanícený polyhistor mísící exaktní vědy s esoterikou, filosofií a zejména s vlastní intuicí a rozumem, těmi nejpřirozenějšími nástroji na ohledávání světa kolem nás. Jeho vnímavost mu mohu jen závidět. Na krajinu a na to, jak se v nás zrcadlí (a my v ní), se dívá z mnoha různých úhlů a odkrývá nečekané souvislosti. Právě ve schopnosti nahlédnout celek je jeho síla. V leckterých detailech z oborů, v nichž není expertem, může být nepřesný nebo dokonce naivní, ale dokáže s jejich pomocí vycítit a načrtnout jakési základní (i když málo zřetelné) obrysy našeho bytí ve světě, což právě expert zaměřený na svůj ohrazený píseček většinou nesvede. Líbí se mi i to, že Cílek není staromilský, nezjednodušuje, neháže mobily do rybníka jako v "Cestě z města". Nezavrhuje civilizaci a neidealizuje divočinu. Snaží se najít cestu k jejich sladění. V některých pasážích druhé části věnované krajinám vnitřním se vydává snad až příliš daleko do říše blouznivosti mýtů a transcendentních úvah, ale to už záleží na vkusu a odvaze čtenáře, jestli bude autora následovat i tam.
Vědec, který je zároveň snílkem, to je přesně to, co potřebujeme.
Kniha mne donutila na tu naši krajinu občas kouknout trochu jinak, vnímat ...
Moje první knížka od pana Cílka, která mě zcela uchvátila. Knihu jsem četl opakovaně, je to jedna z "nejohmatanějších" knih v mé knihovně. Od té doby jsem přečetl spousty knih a článku od tohoto autora a shlédl a poslechl spoustu pořadů s ním. Jeho přístup ke krajině, historii a lidské společnosti se mi jeví jako velice moudrý a obdivuji se mu.
Velmi dobře se čtou slova Václava Cílka, který píše o krajinách kolem nás, ale nezapomíná i na krajinu vnítřní, co si nosíme v sobě. Koho zajímá krajina a její ochrana, doporučuji! ať žije ,,genius loci"
Styl knihy bych nazval "lidovou filozofií"... Na jednu stranu je pěkné, že se Václav Cílek pokouší ke geologii i ke světu přistupovat trochu jinak než ostatní. Že hledá něco hlubšího, něco, co člověka přesahuje. V této knize jsem však narazil pouze na vcelku povrchní poetické úvahy o věcech, kterým autor při bližším ohledání snad vůbec nerozumí. Může to znít zajímavě, může to být příjemné na čtení, ale vzhledem k tomu, že autor jen klouže po povrchu a k ničemu nedojde, nemůže to čtenáři mnoho přinést...
...aneb texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a o tom, proč lezeme na rozhlednu. Už z tohoto podtitulu je docela patrné, že autora nebudeme moci zařadit mezi ten typ vědeckých pracovníku, jejichž sterilní publikační činnost se zaobírá tématem do hloubky, ale chybí ji šíře pohledu zapáleného krajináře pozorujícího horizont krajiny z nejvyššího pahorku v okolí. Pan Cílek je podle me trochu magor. Má však úžasnou schopnost nazírat na věci z těch málo okoukaných stran, propojovat témata, která člověku připadala do té chvíle nepropojitelná a hlavně dokáže slova poskládat tak, aby bylo radostí je číst. A to je přesně ta esence, která odbornou literaturu muže povýšit na velmi poutavé čtení, jehož součástí je i hlubší poznání světa a sebe sama. Navíc kniha je rozdělena na šestnáct kapitol, ne delších a hlubších, než by bylo třeba a zároveň kapitol tématicky velmi různorodých, což mi pomohlo nahlédnout na krajinu novým, ucelenějším a plnějším pohledem, než kdy dosud. Osm z nich je věnováno krajině vnější, té která nás obestírá a nemálo stimuluje. Dalších osm kapitol popisuje krajinu vnitřní, tedy tu, kterou všichni chováme v našich duších a ačkoliv si to ještě mnoho z nás nepřipouští, která je velmi silně provázána právě s krajinou vnější. Knihu musím doporučit všem, kteří se rádi toulají lesem.
Štítky knihy
eseje krajina filozofie přírody ochrana životního prostředí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti |
| 2011 | Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
| 2007 | Krajiny vnitřní a vnější |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2012 | Tři svíce za budoucnost |
Mé první setkání s panem Cílkem, a teď už vím, že rozhodně ne poslední. Tahle knížka esejů na mě opravdu zapůsobila, je docela precizně sestavená, tedy, alespoň dle mého skromného mínění, moc se mi líbilo, že se pohybuje na pomezí mezi odborností a osobním vyznáním, určená tak velkému okruhu čtenářů, a díky širokému záběru témat, velice odlišných typů čtenářů ... od přírodovědců, geologů, ekologů, historiků, architektů, a taky filozofů ... až po čisté laiky, poetické duše, které zaujme autorova osobní stránka textů, dotvářející „kouzlo“ téhle knížky :-).
Texty jsou velmi různorodé, proto si dokážu představit, že si v nich každý (jak jsem už zmínila – různě zaměřený) čtenář dokáže najít takový, který ho „osloví“, kterému bude moci přitakat, souznít s myšlenkami autora, ale věřím, že i taky takový, který ho možná „zvedne ze židle“ :-) (zvlášť právě odborníci se k některým hypotézám nevyjadřují úplně shodně), a ty ostatní „donutí“ třeba k polemice :-) ... a víte co, mně se to na téhle knížce líbí :-), je spousta odborných textů na dané téma, věřím, že mnohé víc odbornější, než tento, ale mně se líbí právě tenhle způsob, jak se s textem vypořádal pan Cílek, dal do něj, kromě své nesporné odbornosti i své srdce :-) ... vložil do něj kus svého osobního prostoru a podělil se o něj se čtenáři ... a tak jsem měla možnost přečíst si odborný, inteligentní, výborným způsobem sestavený (mě naprosto vyhovujícím) a zároveň ... emoce vzbuzující! text! :-) ... a číst takové knížky má smysl ... porozumět krajině, ve které žijeme, by měli nejen odborníci, vědci, kteří podrobně zkoumají vlivy a děje v ní probíhající, ale všichni! ... je samozřejmě důležité porozumět prostředí, ve kterém žijeme, ale možná ještě daleko důležitější (a to by si měli uvědomit zejména vědci, držící se čistě faktů), že v dnešní době je velmi důležité pocítit sounáležitost ... a osobní odpovědnost ... a to nám můžou přiblížit právě emoce, které v nás vzbuzuje naše „vnitřní krajina“ ... máme tak možnost ... porozumět :-).
Takže, děkuji, pane Cílku, a Vám, čtenáři, knížku vřele doporučuji ... všem :-).
"Doma jsi tam, kde najdeš potmě kliku.“
Karel Čapek