Krakatit
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445110/mid_krakatit-IJp-445110.jpg
4
1820
1820
Čapkův román Krakatit (časop. Lidové noviny, 25. 12. 1923 15. 4. 1924, O. Štorch-Marien 1924) vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit"; nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu - vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem - bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.... celý text
Přidat komentář
Klasický sci-fi román z pera úžasného spisovatele. V době vzniku příběhu za mě prorocký, inteligentní, citlivý a krásným slohem napsaný.
Krakatit je považován za sci-fi, kde se člověk postaví zkáze, kterou může vynálezce sám přivodit svým vynálezem světu. Četl jsem ho se zvědavostí znovu více než po padesáti letech. Shledal jsem v něm mnohem více rozměrů, které byste asi nečekali.
Především je to neúnosná míra erotiky, která cloumá Prokopem (potažmo jistě i Čapkem). Tu velkou exaltovanost, ten horký nákyp citů, způsobila nerozhodnost v lásce, kterou mladý autor zažíval na vlastní kůži. Musel se rozhodnout mezi dvěma (kdoví jestli jen mezi dvěma) ženami. Takový vznět citů se už v žádném jeho díle neopakoval.
Potom je to grotesknost. Z mnohých částí díla by mohly těžit takové parodie jako film Konec agenta 4WC… a další. Už samotné objevení druhého pana Carsona je ohromně zábavné. A některé scény ze zámku groteskou silně zavánějí. Scény od anarchistů ke konci také hraničí s parodií.
A je tu disproporce jednotlivých částí příběhu, zřejmě způsobená faktem, že vycházel na pokračování v novinách – nějak se to muselo natáhnout. Dost otravné. Ale bavte se, jsme přeci na podobné dobové parodie zvyklí, je to archaické!
A nakonec pohádkový (náboženský?) konec. Čapek zjevně netušil, jak příběh ukončit. Ale jak vidno, Tomeš nakonec uspěl. Ale za cenu takového vynálezu zkázy (vzpomínám mimochodem na známý film na podobné téma). Poučení: Ignorance se nevyplácí...
Ale když překonáte tu dlouhou štrapáci s princeznou (Prokopova pýcha), budete s Krakatitem celkem spokojeni.
Musím souhlasit s uživatelem ondra295, občas se z knihy vynořila zajímavá myšlenka, ale většinu času se jednalo o naprostou fantasmagorii. Přečetla jsem si i doslov, kde bylo vysvětleno, kdy kniha vznikala, v jakém byl Čapek rozpoložení, autobiografické prvky, které se v knize nalézají, ale nic, prostě šílená fantasmagorie bez hlavy a paty.
Já pořád říkám, že si strašně vážím toho, jaké myšlenky Čapek do svých děl dal a jak nadčasový v některých faktech byl, ale... Mně to prostě číst nejde. Ty děje jsou tak absurdní, postavy tak nesmyslné a celé je to postaveno na tak nezajímavých dějích odtržených od reality... Mně zkrátka Čapka číst nejde tak, aby mě to bavilo. Jednou za čas tam najdeme zajímavou myšlenku, ale jako celek je ten děj prostě a jednoduše nezajímavý a není to vykompenzováno ani důmyslností jazyka.
Ne, prostě ne. Toto se mi hodně nelíbilo. Dostala jsem úplně něco jiného než jsem chtěla - čekala jsem nějaké drama, morální rozhodování, něco vážného... A dostala jsem hodně nepovedenou taškařici parodující Romea a Julii, kdy hlavní hrdina je ještě víc nestálí než Romeo, což se k jeho věku (40?) a informaci, že je vlk samotář a nikdy dřív nebyl zamilován absolutně nehodí. Navíc, když se celou dobu chová jako rozmazlené trucovité pětileté děcko. Jediné, co se mi během čtení honilo hlavou je to, že Prokop je pěkný ko...
Kdybych to měla popsat zkráceně, tak "psychologická hra". Autor hlavní postavu často zasouvá do bezvýchodné role, do role vydíraného, bez možnosti dovolání nebo ho vede k Sophiině volbě. Na mě to bylo možná až moc silné a četné, stresující.
Nejenom tím, ale i dalšími hlubokými úvahami duše je knížka v detailu a v každém odstavci skvělá a vede neustále k zamyšlení.
O to větší zklamání je ale z celku. Děj se nepohybuje vpřed, obrazy a traumata se opakují bez východiska. Ve 2/3 knihy už se to celé vleče a člověk zoufale vyčkává to velké rozuzlení, ke kterému tenhle kolotoč směřuje. Je to celkově děsně plytké. Jak to dopadlo? 10 ani 100 dní po přečtení to nevím.
Prvních pár kapitol se mi líbilo, ale mělo to klesající tendenci. Kapitoly jsou zde krátké, za to jich je 54. Kdyby se pár stránek ubralo, tak by to pro děj vůbec nevadilo. Přišlo mi to celkem zdlouhavé. Ale konec vůbec nebyl špatný. Když pominu tyhle zápory, tak to zas špatné nebylo. Ale když to porovnám třeba s válkou s mloky, tak rozhodně slabší. Ještě se podívám na film z roku 1948 a uvidím.
Aktualizace po dokoukání filmu: Abych pravdu řekl, film mě bavil o dost více. Nic nebylo zdlouhavé a člověk to pochopil i tak.
Četla jsem před... to ani nemůžu napsat, jak je to dlouho, takže jsem si půjčila audioknihu pro připomenutí. Dávám jen 4, protože na mě byl příběh zdlouhavý.
Je zajímavé, že v tom každý vidí něco jiného, jeden vědu, fyziku, chemii, jiný především milostné vzplanutí postaršího muže k mladé dívce. Já v tom vidím obojí. Kniha byla výborně načtená, díky tomu si nešlo nevšimnout, že Čapek věděl leccos o potížích nadprůměrně nadaných lidí (vynálezců).
Dneska všichni jásají nad https://www.databazeknih.cz/knihy/strasliva-zavrat-488544, přitom v Krakatitu jsme to "měli doma" už v roce 1924. Bomba chlap, tenhle Čapek.
Krakatit je pro mě velice těžké čtení. Když jsem knihu četla poprvé, tak jsem ji ani nedočetla, ale protože jsem se loni rozhodla "dát Čapka komplet", tak jsem se do ní znova začetla a musím říct, že je to pořád těžké, ale dočetla jsem ji.
Čapka velice obdivuji. Ale Krakatit asi ještě není pro mě a budu muset počkat třeba do důchodu.
Za mě po "Mlocích" asi NEJ Čapek. Strhující čtení, ve vé době to musela být BOMBA.
Přečetla jsem jedním dechem. Jazyk, obsah, postavy, realita i jakési rekapitulační nadreálno, odpovědnost za činy. Chytré, nadčasové.
Audiokniha fantasticky načtená Jiřím Štědroněm na mě působila neuvěřitelně tísnivě, což ještě víc podtrhovalo šílený obsah knihy. Za mě Nadšení!
První dílo od Karla Čapka, které mě zklamalo. Začátek mě vcelku bavil, prvních asi třicet stran jsem přečetla rychle. Jenže pak už to šlo hrozně pomalu, děj se táhl a přestalo mě to bavit. Navíc mi to celkově přišlo takové divné, zvláštní a občas jsem ani nechápala, co se tam dělo. Prokop mi byl nesympatický, byl zvláštní a nesedl mi. Možná on byl důvod, proč mě to nudilo. Do čtení jsem se nutila a byla jsem šťastná, když jsem knížku dočetla. Opravdu mě to neoslovilo. Aspoň cením nápad a téma knihy, ale zpracování mi bohužel nesedlo.
Větší pitomost jsem nikdy nečetla. A to nejenom kvůli obsahu a "geniálnímu" poselství, ale i kvůli formě. Infantilně laděný fantasmagorický příběh "zralého" muže vědce, se odehrává v neuvěřitelném snově zamotaném stylu, plném zdlouhavých pasáží bez ladu a skladu. Jakoby kniha neměla daný koncept a Čapek jen sázel co mu zrovna vytane na mysli. Celou knihou se táhne nějaký skrytý sexuální deficit, vyjadřovaný abnormálním zbožňováním půvabných žen, které muži div nepadají k nohám. Ani on sám neprokazuje dost pevné vůle a morálky, nebot' stačí před ním zamávat feromony a zaprodal by svět.. Dost nechutné blitíčko od takového velikána. Takovéto hodnocení dávám velice zřídkavě...
Štítky knihy
zfilmováno 20. století česká literatura rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 utopické romány české romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
(SPOILER) Do knihy jsem se pouštěla s vědomím, že s dosti velkou pravděpodobností nepůjde Prokopa a nejspíše ani jeho milenku princeznu vystát; tedy alespoň podle názorů některých uživatelů Databáze knih. Začátek mne příliš neoslovil; pamatuji si, že jsem měla pocit, že se jedná akorát o popis Prokopových horečných snů. Četla jsem dál, klubko děje se začalo rozmotávat, ovšem pak Prokop dorazil na zámek a otevřela se nejdelší a pro mne bohužel nejnudnější sekce románu. Zcela upřímně jsem se některými stránkami musela až prokousávat. Prokopův dobrodružný románek s princeznou mne dvakrát neoslovil. Co mne opravdu zaujalo, byl až samý závěr knihy, kde se Prokop po tom, co není schopen zastavit svého prospěchářského přítele Tomše, následkem čehož dojde k výbuchu prachárny, setkává s laskavým a hodným stařečkem, jenž se o něj stará a vnukne mu utěšující, honosné myšlenky. Těchto několik stran mne popravdě až dojalo a donutilo mne hluboce se zamyslet.
Krakatit byl pro mne premiéra, co se Čapkových románů týče, a popravdě jsem byla poměrně vykulena; místy jsem nechtěla uvěřit, že stránky před mýma očima pocházejí z Čapkova pera, jednoduše jsem ten styl psaní nepoznávala. Po dočtení knihy jsem započala bádání na internetu a zjistila jsem, že Krakatit opravdu obsahuje nezanedbatelné množství prvků pro Čapka obecně netypických, jako jsou například erotické motivy prostupující celým dílem. Moc dobře rozumím tomu, proč autor knihu napsal a na co měla upozornit, ovšem nedokážu si pomoct a hodnotit ji na mé poměry slabými třemi hvězdičkami, poněvadž byl obsah místy vlekoucí se slátanina, Prokop se více než párkrát choval nelogicky, a tak dále a tak dále. Pro mne jedno ze slabších mistrových děl, které jsem si přes to všechno, obzvlášť při zpětném pohledu, užila.