Kraken
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56104/bmid_kraken-b5Y-56104.jpg
3
140
140
Hluboko ve výzkumném křídle londýnského Přírodovědného muzea je ukryt cenný exemplář legendárního živočicha: dokonalá a perfektně zachovalá krakatice obrovská. Jednoho dne však náhle a nevysvětlitelně zmizí... Nitky této krajně opovážlivé krádeže vedou hluboko do bizarního londýnského podsvětí, mezi příslušníky nejrozmanitějších kultů, falešné apoštoly a úkladné vrahy. Netrvá dlouho a na povrch vyplouvá, že neobvyklý tvor je nejen biologickou senzací nedozírné hodnoty, ale pro lidi z jistých kruhů i ztělesněním boha. A navíc ho lze využít jako spoušť blížící se apokalypsy. Konci světa se musí postavit mladý muzejní kurátor s pomocí odpadlíka krakenova kultu, ovšem jen pokud se jim podaří přežít válku gangů, do níž se nevědomky zapletli... Román Kraken je samostatný příběh s mrazivě lovecraftovskou zápletkou od celosvětově úspěšného autora, jenž jako chameleon střídá žánry, aby pokaždé překvapil a uchvátil své věrné čtenáře.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Kraken, 2010
více info...
Přidat komentář
Moje zklamání z knihy spíš asi pramení z nenaplněných očekávání. Čekal jsem příběh s hororovou, lovecraftovskou atmosférou a dostal díl Akt X ze světa Harryho Pottera napsaný Terry Pratchettem. Fantasmagorie. Bod ale přidávám za originálního záporáka Teťáka, živoucí tetování. Škoda, že se ten slibně se rozvíjející příběh v půlce tak strašně zlomí. Pokud Mievilla, dejte si radši Ambasadov.
Kraken je vlastně druhá kniha od autora, kterou jsem začal číst…ale první, kterou jsem dočetl. Ne, China Miéville není jednoduchý autor na čtení. To už jsem také pochopil.
Zajímavé je, že děj této knihy začíná jako taková divná, ale pořád v rámci možností, standardní detektivka. V londýnském muzeu se ztratí krakatice v láku. Prostě jednoho dne, v jeden konkrétní moment, zmizí. A člověku, který ten den měl směnu a měl to v muzeu na starosti, se rázem obrátí život vzhůru nohama. Ano, máte pravdu, nemůže se jen tak vypařit krakatice obrovská, to prostě nejde. Podrobnosti tak zajímá hodně lidí – od policajtů začínaje po divnolidi konče. No a od momentu setkání s divnolidmi se začnou dít hodně divné věci a celý ten děj knihy začne směřovat tam, kam by mě ani ve snu nenapadlo.
Někdy od 200 strany (kdy jsem se už ale tak padesát předchozích stran zamýšlel nad tím, co autor šňupe) jsem vůbec nechápal, co se v dění knihy děje. Myšlenka je hrozně zajímavá. Uznávám. Dění v knize ale na mě působilo hrozně filozoficky, nelogicky a v kombinaci s dialogy zbytečně moc popisně. No, nakonec jsem měl co dělat, abych knihu vůbec dočetl. Ten myšlenkový pochod autora mě ale nestačí fascinovat.
Než se objevilo nadpřirozeno, tak se mi to líbilo víc. Miéville by měl někdy napsat nějakou realistickou detektivku...
Práve čítam, v tandeme s Vetřelci komplet 5. Iný China, stále a zase výborný, svet, ktorý má pre mňa zvuk a farbu, je to atmosferické a živé.
Som na postavy, baví ma tento prístup a tento svet je naplnený postavami krásne bizarnými. Hlavná postava, Billy, sa postupne ponára do deja, do hustého sveta pod, text nešetrí obraznosťou, rovnako ako vie byť (gaimanovsko) abstraktný. Billy je typický protagonista, ktorý je v príbehu obtekaný hustou realitou, ktorá ho vyrušuje z jeho pokojnej a príjemnej letargie denného a istého (príjemne nereálného) života. Postupne prechádza, obklopený netypickými ľuďmi do zóny mimo svoj komfort, a verím, že my si tú bizarnú britskosť na entu užívame podstatne viac, ako on.
Tiež verím, že dejiny umenia raz tejto partička Miéville-Gaiman-McKean-Clarke a iní... vymyslia priliehavé meno, pomenujú a zakatalogizujú túto tvorbu pod priliehavé heslo a založia do poličky. My ale máme štastie, že žijeme v dobe ešte pred týmto založením do poličky, kedy je tento svet tvorený týmito ľuďmi živý a tvárny.
Ja môžem iba odporučiť, hodnotím vysoko kladne preto, lebo viem, čo idem čítať. Nemám veľmi rád recenzie typu 'pustil som si Slipknot a ono to bol metal ale ja som chcel shoegaze synth dreampop.' Nuž, nie je chybou autora diela, ak recipient neodhadne, čo ide podstúpiť. Samozrejme, recenzie obsahujúce relevantné výtky vidím a súhlasím, akási glitchovosť textu tam niekedy je. Ako čitateľ to môžete prijať, ja som ochotný to prehliadnuť a nechať sa potrápiť. Drobné neduhy a nedostatky prispievajú k ekosystému diela, verím, že dielo tak získava ešte o čosi výraznejšiu metaosobnosť.
První kniha autora, ke které jsem se dostala, a hned zklamání (ale nebojte, ještě dávám šanci jedné jeho jiné knize ;). Kraken má opravdu slušný rozjezd, jako že opravdu. Jenže stejně rychle ztratí dech a neustálé vize a popisy a zdůvodňování čtenáře ubíjí. Ačkoliv mě opravdu zajímalo rozuzlení, nebyla jsem schopná knihu dočíst...
Dalo mi fakt práci to vůbec dočíst.
Myslím, že to bylo až moc překombinované. A takové jakoby těžkopádné, pravidelně jsem u toho usínala už po pár řádcích - takže možná lze doporučit těm, co nemůžou usnout :-)
China mě baví, ale tohle byl přešlap. Fikční svět je opět zajímavý a objevování jeho principů je zábavné. Autorova fanzazie je úctyhodná a zvraty a příběhové oblouky mnohdy až vyráží dech svou překvapivostí. Zároveň se ale kniha čte velmi špatně. Některé věty nedávají smysl, rozhovory na sebe často nenavazují. Po konzultaci s překladatelem díla se zdá, že jde o problém samotného originálu, který byl pro tato pochybení kritizován. Velká škoda.
Tak tohle mě fakt nechytlo. Nebavil mě děj, neoslovily mě postavy a vůbec se mi to celé četlo tak nějak nepříjemně. U autora jsem zvyklí na na první pohled nepochopitelná slova či prostředí, ale vždy to nakonec získalo smysl, kontury, nějaká napojení na děj, který to vysvětlil. Zde však ne. Celá kniha je střídáním těžko pochopitelných, někdy vůbec nevysvětlených, ano někdy originálních událostí, které se mi však těžko skládaly dohromady. Ani ten filozofický přesah mě moc nezaujal. No nic, s touto knihou jsem u autora poprvé a doufám, že naposledy šlápl vedle.
Je to má první přečtena knížka od autora a nečetla se mi vůbec špatně. Pro mne to byl příjemný návrat k urban fantasy ve stylu krapet složitějšího Nikdykde a velmi jsem si to užila. Ano, chvílemi byl případný popis či filosoficko-teologicke vysvětlování krapet matoucí a rozvlekle, ale upřímně, v dnešní době nemusím na četbu rozhodně spěchat a mohu nechat myšlenky volné prevalovat. Své odpovědi jsem dostala a jiné otevřené otázky Krakenovi velmi sluší.
Nepatř mezi autorovy nejlepší, ale užil jsem si ji moc. Baví mě jeho složité a někdy nevysvětlené zákruty děje. Je mi jasné, že tohle každého nechytne, ale za mě: Parádní!
Svatá makrelo, celé čtyři týdny se crcat s jedním pětisetstránkovým románem! Vlastně je směšné, že jsem odložila Codrescuova "Mesiáše" a pak se pustila právě do této knihy, ale z mé strany teda žádný smích nečekejte - maximálně hořký úšklebek. "Kraken" totiž pracuje s podobnými tématy, akorát zcela odlišným způsobem: víra v kdejakou blbost, bláznivé kulty, konec světa, náboženství, zápletka je vlastně o válce mezi darwinismem a kreacionismem (jestli jsem to správně pochopila, což není vůbec jisté).
Navzdory smršti motivů a akce pro mě šlo o nezáživně frustrující čtení. Nejprve jsem dílo chtěla popsat v gastronomických pojmech jako gulášový dort pejska a kočičky, potom jsem zvažovala uchýlit se k výtvarnému, konkrétně abstraktnímu umění, nakonec mě však odpovídající příměr napadl při pohledu do pokojíku mé dcery. Mezi (s)prostým lidem Severní Moravy pro to existuje slovo MRDNÍK (naučila jsem se ho v útlém věku od otce, když vstoupil do mého pokoje, posléze mi maminkou bylo zakázáno daný výraz používat). Samozřejmě se v dětském pokoji povalují převážně hračky: plyšáci, figurky, autíčka, stovky dílů stavebnic, leporela, míčky i nafukovací balónky, sem-tam vykoukne panenka, nechybí kusy oblečení včetně bot, různé krabičky a krabice, ale také jiné předměty z domácnosti jako láhev od sprchového gelu, hřeben na psa, vařečka, prachovka, badmintonová raketa, krejčovský metr, holící strojek atd. Už jste si udělali představu? Tak si ten bordel převeďte do literární podoby a máte "Krakena".
Miéville po nadějném úvodu chrlí jeden absurdní nápad za druhým a dokonale mě tou nesourodou změtí přehltil, zmátl, po stovce stran utlumil můj zájem o přeplácaný děj plný šíleností na minimum a jen tvrdohlavost (ne, znovu se nevzdám!) mě přiměla dočíst až do konce. Brodili jste se někdy hlubokým blátem přes vypuštěný rybník a ještě vás při tom sra... sáli komáři? Tak úmorný pro mě byl "Kraken". Posledních 90 stran jsem byla odhodlaná dorazit na jeden zátah, i kdybych měla skončit u doktora Chocholouška. Závěr byl naštěstí snesitelnější, takže jsem splnila cíl bez újmy na duševním zdraví.
Hodnotila bych i méně než 45%, leč uznávám svůj podíl viny: nejsem správný druh čtenáře pro tuhle zběsilou tříšť absurdit a postav, u kterých nechápu co, proč a jak dělají. Pokud si ve švihlostech libujete a navíc znáte Londýn, třeba vás v "Krakenovi" čeká zábavná jízda plná překvapení.
Zaváraní anjeli, nakladané božstvá a apokalypsa ako forma happeningu.
Chalan má nápady a s jazykom to fakt vie, nepochybne to malo svoje (päť) hviezdne momenty, ale, a v tomto som asi konzervatívne staromódna, som presvedčená, že v knihe, ktorá má cez 500 strán, by mal dej tvoriť tak od oka minimálne tých 30 percent textu. Nehovorím, že som si to svojím spôsobom neužívala, ale proste, 200 strán pred koncom a vyvrcholenie v nedohľadne, začala som sa trochu nudiť a uspokojenie na konci som cítila tak akurát z toho, že sa už konečne môžem pustiť do niečoho iného. A pritom zaujímavý príbeh, len ho tam bolo málo.
Poznámka na okraj:
Tá makabrózna estetika a živelnosť v používaní metafor mi v mnohých momentoch pripomenuli Kopřivov Asfalt, ale kým u Kopřivu z toho cítiť ľahkosť a úsmev na tvári u Miévilla z toho cítiť skôr drinu, krv a pot.
Připadá vám, že záhadně poklesla vaše čtenářská gramotnost? Schopnost porozumět textu se proklatě přibližuje k nule? Klid. To jen autor předvádí sebeukájivou jazykovou exhibici. K čemu je mohutná fantazie, když je téměř nečitelná. Škoda.
Imaginace pana Miévilla je neskutečná. Celá kniha je gejzírem nápadů, tu originálních, tu originálnějších.
Jenže. Pokud si představíte každý ten nápad jako barvu na paletě mistra malířského, a podle vzoru knihy je smícháte dokupy, vznikne vám nevábná hnědošedá kaše...
Úměrně tomu, jak stoupá počet mnou přečtených knih od pana Chiny, zvětšuje se můj pocit, že si z nás výše jmenovaný prostě dělá legraci. Legraci inteligentní, napínavou, hravou a místy až černou. Takovou mám ráda. Vždycky mu na ten jeho špek skočím. A úplně na konci vždycky musím uznat, že zas vyhrál :-))
Tuhle knihu je poměrně těžké popsat... představte si Lovecraftovo Cthulhu v prostředí současnosti a představte si, že ho Lovecraft píše na pořádném tripu, a dostanete přibližnou představu toho, co čekat zde. Jak je zde již psáno, je to komplikované a notně nepřehledné dílo. Četl jsem to nadvakrát, ale napodruhé téměř jedním dechem, protože i přes vysokou míru ujetosti má kniha své nepopiratelné kouzlo.
Bohužel musím dát jen 4 hvězdičky, jelikož mi děj velmi připomínal Nikdykde od N.Gaimana. Prostředí "jiného" Londýna, jehož obyvatelé umí roztodivné kousky... Navíc první třetina kniha mě ani moc nechytla, ale celkem to vyvážil zajímavý a překvapivý konec.
Kraken je trefným potvrzením pravdivosti rčení "méně je někdy více":
- MÉNĚ gejzírů tvůrfanty - Miéville bezesporu patří k neobyčejně obdařeným autorům fantastického žánru - z čeho by jiný měl látku na dvě tři knihy, to nacpe Miéville do prvních pěti kapitol. Ale čeho je moc... už v Perdido jsem měl pocit, že autor nápady vytahuje jako králíky z klobouku - je to efektní, ale časem už to může nudit, zvlášť, získá-li čtenář pocit, že je to jen grif na oko
- MÉNĚ stránek - Kraken by zasloužil trochu přistříhnout svá mnohostránková chapadla. Do půlky paráda, konec paráda, ale kolem šedesáti procent se dostavila určitá potřeba přeskakovat a brblat na temporytmus
- MÉNĚ lexikálního exhibování - hrátky s jazykem (ale no tak...) mám sice rád, ale pokud se musím během čtení beletrie několikrát koukat do slovníku cizích slov, mám pocit, že je něco špatně; zvlášť, neshledávám-li nutnost použití právě těchto - pro mě poněkud obskurních - výrazů jako je eschatologie, apostaze či exegeze...
- MÉNĚ point - nevím, odkud berou autoři pocit, že čím více point, tím více adidas, obzvlášť rušivě to působí, když jedou pointy sériově jedna za druhou a ta následující je vždy o fous šokantnější než její předchůdkyně. Ještě víc ruší, když hrdina dojde podivného "verbum ex machina", čímž dosti neelegantním způsobem popře drtivou část děje. Ono vůbec pointování, byť dramatické a čtivě podané, ve mě vzbuzuje určitou pachuť nečisté hry se čtenářem: buďto Miéville nevěděl, jak se ze všeho vyvléci, nebo jsem ho nepochopil, nebo popírá vlastní lagiku nebo je to nějaká vyšší hra se čtenářem na jakořto miliontá šestá variace na téma "kdo tu koho přechytračil"
- MÉNĚ mixování žánrů - Kraken mohl být skvělou lovecraftovkou poctou, novodobým pastišem. Ale bohužel není. Bere si jen slupku, několik kulis a rekvizit, u kterých je na první pohled poznat jejich jevištní provedení. Atmosféra příchodu prastarého, utajovaného kultu, rituálů, šílenství... ta se nedostavila, vše uvedené je považováno za normu, na které se dál staví. Žádná horrorová atmosféra zde není, celý román ze všeho nejvíc připomíná Gaimanovo Nikdykde (zjevná je inspirace panem Vandemarem a Croupem v postavách Gosse a Subbyho) s notnou dávkou okultního koncentrátu
...asi pro pro představu stačí. Napadá mě, čeho by naopak mohlo být více: prokreslení postav. Opět jsem měl dojem, že se k postavám Miéville chová svébytně přehlíživě: pouzí pěšáci v jeho záplavě imaginace, hybatelé z donucení, loutky, co se nedovedou vzepřít inkoustu...
Závěrem: pokud bych měl dojem, že Kraken nestojí za přečtení, nerozepisoval bych se o něm. Jen mně připadá škoda, že není lepší, protože potenciál na lepší verzi sebe sama v sobě rozhodně má. Trochu autocenzury, odvážnějšího redaktora a nesnažit se za každou cenu předvést na posezení sežrání řízku i s talířem, ubrusem a pinglem. A bude to ono... ;-)
horko těžko jsem to přetrpěla. nic pro mne. Krakena jsem dočítala na pětkrát.
původně mi bylo doporučeno Město a město, ale po tomhle zážitku asi těžko. přišla jsem si jako ve třinácti při četbě Tygří party.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Předně musím říct, že by Miéville měl někdy opustit fantastiku a napsat čistokrevnou reálnou detektivku, protože by mu to nejspíš šlo, minimálně podle úvodu této knihy. Po prvotní záhadě ale rychle spadne řemen a někde okolo strany 100 jsem se bál, že se všechno rozplizne v lovecraftovsko-nábožensky-kultovně-londýnské fantasmagorii.
Příběh se ale rozjede a pokud se v něm zvládnete orientovat, přináší spoustu zajímavých postav, nápadů, kejklí, a podobně. Kniha má přes 80 kapitol, protože je potřeba často skákat mezi postavami, potažmo frakcemi, a všechno kulminuje ve strhujícím a kreativním finále.