Král hranice
Sergiusz Piasecki
Milenec hvězd série
< 2. díl
Přímé pokračování knihy Milenec hvězd.
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1938 , MelantrichOriginální název:
KOCHANEK WIELKIEJ NIEDZWIEDZIY II. část, 1937
více info...
Přidat komentář
Četl jsem ji už před spoustou let, ale pamatuji se na ni poměrně dobře. Líbila se mi natolik, že jsem se k ní ještě dvakrát vrátil. Jen bych rád dodal, že v osmdesátých letech u nás tato kniha v žádném případě nevyšla. A stejně tak ani Milenec hvězd od téhož autora.
Píši sem totéž , co k prvnímu dílu "Milenec hvězd" : Četla jsem tuto knihu už někdy v osmdesátých letech m.s., kdy tato kniha u nás vyšla. Od té doby jsem ji četla již několikrát, nyní znova. Autor v podstatě líčí svůj vlastní příběh, který je tak syrový, jak syrová byla doba - žádné kudrlinky a přikrášlování. Pro mne stále zážitek a nádherná kniha, pravdivá v mnoha úrovních.
Mnohem lepší než první díl. Nechybí barvitě popsané přechody, přestřelky, a dokonce dojde i na erotickou vsuvku (popsanou ve vší počestnosti, úměrně k tehdejším mravům, samozřejmě). Lidé před sto lety, byli opravdu z jiného těsta. Ty jejich hodinové přechody v nuzných podmínkách a odvaha si zaslouží smeknout. A ještě měli jednu věc, kterou dnes už lidé postrádají a tou je čekání. Mnohdy velice dlouhé čekání na vhodný okamžik, který když přijde tak…
Na konci knihy je psáno: vězení Svatý kříž 1935. Tolik času uplynulo od této autobiografie. To značí, že žádný z oněch reálných aktérů už nemůže být naživu. Jejich osudy zaznamenané v této knize už odvál čas a upadají v zapomnění. A tak to bude i s námi, ač se nám naše životy a kulisy zdají být sebevíc neochvějné a skutečné.
80%
Pokračování knihy Milenec hvězd. Další autorovy zážitky z pašování v době, kdy už se musel skrývat před zákonem.
(Komentář k oběma dílům)
Dvoudílný autobiografický dobrodružný příběh pašeráckého "ucha", které se v neklidném prostředí tehdejšího polsko-sovětského pohraničí postupně vypracuje na pašerácké "eso", připomíná v mnoha ohledech kovbojku, jen se místo Divokého Západu odehrává na Divokém Východě.
Kniha je psaná úsporným, přímočarým, místy až strohým jazykem bez komplikovaných básnických obratů, některé pasáže skoro připomínají filmový scénář. Pro dnešního čtenáře budou asi nejzajimavějším prvkem dobové reálie meziválečného východního Polska, které už osmdesát let neexistuje.
Co to vidim, co to slyšim z pelechu?
Trocký leze po žebříku na střechu.
Volá, křičí, kňučí k národu:
"Nic nemáte, ani svobodu!"