Milenec hvězd

17.02.2021

(Komentář k oběma dílům)
Dvoudílný autobiografický dobrodružný příběh pašeráckého "ucha", které se v neklidném prostředí tehdejšího polsko-sovětského pohraničí postupně vypracuje na pašerácké "eso", připomíná v mnoha ohledech kovbojku, jen se místo Divokého Západu odehrává na Divokém Východě.
Kniha je psaná úsporným, přímočarým, místy až strohým jazykem bez komplikovaných básnických obratů, některé pasáže skoro připomínají filmový scénář. Pro dnešního čtenáře budou asi nejzajimavějším prvkem dobové reálie meziválečného východního Polska, které už osmdesát let neexistuje.

Co to vidim, co to slyšim z pelechu?
Trocký leze po žebříku na střechu.
Volá, křičí, kňučí k národu:
"Nic nemáte, ani svobodu!"

Četla jsem tuto knihu už někdy v osmdesátých letech m.s., kdy tato kniha u nás vyšla. Od té doby jsem ji četla již několikrát, nyní znova. Autor v podstatě líčí svůj vlastní příběh, který je tak syrový, jak syrová byla doba - žádné kudrlinky a přikrášlování. Pro mne stále zážitek a nádherná kniha, pravdivá v mnoha úrovních.

11.12.2014

Musím se přiznat, že podobná tématika není zrovna mým pravým šálkem kávy. Dočetl jsem ale nedávno Krále Šumavy od D.Žáka a namotivován převaděčstvím mi byl doporučen tento příběh. Zhýčkán Žákem, jsem očekával pořádnou strhující akci. Neuvědomil jsem si ale, že kniha byla přeci jen psána cca před 90ti lety, kdy lidé nebyli ještě akčností knih tak přežraní. Proto jsem začal být zklamán, že po prvních dvou třetinách jsem se ničeho takového nedočkal. Přesto jsem vydržel a začal být částečně ukojen až v poslední třetině, která se stala poměrně slibnou a přesvědčila mne přečíst si i pokračování tohoto dílka.
P.S.: A víte co mě nejvíce na tom bavilo? To, že příběhy aktérů v knize, (pokud tedy mohu vkládat do autora svou důvěru), jsou autentické a nikdo si je jen tak nevycucal z prstu.
55%