Král Krysa
James Clavell
Asijská sága série
< 4. díl >
Na východním cípu ostrova Singapuru, v zajateckém táboře Čangi, jsou vězněni spojenečtí vojáci. Krutí japonští dozorci, nedostatek jídla, malárie, cholera i absence zpráv z domova mají za následek, že se z britských a amerických zajatců stávají apatické „chodící mrtvoly". Pouze jediný z nich se nedá připravit o svou vnitřní svobodu - poučen zákony džungle vládne táboru jako Král. Jeho neuvěřitelná vitalita a bezohledná podnikavost se nedají zarazit ani ostnatými dráty, ani nenávistí vlastních spoluvězňů. Protihráčem tohoto sporného hrdiny se v táboře stává anglický pilot Petr Marlowe, potomek staré britské aristokracie. A přestože životní hodnoty obou mužů nemohou být vzdálenější, společně se postaví úsilí svých věznitelů definitivně zlomit důstojnost zajatců.... Clavellův slavný román Král Krysa se stal nejen předlohou úspěšného filmu z roku 1965, ale též inspirací neméně populárních divadelních adaptací.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1993 , Knižní klubOriginální název:
King Rat, 1962
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Neuvěřitelně úžasná kniha, zvláště konec mě dostal do kolen - strach vězňů z toho, co se bude dít dál a jak najednou se strany karet otočily a z někoho byl rázem nikdo.
Úžasná kniha o otřesných věcech, o degradaci lidské bytosti na pouhé přežívající pudové zvíře. Čte-li člověk cokoli z období 2. světové války, uvědomí si, že by vlastně v té době nechtěl vůbec být, nikde - ať už jako voják, tak jako civilista. Strohost, se kterou byla popisována smrt některých postav, přímo děsila a stále nevím, co si o Králi myslet. Naučil se v tom chodit lépe než ostatní, nebál se obchodovat, své lidi za oddanost odměňoval, na stranu druhou žil na jejich úkor. Ale jak už bylo řečeno níže - z pohodlí našich domovů nám snad ani hodnotit nepřísluší.
Vojenský román? Psychologický román? Zo všetkého čosi. Skvele napísaný príbeh zajatcov v japonskom vojenskom tábore, A samozrejme, tiež príbeh o Kráľovi :).
Velmi zajímavá a čtivá kniha z drsného prostředí japonského tábora. Kniha vás vtáhne do děje. Sympatizujete s postavami, některé nenávidíte, jiným zase fandíte. Postupně zjišťujete, tak jeden podvádí druhého a co vlastně všechno dá udělat pro to, aby se se přežilo.
Mnoho postav, mnoho charakterů, mnoho mužů v nedůstojných podmínkách zajateckého tábora. Již to si říká o jistou sondu do mezilidských vztahů. Clavell to zvládl skvěle. Místy příběh byl až plytký, ale bylo to tím, že jsem od knihy čekal něco jiného. Přesto jsem ji přišel na chuť a velmi mě překvapila. Ke konci byl příběh dynamičtější a konec mi dal prostor k zamyšlení nad sebou samými a postavením člověka ve společnosti nezávisle na místě a době, v jaké žije.
"Zítřek neexistuje. Existuje jen přítomná chvíle." - James Clavell
James Clavell, na základě svých vlastních zkušeností ze zajateckého tábora, vybudoval ve svém nejslavnějším románu společenství lidí, kteří byli zahnáni do kouta a ve velké většině přišli vinou příšerných podmínek k životu o lidskou důstojnost. Král Krysa není knížka o tom, jak se neposrat, když dostanete úplavici nebo jak si zvyknout na zablešené postele. To je totiž zcela nemožné.
Pojednává o lidech, jejichž vůle žít zvítězila nad slabostí jejich vlastních těl. Představuje nám je s jejich přednostmi, chybami, vzpomínkami a hlavně v jejich smradlavé, bezútěšné realitě boje o jakoukoliv drobnou výhodu a naději. A my, čtenáři, hodnotíme jejich činy z pohodlí domácích křesel a ptáme se, diskutujeme o tom, která z postav se chovala správně, co je morální a sympatické.
To, co chybí vojákům v japonském pracovním táboře, nám autor servíruje v menu all-inclusive. Krmí nás vybranou pochoutkou světové literatury. Bufetem životních otázek a odpovědí, které nemůžeme naleznout, dokud si dané peklo na zemi sami nezažijeme.
Král je mrtvev, chutnal skvěle.
Matně jsem tušila o čem kniha je, zaujal mne název. Drsný náhled do života v zajateckém táboře a jak se v něm lidé snažili přežít. Měl by si přečíst každý.
(SPOILER)
Zajateckej tábor Čangi a zoufalá snaha britských a amerických zajatců přežít pod japonskými dozorci. Je to čtení pro silné žaludky, vzhledem k všudypřítomné úplavici, sněti a dalším rozličným nemocem. Spisovatelovo alter ego (protože sám táborem prošel) je prý důstojník Peter, jemuž se právě sněť dostane do obyčejného povrchového zranění, a jak už to tak ve válečném táboře pro zajatce bývá, léky nejsou, tak mu doktor nabídne hezkou malou amputaci poloviny končetiny. Tady se ke slovu dostává Krysa, zajatec s výsadním postavením - sežene všechno, kamarádi se s ním mají dobře, jen musí skousnout, že jeho praktiky jsou poněkud nemorální. Ne že by někomu ublížil na zdraví nebo tak, jen si klamáním a podvody dává šanci na přežití hrůzy, ve které je nucen pobývat. Morální dilema může mít i čtenář, řekla bych ale, že mu všichni tak nějak fandíme. A nejvíc ve chvíli, kdy je svými druhy, celou dobu se vezoucími na jeho úspěších, přirozeně odvržen, protože válka skončila, ukažme si na bastardy.
Takhle nějak jsem to pochopila. Válečná literatura ovšem není moje silná stránka a knihu jsem četla spíš proto, že na mě pořád vyskakovala v různých žebříčcích oblíbenosti a měla jsem tedy trochu pocit ostudný mezery ve čtenářském vzdělání. Že bych ji sama někam nominovala, to asi ne, ale spíš kvůli osobnímu upřednostňování jiných žánrů. A asi i kvůli tomu, že jakékoli vypravěčské mistrovství u mě přehlušil ekl dojem z neustálého popisování tělesných projevů všech těch úplavic...
Jednou jsem zase sáhla po něčem jen podle hodnocení a nepřečetla si ani anotaci. A to bylo dobře. Kdybych si bývala přečetla, o čem to je, vůbec bych se do Krále Krysy nepouštěla. Tohle nepatří k mým oblíbeným žánrům.
Ale od začátku (po prvním překvapení, co to vlastně je) mě kniha bavila. Je taková... velice autentická.
Jak většinou nečtu knihy opakovaně, tak u této věřím, že se k ní ještě někdy vrátím.
Vřele doporučuji.
(SPOILER)
Metafora na život, a na to, že prežijú iba najsilnejší. Darwin to vedel a aj Clavell to vedel aj vďaka jeho smutnej skúsenosti zo zajateckého tábora počas 2. svetovej vojny. Perfektná ukážka ľudskosti aj neľudskosti, relativity dobra a zla, diktatúre a liberalizme - túžbe po slobode v najhorších podmienkach a veľa pre ten kúsok slobody riskovať. Aj keď len sčasti obraznému kúsku slobody (Kráľovo "impérium") alebo reálnemu (a nedali si povedať s tým rádiom!). V každom ohavnom režime, či vo všetkých formách väzenia, cez drobné trhliny bude presakovať odpor a rebelanstvo - ktoré môžu inšpirovať iných a viesť k prevratu. Minimálne v postoji, či bojovať alebo sa skôr odovzdať a nechať sa unášať prúdom. Kráľ nešiel s prúdom, zariadil si to inak. V pekle si vytvoril "eseróčku" a našiel dieru na trhu. Prečo nie? Nereprezentoval zrovna krajného socialistu, ale to je aj tak iba slovíčko, jednoducho chcel prežiť ako najlepšie vedel. Nestelesňoval iba oportunistu a šmelinára, ktorý sa chopil príležitosti, ale najmä silu ducha a inšpiráciu pre ostatných. Nenávideli ho a závideli mu, ale prečo? Preto, že konal nemorálne v nenormálnych podmienkach alebo pretože mal na to "gule" a šikovnosť a ostatní ju nemali? (a z toho plynúce výhody, pochopiteľne). Myslím, že aj pokrytec Grey ho nenávidel pre tú druhú možnosť. Bolo správne, že iní hladovali a on a jeho kamaráti (ktorí vďaka nemu mali viac ako všetci v tábore, a ktorí sa, ako to býva, mu nakoniec obrátili chrbtom) nie?
Kráľ a Peter Marlowe boli veľmi príťažlivé postavy, ktoré možno navzájom predstavovali silný kontrast, ale cez to všetko boli priateľmi (aj keď ten záver ma mrzí), ktorí sa navzájom vždy podporili a ťahali za jeden povraz. To sa mi na všetkom najviac páčilo, že medzi toľkou závisťou, špinou, hladom, zúfalstvom, falošnosťou, smrťou a vojenskými hodnosťami vynikalo priateľstvo.
"Choď si ľahnúť a netráp sa. Ja sa už postarám"
Peter Marlowe neisto vstal (...), Preboha, pomyslel si Kráľ trpko. Myslí si, že by som ho nechal v štichu, že by som nič nespravil, keby mi nenasadil nôž na krk. Kristepane, Peter, pomohol by som ti. Samo. Aj keby si ma nedržal za gule. Boha. Si môj kamarát.
(SPOILER)
"Té noci bylo Čangi prázdné. Zbavené lidí. Ale hmyz zůstal. A krysy. Ty také zůstaly. Pod barákem. A mnoho jich už pošlo, neboť jejich věznitelé na ně zapomněli. Ty nejsilnější však byly naživu."
Syrový vhled do tajů lidského pudu sebezáchovy. Je v pořádku vydělávat na utrpení druhých? Měl bych se cítit provinile, že se mám dobře? Je v pořádku, že se díky svým obchodním schopnostem dokážu přiživit na lidském neštěstí? A co pak, až se z klece dostanu, nebude to naopak moje smrt?
"Adam vládl nade všemi. Byl Král. Až do dne, kdy ho vůle být králem opustila. Pak pošel a stal se potravou pro ty silnější. A nejsilnější byl vždy Králem, nejenom zásluhou své síly, ale zásluhou své chytrosti, štěstí a síly dohromady. Mezi krysami."
(SPOILER)
Tak tahle kniha je hodně silné kafe. Několikrát jsem ji musel odložit, protože mi z ní nebylo dobře. Svět, který nám představuje, je pro nás naprosto nepochopitelný. Svět, v němž špatné a dobré, zlo a dobro, jsou naprosto převrácené. V japonském zajateckém táboře sledujete pouze lidské trosky bojující o svůj holý život. Jen s minimálním přídělem stravy, téměř bez lékařské péče v katastrofálních hygienických podmínkách. Fyzicky zničení, psychicky na prahu šílenství, přesto s vůlí žít dál.
Těmto charakteristikám se ale vymyká jeden zajatec, americký desátník King. Ten jediný na pohled vypadá dobře, je dobře živený, má dobrý oděv. Byl velmi vypočítavý a díky černému obchodu mezi zajatci a strážci dokázal získávat výhody. Ostatní mu jeho postavení záviděli, nenáviděli ho za to, ale na druhou stranu ho také potřebovali a pomáhali mu, protože z toho sami měli nějaký užitek. Jakýmsi charakterovým protikladem k němu je další zajatec Petr Marlow. Ten je morálně nezkažený, naopak velmi počestný. Mezi oběma však vznikne zajímavý vztah, i přestože jsou oba tak rozdílní.
V této knize je navíc mnoho témat, která v jiných válečných románech nenajdete. Už samotné téma japonského zajateckého tábora je pro nás dosti exotické. Přidanou hodnotou románu jsou určitě témata: odlišnosti mezi Američany, Angličany a Australany, téma homosexuality a transsexuality v armádě.
Velmi silný je i závěr románu, kdy přichází naděje v podobě konce války. Ta je ovšem už na začátku promíchána se strachem. Američané použili nový typ bomby a totálně zlikvidovali Hirošimu a Nagasaki, zajatci mají tedy oprávněný strach z toho, že se Japonci pomstí právě na nich. A nakonec ani ohlášená kapitulace Japonska nepřinesla kýženou radost. Závěr knihy vám totiž odkryje, jak nesnadné je vrátit se po letech takového utrpení zpět do života. Ač je nakonec tábor skutečně osvobozen, rozhodně nečekejte žádný happy end.
Pokud si tuto knihu přečtete, slibuji vám silný zážitek, na který dlouho nezapomenete.
Krále Krysu rozhodně řadím na seznam svých nejoblíbenějších knih, je to poutavé čtení a věrně popisuje obraz japonské mentality, která je od té naší velice vzdálená, ale rozhodně stojí za to ji poznat.
Za poslední dobu asi nejlepší kniha, kterou jsem četla. Čtivá, poutavá, dojemná (tedy pro mě) ... no prostě úžasná a určitě doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství prvotina zfilmováno americká literatura hladovění Singapur zajatecký tábor váleční zajatci válečné romány americké rományAutorovy další knížky
2003 | Král Krysa |
2000 | Tchaj-pan |
2009 | Šógun |
2009 | Gaidžin |
1991 | Šógun (I. díl) |
Úchvatná kniha, napsána mistrovský