Kráľ Lear
William Shakespeare
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1976 , Tatran (Bratislava)Originální název:
King Lear, 1606
více info...
Přidat komentář
Toto dielo rozhodne patrí medzi autorove slabšie, samozrejme je treba brať do úvahy, že je to dráma určená pre hru na javisku, ale to nič nemení na veci, že som sa docela nudil. Ak ešte len začínate so Shakespearom, rozhodne nezačínajte Kráľom Lear, mohlo by vám znechutiť celého Shakespeara a k lepším dielam by ste sa už nedostali. Odporúčam skôr Hamleta, Macbetha alebo Othella.
Nepovažuji dílo za jedno z autorových lepších. Ač obdivovatel Shakespearového umu (jedno, zda osoba tohoto jména existovala, či nikoli), svědomí mi nedovolí hodnotit vysoce pouze na základě oné sympatie.
Není tajemstvím, že hry, které by byly v rozporu s oficiálním postojem vládnoucích kruhů tehdejší doby, neměly šanci na úspěch. Příkladem, jak se básník pokoušel zalíbit, budiž hra Richard III., v níž autor záměrně zkresluje a prohlubuje negativní obraz krále, jenž neodpovídá historické skutečnosti. Pročež se nemohu zbavit dojmu, že i karty, s nimiž hrají vévoda z Albany, vévoda z Cornwallu či kladné postavy hrabat z Kentu a Gloucesteru jsou jakýmsi odkazem na politické poměry alžbětinské epochy.
Aniž bych zde podrobněji rozebíral zjednodušené vztahové vazby mezi postavami, chci dodat, že děj působí zcela neuvěřitelně, ba až primitivně (nechť laskaví čtenáři, obzvláště autorovi sympatizanti, prominou).
Kniha, co o ní napsat. Začátek byl fajn. Uprostřed už mě ta radost začínala opouštět a přestávala bavit, ale pak najednou posledních asi 20 stránek jsem nemohla odtrhnout oči.
Skvělá tragédie. Po zkušenostech s Romeem a Julií a Hamletem ani tohle rozhodně nebyla chyba číst. :)
,,A může mi být ještě hůř. Není nám nejhůř, dokavad říci můžem : ,,Teď je nejhůř.""
Co čekat od tragédie? - v tomto případě totální rozklad rodiny a hodnot. A je-li to z pera "labutě avonské", tak snad není co dodat.
Ta hra je depresivní, apokalyptická, černá. A všechno utrpění těch postav a poloviny úmrtí pochází z rozhodnutí jednoho nešťastného krále. Vždyť kdyby byl trochu mírnější, trochu moudřejší, tak by se to nemuselo stát.
Hra je i symbolická. Nastupující nová generace, co se žene za úspěchem za mocí a za penězi, zatímco ta starší ustupuje, odchází do pozadí a umírá.
"Nikdo nikdy nenapíše lepší tragédii, než je Lear." G. B. Shaw
A na závěr ještě jeden citát:
"Leare, Leare, na bránu bouchej, kterou jsi vpustil hloupost dovnitř a rozum ven."
První polovinu jsem se hodně ztrácel v textu a v postavách až druhou polovinu jsem se pořádně zorientoval, moc mi to nezaujalo.
Nadčasová, geniální hra na opakované pročítání a promýšlení. Není třeba nic dalšího dodávat.
Jakou knihu si vzít na pustý ostrov? Krásné básně nebo Shakespeara. Dá se číst dokola a užívat a znovuobjevovat tu krásu jazyka. Je to skutečně génius, který předběhl dobu a dal světu tolik motivů, které se následně stále opakují. 8/10
Celkem těžké čtení, často jsem se v textu ztrácela a pletly se mi postavy. Hlavní myšlenka z díla ale byla jasně pochopitelná.
Pro mě velmi slabé, zbytečně zmatené, ale nutí mě uvažovat, jak hráli to vyšlapání očí. Nemluvě o tom, že věta „Nechoď mi na oči“ nabývá s přečtením tohohle nový význam...
Trochu méně známá hra, ale i tak dobrá. Sice nemá tak silnou katarzi jako u Romea a Julie nebo Hamleta, ale i tak se skvěle čte :)
Mno... rozhodně nepatří mezi mé oblíbené Shakespearovky. Nebylo to špatné, ale k nejlepším dílům bych tuto knihu neřadila.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura divadelní hry králové tragédie rozhlasové zpracování historická dramata rodiče a děti anglická dramata
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
„Zlé časy, zlé, když blázni vedou slepce…“ To mi skoro sedí na koordinaci naší vlády v posledním měsíci… Ehm? Cože? Já to napsal? Sakra…
Ale vážně, Král Lear je hrou, která se velice podobá mému oblíbenému Timonovi Athénskému. Timona v mém srdci Lear nepokořil, ale i tak je to skvělá hra. Varuji před obsahem vyzrazujícím děj, níže v komentáři.
Hned na začátku učiní král něco tak nekonečně hloupého, že si o něm i jeho šašek – moudřejší než je u šašků zdrávo – tropí žerty. Dosti to připomíná sůl nad zlato, tedy když si odmyslíme konec… Je tragické, když čtenář pozoruje, jak král odvrhuje všechny ty, kteří mu byli opravdu věrní a ctili ho. Věrný hrabě Kent je odvržen, protože se zastává nejmladší dcery Kordélie, která otce jako jediná z hlouby srdce milovala. Pak už zbývá jenom sic věrný, také trochu zbabělý – tedy jenom do jisté části – Gloster a šašek. Na druhou stranu je fascinující, jak odvržení nadále stáli za svým milovaným vládcem a rvali se za něho až do tragického, apokalyptického konce.
Je pravda – když už jsme u té apokalypsy - , že Král Lear by mohl se státi bez problému biblickým textem. Opravdu, když se člověk na tuto moralitu podívá, nestačí se divit.
Jedná se o hru o boření falešných ideálů a nastolení těch pravých, které vedou ke smrti v pravdě. Konec hry patří – podle mě – k těm nejtragičtějším v Shakespearova pera, je opravdu strašlivý. Na druhou stranu se nad koncem vznáší jakési světlo naděje, které sotva najdete v již jmenovaném Timonu Athénském.
Nejedná se o mou nejoblíbenější hru, ale místo v mém srdci si jistě najde, a to už jenom díky geniálnímu překladu pana profesora Martina Hilského. O Shakespearovu umu ani netřeba hovořiti.