Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha
Uladzimir Karatkěvič
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76435/kralovska-pomsta-aneb-divoky-hon-krale-stacha-76435.jpg
4
43
43
Dobrodružně romantický příběh s detektivní zápletkou, odehrávající se v 80. letech 19. století. Mladý vědec-folklorista se snaží rozluštit záhady starého šlechtického sídla, přijde však přitom na stopu krutého zločinu.
Literatura světová Dobrodružné Novely
Vydáno: 1990 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Dzikaje paljavanně karalja Stacha, 1964
více info...
Přidat komentář
Divoký hon krále Stacha pro mne byl doslova zjevením. Knihu mi doporučil kamarád, který na ní po právu pěl samé ódy. Již při čtení první kapitoly, v níž mladý vědec projíždí měnící se běloruskou krajinou, mne strhlo a další vývoj událostí udržoval napětí až do samého konce. Detektivní příběh, v němž ožívá dávná evropská pověst o divokém lovci, přízraky, strašidelné postavy a zvuky nesoucí se nočními chodbami aristokratického sídla, to vše působí nikoliv pouťovou laciností, nýbrž velmi přesvědčivě. A stejně tak i závěrečné vysvětlení všech těchto nadpřirozených úkazů včetně rodové kletby v podobě divokých honců. Děj je velmi dobře a napínavě vystavěn, odsýpá, dialogy působí věrohodně. Překvapilo mne, že takto dobrá kniha vyšla již roku 1972, žel poněkud zapadla. Její nové vydání by stálo určitě za to. Beru-li knihu jako celek i s její grafickou podobou, pak jednu hvězdičku ubírám za silně nepovedené grafické ztvárnění obálky, které na první pohled člověka silně odrazuje.
Koukám, že jako víc lidí jsem se ke knížce vrátil, taky jsem ji poprvé četl na střední. Mám ze sebe radost, že se mi dojem nezměnil, kniha je promyšlená, pěkně pracuje s legendistickými a folklorními motivy, však k tomu autor měl blízko. Trochu otravné jsou pasáže, ze kterých je vidět, že autor žil v době, která si vyžadovala nějaké ideologické narážky, ale snad kromě plesu, kde je to vidět nejmarkatněji, to udržel na uzdě. Ona ostatně určitá nálada a revolta proti starým pořádkům v té době už byla módní. Navíc hlavní hrdina žije ještě v roce 1960, jestli jsem text pochopil dobře, takže určité jeho ideologické myšlení se dá i očekávat.
Možná že je zarážející až přehnaně emotivní běloruský patriotismus, ale ono to má své opodstatnění související zase s dobou.
Mě se kniha líbila už kdysi na střední škole. Nemohla jsem po Psu B. sehnat něco podobného a když jsem se do malé knížky začetla, připadalo mi, že je to ještě lepší. Nejspíš kvůli romantice. Ponurá atmosféra se vplížila do mého pokoje i letos na podzim stejně jako první mlhy. Na tuhle knihu je to nejlepší roční období. Už jsem se tolik nebála, věděla jsem, co přijde, ale musím přiznat, že je to jedna z nemnoha knih, které mi strach navodit dokázaly.
Výborná napínavá knížka. Četla jsem ji poprvé už dávno, ještě při studiu na střední škole. Nyní jsem si ji chtěla v paměti "obnovit", a dobře jsem udělala. Už jsem si totiž pachatele vůbec nepamatovala, pouze jsem věděla, že má děj co do činění se skomírajícími tradicemi ruské šlechty a s dávným tajemným prokletím jednoho šlechtického rodu. Poslední dědička rodu Romanovců se připravuje na smrt z rukou "divokých lovců samozvaného krále Stacha", protože tajemná kletba se vztahuje až do dvacátého kolena, což se právě týká mladinké Naděždy Romanovny Janovské. Příběh se také, podobně jako Pes baskervillský, odehrává v ponurém prostředí zamlžených a chladných běloruských blat a vřesovišť, kde jediný neopatrný krok znamená neodvratnou smrt na dně zrádných bažin. A sem přijíždí na radu svého přítele folklorista, absolvent ruské Akademie, mladý Andrej Bělarecký, aby zde sesbíral lidové legendy a pověsti zdejšího kraje. Je přijat a ubytován na starobylém zámku rodu Janovských, který však obývá už jenom jediná a poslední, mladinká šlechtična se svou hospodyní, podivínským správcem a tajuplnými přízraky, které se po nocích plíží a naříkají na zpustlých chodbách zámku. Bělarecký zprvu pohlíží na dávnou legendu jako na lidový folklór, avšak to jen do okamžiku, kdy oba přízraky, Malého muže a Modrou paní, sám uvidí na vlastní oči, a málem zahyne na blatech, když ho honí "divocí lovci krále Stacha". Poté se rozhodne přijít všem záhadám na kloub, nejen proto, že je pragmatik, ale hlavně proto, že je mu líto usoužené a k smrti vyděšené Naděždy Romanovny. Na pozadí pochmurného koloritu nevlídné krajiny a podivných zvyklostí zdejších lidí, jejichž nuzotu ještě prohlubují pitoreskní "představitelé" zdejší šlechty, obývající blata , pomalu odhaluje velmi pečlivě plánovaný, zákeřný a chladnokrevný úmysl záhadného zločince, který se v touze po pochybné moci a bohatství neštítí zprovodit ze světa každého, kdo se mu postaví do cesty.
Autor v příběhu dobře vystihl nejen morální, ale i dobový úpadek jednoho končícího společenského systému, který se sice zuby nehty, a i za cenu poroby a strachu svých poddaných , snaží přežít a zachovat, ale při konfrontaci s pokrokem, osvícením a vědeckými způsoby myšlení nemůže vyhrát. Zlo zde svádí sice krutý, ale předem prohraný boj s uvědoměním, soucitem a láskou k bezmocným a zastrašovaným obyvatelům, ať už jsou to chudobní mužici-rolníci nebo osamocená a vystrašená, ale nikoliv rezignovaná a naivní Naděžda Romanovna, paní zámku na Blatných Smrčinách. Odvaha, láska a naděje spojí oba hlavní protagonisty dohromady a pomůže jim zvítězit nejen proti zločinnému spolčení, ale i najít sílu začít nový život jinde a jinak.
Skvělá věc. Oproti zmiňovanému Psu baskervillskému je tento příběh propracovanější, je vyprávěný typicky (bělo)ruským stylem a je zajímavý i svým sociálním laděním. Líčení chudoby a útlaku, života upadající šlechty, stejně jako pomsty mužiků, jakkoliv to autor jen lehce načrtává, je poměrně působivé. A kromě strašidelného příběhu bylo zajímavé i silné vlastenectví hlavního hrdiny (a nejspíše i autora samotného), který toho o své zemi, její historii a kultuře hodně ví, a přestože si nic z toho neidealizuje, nijak to jeho lásku k rodné hroudě nesnižuje. Matně si pamatuju i na film, který na mě kdysi dávno zapůsobil podobně, jako tato knižní předloha.
Tuhle knihu vyhrála kdysi moje máma za ruskou recitaci. A moje sestra mi to kdysi doporučila a já se nad tím ofrňoval. Ale je to tak dobré, že jsem si od autora koupil tady na bazaru ještě další dvě knihy. Neváhal bych to označit za dobrý středověky román z prostředí Ruska dávno před nástupem bolševika. Doporučuji!
Nič proti kritike cárskeho režimu, ale od autora, ktorý ho osobne nezažil, predsa len vykreslenie degenerovanej šľachty vyznieva poplatne dobe. Ale je to fajn strašidelná knižka s pôsobivou atmosférou (trošku mi pripomínala Pendragonskú legendu), hoci ako detektívka moc rafinovaná nie je, na dosť záhad som našla vysvetlenie sama a pritom som sa vôbec nesnažila.
Nasel jsem ji doma pri uklizeni knihovny, ani nevim kde se tam vzala. Za mne je to spis romantarna, nez horor, ale do knizni vyzvy (mene nez 10 komentaru) se mi zrovna hodila.
Precteno za jedno pekne slunecne odpoledne.
Překvapivě dobrá kniha pro milovníky zamlžených vřesovišť, nevysvětlitelných šramotů v tmavých zámeckých chodbách a prokletí, jež si hledají cestu z hlubin minulosti, aby si vybrala krvavou daň na lidech v přítomnosti.
To vše a lehce romantický východní podkres bez dějově hluchých míst či logických nesmyslů činí z díla Uladzimira Karatkěviče záležitost, kterou s čistým svědomím mohu doporučit vaší pozornosti.
Celkové hodnocení: 9,5 z 10 (ne)mrtvých králů.
Napínavé,strašidelné,krásné.
U mě to i trochu trumflo Psa Baskervilského.
Knihu vlastním už od doby,kdy ještě nebyl internet a od té doby,co ho máme,jsem na téma "divoký lov" docela hodně googlovala a je to téma široké a zajímavé.
Ale neodbíhat od knihy-přidávám se k mnohahvězdičkovým komentům a vřele doporučuji lidem,kteří mají rádi historii a trochu temnou romantiku.
Moje nejoblíbenější kniha. Stačí otevřít jakoukoliv stránku, přečíst jednu větu, a následně knihu odložím až ve chvíli, kdy ji přečtu celou. Uhrančivé kouzlo mlhavých běloruských lesů a blat, dávné legendy, a postavy jak ze starých dobrých románů. Není to Pes Baskervillský ze známé Anglie, z této knihy dýchá nádherná a současně krutá atmosféra evropského východu, tamních lidí a krajiny, která mě dokázala navždy učarovat. Za zmínku rozhodně stojí autorův popisný talent, kterak dokáže přesně vylíčit každé místo a postavu, díky němuž se příběh skutečně odehrává před vámi, a v tom, abych knihu navrhl ke zfilmování mi brání jen to, že žádný film by nedokázal příběh vystihnout tak mnohovrstevnatě, jak ho může mít čtenář před očima.
V mládí jsem litoval, že v naší zemi také nejsou neprostupné lesy a blata, ukrývající téměř ztracená sídla dávno zašlé šlechty, kam bych se také mohl vydat. A postava Naděždy Janovské se navždy stala mojí platonickou láskou.
Jedna z mích nejoblíbenějších knih,ke kterým se hrozně ráda vracím.Tajuplná atmosféra uprostřed temných blat a rodová kletba,která pomalu,ale jistě stíhá i poslední představitelku rodu Janovských,Vás pohltí na 100%
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek... Je tomu už hodně dávno, co mě nadchla díla jako Pes baskervillský, Frankenstein, Stokerův Drakula, Gogolův Vij... a okouzlení tajemnými a strašidelnými příběhy stále trvá. Ani nevím, jak a kdy se mi poprvé dostal do rukou Karatkevičův Divoký hon krále Stacha, ale kniha mě doslova nadchla, tajemno z ní doslova čiší. Četla jsem ji už dvakrát a mám v úmyslu vrátit se k v brzké době potřetí. Vřele doporučuju všem, co mají rádi kvalitní strašidelné příběhy.
Do kulís upadajúceho feudálneho Bieloruska zasadený "viktoriánsky anglický" román. Je tu všetko čo má byť: hmla, močiare, sychravé počasie, rozpadajúci sa zámok s krásnou šľachtičnou, staré legendy, duchovia, prízraky. Príbeh tak správne zamotaný, vraždy, pátranie, veľká láska.
Socialistickej propagande je učinené zadosť pri popisoch boja utláčaných mužikov proti degenerovanej privilegovanej šľachte a v kontexte diela to ani tak nevadí. Napínavá knižka, skutočne oveľa zaujímavejšia, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať.
U této knížky jsem se bála a napětím jsem sotva dýchala. Pravá strašidelná atmosféra a děj napínavý od začátku do konce.
Dostala se mi do ruky jako brak, ale na dobu, kdy vznikla, směle může konkurovat nejdramatičtějším klasickým i novodobým hororům. Doporučuji!!
Štítky knihy
19. století aristokracie, šlechta horory běloruská literatura zločiny Bělorusko
Autorovy další knížky
| 1990 |  Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha |
| 1984 |  Černý hrad Olšanský |
| 1979 | Evangelium podle Jidáše aneb Druhý příchod Páně |
| 1975 | Leonidy se nevrátí |
| 1978 |  Chosenia, moja láska |
(SPOILER) Tuto knihu jsem si pořídil v bazaru, aniž bych měl jasnou představu, co od ní očekávat a byl jsem veskrze příjemně překvapen. Dění v knize se odehrává na několika rovinách. Pozadím příběhu je vícevrstvá rovina sociální - nepřátelství místní šlechty a jejích poddaných, zaostalost tohoto bažinatého kusu země a nakonec útlak a zanedbávání Bělorusi ze strany carského režimu. Druhou rovinnou je samotný příběh o záhadě Divokého honu a dalších strašidel Blatných Smrčin, a jejím rozluštění. Děj, ve kterém se několik dílčích záhad splétá do jedné zdánlivě nerozluštitelné v mnohém evokuje Psa baskervillského. Zde je ovšem celá záhadnost mnohem hlubší i tím, že protagonista přízraky několikrát potká, jejich záhadnost se tím ovšem nesníží, ba naopak. Další rovinou, odehrávající se na popředí předchozích, je rovina emocí. Autor skvěle pracuje s emocemi nejen protagonisty. Věříme mu chvíle odvahy i paniky a můžeme se snažit vyčíst mezi řádky, kdy Bělarecký cítí něco jiného, než co říká nám i sobe