Království české a jiné polokatolické povídky

26.11.2022

Dobře polovina povídek jsou vynikající kusy, na kterých by se mohlo učit, jak má povídka vypadat. Originálních nápadů neměl Křesadlo nikdy nedostatek, ale tady mají formu, která jim sluší - plně využitý malý prostor, jedna situace, gradace pomocí dialogů nebo úvah hlavní postavy. Standardně křesadlovsky poťouchlé glosy se dotýkají náboženství z různých stran (dojde na úvahu o proměňování, kacířskou sektu, liturgii podvodní mše) a v různém duchu. Často se vztahují k 50. letům, kdy byl život katolíka trpký a doba prašivá, ovšem s jednou výjimkou jsou to spíš ironické šlehy, žádný sentiment a románové hrdinství perzekuovaných.
Nejen v tomto ohledu se mi zdály často dost osobní, někdy až částečně autobiografické. Tentokrát autor soudil dobu a lidi viditelněji než jinde. Osobně mi tyhle kousky sedly míň, občas to byly na mě trochu příliš kategorické odsudky starého vzdělance, který musí spolužít s upadlým lidem, co by nezvládl mši v latině, k tomu v mravně upadlé době (co Sodoma v Bibli, a co dnes...). V jednom případě jsem se i zdravě naštvala (Temnota), zato často jsem se výborně bavila a Zjevování je při využití starého námětu povídka jazykově bohatá, poučeně sebeironická a k tomu zkrátka krásná.