Království těla a ohně
Jennifer L. Armentrout
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492844/bmid_kralovstvi-tela-a-ohne-Lmn-492844.jpg
4
1007
1007
Z krve a popela / Z krvi a popola série
< 2. díl >
Je láska silnější než pomsta? Druhý díl bestsellerové fantasy série. Všechno, v co Poppy věřila, je lež – oklamal ji i muž, do kterého se zamilovala. Teď sama netuší, kým bez závoje Panny vlastně je. Ví ale, že pro ni neexistuje větší hrozba než Princ Atlantie. Chce, aby proti němu bojovala, a ona jeho rozkaz ráda uposlechne. Aby našla svého bratra, musí se spojit s nebezpečně svůdným Casteelem Da’Neerem. Je jen otázkou času, než tajemství dvou království vyjdou na světlo. Ale až nebesa začnou krvácet, mohlo by být pozdě.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2022
,
Fragment (ČR)
Originální název:
A Kingdom of Flesh and Fire, 2020
více info...
Přidat komentář
První dil Z krve a popela jsem zhltla a byla z nej nadšena, jako už dlouho ne z knihy tohoto žánru, ale 2.dil?? Tak to byla teda bomba, mělo to opravdu spad a výborný dej. Co mě štve je ze nevím kdy vyjde další dil !!
Druhý díl, opět super. Je to prostě srdcovka.. I když bych tam dala trošku víc pikantností :-D
Souhlasím, že tento díl byl lepší než první - ačkoliv některé dialogy a pitvání se ve vlastních pocitech byly až moc upřednostňovány před vlastním dějem - ale vlastně nakonec vše zapadá do celého díla - pomalu se osvětluje tento svět a jeho bytosti a prostě dostává to pěkné grády. Poslední strany zhltnete jako malinu a budete naštvaní, že ještě není další díl.
Druhý díl byl o mnoho lepší, než první a zdál se mi i méně předvídatelný. Příběh mě moc bavil a nutně potřebuji další díl!
Kupodivu se mi pokračování této série líbilo snad víc než první díl. Postavy rostou, příběh se hezky vyvíjí a je tu dost prostoru (tak má to 600 stran...), abychom poznali svět, který autorka vymyslela, ale i neobyčejné vedlejší postavy. Míchá se tu politika, romantika, erotika s magií a kulturou. Za mě prostě skvělý.
Poppy zjistila, že ji celý život lhali. Stojí teď před rozhodnutím, jestli bude věřit Casovi a podvolí se jeho nápadu se svatbou, nebo ne.
Po prvej časti som išla do tejto bez očakávaní a s malou dušičkou. Dala som jej šancu skôr len zo zvedavosti a kôli Kieranovi ten je fakt zlatíčko. Myslím že kniha je vcelku dobra. Mám rada romantickú linku v knihe ale pri tejto je to na ukor kvality . Kebyže o tom nemusím čítať na každej piatej strane. Koniec má dosť zaujal takže je možné že sa dostanem aj pokračovaniu.
Druhý díl je rozhodně lepší než první. Knížka se mi moc líbila. Je čtivá a rozhodně jsem neměla problém se do děje začíst a proto jsem knihu měla přečtenou za dva dny. Líbí se mi tenhle fantasy svět a postavy, i když mám hodně nevysvětlených otázek a přemýšlím, že se snad pustím do dalších dílů v originále.
(SPOILER)
Království těla a ohně začíná přesně tam, kde skončilo Z krve a popela, což je skvělé. Měla jsem z tohoto dílu trochu obavy, ale jsem opět nadšená.
Hawke (Cas) a Poppy. Já je zkrátka miluju. Tu chemii, jiskření, škádlení, slovní přestřelky, boje... Měla jsem z nich normálně motýlky v břiše. A dočkala se i většího množství scén, za což jsem moc ráda. Poppy byla dlouho předlouho natvrdlá ohledně Casových citů, ale mě to natahování strašně bavilo.
A Kieran! To je božan! SPOILER -- chvíli jsem si myslela, že se dočkám.. ehm.. žhavé trojky :D škoda.. :D -- KONEC SPOILERU
Kromě romantické linky se ale v příběhu samozřejmě skrývá mnohem víc.
Dozvídáme se nové informace o Poppy a jejím původu. O historii Casova světa i o něm samotným. O Povznesených... Vyplývají na povrch různá tajemství a odhalení.
Celý fantasy svět je vážně výborně vymyšlený a baví mě. Stále mám ale v hlavě mnoho otázek..
A ten závěr? Potřebuju pokračování!! Jsem vážně, vážně zvědavá, co se bude dít dál!
Jasně, dalo by se to seškrtat a Poppy se dost opakovala... Ale i tak to bylo skvělé a já se vážně nemůžu dočkat pokračování...
(SPOILER)
Za mňa o štipku slabšia ako Z krvi a polola ale super knižka. Teším sa na ďalší diel. Už aby bol. Veľmi vtipne napísaná kniha a Poppy z Casteelom sa neustále podpichujú a nedokážu jeden bez druhého existovať. A záver nám opäť nechal plnú otázok čo bude...
" Nejkrásnejší věci v celém království mají často zubaté a nerovné linie, jizvy, které umocňují krásu složitým spúsobem, který naše oči ani mysl nedokážou odhaliť nebo dokonce pohopiť"
Druhý díl byl, Krve a popela byl opět napsán čtivě, jen postava Poppy je zřejmě zaseklá v jakési podivné smyčce, která je plná uvědomění se a vrácení opět před uvědomění, aby si v zápětí mohla opět uvědomit. To bylo, řekla bych až vtipné, ale i s tímhle nedostatkem je to stále dobrá četba a těším se na další díl, protože tam už si snad Poppy nebude muset uvědomovat a děj se posune opět jinam. Nyní v ní není příliš prostoru si vytvořit vztah ke komukoliv jinému, než k hlavním hrdinům. Všechny ostatní postavy jsou upozaděny, to by se mohlo změnit v dalším díle, který by nemusel být věnován jen Poppy a Casteeleovi, ale i jejich sourozencům.
"To, že jsem byla Panna nebo chráněná, neznamená, že jsem hloupá..."
Druhá kniha pokračuje přesně tam, kde skončil první díl. A ano, Poppy to rozjíždí hned na začátku :D
Ale teď vážně :)
Takže kam? Teď už vím, na jakém principu série pracuje, tj na principu paranormální fantasy, tak tam ty všechny kraviny respektuju. Nezaměňovat se slovem "užívám si", protože já moc dobře vím, proč mě tyhle knihy berou pouze v rámci světlých výjimek. Což je něco úplně jiného, než jak byla série původně prezentována a je mi uživatelů goodreads velice líto, že tohle je podle nich romantika. Tedy, nejlepší romantika roku 2021, což od nich první kniha dostala za cenu. Byť uznávám, že jsem do pokračování šla, přestože jsem původně nechtěla...
Chápu následky konce prvního dílu. Ve všem jí lhali, ale nejvíc jí lhal on, což je že všeho nejhorší a nejvíc zraňující. No ty krávo! A jo, knihu jsem musela na chvíli odložit. Ano, to je odkaz na první větu komentáře. Mám na mysli to "Počkej, tím se všechno to lhaní smaže, když jí poví tu blbost se svým jménem?". Aby věděla, že ne všechno je lež? Jo, tak! To dává smysl! :) chlapy, co od nich čekat, že?
Takže když už vím, že tahle kniha nemá s fantasy nic společného (ano, za naivitu očekávání s prvním dílem si mohu sama), jsem doufala, že alespoň autorka konečně pořádně rozepíše postavy. Když už se ví, kdo je kdo a co doopravdy. A že když tam bude milostná scéna, tak bude opravdu dobře napsaná (kdo aurorku čte, ví, že to umí) a že vynechá nesmysly typu "od krve ve sněhu" z první knihy. Ale i tak bylo čtení knihy poměrně náročný a trvalo mi dlouho. Mnohem déle než jednička. A je pravda, že mi postavy byly úplně volný. Ani k těm novým jsem si nevytvořila žádný vztah. Nedostala jsem k tomu příležitost :(
Jenže dost obsahu knihy jsou jenom plky, který mě nebavily. A ani mě moc nebavilo to pošťuchování jako mezi pětiletejma děckama, když jemu je kolik? Dvě stě? Za mě bohužel nulové napětí mezi postavama i v ději. Ale neměla jsem touhy se probodnout každých pět minut čtení jako u prvního dílu. Což je docela paradox, když byla sama Poppy s tím propichováním už taky dost otravná.
Bohužel o knize dost vypovídá fakt, že většina komentářů se zaměřuje na to, jak se vyvíjí vztah ústřední dvojice místo zmiňování nadupaného děje. Protože zde děj není ta věc, která buduje charaktery. Drobná scénková klišé posouvají postavy do další scénky, jenže to není děj. A většinu informací, které jsem se tady dozvěděla, byly z hovoru mezi Poppy a Haw...teda Casteela, protože to, co jde většinou v prvním díle, se dál už v ději značně rozpadá, když máte vyprávění v první osobě.
Takže teď si připadám trochu zvláštně, protože jsem hodnotila první díl, jak jsem hodnotila, protože druhý díl je ještě horší. Proč je horší? Protože je vážně jenom o tom, co se čtenář dozví na konci prvního dílu. Ano, dojít z bodu A do bodu B a provést to. A to je všechno. To je v knihách časté, že? Jenže tady se během toho vážně nic nedělo. Až na to vyprávění toho, co se stalo. To je v knihách taky časté, že? Jenže tady mě to nebavilo, protože to vyprávění bylo strašně plochý. A žádná z informací mě nepřekvapila, že tam je. Ato byl důvod, proč jsem postavy nechápala a vůbec mě nezajímaly. A to je taky důvod, proč se (narozdíl od prvního dílu) v knize prostě vůbec nic nestalo. Jenže tohle není trilogie, aby druhý díl měl výmluvu, že je jenom propojovací. V každé knize by se mělo alespoň něco stát. Tady se něco stalo až na posledních stránkách. Ano, jediná dějově zajímavá věc se stala až na konci. Není to na tolik stránek málo?
Za mě je hlavní problém téhle knihy, že se bere strašně moc vážně. Tak to na mě působilo. A přitom je podobných knih jako holubů na každém sídlišti. Ale umí si ze sebe udělat srandu, odlehčit to, něco z nich během knihy cítím (což je pro mě během čtení vždy nejdůležitější, cítit to s postavama). Tady je všechno tak navážno a to mi prostě nesedí s obsahem knihy, který totální nezajímavej průměr. Škoda.
Obálka opět krásná. Jenom nevím, kdo schvaluje vymyšlené názvy knih. Zdá se to jenom mě, že poslední dobou je všechno tak šíleně podobný a následně otravný a nudný? Za mě škoda :(
PS: furt tady mám připravený Dvory od Mass. Asi to zase o kousek posunu. Jsem teď lehce otrávená...
TOHLE SE FAKT DOBŘE ČTE :-)
Druhý díl mi připadal stejně výborný jako první.
Poppy s Casteelem jsou na cestě do Atlantie.
Jejich vztah se vyvíjí, více se poznávají, jiskří to mezi nimi, neustále se pošťuchují a dráždí :-)
Přesto, že to jejich laškování se hodně opakuje a je dost předvídatelné jak to dopadne, tak stejně mě to bavilo :-)
U Poppy se zintenzivňují její schopnosti...
Plán je pořád stejný - chtějí se vzít, najít Iana, zachránit Malika a bojovat za Atlantii.
JEN OKOLNOSTI SE MĚNÍ...
A zase TAKOVÝ KONEC !!!!!!
Snad bude další díl co nejdříve :-)
Druhý díl lepší než první? Za mě rozhodně ano. Dějově jsme se trochu posunuli a ubylo uměle vytvořených příležitostí vysvětlovat svět a jeho mechanismy. Vztah našich hlavních hrdinů se celkem zábavně vyvíjel a samozřejmě s výsledkem jsem spokojena, jen kdyby to trvalo trochu míň stránek a trochu víc jich přibylo s osvětlením některých nedořešených věcí. Čekat na další díl pro mě bude mnohem těžší než čekat na tenhle.
Druhý díl je za mě z nějakého téměř nepochopitelného důvodu mnohem lepší než první, přečetla jsem to téměř jedním dechem a totálně to žrala, i když...
- 600 stránek se vlastně nic moc neděje.
- Spousta nelogických věcí. O elektřině jsem už mluvila u prvního dílu a bojlery mě teda jako taky fakt dostaly. Kde to sakra berou?
- Neustálé opakování, jak Casteela přeci nemiluje a pak neustálé opakování, jak ho miluje a on to necítí přeci stejně.
- Poppy je za mě pořád hloupá holka, i když z nějakého důvodu jí Casteel tvrdí opak.
- Nejpoužívanější slovní spojení? „Pro lásku Boží“... Na téměř KAŽDÉ stránce, to mě po čase už opravdu vytáčelo.
- Díl skončil a já nevěděla vůbec nic. Za celých 600 stránek se nedozvíte nic moc o světě, o těch zlých, o těch hodných...
Takže proč je to vlastně tak super? Vztah Poppy a Casteela... Vyvíjí se, graduje a je to neskutečně návykové... To, jak na sebe reagují a popichují se... Já to prostě žrala. Sledujeme, jak se od nějaké dohody dostávají k mnohem zajímavějším věcem a pocitům. Jak se jejich vztah prohlubuje. Sledujeme i Poppyin vnitřní boj, který je na začátku sice zajímavý, ale pak už poněkud zdlouhavý a stále stejný. Casteel je za mě velice zajímavá postava a použiju slova Poppy: Má mnoho tváří a mnoho masek. Jednou je neskutečně milý a starostlivý, pak neuvěřitelně krutý a pomstychtivý a v neposlední řadě neskutečně... chtivý. Pokud někomu v jedničce chyběla erotika, která nám byla slíbena, tak zde by měl být spokojen. Já totiž byla.
Zkrátka je tu opět spoustu špatných, nelogických wtf skutečností, ale je to napsané, jak je to napsané...neskutečně čtivé a já zkrátka musela opět číst dál, abych věděla, kam jejich osud směřuje. Jen bohužel na konci příběhu stále nic nevím, takže se moc těším na další díl. Kde jen doufám, už budeme trochu chytřejší ze všeho, co se kolem Poppy děje.
Tohle je naprostá bomba !!! Miluji tenhle příběh. A rozhodně miluji prince Casteela. Líbí se mi vzájemné popichování mezi Casteelem a Poppy. Taky to, jak si myslí, že předstírají. Příšerně nesnáším otevřené konce, který samozřejmě tady nechybí. Ale vlastně tomu nemám absolutně co vytknout. Vlastně jedině to, že nevím kdy vyjde pokračování. A musím podotknout, že jsem Fantasy nikdy nečetla. Ale po přečtení prvního dílu Z krve a popela, jsem věděla, že jsem se zamilovala. Snad se pokračování dočkáme co nejdříve.
Tak tahle série si získala mé srdce. Autorka mě ani s jedinou stránkou nezklamala. Tak čtivou knihu se skvělým příběhem jsem už dlouho nečetla. Romance, upíři, vlkodlaci, vyvolená. Ten konečný zvrat je neskutečný. Vykladatelství si musí pospíšit a přeložit další díl, jinak se z toho zblázním.
Tak jo po prvním díle obrovské zklamání. Třičtvrtě knihy je jen o: Smím? Můžu? Chci? Nechci? Nedovolím? Neměla bych?
Začátek dejme tomu. Ale poté se v knize vlastně nic nestane. Poppy stále váha a neví. Cas není o moc lepší. Hrají spolu hru na kočku a myš a pořád nejsou schopni se rozhodnout. Já chápu, že autorka chtěla jejich rozpolcenost popsat detailně, ale čeho je moc, toho je příliš. Nicméně i tak byla kniha čtivá, styl psaní je příjemný.
Závěr knihy byl opět super, akce, překvapení a konečně, konečně se dozvídáme víc.
Kdybych to měla shrnout, tak jsem čekala lepší jízdu. Hodně pasáží by bylo možné vynechat a příběhu by to neuškodilo, naopak by to neznudilo čtenáře. I tak se těším na další díl, protože jsem zvědavá :-)
Po Království krve a popela, které jsem zařadila do top 2021, jsem se obávala, aby následující díl nebyl jen výplňkový. Ale panebože tohle jsem nečekala, že to bude takhle skvělé. Ano Království těla a ohně se právě nominovalo do top knih 2022.
Kniha je čtivá, od prvních stránek vás příběh vtáhne a než se nadějete jste na konci. Tohle byla jízda, těch 616 stránek přečteno za den a půl. A miluji to!
Hlavní hrdinové Poppy a Hawk/Casteel si nelze neoblíbit, jejich vzájemné poznávání, přitažlivost, která mezi nimi je, chemie prostě funguje. Vedlejší postavy jsou skvěle napsány, Kieran je úžasný. Také se dozvíme věci z minulosti, leccos je objasněno a leccos naopak zůstává pod rouškou tajemství. A ten konec, potřebuji nutně další díl. Doufám, že se brzy dočkáme českého překladu, protože kdo to má vydržet.
Já jsem čtení neskutečně užila, doporučení největší, tohle si musíte přečíst.
Štítky knihy
pro dívky romantika pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Z krve a popela |
| 2014 | Počkám na tebe |
| 2014 | Buď se mnou |
| 2015 | Zůstaň se mnou |
| 2014 |  Jako led |
(SPOILER) Přestože jsem měla na první díl názor, jaký jsem měla, stejně jsem se ze zvědavosti pustila do druhého. Navíc má vyšší hodnocení a tak jsem to riskla.
Musím říct, že jsem byla ze začátku překvapená. Bavilo mě to, bylo to čtivé a stránky ubíhaly rychle. Autorka umí psát, o tom žádná.
Taky jsem konečně našla alespoň jednu postavu, která se chovala normálně! Díky bohu za Kierana!
Naproti tomu ostatní ve mně nevyvolávali naprosto žádné emoce. Kdyby všichni do jednoho umřeli, vůbec by mi to nevadilo. Člověk ani nedostane příležitost je pořádně poznat. Prostě jen pronesou pár vět, jen se tam mihnou, nebo umřou a jsme nuceni si od Poppy prožít další nudný emoční kolotoč.
Jak jsem četla dál, počáteční nadšení rychle opadlo. Za celou knihu se vlastně nic nestane. Zápletka? Nulová. Dočkala jsem se jen mluvení, Poppyno kňouraní, sem tam mini akce a další mluvení, což zahrnuje spousty teorie a stále dokola opakování toho, co už bylo řečeno. Přitom tam potenciál je! Tahle kniha má světlé stránky a je jich mnohem víc, než v prvním díle.
Na co jsem už alergická jsou „romantické“ scény a rádoby pošťuchování. Už jsem přestala počítat, kolikrát Poppy řekne, že chce někoho zapíchnout, kolikrát Casteel řekne, že ho její krutost vzrušuje, že je Poppy úžasná, někdo se Poppy zeptá, jestli je v pořádku, a nebo se Poppy zmíní o Casteelových dolíčkách, což bylo popsané snad pokaždé, když si ho prohlížela. Už jsem se zmínila, že Casteel je dokonalý alfa samec s nejdokonalejším tělem, jaké kdy žena viděla?
Pokud vám Poppy připadala úplně vygumovaná v prvním díle, v tomhle se ještě překoná! Dělá jednu kravinu za druhou, říká neskutečně hloupé věci, že jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo vyskočit z okna.
Krásný příklad její tuposti je třeba to, že chtěla utéct, ale jaksi ji nedošlo, že venku je to samý kraven (přestože je cestou do pevnosti napadli). Dokonce i přemýšlela nad tím, že se prvnímu kolemjdoucímu odhalí, že je Panna.
Další zářný příklad, když Povznesený držel chlapce jako rukojmího. Co na to Poppy? Nejenom, že chtěla hrát blbou, ona se do toho vžila tak moc, že vyplodila naprostou hloupou konverzaci:
„Ubližujete tomu chlapci.“
„Opravdu?“
„Krvácí.“
Neříkej, Poppy! :D A nakonec ještě odhodí zbraň.
Následně její myšlenkové pochody v kočáře: „Přece tomu dítěti neublížil. Nebo ano?“ Poppy asi zapomněla, že Povznesení používají děti jako krevní banku a zacházejí s nimi jak s dobytkem, přestože to předchozích padesát stránek opakovala pořád dokola.
Další perla, když na ni Casteel zaútočil a ona byla přesvědčená, že, kdyby chtěla, mohla by ho zabít. Atlanťana. Její skleróza je neuvěřitelná.
Casteen se promění v nebezpečného predátora, ale Poppy stejně jen myslí na to, jak je z jeho doteků vzrušená. Nevěděl o sobě o ona mu dovolila, aby se s ní vyspal, přestože ji v tu chvíli mohlo jít doslova o život...
Odbočím teď taky k útoku a střetnutí Poppy a vévodkyně Teermanové… Jak je možné, že se Poppy lehce podařilo ji zabít? Navíc se vévodkyně vůbec nebránila. Doslova.
Co se týče Casteela… Já fakt nevím, co na něm čtenářky vidí. Vždyť chce Poppy jen v jednom kuse osahávat, je pořád nadrženej a jeho slovník je jako u kluka, co právě prochází pubertou. U věty: „Musím se sakramentsky držet, abych z tebe nestrhl kalhoty a neošukal tě tak tvrdě, že ještě za několik dní budeš cítit sílu mé vděčnosti.“ jsem protáčela oči v sloup.
Pokud vám Z krve a popela připomínal Trůn, Království těla a ohně zase spíš připomíná Dvory - noční můry hlavních postav, sexuální narážky, záře Poppy, spřízněné duše atd..
Konec je možná pro někoho epický a dechberoucí, ale pro mě naprosto přeplácaný a k smíchu. Na chudinku Poppy zase zaútočí, protože ji nevěří, ona je zabije a hele… prší krev, ona svítí měsíčním svitem, umí přivolat vlkodlaky, umí léčit, vnímat emoce, má krev boha a já nevím, co ještě všechno. Zapomněla jsem na něco? Ještě vlastně mistrně ovládá luk a snad veškeré zbraně světa.
Ale zpátky ke konci… Zjeví se tam rodiče Casteela a královna poklekne, aniž s Poppy prohodí slovo a rozkáže, aby se všichni Poppy poklonili. Jako... Právě zabila jejich lidi (přestože si to zasloužili, ale to oni nemohli vědět), neznají ji, neví o ní prakticky nic, nemluvili s ní, ale má krev boha! Tak ji hned učiní královnou!
Kde je v tom sakra nějaká logika?!
Jako chápu, že je to příprava na další díl, ale je to všechno naplácané na sebe tak, aby konec působil co nejepičtěji, místo, aby se pořádně rozepsal.
Zhruba v posledních sto stranách už jsem chtěla mít knihu za sebou.
Celé by to mohlo být skvělé, kdyby se místo trapných sexuálních scén raději soustředilo na příběh a Poppy nebyla... Poppy.