Kráľovstvo z tohto sveta
Alejo Carpentier
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57563/bmid_kralovstvo-z-tohto-sveta-Wcr-57563.jpg
4
41
41
V novele Kráľovstvo z tohto sveta, ktorá sa stala manifestom magického realizmu, Carpentier zobrazil búrlivé udalosti odohrávajúce sa na dnešnom Haiti v druhej polovici 18. storočia, v čase francúzskeho koloniálneho panstva. V tom období tam žilo okolo stotisíc belochov a mulatov, na ktorých robil asi päťnásobný počet černochov žijúcich v príšerných podmienkach, čo viedlo ku krvavým vzburám černochov. Autor napísal knihu po tom, čo osobne navštívil Haiti, kde naňho hlboko zapôsobilo "zázračné reálno" - spojenie prírody, histórie, náboženstva a mágie domorodého obyvateľstva. On sám neskôr ku knihe povedal: "Veľké poslanie človeka na tejto zemi spočíva v zlepšení toho, čo je. Jeho prostriedky sú obmedzené, ale jeho ambície veľké. No práve v tomto poslaní v kráľovstve z tohto sveta môže nájsť svoj pravý rozmer a možno aj svoju veľkosť."... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
El reino de este mundo, 1949
více info...
Přidat komentář
Z pohľadu dneška sa sa ťažko hovorí o magickom realizme, a pokiaľ sa nemýlim, sám autor odmieta (zázračné reálno). Kniha sa zázračne vytratí z vášho reálna po prečítaní, ale aj keď to môže znieť ako "ster", myslím to pozitívne. Celý čas navodzuje pocit, že si čítate v rozprávke, a pri tom má dosť krutý obsah, ktorý ale dokázal Carpenter fenomenálne ukryť do svojej štylistiky. Fakt dobré čítanie.
Ano, tohle je rozhodně dobrá kniha. Řemeslně výborně zvládnutá (básnicky krásné popisy haitského přírodního i kulturního prostředí, funkční umělecká zkratka), a navíc napsaná v duchu autorova vlastního programu. Carpentier už v předmluvě (slovenské vydání, 1984) říká, že evropské literatury neumějí magický realismus, jelikož naši autoři, ostatně imaginativně chudí, v zázraky nevěří. On, Latinoameričan, v ně věří, a jedině proto o nich může psát.
Pro mě měla knížka přidanou hodnotu: dočetla jsem se v ní o haitských dějinách, které jsem doteď znala jenom mlhavě z jednoho iberoamerikanistického kurzu. Pamatuji si, že na přednáškách se mě genocida bělochů na Haiti dost dotýkala, ovšem tady je její líčení podrobnější a sugestivnější. Určitý problém vidím v tom, že autor jako by ji mezi řádky schvaloval. Masový vrah lidí i zvířat Mackandal je pro něj rozhodně hrdina, tak jako pro většinu současných Haiťanů/Indios obecně. A já si nemůžu pomoct, ale v životě jsem četla jen jeden text, který by se ke genocidě stavěl ještě shovívavěji než "Království". (Mimochodem ne, nebyl to Mein Kampf, ale starozákonní kniha Ester.)
I hlavní hrdina Ti Noel, který nám má být určitě sympatický, je několikanásobný vrah, plenitel a pachatel znásilnění. V mnoha bodech souhlasím s kritikou evropských kolonistů, kterou autor prostřednictvím svých černošských hrdinů podává. Ale genocida je poněkud krajní řešení, nemluvě o tom, že (opět jako v knize Ester) hrdinové vyvražďují nejen ženy a děti, ale i zvířata nepřátel. Upálení chrtů v psinci utěsněném dehtem mě namíchlo nejvíc, snad ještě vedle zazdění arcibiskupa zaživa. Až doteď jsem nečetla knihu, u které bych skoro všem postavám přála dlouhou bolestivou smrt za to, co provedly.
Odnáším si závěr, že dějiny Haiti jsou snad ještě odpudivější než dějiny průměrné evropské země, a to je co říct. Pak taky že multikulturní společnost je bedna s dynamitem (ale to jsem věděla už předtím, a nejen na základě dějin karibské oblasti). A že bych měla víc číst latinskoamerické autory, protože co do literárních kvalit jistě nepatří na periferii. Tímto děkuji své středoškolské profesorce, že s námi kubánskou literaturu probrala, a tím mě přiměla vylovit Carpentiera z knihobudky. :)
V hlave mi najviac utkvela absolútne bizarná epizóda s haitským kráľom Henrim Christophom. Najprv som si myslel, že je to len výmysel, čuduj sa svete, je to skutočná udalosť. Aj na toto sú knihy skvelé, tie výlety do minulosti. Človek sa dozvie o veciach, o ktorých nikto nepíše, čo otvára nové obzory, nové súvislosti.
Kniha ponúka zaujímavé zrovnanie s mnou nedávno čítanou Podzemnou železnicou, ktorú som neprijal príliš nadšene. Kráľovstvo..., s ktorým ho spája podobná téma, ukazuje, že kniha môže byť oveľa údernejšia aj bez zbytočných popisov krutostí a môže tak spraviť dokonca odľahčeným spôsobom.
Jedna z najzaujímavejších kníh na tému otroctva. A áno, ak máte radi magický realizmus, pripíšte si ďalšie plus.
Stačilo mi jedno deštivé odpoledne, nemohla jsem se odtrhnout. Zpočátku docela realistické scény se stávají stáje bizarnější, opojnější, ke konci už těžko rozlišit mezi pravdou, legendou, stařeckým blábolením... Pro tu úžasnou atmosféru to stálo za to.
Jedna z kníh, kde je na malom rozsahu napísaný veľký príbeh. Nie je to magický realizmus, na aký som zvyknutý od neskorších autorov, ale typické črty tohto „žánru“ možno v Kráľovstve z tohto sveta veľmi pekne odsledovať. Celé magično tu pôsobí veľmi prirodzene, pravdepodobne aj zasadením príbehu na Haiti, „krajiny kúziel“ a voodoo. K Haiti to proste pasuje. Navyše prelom 18. a 19. teho storočia už pre mňa nesie isté črty neskoršieho viktoriánského obdobia, literárne často spracúvaného v známom tajomnom a ponurom duchu. Táto kombinácia má efekt. Je tu však málo dialógov, celková dynamika je akási pomalšia, karibská. Asi by mi viac pasovalo nejaké výraznejšie stupňovanie napätia a deja, ale to je len môj subjektívny pocit.
Musím vyzdvihnúť autorov predhovor, akýsi manifest magického realizmu, ktorým (aspoň v slovenskom vydaní) autor uvádza čitateľa do foriem a modelov, ktoré sa bude v diele snažiť použiť a vcelku vtipne sa vymedzuje voči iným svojim súčasníkom, ktorí síce tiež pracujú z magičnom, no podľa Carpentiera to robia neobratne, pôsobia umelo a neprirodzene. Je to skutočný výstrel zo štartovacej pištole, ktorý vypustil do sveta démona, ktorému dnes hovoríme magický realizmus.
Podle mě trochu nedoceněná kniha, která snese srovnání s těmi nejlepšími díly magického realismu. Není to ale magický realismus jaký je například v románech G. Márqueze. A kdo čeká podobný zážitek jako třeba Sto roků samoty, bude nejspíš zklamán. Děj je založen na skutečných událostech a "magičnost" je více v pozadí a vynořuje se především v popisech různých domorodých rituálů vúdú a v celkově snové, exotické atmosféře některých pasáží. Velmi dobrý je též doslov, ve kterém jsou vysvětleny některé historické souvislosti odrážející se přímo v ději.
Druhé čtení srpen 2022: Je to lahůdka, pro mě z té záplavy knih "magického realismu" je to spolu se Sto roků samoty asi nejlepší kniha v daném stylu. Dokonce bych řekl že lepší než Marquéz a to především délkou, je to tak akorát dlouhé, není tam tolik jmen a neutápí se to tak v rádoby "magicko realistických" popisech. Navíc ta magičnost tady vychází přímo z kultu vúdú, a to tomu dává i rozměr místy téměř až dokumentárního záznamu některých rituálů. Někomu ta zkratkovitost možná bude vadit, ale mně to přišlo jako hlavní devíza tohodle nenápadného majstrštyku. Navíc těch rovin jak tenhle román číst je bezpočet. Je to i o revoluci a jejím vlivu na Karibik; zároveň to tady s tou revolučností autor tolik nepřehání jako v jeho jiných obsáhlejších dílech. Ale třeba i o tom jak snadno lze podlehnout svodům exotiky (epizoda s Paulinou Bonaparte). Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Ztracené kroky |
| 2005 | Kráľovstvo z tohto sveta |
| 1985 |  Výbuch v katedrále |
| 1984 | Barokní koncert / Harfa a stín |
| 1989 | Svěcení jara |
Chvílemi čtivé s přínosné, především z pohledu používaného jazyka. Ale těžko pro našinec odhalit, co nám přesně chtěl autor svým poměrně nadaným stylem říci. Poté co kniha spadne už do většinového chaosu a nepřehlednosti mě u knihy již nic nedrží. Takové meh..