Krambambuli

15.10.2022

Opět důkaz toho, že kniha nemusí mít 1000 stran, aby dokázala zaujmout. Na pár stránkách autorka krásně vykreslila dobu, v níž žila. Rozdíly mezi vrchností a poddanými byly opravdu velké, stejně jako mezi mužem a ženou. Pes zde má nejspíše představovat věrnost, ač v tomto případě poměrně zaslepenou, až nezdravou, která hraničí s posedlostí.

11.05.2022

Tato Rakušanka je vlastně naše - objevena díky jejímu příběhu v knize Hrdinky. Kdyby přečtena jen tato její kniha, tak to stálo za to! Jakkoliv je místy velmi smutná, bolestivá, zdánlivě depresivní je ve všech třech příbězích (vydání 1958 – ještě Amina a Pěnkava) hloubka i šíře poznání, lidskosti a naděje života. Takový tenký skvost, a to nemluvím o nádherné, kouzelné češtině a stylu. Děkuji paní Marie, vnesla jste nádech citu 19.století do dnešní moderní tvrdé doby.

10.12.2021

Brečím. Smutné, dojemné a pěkné. Jsem ráda , že jsem četla, ale ten pláč nemůžu zastavit

09.04.2021

(SPOILER) Díky studiu německého jazyka jsem se dostala také k této kratičké povídce od hraběnky Marie von Ebner-Eschenbach. Musím uznat, že v češtině mi řádky utíkaly rychleji, ale ani v němčině povídce nescházel šmrnc. Příběh je znám hlavně pro svého hlavního hrdinu Krambambuliho, proto občas bývá zapomínáno na ostatní postavy, které jsou sice nenápadné, ale též mají mnoho co říci, například Hoppova manželka. Hoppovo manželství, neschopnost šlechty darovat chudým poddaným alespoň lipový květ jsou další skrytá poselství, která tato povídka nese. Krambambuli věděl, že ho předešlý pán vyměnil za alkohol, ale ani tak ho neopustil v poslední chvíli. Kéž by i lidé dovedli být tak věrní, jako on. Velmi se mi líbil styl, jakým je povídka napsána, zvláště pak autorčin smysl pro detail. Krátké, poutavé a dojemné čtení, proto dávám 4/5.

25.03.2020

Jedna z nejkrásnějších knih mého dětství, půjčena na letním táboře z knihovny, nikdy jsem na ni nezapomněla. Po 50ti letech jsem ji tu zase našla...a brečela znovu jako tenkrát...Díky!