Krásna Hedviga
Jožo Nižnánsky
Keď k pánom Považského hradu, lúpežným rytierom Jánovi a Rafaelovi Podmanickovcom doletel chýr o kráse Hedvigy, vybrali sa na pytačky. Neprekážalo im ani to, že bola verenicou budatínskeho pána. V románe ožívajú postavy našej minulosti, skutočné i vymyslené...
Přidat komentář
Kniha zbrklá a splašená, ako sa len tak často nevidí. Hlavné postavy (naozaj - všetky) sú také horkokrvné, že to v konečnom dôsledku vzbudzuje pomerne nelichotivý dojem z celej knihy.
Obaja bratia spolu s krásnou Hedvigou menili svoje rozhodnutia z kapitoly na kapitolu a ich správanie postrádalo akúkoľvek logiku a zmysluplnosť. Najprv sú Rafael a Ján nepriateľmi na život a na smrť, o pár riadkov by za seba navzájom položili život, ale o kapitolu neskôr sa idú pozabíjať v ruvačke. Hedviga tu miluje, tu nenávidí, raz toho, raz iného (rovnako aj ďalšie postavy), žiadna trvácnosť či rozvaha, len prudké, vznetlivé a nezmyselné konanie všetkých postáv. Opakovanie podobných scén (napríklad Rafaelove zápasy, bujaré pijatiky, pri ktorých sa zistilo, že aj rozvážne a racionálne pôsobiaci Ján je skutočnosti ľstivý pôžitkár, opakované výlevy, pri ktorých Hedviga/Rafael/Ján túžili po skorej smrti a o pár riadkov nato sa už radovali zo života) tiež nepridalo na kvalite.
Je to moje prvé stretnutie s autorom. Rozhodne nemôžem povedať, že by ma navnadilo na ďalšie jeho romány, ale aj vzhľadom na hodnotenia iných jeho kníh mu možno ešte dám šancu.
Dosť úboho naivné a strašne nelogické a neuveriteľné....škoda k Nižňanskému som vzhliadal ako k velikánovi ale toto bolo pod čiaru...:-(
Nechal jsem se nalákat jménem autora, dokonce jsem to zmákl i ve slovenštině, ale žádné velké nadšení se nedostavilo.
Chtěl jsem původně knížce dát štítek "romantika", neb je to románově zpracovaná pověst o nezměrné lásce a úkladech. Pak jsem ale sám sebe zakřikl. To by ji totiž nesměl napsat Jožo Nižnánsky... Propána, ten jeho styl psaní, který mne omráčil už v Čachtické paní... On jako by předznamenával budoucí hry na hrdiny se všemi jejich porodními bolestmi. Tudíž namísto romantického historického románu mi Krásna Hedviga spíše připomíná vzorovou jeskyni pro Dračí Doupě nejstarší verze 1.0, která se pohříchu vyznačovala "obzvláště propracovanou" psychologií postav (zato o to prefíkanějšími podzemními mechanismy - ano ano, i ty tu jsou, a to ve vrchovaté míře). Kdyby se Nižnánsky dožil o dvacet let déle, pak bych se vsadil, že Dračí Doupě vymyslel právě on.
Nicméně milovníkům romantiky starých hradů a jejich nynějších zřícenin a rozvalin mohu knihu směle doporučit. Její děj se odehrává v krásném kraji Středního Pováží, hrady přímo nabitém. A vyloženě ponouká k návštěvě úžasného Považského hradu (někdy též zvaného Bystrica), kam Nižnánsky svoji DrD jeskyni situoval. Kdo nevěří, ať tam běží (ale je to pěkně do kopce).
Tedy: knize jako takové více než tři hvězdičky dát nemohu, ovšem v součtu výše popsaného může posloužit kupříkladu jako iniciace skvělého zážitkového (prodlouženého romantického) víkendu.
Jsem dost zklamaná. Postavy nepropracované, často dělají nelogické věci. Příběh mě neuchvátil. K této knize se už rozhodně nevrátím.
Ze začátku mě to moc nebavilo, ale pak jsem to nemohla odložit. A mě se právě líbil i ten závěr. Přijde mi to jak logika té doby.
Klasická oddychovka so všetkým, čo k autorovmu štýlu patrí ... ale prečo ten záver??? Kvôli takým, ako je Hedviga, svet spochybňuje existenciu ženskej logiky :-)
Štítky knihy
16. století pověsti šlechtické rody historické romány hrady a zámky Horní Uhry
Autorovy další knížky
| 1971 |  Čachtická paní |
| 1971 |  Žena dvou mužů |
| 1993 | Právo první noci |
| 1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
| 2008 | Cholera |
Schizofrénne postavy bez štipky osobnosti a zdĺhavé dialógy dvanásťročných detí. Základná myšlienka nie až tak zlá, ale zle predvedená.