Krasojezdkyně
Uršuľa Kovalyk
Uršulu Kovalyk můžeme považovat za feministickou autorku, ovšem Krasojezdkyně je její nejméně feministické dílo. V této postmoderní novele můžeme nalézt řadu různých linií: sociální, národnostní, politickou, erotickou, fantastickou a další; rozbíjení stereotypů žensko-mužského světa je téměř až na posledním místě. Hlavní hrdinka Karolína vyrůstá v roce 1984 v malém městě kdesi na východě Československé socialistické republiky. Karolína je programová outsiderka, což se projevuje i v jejím vzhledu. S její podobou a nuzotou rodinného zázemí kontrastuje krasojízda a kůň jako symboly něčeho vznešeného v kombinaci s nuzotou rodinného zázemí a vzhledem hrdinky působí dráždivě a netradičně.... celý text
Přidat komentář
Hodně svébytné a neotřelé vyjádření autorčina pohledu na svět a život děvčátka, dívenky, ženy? To vše spíš optikou okraje společnosti. Zaujal mě styl a hodně dětský pohled Karolíny. Nejvíc vystižení dětské průzračností a vnímavosti pro pokrytectví dospělých. Ovšem vyznění nejen místy syrové, ale ve finále ústící do smutku, beznaděje až úchylné bezvýchodnosti mi vůbec není blízké . . .
2/3
Čítalo sa to ľahko, čitateľne, bavilo to a určite by som bola uvítala ďalšie a ďalšie stránky. Žiaľ, kniha po necelých 120 stranách končila.
V tomto prípade, mi tu nevadili ani vulgarizmy, ktoré nejako celkovo sedeli do kontextu knižky a dokonca som uvítala aj ilustrácie, ktoré sa teda vyskytovali v elektronickej podobe na začiatku a potom už nie (čo mi teda prišlo osobne škoda). Kniha prešpikovaná aj maďarskými slovami mala pre mňa naozaj pôžitok.
Veľmi ma však mrzia chyby- akoby kniha nebola prešla jazykovou korektúrou a okrem nesprávnych čiarok, sa tam vyskytovali aj dosť veľké gramatické chyby, napr. nervy napísané ako nervi a podobne.
Původně mě zaujala autorka, chtěla jsem knihu pro mamku, protože jsem si myslela, že by se jí postavy, mající blízko k Maďarsku líbily, ale nakonec jsem po přečtení od toho nápadu upustila. Kniha je určitě zajímavá, místy jsem sice měla problém s vulgarismy nebo některými situacemi, místy je kniha až syrová, ale po přečtení to všechno tak nějak do sebe zapadá.
Kniha, která nešetří vulgarismy, nepříjemnými situacemi a znepokojujícími obrázky. Že by se mi něco takového líbilo? Ano, všechno to tak dobře zapadá do příběhu, který přestože postrádá velkou gradaci či zápletku, tak je ucelený a silný. A ten kontrast krásy/vznešenosti a ošklivosti je výborným prvkem, stejně jako občasné skoro šokující události jsou vyprávěny z pohledu holky - outisdera.
Snad je to tím, že je mi z dětství známo prostředí jízdárny a typů lidí kolem (včetně Tamar, jen těch alkoholiků tam bylo více než jeden vrátný) i konec "Československé socialistické republiky"...
Krátká kniha, ale nezapadne v zapomnění.
"Wild Horses - The Rolling Stones"
Sice málo stránek, ale celkové poselství a vyznění knihy bylo strašně silné.
Kniha zabírá to nejdůležitější období života na největším prostoru, čili od prvního vstupu do jízdárny, dovršením všeho, útěku od toho doma. A je neskutečné, že na tak malém prostoru dokázala autorka popsat nejenom ty změny ohledně malá holka, větší holka a velká holka (vysvětlení proč jenom tu část, mě dostalo, a myslím si proto, že předělání do románu by příběh zabilo), ale i ty okamžiky v babičkou, která byla vlastně jako máma a všechny ty ostatní střípky. Bylo to náročné na čtení vzhledem tomu, v čem vyrůstala. Klasický vzorec "jsem na tebe teď sama, jestli to máme zvládnout, nepruď hledám nám tatínka" a potom to všechno, co měla chudák holka zjistit doma, ale zjistila, "až když bylo", a situace, kdy mají matky pomoct, kazí myšlenka, zda matkou někdy chtěla být, z toho mi bylo zle. Ostatně jako vždy.
Krásně napsané a hezké ilustrace. Mohlo jich být víc. Víc těch představ.
Autorovy další knížky
2013 | Krasojazdkyňa |
2002 | Neverné ženy neznášajú vajíčka |
2006 | Obyčejný mrtvý otec |
2005 | Travesty šou |
2008 | Žena zo sekáča |
Syrová novela s řadou různorodých odkazů. Zajímavě pojatý příběh.