Kratylos
Platón
Dialog ze středního Platónova období, v němž Kratylos a Hermogenés diskutují se Sókratem o filosofii jazyka.
Přidat komentář
Celou dobu to na mne však působilo poměrně zvláštně vychcaně. Možná za to může celý strojený dialog, který jakoby fungoval přesně tak, jak má, aby byly sděleny přesně ty myšlenky a prupovídky, kterými Platón chce čtenáře poučit. Proč ale? Tak schválně:
Sokrates nechtěl Hermogena poučovat, nýbrž s ním nacházet správnost věcí. Přitom se zdá býti vypočítavým. Pokládá jednoduché otázky, které vedou k souhlasu. Staví jedny příklady k druhým, a ačkoliv 2+2 a 4+4 jsou si v mnohém podobné, tak výsledkem jednoho je 4 a druhého 8. Celé se mi to zdá manipulativní a Sokrates byl za takové činy později odsouzen k smrti a jinými nazván sofistou, jenž ze slabších důvodů činí silnější a naopak. Přesto se však samotný Sokrates nepřímo označuje za dialektika (muže schopného odkrývat struktury pravd a neupírám mu, že toho vlastně schopný je), který může posuzovat správnost jmén, páč on je ten, jenž umí pokládat otázky a předestírá správné odpovědi, které jsou v souladu s pravidly jeho logiky. Řekne i Hermogenovi, ať platí a je vděčný sofistům/učitelům moudrosti (filosofům), kteří mu pomohou odkrýt správnost jmen a kteří ho vzdělají. Vsadím se, že Sokratovi by se nějaká ta sumička hodila, protože on na práci moc nebyl. Ta nebyla nic pro dialektika, jehož nejvyšším zájmem bylo bosí pobíhati po Athénách a dokazovati všem, že nic neví.
Hermogen však nebyl bohatý a tak mu Sokrates poradil, ať odpovědi hledá v textech básníka Homéra, kde jak lidi, tak i Bozi jmenují věci a tím diskuzi ukončí.
Nelze přeci pochybovati o správnosti, když tak jmenují věci samotní Bohové.
Není-liž pravda?
Tento motiv mi však čtený text činil značně zábavným. Sokrates/Platón manipuluje, ale ty texty by nebyly tak relevantní, kdyby v nich nebylo i mnoho pravdy.
O slově a řeči. Ocení spíše studenti řečtiny nebo lingvistiky.. Pro nás ostatní je zde však cenné vyvrácení Herakleitovy myšlenky.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Ústava |
| 1979 | Dialogy o kráse |
| 1993 | Faidón |
| 2008 | Timaios / Kritias |
| 1910 | Obrana Sokratova |
Dialog Kratylos je jedním z nejsložitějších Platónových dialogů a pojednává o otázce správnosti jazyka a pojmenování. Dialog se odehrává mezi Sókratem a dvěma dalšími filozofy, Kratylem a Hermogenem, kteří se snaží určit, zda jsou slova přirozeně správně pojmenována, nebo zda jsou pouze výsledkem dohody mezi lidmi.
Kratylos tvrdí, že jména věcí jsou daná přírodou a že existuje přirozená shoda mezi jmény a jejich významem. Hermogenés naopak tvrdí, že jména jsou pouhými dohodami a že se mohou lišit v závislosti na jazyce nebo kulturních tradicích.
Sókratés se v dialogu snaží oba filozofy přesvědčit o tom, že pravda se nachází někde mezi oběma extrémy a že správnost jazyka není absolutní, ale závisí na kontextu a použití.