Kráva a dědeček
Ivan Binar
Mladá kráva Stračena je tak zklamaná! Nevzali ji na výlet pořádaný pro hovězí omladinu, proto se rozhodne zdolat ohradník a uprchnout z rodné pastviny. Ukáže se však, že to bylo dobře, protože neskončila s mladými býčky na jatkách, ale zabloudila do zahrady k dědečkovi Josefovi, který se jí ujme a láskyplně o ni pečuje. Dokonce se spolu, babičce natruc, vydají na výlet k moři. Užijí si moře a při zpáteční cestě potkají stádo hovězího. Je tu jeden moc hezký mladý býček a ten se Stračeně tak zalíbí, že dědečka nechá jít domů samotného a zůstane se stádem. Dědeček pečuje o zahradu, je smířený s tím, že kráva nevděčnice už se nikdy nevrátí. Ale Straka se k dědečkovi po čase přeci jen vrátí a způsobí hotové pozdvižení...... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala kvůli jiným ilustracím než jsou na většině ilustrovaných knih.Celkem dobrá knížka.
Autorovy další knížky
2013 | Jen šmouha po nebi |
2014 | Bořivoj a Blecha Fló |
2009 | Bibiana píská na prsty |
2016 | Peckova jáma |
2002 | Rekonstrukce |
Po Čechově Dědečcích další kniha o dědečkovi:-) A tahle začíná:
„S krávou by mohly být potíže. Je to zvíře neskladné, těžké a těžkopádné, v pohádkách se vyskytuje zřídka. V bytě ji mít nemůžeme, mohla by se propadnout o patro níž, pak ještě o patro a ještě, až do přízemí a z přízemí do sklepa, k jízdním kolům a marmeládě. Ve sklepě je nezdravo, vlhko a chladno, mohla by se nastudit. A co pak s ní? Kromě toho každá, i ta nejvychovanější kráva po sobě zanechává koláče, které zrovna nevoní.“ (s. 3)
Knížka Kráva a dědeček mě hodně baví. Líbí se mi styl, kterým je napsána. Obsahuje hezké slovní obraty, které motaly sice dceři hlavu, ale to vůbec nevadilo. Vždycky jsme si je vysvětlily a ona si může přirozeně rozšiřovat slovní zásobu o další významy jí známých slov. Teď už ví, co znamená, že ohradník kope, nebo když se řekne „jedeš“. Také zjistila, že nejsou koláče jako koláče, proč se dává na něco záloha a že na druhé straně naší podlahy je strop někoho jiného…
„Dědeček Josef tráví většinu času v zahradě sám, babička Josefka tam s ním nezajde a nezajde. Vysedává u kamen v kuchyni na bedně s dřívím a čte si knížku o životě na vsi. Až nastane vhodná chvíle, odloží knížku a uvaří oběd…“ (s. 7) Soužití dědečka Josefa a babičky Josefky mi připomnělo mé prarodiče. Moje babička si ráda čte na plotně vesnické romány. Nejradši má, když je plotna ještě teplá:-)
Překvapilo mě, že se kniha v době mého hodnocení nacházela v modrých číslech. Za mě je naprosto skvělá. Pobavila jsem se, byla radost ji číst, I. Binar se nebojí opakování slov, dociluje tím vtipnosti, hraje si s jazykem, … a ilustrace od E. Sýkorové-Pekárkové jsou osobité, zkrátka další povedená knížka od nakladatelství Meander.