Křehké nádoby / Drazí zesnulí
Evelyn Waugh
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57350/krehke-nadoby-drazi--57350.jpg
4
22
22
Kdybychom měli charakterizovat oba tyto Waughovy romány jedinou lehkovážnou zkratkou, dalo by se říci, že je to báječná legrace o smrti. V případě "Křehkých nádob" (1948) jde o umírání osobitých tradičních britských hodnot na finanční chudokrevnost a měnící se svět; zatímco starší generace bojuje svůj více méně hrdinný boj o zachování alespoň zdání, "rozverná mládež" s dětsky bezelstnou krutostí uplatňuje svůj nárok užít, co se se dá, dokud se dá. Problémy těch i oněch pohlcuje válka. V "Drahých zesnulých" (1930) se ocitáme o něco později v Hollywoodu: smrt tu dostává luxusní nakašírovanou podobu revuálního velkofilmu, strach z posledních věcí člověka přehlušuje představa dokonale hygienické a příjemné věčné blaženosti, zajištěné perfektně zorganizovaným funebráckým průmyslem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , OdeonOriginální název:
Vile Bodies / The Loved One
více info...
Přidat komentář
"Přidej... přidej... stejně se to zastaví, až přijde pravý čas", blábolí slečna Runciblová v deliriu a shrnuje tím do několika slov, jak je také možno žít tváří v tvář "neúprosné nejistotě". O sto let později je její výkřik stále trefný. Zbývá jen otázka, do čeho narazíme my - jako jednotlivci, i jako společnost.
A kromě toho je to ukrutně zábavné.
Křehké nádoby mi připomínaly filmy pro pamětníky s Natašou Golovou nebo Oldřichem Novým - svojí atmosférou, poněkud zastaralým jazykem a „hláškami“ z doby mojí babičky. Místy byl humor černý a situace opravdu groteskní, celkově byly ale zbytečně dlouhé a četba mi po čase přestala bavit.
To Drazí zesnulí byli o hodně lepší. Děj byl sevřenější a promyšlenější. Humor černočerný na hranici cynismu. A závěr byl tedy grandiózní. Drahé zesnulé bych hodnotila vysoko, jestli mám hodnotit obě části knihy a průměrovat – pak 3*
Štítky knihy
anglická literaturaAutorovy další knížky
| 1994 |  Návrat na Brideshead |
| 1996 |  Drazí zesnulí |
| 1971 | Sestup a pád |
| 1982 | Helena |
| 1976 | Hrst prachu |
Týýýý brďo. Než jsem se strašně krkolomně prokousal přes křehké nádoby, málem se ze mě stal drahý zesnulý. Na začátku jede skupinka lidí parníkem přes kanál zpět do starý dobrý Anglie. Celníci jsou taková kasta lidí, nadutců a úchyláků, že by se měli separovat na nějakej ostrůvek, kde by se po zbytek života šacovali vzájemně, při hraní na celníky. Pak už to jede normálně v Anglii, proplouvám mezi postavama a rovnou se tě můžu zeptat. Víš koho jsem v tom příběhu totálně nesnášel? Úplně všechny! Tak je to! Každej z těch lidí mi byl strašně nesympatickej, nebo kretén. Můj pohled na děj je takovej, že se to táhlo jako smrad, nebo plyn. Taková věc se plíží, všechno uspí navždy a nikdo se nic nedozví.
Drazí zesnulí měli výhodu. Byli podstatně kratší, tak to skomírání bylo svižnější. Čím dýl jsem do toho koukal, přál jsem si zesnout. Co k nim řeknu? Nic! Nic nevim.
Někdo tu psal, že je to pochutina, ale ne pro každého. Hle, jakou pravdu to napsal. Mohl jsem tušit, že když mám radši koňakovou špičku a třenou nivu s česnekem, že to s těma pochutinama bude znamenat něco jinýho. Přečti si to, třeba je to zrovna pro tebe lepší, než pro mě. Teď abych šel koukat po těch pochutinách. Úplně mi z toho vyhládlo, o žízni radši nemluvě...