Křehké věci: Krátké fikce a divy
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1190/bmid_krehke-veci-kratke-fikce-a-divy-tpZ-1190.jpg
4
238
238
Tajemný cirkus vyděsí publikum na jediném mimořádném představení a pak zase zmizí do noci, přičemž si jednoho z diváků vezme s sebou... V novele odehrávající se dva roky po událostech z románu Američtí bohové navštíví Stín staré skotské sídlo, aby vzápětí zjistil, že se stal hlavním účinkujícím v prastarém obřadu zahrnujícím stvůry a smrt... Slavný detektiv Sherlock Holmes musí v Hugem oceněné povídce zasazené do podivně proměněné viktoriánské Anglie vyřešit nanejvýš neobvyklou vraždu člena královské rodiny... Dva chlapci se pozvou na mejdan a setkají se tam s dívkami svých snů - a nočních můr... Členové exkluzivního epikurejského klubu si stěžují, že už ochutnali všechno, co se dá jíst - s výjimkou legendárního, velice vzácného a krajně nebezpečného egyptského ptáka... Osm let poté, co ve Velké Británii vyšla kniha Kouř a zrcadla (a o pět leté později i u nás), nashromáždil Neil Gaiman dost povídek a jiných kratších literárních útvarů, aby se z nich dala sestavit nová sbírka. Jsou v ní strašidelné, humorné i velice zvláštní příběhy, povídky, které získaly prestižní ceny, i ty, které zatím vyšly jen v naprosto okrajových tiskovinách, na internetu nebo vůbec nikde, a obsahuje také novelu dopňující knihu Američtí bohové.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2007 , PolarisOriginální název:
Fragile Things: Short Fictions and Wonders, 2006
více info...
Přidat komentář
Hmm, řekl bych, že jsem tak polovinu povídek moc nepochopil. Možná je to moje chyba. Kniha mě nezaujala. Několik povídek se mi líbilo, ale kdybych mohl vrátit čas, přečetl bych si jinou knihu.
Gaimana miluju a už nikdy nebudu u jeho tvorby úplně objektivní. Křehké věci mě získaly první povídkou Studií ve smaragdové. Doufala jsem, že taková bude celá kniha, ale pak to bylo jako na houpačce, jednou byla povídka naprosto nepřekonatelná a podruhé jsem s ní bojovala. Nemluvě o tom, že pokud čtete sbírku povídek, tak je o něco těžší se koncentrovat po krátkých úsecích na další příběh. Přesto na Křehké věci vzpomínám s láskou.
Nejsem zrovna povídkový člověk, ale po Kouři a zrcadlech a Předběžném varování jsem si ani tuto knihu nemohla nechat ujít. A rozhodně jsem neprohloupila. Myslím, že kdyby Neil Gaiman napsal návod na to, jak si ohřát polévku z pytlíku, dala bych mu za to pětihvězdu.
Samozřejmě že ne všechny kousky byly dokonalé, ale opět mě překvapoval svými nápady a kombinatorikou. A chápu, že dost dělá překlad do češtiny, ale idea je autorova.
Z celé knihy musím vypíchnout úvodní Studii ve smaragdové, kombinace Holmese a H.P.Lovecrafta je prostě dokonalá. Moc se mi líbila i báseň Zhejkalit se (pukrlátko pro překladatele) a Den, kdy přiletěly talíře, který má nádherný, skoro bych řekla až přecitlivělý konec. Nejvíc mě ale asi - kromě starého známého Stína ve Vládcích glenu - dostali Harlekýnští Valentýni. Geniální myšlenka, stejně tak celé zpracování...
Asi si můžete myslet, že jsem praštěná nebo posedlá. Ano. Pokaždé, když čtu něco od pana Gaimana, připadám si tak. A jsem moc ráda, že on, Clive Barker, Stephen King a mnoho a mnoho dalších se stali spisovateli a ne masovými vrahy. Myslím, že by nezbylo moc lidí, kteří by četli, zato by přibývalo prázdných míst ve světě a nikdo by nevěděl, kam všichni mizí, protože by mizeli neuvěřitelně kreativně. Po kouskách...
Páči sa mi, že Gaiman využíva plot twisty nie ako nástroj prekvapenia, ale ako niečo, čím skrúti príbeh do nekonečnej Moebiovej pásky a uzavrie ho do seba. Práve týmto vo mne priemerné (aj keď krásne napísané) poviedky vyvolali veľmi zvláštny pocit osudovosti až mystiky, ktorý mi zostáva aj niekoľko týždňov po prečítaní.
Poviedky, ktoré si z nejakého dôvodu pamätám
Jiní lidé 4,5*- Príbeh samotný nie je nijako zvlášť originálny. Vlastne, pri jeho čítaní asi budete mať pocit, že ste ho už určite niekde počuli. A budete mať pravdu. Pretože viete ...čas je tu premenlivý...(Poviedku som pôvodne čítala oficiálne zadarmo tu a zaujala ma tak, že som si zohnala celú zbierku
Když Říjen vládl 2*- Horor, predovšetkým pre tých, ktorí majú dodnes hokej v českých názvoch mesiacov
Slunečný pták 4,5*- Furt králíka, každej den máme králíka, ani Pinďa to už nežere...
Vládce Glenu 3*- Novela k Americkým bohom. Priveľa Tieňa, primálo Stredy.
Studie v Smaragdové 4*- Sherlock Holmes naruby a lovecraftovský bonus
Záškrt tvurce nemocí 5* - To že ste hypochonder ešte neznamená, že vám nič nie je
Harlekýnsky Valentýn 3* - Ako všetky vnútornosti, aj zlomené srdce je výborný zdroj železa
Kniha okrem toho obsahuje aj niekoľko básní, ktoré považujem za viac alebo menej strašné (aspoň v preklade) okrem básne
Den, kdy přiletěly talíře 5* - pretože je o mne a pretože viac lietajúcich tanierov do ľúbostnej poézie!
Zřejmě to tak u povídkových knih bývá, že se čtenáři některé líbí jiné ne. Takový jsem přesně měla pocit u téhle knížky, ale navíc jsem některé povídky asi vůbec nepochopila. Přesto to není důvod opustit dílo mého oblíbeného pana Gaimana. Ráda jsem se opět setkala se Stínem, líbil se mi Sluneční pták i některé další povídky a drobnosti, takže dnes asi jenom za 3.
S povídkami mám tu potíž, že mi vždycky připadají některé blbé, a pak si bohužel pamatuju dojem jen z nich. :) A k veršům mám teda taky výhrady, takže dneska je to jen za 3, bohužel...
Gaimana mám tolik ráda, ale k této knize mám dvě zásadní výtky. Opravdu, ale opravdu by se Gaiman neměl snažit o poezii. Je to mistr příběhů a je strašná škoda, že jeho nápady jsou tou násilnou formou do rádoby veršů tak degradovány a čtenář musí tak trpět. Tedy aspoň já. Ale to už jsem vyřešila po svém. Když čtu Gaimanovy knihy znovu, "poezii" vynechávám. A druhá věc, těmito povídkami jsem byla vážně frustrována. Chápu, že nemůže z každého příběhu hned vzniknout román, ale mnohé Gaimanovy povídky začínají tak slibně, navnadí, jsou téměř dokonalé - a pak prostě "končíme", zrovna v tom nejlepším, a nic více. Je to škoda. V této negativní kritice je však snad vidět i obdiv, který mám k autorovi, a který mě stále nutí se k němu vracet, protože si v jeho světě připadám jako doma.
Gaiman mě nemůže zklamat, jen některé povídky nehltám tolik jako jiné, naštěstí těch je menšina ;-)
Můj druhý Gaiman, po vynikajícím Nikdykde, povídková sbírka. Pro mne výborná. Poslední povídka, Vládce glenu, ve mně zanechala hluboký stín smutku. Výborná povídka...
Super povídky, alespoň většina z nich. Nechybělo napětí, děs a i vtipné věci (Augustus Dvě Péra McCoy je super jméno:-D). Jediné, co mi vadilo, byla povídka Problém se Zuzanou. Takhle zprznit něco nevinného, jako Narnie... No, proti gustu...
Zcela bez pochyb umí Gaiman čtenáře vtáhnout do děje, zaujmout a setřít tu tenkou hranici mezi reálným a nereálným. A tak vám (jako čtenáři) docházejí mnohé věci až postupně. Takového Gaimana zbožňuji. Ovšem ne u všech povídek se tenhle "gaimanův efekt" objevil. Ale na slabší dílka se dá snadno zapomenout, když z těch kvalitních dlouho přetrvává dobrý pocit.
Hluboce znepokojující. Jako když máte vtíravé tušení, že se stane něco špatného. A to vás provází celou knihou, povídku po povídce. Tak asi to jsem po celou dobu cítila.
Mám pocit, že jsem některé povídky vůbec nepochopila, některé mě nudily..
Od Gaimana jsem doteď četla Nikdykde, Američtí bohové, Hvězdný prach a Koralínu a asi jsem čekala něco víc po takových peckách.
Slabšie ako Gaimanove románové práce, ale stále výborné.
Najlepšie poviedky (podľa mňa): Keď Október predsedal, Slnečný vták, Zakázané nevesty otrokov bez tvárí v tajnom dome noci desivej túžby, Goliáš, Horúca usadenina, Vládca Glenu, Upomienky a Podklady.
...
Obsahuje aj zopár Gaimanových básní, ktoré sa asi nebudú páčiť celkom každému, ale mne prišli geniálane.
Tuhle knihu jsem si pořídila na přečtení a odložení. A nějakým způsobem se mnou zůstala. Stala se mou věrnou společnicí na dovolené.
Část díla
Den, kdy přiletěly talíře
2006
Fakta v případu odchodu slečny Finchové / Fakta k případu zmizení slečny Finchové
1998
Goliáš
1999
Harlekýnský Valentýn / Harlekýnův Valentýn
1998
Hořká usazenina / Hořká sedlina
2003
Autorovy další knížky
| 2006 | Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Gaiman, ten se teda pořádně posunul ve stylu a čase proti jiným autorům!
„Brouzdal jsem tekutým světem, volal jsem a rozhlížel se, jestli někde někoho uvidím...“ /Goliáš/
„Vy jste teď nějakou nanosekudu úplně mimo, jen tak se vznášíte, než Londýn zase rozjedem,,,“
Čas jede dopředu, dozadu, paralelní svět.
„...cítil jsem, jako bych sebou cukal sem a tam ve smyčce videa, věděl jsem, co se děje, ale nemohl jsem na tom vůbec nic změnit...“
Zrychlování času.
„To už je fůra let. Půl života.“
„Asi 37 minut jedeme ve zrychleném modu...“
„Trvalo to 30 vteřin a každá chladná vteřina trvala jako malé navždy.“
Transmutace!
„Brzy zemřu. Ale těch posledních 20 minut byly nejlepší roky mého života.“
Podobně i Borges, ten nevěřil, že cestoval řekami času, ale měl podezření, že na chvíli měl v držení a sám byl držen odvrácenou stranou věčnosti. Čas je iracionální. Je něčím, co intuitivně chápeme docela dobře, až do chvíle, kdy jej máme popsat. Smysly vzniklé evolučním tlakem nás možná klamou, takže vnímáme jen jeden čas a nikoliv mnoho odstínů paralelních časů, které mohou být navzájem oproti sobě poněkud posunuty. Isaac Newton se domnívá, že každý nedělitelný okamžik je všude. Problémy nastanou, když podobným způsobem začneme uvažovat o budoucnosti.
Slavný citát: „Čas je substance, ze které jsem udělán.“
Gaiman se vydává do světa, kde lze rychlost času řídit.
Můžeme být na více místech najednou?
Žít paralelně více životů?
Být sám sebou i někým jiným?
Gaiman: „ představoval si čas jako tůň nebo louži uvažoval, zda existují místa, kde čas těžce visí, místa, kde je shrnutý na hromadu a svázaný...“
Lze svázat čas a shrnout ho na hromadu?