Kremulátor
Saša Filipenko
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544814/bmid_kremulator.jpg
4
21
21
Petr Iljič Něstěrenko udržuje se smrtí důvěrný každodenní vztah. Jako první ředitel moskevského krematoria, vybudovaného v roce 1927, pracoval na dvě směny – přes den probíhala kremace běžných sovětských občanů a v noci těch, které zatkla tajná policie a kteří skončili na popravišti. Něstěrenko spálil všechny: odpůrce režimu, údajné špiony i bývalé hrdiny revoluce. Pracoval v krematoriu až do roku 1941, kdy ho potkal stejný osud jako ty, jejichž těla zpopelňoval – přišla si pro něj NKVD a byl obviněn ze špionáže. Jeho životní příběh a neuvěřitelný osud daly vzniknout tomuto dokumentárnímu románu. Za každou scénou je také cítit reflexe společensko-politické situace dneška. Alegorie je jasná: nejkrutějším krematoriem jsou dějiny. Dějiny, pro které je jeden člověk naprosto bezvýznamný.... celý text
Přidat komentář
Když pominu tu hrůzu co se dělo, děje a dít bude, tak skvělá kniha. Člověk nemá žádnou cenu a je jedno jak vlivný byl. Všichni stejně skončí stejně a to je jediná jistota v životě.
Dílo zajímavé, rozhodně hezky napsané. Očekával jsem trochu něco jiného, ale ne horšího.
Literární událost sklonku minulého roku, soukolí totality odhalené na dřeň. Jediná výtka patří vydavateli - Odeon, dříve perla překladové literatury - a nyní těch chyb, překlepů....
Zatím asi nejlepší autorův román. Skvěle napsané, skvěle zkomponované, skoro jako by Filipenkovi stál za zády Vladimir Nabokov, má to takovou tu jeho hravost a ironický odstup. Drsný svět sovětského člověka první půle 20. století, ale s přesahem ke dnešku. Autor nenapsal historický polodokumentární román, jen aby popsal situaci minulosti, ale je zde více tu méně zjevný paralelismus se současností a spousta anachronických situací, které jako by více sedí na současnou situaci Ruska než na "dávnou" minulost. Doporučuji.
(SPOILER)
Člověk se u čtení tohoto románu, který vychází ze skutečnosti, hodně zamyslí nejen nad životem a smrtí lidského života, ale i nad tím, jak jiní lidé, sloužící určitému režimu (ne nutně jen tomu sovětskému), mohou osud člověka ovlivnit, dokonce ho ukončit jediným škrtem tužky. Dělo se to v dějinách lidstva, děje se to a dít se bude, bohužel. Proto je nezbytné stále připomínat, že zlo vždycky plodí jen zlo, a že je třeba si vážit lidského života a prožít každý den, jakoby by byl poslední...
Výstižně autor praví : "Máme moc pouze nad těmi, kteří zemřeli před námi, a jsme bezmocní vůči těm, kteří přežijí nás."
Chtělo by se říct, že to vše je historie, ale jak víme, ta se opakuje. Rudý teror v těchto řádcích je silný a samotný příběh je pěkný. Jen ten konec mě trochu překvapil.