Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337698/bmid_krest-svateho-vladimira-zvP-337698.jpeg
4
939
939
Karel Havlíček Borovský ve skladbě Křest svatého Vladimíra zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakousko-uherském mocnářství. Na jedné straně autor zesměšňoval církevní dogmatiku, na druhé si všímal despotismu Bachova režimu, který ovšem popisoval s groteskní nadsázkou. Za námět mu pak posloužila „legenda z historie ruské“, podle níž kyjevský kníže Vladimír odmítl pohanské rituály, jež jsou v básni reprezentovány bohem Perunem – a přiklonil se ke křesťanskému vyznání. Zápletka Havlíčkovy satiry je jednoduchá: Vladimír požádá Peruna jako představitele nebeského hromobití, aby na jeho svátek spustil „kanonádu“. Perun však nechce toto přání Vladimirovi splnit, a proto ho kníže pošle před vojenský soud, jímž je odsouzen k potupné smrti utopením v Dněpru. Po jeho smrti se Rusko promění v zemi bez náboženství a záležitost dojde tak daleko, že je na nového božího zástupce vypsán konkurs, jenž se však mění v pustou frašku… Text přetištěn podle vydání J. Běliče v Národní knihovně 1951. Doslov napsal Michal Sedloň. V MF 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Tady už se Havlíček nemaže opravdu s nikým. Velká škoda, že to nestihl dokončit - moc by mě zajímalo, jak to vlastně celé skončí. Ve své kritice se nevyhýbá nikomu - nejdřív to schytává namyšlený a pyšný car, bez poskrvnky neodchází ani starý ňouma Perun, pořádně naloženo obdrží všichni politici a ministři a totální bídu na závěr dostanou jezuiti. Ať už s čímkoli, co tady je napsáno, souhlasíme nebo ne, je třeba se navždy sklánět před Havlíčkovou odvahu napsat něco podobného v tak těžké době, jakou byla 50. léta 19. století. Jeho odvaha je o to cennější, když si člověk uvědomí, kam směřuje současná mainstreamová burešovská žurnalistika stranických propagandistických plátků jako jsou idnes nebo lidovky... Chce to více Havlíčků i v dnešní době!
Pesimismus k lidstvu provedený v satirické básni. Pořád nevím, jestli je to tak strašně vtipné, nebo tak strašně smutné.
Překrásné a rychle přečitelné. Rozhodně není problém s tím pochopit smysl básně. Rozhodně doporučuji....
Kto aspoň zbežne pozná pomery tých čias, všadeprítomnú cenzúru a paranoju cisárských úradov s požehnaním cirkvi, musí si pri každom druhom verši povedať "oh, snap!". Jednoznačne trefa do čierneho, aj keď štýl je trochu jednoduchý - v podstate je to humoristický poklad vo forme obyčajnej dlhej veršovánky. S podobným druhom humoru som sa už predtým stretla u Haška, a Borovský sa často dotýka aj rovnakých tém (nemám na mysli Švejka, skôr poviedku Cisárov portrét a pod.).
Nezapomenutelné verše, přečteš jednou a NĚKTERÉ se usadí nadosmrti, prostě to tak funguje a je to pravda, Obrázky Josefa Lady tomu dodávají punc historické originality,
Krátké, vtipné, výstižné...:) Nicméně, kdyby to nebyla povinná četba, asi bych po takové knížce nesáhla.
Karel Havlíček Borovský je důkazem toho, že klasika nemusí být vždycky nudná. Dokáže studenty šokovat, překvapit, pobavit a je pro ně snadno zapamatovatelný. A navíc je i po těch letech aplikovatelný na současnou dobu...
Čteno v rámci povinné četby (vidím, že nejsem jediná). Opravdu jsem se pobavila. Mám ráda 19. století a toto mi potvrdilo, že ani díla z tohoto století nejsou dnešní době cizí.
Za 45 minut coby povinná četba přečteno, pěkně jsem se pobavil. Doporučuji - 90%
Z předchozí zkušenosti vím, že poezie není můj šálek kávy. Z toho důvodu jsem dlouho otálela, než jsem se pustila do téhle básně. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že se mi čte vcelku dobře a i děj mě docela bavil. Dokonce jsem se při čtení několikrát i zasmála.
Podle mě je to hodně povedené. :)
Moje nezodpovědná sestra mě naučila číst asi ve čtyřech letech a pak mě musela s sebou brát do knihovny. Tam jsem jednou objevil Křest sv. Vladimíra a dle svého tehdejšího zvyku jsem začal číst nahlas. Přítomné maminky se svými ratolestmi žasly, že takovej prcek umí číst. Jenže když jsem začal číst "Cár necár, svátek nesvátek, všechno je mi rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám? Hovno!" tak si šly stěžovat paní knihovnici, protože takové věci by přece jejich děti v knihovně neměly poslouchat. Paní Rolečková byla hrozně hodná a moudrá paní, takže je nějak uchlácholila. Ale Karla Havlíčka jsem od té doby nepřestal mít rád a jeho básnické dílo včetně Křtu sv. Vladimíra mám dodnes doma.
Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev královal mužům
a ženským co kanec.
Jo, někdy bych ho brala domů. Čte se to skoro samo, můj nejoblíbenější Borovský. Umění zkratky v nemnoha slovech.
Zaráží mne nadčasovost.
Tohle ze školy nevypadlo, ale bylo doporučeno. Někdy si říkám, jestli škola vůbec tuší, co doporučuje! :) Klidná čtyřka.
Jednou a asi stačilo! Tématem jistě potěší srdce nadšených kritiků všemožných režimů či církve, navíc ve vtipné podobě, ale mě ani veršem, ani tématem bohužel neoslovil ...
Štítky knihy
carské Rusko 9. století Bůh a člověk rozhlasové zpracování romány ve verších angažovaná poezie klasická literatura satirická poezie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
Mé nejoblíbenější Havlíčkovo dílo. Skvěle napsaná satira na tehdejší společnost.