Kreutzerova sonáta
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154895/bmid_kreutzerova-sonata-154895.jpg
4
408
408
"Byl jsem, jak se říká, zamilován. Nejenže jsem v ní viděl vrchol dokonalosti, ale i sebe jsem od svého zasnoubení považoval za vrchol dokonalosti. Vždyť není takového ničemy, který by, hledá-li, nenašel dost ničemů v některém směru horších, než je sám, a který by tedy nemohl najít důvody a pyšnit se a být na sebe hrdý. Já zrovna tak: neženil jsem se pro peníze, jako se pro peníze nebo protekci ženila většina mých známých - já jsem byl bohatý, ona byla chudá. To byla jedna věc. Druhá věc, na kterou jsem byl pyšný, bylo to, že druzí už při sňatku měli úmysl žít dál a ve stejném mnohoženství, v jakém žili před sňatkem, kdežto já jsem měl pevný úmysl žít po svatbě jen se svou ženou a byl jsem na to hrozně hrdý. Ano, byl jsem strašně nemravný, a myslel jsem si, že jsem anděl."... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1967 , Svět sovětůOriginální název:
Крейцерова соната (Krejcerova sonata), 1889
více info...
Přidat komentář
Krátká novela analyzující vzestup a pád jednoho manželství. Z pohledu manžela. Nechává čtenáře nahlédnout do svých pocitů a myšlenek, některé z nich jsou běžné, jiné až děsivé. Dílko také ukazuje nějaké detaily a reálie z doby a místa svého vzniku. Celé je to až překvapivě aktuální a vše by se mohlo odehrát klidně dnes.
Rozhodně nedoporučuji číst, pokud se chystáte na svatbu.
(SPOILER) De facto se může zde bavit o jakési částečné autobiografii. Pozdnyšev vzkázal, že si vede deník se svými sexuálními choutkami, kterou posléze ukázal své nastávající manželce, totožnou věc dělal i samotný Tolstoj. Dílo mi přišlo jakési uvědomění, že nežil mravně a nyní lituje svých dřívějších rozhodnutí.
Dílo, napsané roku 1890, velmi přímočaře popisuje jak moc ženy, ač utiskované, ve skutečnosti vládnou skrze mužský chtíč. Ale nebojte, velmi brzy pochopíte, že vypravěč není úplně "nad věcí" a během čtení "příběhu žárlivce" vás napadne jak povedená a kousavá satira to je.
Ač dílo má přes 130 let, mnoho se toho nezměnilo. Knížka je to útlá, zabrala mi dvě odpoledne, takže ji mohu doporučit. Ale pozor, leckterý žárlivec by se mohl v textu poznat a zastydět se.
Poslouchala jsem jako audio. První věc LNT. I v dnešní době skoro až nepřijatelně upřímná sonda do manželského života. Úvahy o manželském sexu, dětech a vztahu muže a ženy. O tom, že když se ti dva pro sebe vyloženě nenarodili, spíš to dře než jde. Kapka po kapce až jednoho dne bouchnou saze.
(Audiokniha).Pan spisovatel uměl psát,jeho díla jsou na zamyšlení s psychologického hlediska vztah mezi ženou a mužem.Hlavní vypravěč je narcis,žárlivec a psychopat,je to silné a smutné kam až může člověk zajít.... .
(SPOILER) Výborná, místy tak trochu kontroverzní, analýza vztahu muže a ženy, potažmo manželství, si opravdu nebere servítky a v první části této novely velice drsně, avšak pouze z pohledu muže, líčí, jak jsou všechny ženy vypočítavé, prodejné, zbavující muže svobody, toužící ho naprosto ovládat a mít ho omotaného okolo prstu. Zcela určitě by byl zajímavý pohled ze strany ženy, protože by se mnohdy asi moc nelišil, neboť často po čase soužití s mužem, když prvotní okouzlení opadne, zjistí, že její vyvolený není žádnou velkou výhrou a že jí vzájemný vztah leckdy spíše ubíjí než nabíjí. Druhá část novely se zaobírá popisem, jak člověka pomalu, ale jistě drsně požírají představy, které mu do hlavy posílá žárlivost, která může časem vyústit až v tragické skutky, které nelze vrátit zpět. Celkově mě zajímavý psychologicko psychopatický počin mistra Tolstého zaujal a ráda jsem se jej opět přečetla.
Audio ČRo: první díly mě úplně odzbrojily svým obsahem, pohledem na muže a ženu, jejich vzájemnou lásku, vztah, manželství, žárlivost pro mě jiným, novým způsobem a zajímavě se mě to dotýkalo. Témata posledních kapitol se mě až tak nedotýkala.
Audio ČRo: Zajímavý náhled do tehdejší doby, který umí být do dnes aktuální i s nějakými nečekaně feministickými výplody. Pak už je to trochu klišé, ale na druhou stranu zajímavý příspěvek, který je v celku okřídlený.
Děsivá analýza lásky a manželství? Ale jistě. To, co v dnešních časech se čtenářem téměř nehne, muselo ve své době působit jako rozbuška. Tolstoj umí, ví, zná. Rozhodně doporučuji ke čtení.
Při druhém čtení s odstupem několika let jsem objevil krásu, která ale není ukrytá mezi stránkami knihy. Je v hudbě, kterou složil Beethoven a později i Leoš Janáček s názvem Kreutzerova sonáta. Ano, za vším hledej ženu. S ní přichází touha, láska, ale taky žárlivost a nevěra. Následují hádky a někdy krutá pomsta, jako v případě Tolsteho příběhu ve stejnojmenné knize. Beethoven se svoji sonátou jasně vítězí, ale i Janáček se svým závěrečným 14 minutovým Adagem hudební posluchače mile překvapí.
Doporučuji sledovat jedinečné provedení: Sophie Mutter housle a Lambert Orkis klavír-Live Paris https://www.youtube.com/watch?v=COGcCBJAC6I
Když tak nad tím přemýšlím, neměl nakonec kus pravdy onen kupec, který za všechno zlé mezi mužem a ženou činil vinným vzdělání? Kdyby Pozdnyšev nad vším tak nespekuloval a neřešil pocity celého trojúhelníku, mohl opravdu houslistu hned na začátku slušně vyprovodit a nic zlého by se nestalo.
Myslím, že hodně se odvíjí i z povahy hrdiny. Pozdnyšev je impulzivní, na nenávistné skřeky manželky odpovídá stejným způsobem. Většina mých známých přitom jedná tak, že se prostě seberou a jdou pryč, protože stačí pár let soužití a každý soudný člověk pochopí, že z hádek nikdy žádné řešení a posun nevzejdou.
Doufám, že tahle novelka není na žádné střední škole v povinné četbě, mohla by mít na studenstvo neblahé antikoncepční účinky. Samozřejmě je otázka, nakolik mluví z Pozdnyševa sám autor. Ten měl na manželství svoje názory, ale řekl bych, že je nehnal do takové krajnosti (ve vydání Světové četby je podrobně citován původní Tolstého doslov). Ostatně sám hlavní hrdina mluví o svém manželství a jen si myslí, že ve většině těch ostatních je to pořád stejné. Stejně tak si můžeme třeba umírání Ivana Iljiče vztáhnout na celé lidstvo, přitom by jiná slavná Tolstého novela vypadala hodně odlišně, kdyby třeba hlavního hrdinu hned na začátku srazil na ulici kočár.
Tempora mutantur et nos mutamur in illis. Komentář dříve napsaný nechávám zde viset, dejme tomu v zájmu autenticity, ač s ním v lecčem po druhém přečtení nemusím souhlasit. Tento berte jako korekturu a doplnění dříve vyjádřených… pocitů a myšlenek.
Sonáta je skvěle napsaná kratičká novelka, která má potenciál zaujmout jak svými myšlenkami tak svou formální kvalitou. Tedy, dobře se to čte (velice dobře) a člověk se má nad čím zamýšlet. A platí, myšlenky jsou to zásadně odporné. Nemohu však zpětně souhlasit se svým tvrzením, že by se choval Tolstoj k ženám hnusně (postava kterou vymyslel jistě ano, ale ani tam to není tak jednoduché), či že by nechápal komplexitu lidských vztahů. Očividně chápal a to dost dobře, ovšem, kniha je popisuje dost cynicky, starosvětsky (i na jeho dobu) a prostě otravně. Ženy, které se začátkem 20. století příliš necudně odhalují… povím vám, když jdu parkem na fakultu… Tolstoj by patrně dostal infarkt.
K těm názorům na ženy… ano, v zásadě jsou v knize zachyceny takřka jako sukuby, ale zase tak jednostranné to také není. Tolstoj uznává, že chování mužů (zvrhlé, zhýralé, prostopášné) nutí ženy chovat se právě tak a ještě hůře. Zdůrazňuje, že je to rovněž vinou sociální nerovnosti a podobně. Čili naopak, nejenže to není tak,, že by nechápal, jak fungují mezilidské vztahy, ale on to chápal a popisoval velice bystře, jen neskutečně jednostranně, pesimisticky, jak jsem již naznačil, starošsky. Jedná se vlastně o žánr "starý děda nadává na moderní poměry, protože je prostě nechápe, nerozumí jim, není sto s nimi pracovat".
No a to dnes z mé strany bude asi vše. Krom toho je to prostě dost dobrá kniha, mimochodem dost napínavá, nebo spíše dramatická ve svém závěru. Za přečtení (očividně dvojí) to opravdu stojí a není pak třeba litovat ztraceného času, to jistě ne.
Opäť výborné dielo z pera tohto klasika. Až zarážajúco autentické a aktuálne aj po vyše 130 rokoch.
Wow, tak toto bola jazda. V prvom rade, človek z vydavateľstva, ktorý písal anotáciu, buď knihu nečítal, alebo nevie čítať s porozumením.
Kniha je o chorobnom žiarlivcovi a sebestrednom narcisovi, ktorý ničí život sebe aj všetkým okolo, až kým ho svojej žene nakoniec zničí. Napísaná veľmi čítavo a plasticky, napätie sa stupňuje, dej hustne, doslova som to videl očami hlavného "hrdinu". Naozaj klobúk dole!
Zároveň kniha v sebe nesie veľa Tolstého názorov na vzťah ženy a muža. Mnohé názory sú kontroverzné až celkom od veci, mnohé platia podľa mňa aj dnes. Ale tak to bolo aj vo Vojne a mier, kde Tolstoj tiež vniesol svoje filozofické postrehy, ktoré mi nie vždy dávali zmysel.
Edit: k anotácii, vyjadroval som sa k červenému vydaniu ODEON, aby nevzniklo nedorozumenie :).
Velmi překvapivá kniha. Úvahy i příběh jsou nevšední, jakoby ani nevznikly v období Tolstého. Kromě poutavého příběhu především prostor k zamyšlení se nad postatou partnerských vztahů.
Většinou se mi knížka četla dobře, ale byly i momenty, kdy se četla trochu hůř. Tahle knížka je manželství rozpitvaný do detailu. A taky vztahy obecně a vnímání společnosti. Prakticky celá knížka je jen monolog jednoho muže o těchhle věcech. A mě se až překvapivě hodně líbila.
Spoveď mizogýna, ktorému sa hnusí všetko telesné a v podstate prirodzené, a všetky ženy sú podľa neho šlapky. Alebo som hĺbku tohto diela nepochopil, ale mňa to viac iritovalo, než bavilo. Napadlo mi, ako by sa Tolstoj tváril, keby videl americký seriál Euphoria, v ktorom takmer každá ženská postava vyzerá a správa sa ako "slut"...
Moc jsem od této knihy, či spíše knížečky, nečekal, ale byl jsem nakonec příjemně překvapen snahou Tolstého rozebrat dynamiku vztahu mezi mužem a ženou s akcentem na problematiku žárlivosti. Navíc si po dočtení můžete pustit Beethovena, jen tak anebo pro lepší pochopení díla.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Od Tolstého si nevzpomínám, jestli jsem někdy něco četl. Vojna a mír, nebo Anna Karenina, to mě vždycky strašilo. Třeba u Dostojevskýho jsem dostal strašnou chuť pořídit si domů samovar, nakonec jsem si však pořídil pouze vodku.
Mám takovej pocit, že se tadyhle v tý sonátě jede vlakem, a protože je to v Rusku, tak se jede daleko, dlouho a pomalu. Klidně to může trvat tejden, roky, anebo dýl. Tak se tam tlachá o krávovinách jako jsou rozvody, nebo provdávání ruskejch buchtiček bohatejm nádivům, nebo vypitejm skunkům. Vzhledem k tomu, jak ta brožurka byla tenká, bál jsem se, že ta debata na tohle téma bude až do konce. Bylo to jako koukat v televizi na Honzu Musila.
Naštěstí tam do debaty vstoupil nějakej otrapa, kterej cosi zahlásil o tom, že zabil svojí starou, odvede si s sebou jinýho cizího otrapu a začne mu do hlavy nalejvat příběh o svojí svatbě, o starý a její vraždě kvůli jeho chorobný žárlivosti. Možná kdyby byl víc nadrženej, chlípnej, nebo větší vodkovej labužník, všechny ty symptomy vedoucí k ubodání jeho starý by nejspíš pominuly.
Co si o tom mám myslet nevím. Začátek byl dost na pytel, pak tam byla nějaká historka s dramatickou chvilkou, a to co jsem si z toho měl odnést mi zůstalo skryto. Alespoň jsem si vzpomněl, že jsem od tohohle fousáče četl ještě polikušku, kterej byl podobně tlustej a podobně, nebo o trošku víc mě i bavil. Slibuju, že ostaním jeho tlustejm knihám se vyhnu, a taky že si příště opatřím mnohem větší zásoby jagertee. Původní zásoba mi totiž došla hned zkraje podzimu.