Krev a mlíko

10.01.2024

Příběh jedné velmi početné čínské rodiny ve víru dějin 20.století.Tragi a i komedie,kdy v každé kapitole někdo odpadl a někdo se přidal.Pro mě čtivé,absurdní,dojemné,hrůzné,divné.Název KREV A MLÍKO knihu úplně vystihuje.Čtení na dlouho.Myslel jsem,že se budu ztrácet v těch všech jménech a přezdívkách.Ale šlo to.Jsem zvědavý i na ostatní knihy od autora.

27.10.2023

Historie, politika, válka, tradice, chudoba, boj o přežití, intriky, náboženství a spousta mlíka a ženského poprsí k tomu. To vše v naprosto podivném románu, který se mi opravdu těžce četl. Dojmy ale zůstávají kladné a docela silné, a proto hodnotím čtyřmi hvězdičkami.

14.09.2023

Na severovýchodě Číny se nachází zapadlý, chudý region Náhorní Pustiny. V jeho středu se nachází městys Velká Ohrada. Zde žije rod Šang-kuanů, který tvoří matka Lu, jejích osm dcer a vysněný syn Zlatko. Zlatkův porod odstartuje mnohovrstevnatý příběh, který sleduje historické proměny Číny, počínaje třicátými lety a konče devadesátými lety 20. století. Na pozadí těchto historických proměn se odehrává příběh rodu Šang-kuanů a především syna Zlatka, do kterého jsou vkládány velké naděje. Zlatko je ovšem povahou slaboch a celý jeho příběh je groteskní životní poutí ztraceného člověka.

Mo Jen napsal jednu z nejpodivnějších, nejvíce fascinujících a také nejodpudivějších knih, co jsem kdy četl. Celá kniha je směsí magického realismu, kombinovaného s historickou fikcí, groteskou a satirou. To vše vyhnané do záměreného extrému a absurdity. Formou satiry, která se mnohdy zvrhává v absurdní frašku, poukazuje na obrovskou krutost a nespravedlnost čínské historie, z pohledu chudých obyvatel jedné malé obce. S tím je spojená i enormní explicitnost, s jakou autor popisuje lidské utrpení a násilí. Knížka je doslova jako horská dráha. Na jedné stránce jsem byl upřímně pobaven, na další doslova zhnusen a na další zase ohromnen krásou autorova stylu.

Kniha totiž mezi vší groteskní absurditou, satirou a krutostí, nabízí i vážné a mnohdy velice dojemné chvíle. Autorův styl je doslova úžasný. Na mnoha stranách vytváří poetické a velice krásné okamžiky, plné velmi živelného, sugestivního, barvitého a neuvěřitelně obrazotvorného vyprávění. Celým románem se táhne apokalyptická a beznadějná atmosféra, která mnohdy přerůstá ve výjevy čirého šílenství a zoufalství. Je velice pozoruhodné, s jakou lehkostí autor střídá vtipné, krásné, dojemné a odpudivé momenty.

Kniha je velice komplexním dílem. Obsahuje obrovské množství metafor a symboliky. Jejich základní pochopení je podstatné pro porozumění celému příběhu.

V závěru knihy jsem byl už trochu vyčerpaný, vzhledem k její hutnosti a délce. Také jsem si neodnesl žádnou výraznější myšlenku. I přes to se jedná o fascinující a úžasnou četbu, která je ale bohužel jen pro velice malý okruh čtenářů.

Hodnocení 4/5

19.01.2023

Krev a mlíko se mi dostala do ruky úplnou náhodou, ani jsem dokonce neznal autora. A to má Nobelovu cenu :) Sáhl jsem po ní úplně náhodně v knihovně, prolustroval si ji přes mobil tady na Goodreads a na Databázi knih a už mi bylo jasné, že to stojí za pokus. A stálo.
Nakonec se z toho vyklubala rozsáhlá, drsná, krvavá a místy absurdní kronika zapadlého kouta Číny ve stejně drsném, krvavém a absurdním dvacátém století. Psáno je to stylem, který vám určitě připomene Sto roků samoty, hlavní hrdina Zlatko od Šang-kuanů by zase mohl připomínat Oskara Mazeratha a jeho posedlost plechovými bubínky. Akorát, že kdyby byl Plechový bubínek o Zlatkovi místo o Oskarovi, musel by se jmenovat "Pořádný kozy".
Ale ani jedno tohle srovnání není úplně spravedlivé. Není to žádná napodobenina, je to autentické a opravdu čínské. Prostě magický realismus po čínsku. Vždyť s jejich draky, liškami, duchy a upíry, kteří žijí hned za hranicemi vesnice, neměli v Číně k magii nikdy daleko a komunismus ani kulturní revoluce na tom zřejmě nic nezměnily.
Doporučuju.

15.08.2022

z asijské literatury jsem četl jen máloco z toho mála, co je přeložené do češtiny, a jsem přesvědčen, že převod z tak odlišného jazyka a kultury nutně stvoří nové literární dílo: Denis Molčanov v doslovu knihy komentuje svůj překladatelský počin a vysvětluje, proč překládal se zřetelem k modelovému čtenáři, souhlasím - a jsem mu vděčný (už proto, že se orientuju jen v základních odlišnostech orientální symboliky a metaforiky, a tady jsem nemusel tolik domýšlet nebo googlovat)

takže česká verze Krve a mlíka pro mne byla úžasným a žasnoucím vhledem do (určitě netradiční) čínské historické fikce, románové generační kroniky s dvěma pikareskními hrdiny, nejmladším a mírně úchylným bratrem osmi sester a s jejich matkou-amazonkou, drcených v průběhu desetiletí důsledky velkých dějinných událostí tak, že z nich až nepříjemně často teče nejen krev a mlíko, ale i mnohé další tělesné tekutiny

je to snad nejsynestetičtější a nejnehygieničtější černohumorné vyprávění, jaké jsem doposud četl (Mo Jen sám prozrazuje vliv Garcíi Márquezova magického realismu), a výborně jsem se bavil, doporučuju zvláště obsedantně kompulzivním ňadrofilům

04.09.2021

Tak netuším jak politicky ve skutečnosti Mo Jen smýšlí, jen se obávám, že my Evropané těžko můžeme hodnotit , natož kritizovat, potažmo plně chápat …a už vůbec ne odsuzovat Mo Jena za jeho politické postoje a smýšlení. Stejně tak je nám značně ….až nepřekonatelně ….vzdálen způsob života v této zemi, zvlášť v tak turbulentním období, jakým v Číně 20. století bylo. Naproti tomu lze s určitostí mohu konstatovat, že toto obsáhlé dílko je ze strany autora neopakovatelně a jedinečně uchopeno, jazykově vybroušeno, nenudí, ohromuje jazykovou květnatostí, dějovou linií, zcela specifickým humorem , živočišností, věrohodnou krutostí života. Za všechny tyto jedinečnosti ode mne 5 hvězd.

30.01.2021

Když jsem viděl, že ostatní knihy vypadají vedle této bichle jako malé knížečky, tak se mi do ní moc nechtělo. Čte se to ale dobře a většinou je to dost napínavé, tak jsem to přečetl rychle. Na začátku knihy je předmluva autora a také popisy hlavních postav. Doporučuji to nečíst, protože pak vás nepřekvapí vývoj hlavního hrdiny či spíše antihrdiny Zlatka a osudy dalších postav. Jde vlastně o historii jedné rodiny, do které se promítají dějinné zvraty v Číně. Děj začíná před druhou světovou válkou a končí až v devadesátých letech. Popisy válečných událostí a bídy jsou hodně silně. Při čtení o hladomoru v období, jemuž komunisti říkají tři roky nesnází, jsem se divil, že kniha vůbec mohla vyjít. Pak se skokem dostaneme do devadesátých let rychlého hospodářského rozvoje a zbohatnutí Číny. Nedávám plný počet hvězd, protože mě vadilo, že část vypráví Zlatko v první osobě a pak se najednou přejde do třetí osoby a některé další věci. Nadbytečné je zařazení poslední části, která popisuje osudy jeho matky. Kniha ale stojí za přečtení.

Asi na 225 strane jsem to vzdala. Hold to nesedne kazdymu a jsem rada, ze jsem se naucila knihy odkladat. Pro me straslive nezabavny, nectivy, postavy nesympaticky. Utrpeni.

12.10.2019

Prokousat se knihou Krev a mlíko není opravdu lehký úkol. Navzdory tomu, že má kniha přes 600 stran, dějiny bere průletem (a je lépe již o dění v Číně něco vědět, aby se člověk alespoň trochu orientoval) a promítá je do osudů jedné, pro Evropana ne zcela obvyklé, rodiny. Za sebe musím říci, že pro mě kniha negradovala, jen plynula, a Zlatkova obsese mi ke konci připadala už hodně nadsazená. Pokud srovnám knihu s Divokými labutěmi nebo Ubožáky, musím přiznat, že se mi obě poslední jmenované líbily víc.

09.10.2019

Velké dějiny na malém dvorečku. Tenhle románový kolos nabízí fascinující průlet čínským dvacátým stoletím od japonské okupace přes občanskou válku, Velký skok a Kulturní revoluci až po polokapitalistická osmdesátá léta, to všechno z perspektivy zapadlé vesnické končiny a jejích obyvatel. Defiluje tu před námi nepřeberné množství plnokrevných a často velmi svérázných postav v čele s hlavním hrdinou, který skutečně (jak napsal už někdo přede mnou) může připomenout Oskara Matzeratha z Plechového bubínku. Vyprávění je to košaté, syrové a zároveň poetické, v detailech často až brutální a nechutné, ale díky autorově neúprosnému smyslu pro humor jde spíš o grotesku než tragédii. Vliv magického realismu je evidentní, ale čínské reálie a mentalita ho přetváří do osobité, životem kypící společenské fresky.
Typ knihy, po jejíž dočtení si oddechnu, že už je to za mnou, ale nelituju jediné stránky.

16.09.2019

Dopátrat se konce Krve a Mlíka byl těžký úkol, ač kniha se četla rychle. Ale její tíha byla nezněrná. Zlatko, prototyp antihrdiny, závislý na ženských ňadrech, paní Lu Achátka nucena snášet nelidskou krutost svojí tchyně a manžela, pevná a silná, všech krásných žádoucích osm sester a jejich manžílci... Všechno do sebe neskutečně zapadalo, každá partie se musela dohrát, až z toho šel mráz po zádech. Smekám před Geniálním Molčanovým překladem a doufám, že čínských knih se k nám bude dostávat více a více.

25.04.2019

Velmi podrobně a popisne psaná kniha, která má neuvěřitelnou schopnost pohltit čtenáře atmosférou a vtáhnout do děje.

10.08.2017

Drsné, strhující, vynikající.

25.06.2016

Rodinná sága z čínského 20. století. Hlavní hrdina dost připomíná hrdinu Plechového bubínku (prostě vám celou dobu poleze na nervy, ale přesto se nedokážete odtrhnout). Z počátku jsem se dost bála, že se ztratím v čínských jménech, ale nakonec to bylo snazší, než jsem čekala. Dost pomohl i výčet postav na začátku knihy, ke kterému jsem se průběžně vracela. Škoda jen, že v poslední čtvrtině již kniha dle mého soudu začala být o trochu méně záživná a o trochu víc létala po povrchu popisovaných událostí. Zařazení děje sedmé knihy až na konec mě trochu překvapilo (osobně by se mi líbila varianta, že tento děj by byl znám jen z těch úvodních medailonků). Rozhodně bych ani nepohrdla doslovem, který by čtenáři vysvětlil víc z dějin Číny, neboť autor se těch událostí jen dotkne a rozhodně by mě zajímalo víc (ne že by se to ale bez té znalosti nedalo číst). Závěrem ale musím říct, že na to, jak dlouho jsem se k této knize odhodlávala, tak jsem z ní vlastně (i přes pár výtek) nadčená a rozhodně obdivuju autorovu kuráž popsat bídu, zoufalství a režimní přešlapy tak bez zábran.

02.05.2016

Velice silný příběh o přežití...

12.07.2015

Krev a mlíko mi dala řádně zabrat. Jakkoliv je autorovo vyjadřování uchvacující, časem už jsem začala pod horou násilí, neštěstí, hladu a utrpení pozvolna mizet. Je zřejmé, že příběh rodiny Šang-kuan, odehrávající se ve fiktivním městysu Velká Ohrada v srdci Náhorních Pustin od 30. let a zahrnující téměř celý zbytek století, ani žádná optimistická četba být nemůže. Hlavní vypravěč Zlatko (třebaže v textu se převažující ich forma střídá i s vypravováním ve třetí osobě), mladík nepříliš sympatický ni více zajímavý, má osm sester “krev a mlíko” – znak žen z rodu Šang-kuan, které jedna po druhé propadají vášni pro ne vždy vhodné partnery. Jak se mění čínské dějiny, jak rychle střídá jedna forma nadvlády druhou, jeden politický směr bojuje s druhým, tak tyto ženy přinášejí rodině zmar či spásu prostřednictvím svých mužů. Větší část románu popisuje období do Velikého skoku a těsně po něm, takže není nouze o zachycení strašlivých bojů, hladomorů a věčného úprku tam a zpět. Mo Jenův jazyk je doslova ohromující (jako by místo textu zachycoval spíše výjevy, obrazy čínského pekla) a jeho kniha byla pro mě místy zdrcující. Jeho postavy se vyjadřují jak jim zobák narost, a protože se jedná zejména o prosté vesničany, vojáky, žebráky, stánkaře, prostitutky a vůbec svoloč všeho druhu, je kniha prošpikována nadávkami nejhrubšího zrna a nestydí se za jakoukoliv intimní nechutnost. Vše sem nějak patří, vše je odkryté a zřejmé, vlny špíny se převalují přes světlejší okamžiky a vše plyne až ke změnám v 90. letech, které byly na můj vkus “halucinační” až přes míru, ale já tam nebyla, že :) Nesmírně ráda bych si ale od autora přečetla i něco jiného, protože některé jeho obrazy do mě doslova zapustily kořeny, tak nádherně a strašlivě dokáže psát a fascinovat. Nebýt velikých skoků v příběhu a zmatečnosti ke konci, dala bych pět hvězd. A možná i tak, kdyby mě Zlatko tolik neštval ;) Každopádně klobouk dolů před Denisem Molčanovem, který se tak úžasně zhostil jistě nelehkého úkolu převést tento román z mnohoznačné čínštiny do nám srozumitelného jazyka.

Technická: na začátku knihy je seznam hlavních postav. Předpokládám, že jej vytvořil sám autor, ale už mi uniká, proč jej umísti před samotný román – u každé postavy je ve zkratce shrnut nejen celý její pohnutý osud, ale i způsob, jakým ze světa sejde. Doporučuju nečíst jako první, pokud netoužíte po masivních spoilerech.

10.06.2015

Napadá mě snad jen... tady se nikdo s ničím a s nikým nemazal! A byla to fakt síla... i přes zdánlivě mnohdy "absurdní" a drsnější notu příběhu jsem se nemohla od čtení odtrhnout... nejde o veselé čtení, ale koutky mi ujížděly snad na každé druhé stránce... trefné nadávky, osobitost postav a hra se slovy se mnou udělala své a párkrát mi ujelo i hlasité uchechtnutí... ale jinak... budete je všechny nenávidět, kroutit hlavou a pořád dokola si říkat... proboha, proč tohle a proč tamto? Budete chtít tu knížku téměř po každém odstavci pověsit za stránky do průvanu... nepochopíte... ale stejně je ani na chvilku nepustíte z hlavy...
Příběh Lu Achátky vám doslova vezme dech a dokonale uzavře celé vyprávění...neuvěřitelná "oslava" ženské síly a hrdosti...

06.12.2014

Tato kniha ve vás zanechá hlubokou stopu. Nejprve jsem ji přečetla jedním dechem, poté mě doslova přinutilo přečíst ji ještě jednou a mnohem pozorněji ,a to díky neuvěřitelně květnatému vylíčení všech událostí. Kniha je nabitá surovostí, ale i vášní, to vše na pozadí historických událostí.

18.06.2014

Není snad zlo, které byste v této knize nenašli - vraždy, popravy, mučení, zrada, týrání, nekrofilie, ponižování sebe i druhých .... Opravdu se člověku občas zvedá žaludek. A na druhou stranu zůstává doslova s otevřenou pusou zírat, jak krásnými slovy dokáže autor tyto hrůzy popsat. Hlavní "hrdina" Zlatko mi pil krev a chtěla jsem kvůli němu snížit hodnocení na 4 kvězdičky. Nic než rozmazlený fakan, kterým zůstane až do konce knihy a každý pokus stát se konečně chlapem rychle vzdá. Pro mne zůstane hrdinkou tohoto románu Zlatkova matka Lu Achátka a její boj o holé přežití jí samé, ale především její rodiny, dětí a vnoučat (a jednoho sirotka). Dopadají na ni válečné, revoluční a jiné události a s každou další změnou těch nahoře je buď vyzdvihována nebo zatracována, stejně jako miliony dalších obyčejných lidí, kteří si boje o moc a koryta vždy vyžerou až do dna.
Autor se hlásí k inspiraci Marquezem (a dalšími autory) a při četbě jsem tento nádech opravdu vnímala místy dost výrazně. Množství postav, charakterů, příběhů, občas něco neuchopitelného a nevysvětlitelného...
Na začátku knihy jsou vypsány hlavní postavy a jejich osudy, takže pokud se člověk ztratí ve Zlatkových osmi sestrách a jejich manželích, milencích a dětech, může se rychle dostat do obrazu. Pokud máte dojem, že po přečtení těchto 4 stran už všechno víte, je to pravda, ale zároveň na skoro šestistech dalších stranách zjistíte, jak totéž ne říct, ale vyprávět.
Ještě musím podtrhnout doslova geniální překlad názvu knihy. Odpovídá českému rčení krev a mlíko jako popisu silné zdravé mateřské ženy stejně jako v originále a krom toho přesně a doslova ta krev a mléko kape z každé stránky.