Krev Amberu
Roger Zelazny
Tajemný Amber / Kroniky Amberu série
< 7. díl >
7. kniha série Tajemný Amber. Boj mezi Dvory Chaosu a říší Amberu trvá! Krevní msta otců se přenáší na syny. Merlin, syn Corwina nemá souzen klidný život ve Stínu Země. Ačkoli v jeho tepnách proudí stejným dílem krev Amberu i krev Chaosu, je to on, kdo by měl zachránit Amber ve chvíli další osudové zkoušky. Po velké bitvě mezi Ambeřany a Chaosany se život říše ustálil. Jednorožcem vyvolený král Random vyniká spíše rozumem než bojechtivostí. Divocí princové a princezny Amberu po vyčerpávajícím boji o vše přijali jeho osvícenou vládu. Corwin, jenž v nejvypjatější chvíli vytvořil nový Vzor a zabránil tak silám Chaosu pohltit Amber, zmizel. Snad zemřel, snad zešílel a bloudí Stínem. Pronásledován zákeřným nepřítelem musí Merlin bojovat se spletitým předivem pomsty a vraždění... -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1994 , Classic AndOriginální název:
The Blood of Amber, 1986
více info...
Přidat komentář
Merlinová sága se mi moc líbila, hltal jsem to už jako mladík ve svých 14 letech. Nicméně z počátku jsem nechápal souvislost s první tetralogií. Ono se to ukazovalo až postupně. Vůbec to není špatné dílo, ale trochu se mi nelíbilo, že pan Zelazny úplně opustil rozjeté dějové linky a vytvořil úplně nové. Přijde mi to, že vlastně jen využil vytvořené nádherné universum a vložil do něj nový příběh, který na ten první navazuje jen tak zvolna. Ona tam ta provázanost samozřejmě je, ale ne tak, jak bych si přál.
Druhá tetralogie mi přijde slabší. Chybí mi tam ta tajemnost, napětí. Holt, každý má své světlější a slabší chvilky. Na druhou stranu nechci tvrdit, že by tohle dílo bylo špatné. Naopak. Je velmi zdařilé a určitě stojí za přečtení. Jelikož je to slabší než první čtyři díly, tak musím ubrat nějakou tu hvězdičku.
Hodnotím tímto celou druhou řadu světa stínů a jejich knížat.
Druhá série Amberu bohužel už není tak objevná a gejzíry nápadů sršící jako její první sestřička. Merlin holt není Corwin, co si budeme povídat. Rytíř stínů je potom nejzábavnější částí příběhu. Tam se imaginace a fantasie autora opět rozjela na plné kou....e. Finále mě přišlo lehce uspěchané a mnohem víc než lehce nedomyšlené.
Rikala sem si,ze Merlinova saga uz urcite nebude tak dobra,ale libi se mi jeste vic jak Corwinova
Ságu o Amberu mám ráda, jen se mi zdá, že ta Merlinova je trochu slabší než předešlá, ale i tak si ji ráda přečtu a styl Zelazného mi vyhovuje :-) Co se týče tohoto dílu, začíná mi více vrtat hlavou, kdo za tím vším vězí a mám už nějakou předtuchu, tak doufám, že se dostanu úspěšně ke zdárnému konci (pokud seženu poslední dva díly, které nejsou bohužel k dostání :-( ) Jinak zatím nejlepší díl.
Celou sérii jsem četl několikrát. Je to skvělé čtení. Určitě nejlepší dílo autora.
Více se dozvíme o Merlinových nepřátelích, zejména o Lukovi a Jasře. Přesto není odkryto zcela vše o dalším tajemném nepříteli.
Tahle kniha se mi líbila. Zajímavá od začátku do konce na rozdíl od ostatních dílů. Dokonce jsem si už zvykl na Merlina :)
Asi nejlepší příběh s Merlinem. Má to rychlost, humor i napětí. Člověk až lituje, že to pomalu končí.
Můj život byl osm let relativně pokojný, když ovšem nepočítám třicáté dubny, kdy se mne každoročně pokoušel někdo zabít............. Snad ještě lepší než Trumfy osudu. Je to rychlé, bez zbytečných příkras, svižné, bez míst, kde by se čitatel nudil a opět nechybí klasický humor. - je to zelené a červené a rychle se to točí - ano opět je tu, byť jen okrajové, setkání se Svingou. Merlin, syn Corwina je tu na stopě velkého nebezpečí, jak pro Amber, tak i pro něho samotného. Musí zde uplatnit více, než jen svou šikovnost a rychlost, musí si tu pomoci i prostřednictvím kouzel. Malá ochutnávka: Vyvolal jsem Logrus a natáhl k němu svůj jazyk. Potom jsem pomalu a srozumitelně odříkal kouzlo a vynechal jsem ta čtyři klíčová slova, která jsem se rozhodl vypustit. Kouzlo viselo přede mnou jako zraněný motýl zvuků a barev, zachycených v umělém tkanivu mého osobního vidění Logrusu. Připraveno účinkovat, až ho vyvolám a vypustím.......... Merlin má jinou cestu procházení Stíny a tak odpadá to dlouhé povídání (psaní) o průchodech Stínem. Proto píšu, že je to rychlé a svižné. I když jsem si vědom, že Stín je rodové označení pro nekonečnou sbírku variací reality, jsem rád, že procházení Stíny v tomto příběhu není tak detailně popisováno. Jenže má to své proti, čím rychleji se Merlin dostává Stíny, tím více mu hrozí kolize s něčím nebezpečným (viz Svinga v Trumfech osudu). Malá a poslední ochutnávka: Byl tam kouř, obrovský červ a plno záblesků barevných světel. Každý zvuk se objevil, dostál vrcholu, slábl a zmizel. Bodnutí jako blesky byly přivolány ze Stínu. Červ pokračoval jednou provždy. Květiny mne vyčuchaly jako psi, ale pak se rozpadly na lísky. Postupující kouř se zastavil před semaforem zavěšeným na nebeském háku. Červ - ne, vždyť je to stonožka - se zasmál. Zvolna začal oslepující déšť a všechny kapky měly obličeje............. Ten, kdo nečetl prvních pět knih, by si měl alespoň přečíst tuto panteologii. Vřele doporučuju.
Slabší kousek. V sérii jsou daleko silnější příběhy, byla to nuda a nucené čtení.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Princ Chaosu |
Druhá kniha už je lepší a příběh se začíná rozjíždět.