Krev je můj chleba
Laird Barron
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470261/bmid_krev-je-muj-chleba-pnF-470261.png
4
137
137
Izajáš Coleridge série
1. díl >
Několika cenami ověnčený Laird Barron (*1970), považovaný za šedou eminenci amerického hororu, tentokrát přichází s drsným thrillerem. Krev je můj chleba je první díl nové série s hrdinou Izajášem Coleridgem, synem maorské krásky a amerického důstojníka, který je po dvaceti letech mezi chicagskou mafií vržen do pátrání po mladé dívce. Pokud jste si oblíbili Nesbøho hrdinu Harryho Holea, nepochybně si zamilujete i svérázného Izajáše. Barron vytvořil v této sérii zcela nový literární svět, umístěný do žhavé současnosti. Děj, okořeněný sarkastickými komentáři hlavního hrdiny, který musí neustále šťourat do vosích hnízd, je plný akce... a krve.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Gnóm!
Originální název:
Blood Standard, 2018
více info...
Přidat komentář
Barron to je absolútna špička, pre mňa dokonalý autor. Skvelý štýl, atmosféra je hutná, napínavá, drsná, presiaknutá šarmom a trefnými poznámkami voči nezmyselnosti existencie a úpadku ľudskej rasy.
Fíha. To byla jízda. Ale vezmeme to postupně. Začnu u vzhledu. Už když jsem bral tuhle knížku do ruky, vybavila se mi definice pulpu z jednoho slavnýho filmu. Schválně z kterýho asi? ;) Obálka od Tomáše Kučerovskýho naprosto odpovídá obsahu, měkká vazba i formát jsou perfektní. O papíru nemluvě. Takhle přesně si představuju odpočinkovej pulp k pivu nebo skleničce whisky. Překladatelova přidaná hodnota - tohle je už druhá knížka z Gnómu, kterou jsem četl a zase jsem žasl nad tím, že si Jakub Němeček dal tolik práce s tím, aby některý narážky v textu uvedl do kontextu a vysvětlil je. To pro mě bylo dost příjemný osvěžení a čtení to jen zvelebilo. Knížka samotná - mám za sebou pár Barronových povídek, takže jsem tušil do čeho půjdu... ale zase mě odzbrojil Barronův perfektní jazyk. Cynismus, dialogy... jako kdyby Barron chodil na whisky s Hammettem a Chandlerem, kteří mu ukazovali, jak na to. Coleridge je pak dokonalej prototyp (anti)hrdiny drsný školy - žádnej elegán, ale chlápek s jizvama na duši, krví na rukách a láskou ke spravedlnosti a mytologii v srdci. Tahle knížka pak víc než detektivka je mytologickej příběh. Mytologickej příběh o zrozeni novýho parního válce(lečníka). Představte si Ramba hranýho Rockem hozenýho místo válečnýho filmu do žánru noirový detektivky a máte to. Příběh s tímhle vazounem příjemně odsýpá (byť by to mohlo být ve výsledku o něco kratší) a baví. Léto sice už pomalu odchází, ale tahle knížka se dá v klídku vychutnávat i na podzim. Tak ji nepropásněte. Jestli máte rádi věci jako Sin City, Skalpy, SoA, noir a drsnou školu, tady se budete tetelit blahem. Tohle je drsná škola drsná jak šmirgl papír... jako vypadlá z doby před sto - sto dvaceti lety, kdy tenhle žánr pomalu oblíkal první balení plínek. PS. pointa je naprosto skvělá
„Mýty o stvoření jsou v zásadě všechny stejný. Maorští bohové, panteon norskejch bohů, Řekové… Všude máte otce, matky, moudrý učitele, zlomyslný šprýmaře a ničitele. Nakonec každej napálí každýho a vybílej hospodu. Tu, Mars, Apollo. Do jednoho zabijáci.“
Co napsat o nejlepší detektivce tohoto roku? Snad jen to, že Laird Barron znovuoživil mou důvěru k žánru americké drsné školy. Nemůžu říct, že by nějak redefinoval pravidla hry nebo se vypravil novým směrem - pouze vzal to, co dělá tuhle literaturu literaturou a vykřesal ze slov žhnoucí plamen metafor, hrdinství a krve. Každá jiskra zde má svůj smysl i účel, přičemž vyprávění rámuje bezostyšná láska k řecké mytologii, aniž by však celek sklouzával k intelektuálnímu manýrismu. Tohle je zkrátka noir jak má být, bez jakýchkoliv serepetiček a parádiček. Narodit se o jedno století dříve, zařadil by se Barron suše mezi chlápky jako Dashiell Hammett či Raymond Chandler. Což říkám jako člověk, který tyhle mistry pera považuje za nepřekonatelné.
...četli jsme zároveň s kamarádem ...on nedočetl..... no a já si říkám, už aby bylo další pokračování .... a je to
100%
Díky Barronovi a postavě Izajáše jsem se asi poprvé setkala s tímto žánrem literatury, který obvykle nevyhledávám. Musím ale říct, že netrvalo dlouho a byla jsem vtáhnutá do děje. Postupně jsem si k nezničitelnému Izajášovi vytvářela zvláštní vztah plný sympatií, Barron ho bravurně vykreslil jako mafiána, co dokáže pozabíjet kopu lidí, ale zároveň drží ochrannou ruku nad nevinnými a bezbrannými, ať už lidmi nebo zvířaty. Mytologické prvky celé to mafiánské počtení příjemně ozvláštnily, no a mně teď nezbývá než se těšit na další jeho příhody.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Krev je můj chleba |
| 2017 |  Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká |
| 2016 | Okultace a jiné povídky |
| 2022 | Černá hora |
| 2023 | Černá tma zapomnění |
Už dávno a nejspíše natrvalo, jsem utekl od detektivek o sériových vrazích, kde nonstop prší, všichni mají trauma a vraždy jsou uměle vykonstruované ukázky násilí, které mají šokovat davy nenáročných čtenářů ke knihám o svérázných hrdinech s vtipem na rtech, zjizvenou duší i tělem a těmi nejlepšími úmysly v těch nejhorších situacích, odehrávajících v perfektních kulisách zejména amerického podsvětí.
Všechny superlativy už přede mnou řečeny. Práce překladatele je neuvěřitelná, protože tohle byla naprostá radost číst se všemi odkazy a hrátky se slovy. Mytologie jako kdyby k mafii patřila odjakživa a kvůli štěněti bych byl možná taky schopen napáchat pořádnou paseku. Prostředí střídající bary, noční kluby, doupata mafiánů a neowesternová údolí, samoty s výhledy na pláně a zase jen pláně, to už mě máte na lopatkách.
Závěrem snad jen, že za ten týden, co jsme spolu strávili, se knize už zohýbaly rohy a abych pravdu řekl, kurevsky jí to sluší. Tak moc, že to bylo těžké loučení a mám chuť jí hned vzít na druhý rande. Ale počkám si na sestru od Černé hory, která už v USA sbírá pozitivní ohlasy.