Černá tma zapomnění přehled
Laird Barron
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518889/bmid_cerna-tma-zapomneni-RQA-518889.jpg
4
39
39
Don Miller žije ve šťastném manželství se ženou, která je pro něj vším. Zároveň však celý život trpí záhadnými výpadky paměti a jen zřídkakdy se rozpomíná na některé podivné příhody z jejich společné minulosti. Teprve na sklonku života Don odhaluje, proč se vlastně bojí tmy, proč ho tak děsí dveře do sklepa ve venkovském domě, který jeho manželka zdědila, a co všechno se skrývá v okolních lesích. Laird Barron předkládá v tomto románu zatím nejkomplexnější obraz svého lovecraftovského hororového mýtu o bytostech z jiného světa, nazývaných „Děti Staré pijavice“, který nastínil již v několika kultovních povídkách.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Croning, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Černá tma zapomnění. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Na Barronovu novou knihu jsem se těšil, i když jsem po jeho předchozí asi čekal něco víc. Na druhou stranu to byl fajn horor, čtivý a zajímavý.
Od autora rozhodně ještě zkusím něco dalšího, jeho psaní má něco do sebe
Vždy, keď na trh zavíta nový Barron, začnem sa kruto tešiť, pretože si zakaždým spomeniem na jeho geniálnu pecku Muži z Porlocku, jednu z najinšpiratívnejších hororových poviedok, akú som kedy čítal a ktorú si „musím“ zreprízovať cca každý rok, lebo ma k nej čosi atavistické a príšerné priťahuje (a sranda je, že vždy v nej nájdem niečo nové, čo mi predtým unikalo). Laird, fakt ich nechceš roztiahnuť do románovej podoby? Takže i na Černú tmu zapomněnní som sa beštiálne tešil, ale napokon výsledok zaostal nielen za mojimi očakávaniami, ale i za fantastickým názvom a nepríjemne naturalistickou obálkou. Je to kniha s divným začiatkom, vcelku nezáživnými postavami, tradične dobrými barronovskými dialógmi a diabolskými opismi ponurej prírody dýchajúcej starobylými časmi, daných opisov je však na môj vkus málo. Barron je človek, ktorý toho má kvantá načítaného a napozeraného, no paradoxne možno práve v tom je problém, pretože sa nudí a kvôli tomu má tendenciu experimentovať so žánrami a zápletkami, pretože rozprávať „obyčajný“, dobrý a poctivý hororový príbeh ho skrátka nebaví a tak prichádza s podvraťáckymi vylomeniami o národoch, ktoré pestujú reďkovky (reďkovky!). Samozrejme chápem, že asi nikto normálny nemá chuť písať celý život len o temných lesoch, ale famózne záverečné slovo od Jarmily Křenkovej mi paradoxne pripadalo oveľa desivejšie a znepokojivejšie, než celá kniha. Možno by mal Laird radšej zostať pri poviedkach? Samozrejme s výnimkou románového spracovania Mužov z Porlocku.
Související novinky (1)
Zahrada slibů a lží, Do ráje a další knižní novinky (38. týden)
17.09.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Černá tma zapomnění v seznamech
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 59x |
| v Chystám se číst | 57x |
| v Chci si koupit | 21x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti rodina manželství tajemství New Weird strach horory okultismus ztráta paměti, amnézie lovecraftovský hororAutorovy další knížky
| 2019 |  Krev je můj chleba |
| 2017 |  Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká |
| 2016 | Okultace a jiné povídky |
| 2022 | Černá hora |
| 2023 | Černá tma zapomnění |
Ze všeho nejvíc se cítím vyčerpaný. Dotáhnout to do konce nebylo vůbec jednoduché a v tomhle je to za mne stejné jako ostatní Barronovy romány. Tohle je další důkaz, že povídky a romány jsou úplně jiná disciplína a vyžadují taky jiný talent. Barron je geniální povídkář, ale bohužel jen průměrný romanopisec.
"Černá tma zapomění" má na jednu stranu našlápnuto, aby byla výborná. Jsou tam místy obrazy a vize, které Vás dostanou do kolen, ústřední mýtus je fajn, hlavní postavu Dona si prostě oblíbíte, a i ty vedlejší postavy (byť většinou hrají jen epizodní role) jsou zajímavé a dobře napsané. Tíživá atmosféra je takřka hmatatelná, Donova nejistota o tom, co je realita a co jen výplod horečnatého snu, jeho pochybnosti nad vlastními vzpomínkami, strach z toho, že ho zrazuje vlastní mysl, to vše by si zasloužilo absolutní hodnocení. A, jak jsem psal jinde, tohle málokdo umí napsat tak dobře jako Laird Barron.
Jenže, pak je tu to "jenže". Příběh sám plyne strašně pomalu, obsahově je to materiál tak na povídku, čemuž odpovídá i poměrně náhlý konec a vyloženě povídková pointa. Opět je to celé strašně pomalé a stejně jako romány s Izajášem místy až nudné, takovým tím Dickensovsko-Dostojevským způsobem:), kdy víte, že čtete velkého spisovatele, ale nebaví Vás to.
3,5*