Černá tma zapomnění
Laird Barron
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518889/bmid_cerna-tma-zapomneni-RQA-518889.jpg
4
39
39
Don Miller žije ve šťastném manželství se ženou, která je pro něj vším. Zároveň však celý život trpí záhadnými výpadky paměti a jen zřídkakdy se rozpomíná na některé podivné příhody z jejich společné minulosti. Teprve na sklonku života Don odhaluje, proč se vlastně bojí tmy, proč ho tak děsí dveře do sklepa ve venkovském domě, který jeho manželka zdědila, a co všechno se skrývá v okolních lesích. Laird Barron předkládá v tomto románu zatím nejkomplexnější obraz svého lovecraftovského hororového mýtu o bytostech z jiného světa, nazývaných „Děti Staré pijavice“, který nastínil již v několika kultovních povídkách.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Croning, 2012
více info...
Přidat komentář
Na Barronovu novou knihu jsem se těšil, i když jsem po jeho předchozí asi čekal něco víc. Na druhou stranu to byl fajn horor, čtivý a zajímavý.
Od autora rozhodně ještě zkusím něco dalšího, jeho psaní má něco do sebe
Vždy, keď na trh zavíta nový Barron, začnem sa kruto tešiť, pretože si zakaždým spomeniem na jeho geniálnu pecku Muži z Porlocku, jednu z najinšpiratívnejších hororových poviedok, akú som kedy čítal a ktorú si „musím“ zreprízovať cca každý rok, lebo ma k nej čosi atavistické a príšerné priťahuje (a sranda je, že vždy v nej nájdem niečo nové, čo mi predtým unikalo). Laird, fakt ich nechceš roztiahnuť do románovej podoby? Takže i na Černú tmu zapomněnní som sa beštiálne tešil, ale napokon výsledok zaostal nielen za mojimi očakávaniami, ale i za fantastickým názvom a nepríjemne naturalistickou obálkou. Je to kniha s divným začiatkom, vcelku nezáživnými postavami, tradične dobrými barronovskými dialógmi a diabolskými opismi ponurej prírody dýchajúcej starobylými časmi, daných opisov je však na môj vkus málo. Barron je človek, ktorý toho má kvantá načítaného a napozeraného, no paradoxne možno práve v tom je problém, pretože sa nudí a kvôli tomu má tendenciu experimentovať so žánrami a zápletkami, pretože rozprávať „obyčajný“, dobrý a poctivý hororový príbeh ho skrátka nebaví a tak prichádza s podvraťáckymi vylomeniami o národoch, ktoré pestujú reďkovky (reďkovky!). Samozrejme chápem, že asi nikto normálny nemá chuť písať celý život len o temných lesoch, ale famózne záverečné slovo od Jarmily Křenkovej mi paradoxne pripadalo oveľa desivejšie a znepokojivejšie, než celá kniha. Možno by mal Laird radšej zostať pri poviedkach? Samozrejme s výnimkou románového spracovania Mužov z Porlocku.
Nevím, proč to vlastně pořád zkouším. Nečtu Lovecrafta, u hororů se nebojím, Krev je můj chleba se mi nelíbila, ale pořád to tvrdošíjně zkouším znovu a znovu, jestli tahle kniha od autora nebude pro mě lepší. Nebyla. Ale už mám zas rozečtené povídky ve sbírce Ta nádherná věc...
No, tak třeba tam... :D
Moje první setkání s Barronem dopadlo docela úspěšně. Víceméně to bylo přesně takové, jak jsem čekal od moderního kosmického hororu.
Velice oceňuji, že autor se v daném subžánru pohybuje s grácií a originalitou. Rozhodně nejde o nějaký pokus napodobit HPL, nebo nedej bože o něco jako fan fikci z lovecraftovského univerza. Ne, Barron má svůj vlastní svět a své vlastní hrůzy, které prožíváme skrze staříka Dona, jehož vzpomínky na život obsahují nevysvětlitelné mezery, při jejichž postupném odhalování docházíme k tomu, že jeho žena není tak úplně taková, jak se zdá. Kult Velké pijavice mě bavil, stejně jako autorův styl. Od začátku knihy je hororový prvek přítomen, ač většinou jen v náznacích, a vše do sebe začne zapadat až během posledních kapitol.
Najde se ovšem i pár věcí, které bych rád vytknul. Jednak absurdní množství vedlejších postav, které se v knize mihnou na pár stránkách a dále nehrají roli a druhak možná až zbytečnou délku románu. Přestože je téma zajímavé i hezky zpracované, ty hodnotnější pasáže by stačily na opravdu hutnou a excelentní povídku. Bohužel je zde ohromná spousta vaty, takže třeba Kingovi fanoušci budou "jako doma".
Dávám 4/5 hororu, který uspěl v tom, že jsem se cítil nekomfortně a zároveň byl originální a psaným pěkným stylem. Docela mě láká si od Barrona přečíst něco dalšího z tohoto "světa".
ČERNÁ TMA ZAPOMĚNÍ
Hodnocení Knihánkova: 1 hvězda
Tak za mě tento typ hororu teda ne :(. Horory miluju, ale u tohoto jsem trpěla. Největší problém? Za mě nuda. Prostě mi to nesedlo...
Bohužel jsem se vůbec nebála, pořád jsem čekala na "to" rozuzlení - s tím, že se třeba můj názor na knihu zlepší, bohužel se dostavil naprostý opak. Za mě to byla fantasmagorie:(. Nudila jsem se, některé (za mě nedůležité) scény byly detailně popisovány na XYZ stránkách, i jsem se ztrácela a něco jsem vůbec nepochopila. Takže za mě absolutně nemohu doporučit :(.
Tenhle horor se Barronovi opravdu povedl, z příběhu Dona Millera jde mráz po zádech. Pokud si potrpíte na pořádně temnou atmosféru a po nocích chodíte po lesích uctívat Černou kozu z lesů s tisícem mladých (Iä! Shub Niggurath!), je toto příběh přesně pro vás.
Trocha Lovecrafta, trocha konspirací a tu a tam pomrknutí na předchozí tvorbu. Barronův hororový debutový román je prostě svůj a v tom je jeho největší kouzlo.
Paradoxně mě tu nejvíc bavily pasáže, kde se na strunu napětí jen trochu brnká a hraje si s agenty a zapadlými mexickými uličkami - ono se tu skvěle ukazuje, jak je autor protřelý v povídkách a i jednotlivé části knihy jsou podobného rázu - představí kupu různých příběhů rámovaných osudy paranoidního stárnoucího a zapomínajícího Dona, takže chvílemi netušíte, zda si vůbec události vybavuje správně.
Atmosféra je na stránkách parádní, Barron si umí vyhrát s prostředím a do temnoty vás mile rád zavede na exkurzi, byť kniha obsahuje i rozvláčnější chvilky a komplexní zápletka ustupuje občas do pozadí. Což se autorovi daří relativně vyvažovat právě skličující atmosférou.
Jo a cením provázání s vynikající povídkou Muži z Porlocku.
Je to hororová lahůdka, která v sobě má notnou dávku Lovecrafta, ale pracuje s tím motivem velmi dobře a nebojím se říct originálně a zatím asi nejlépe, co jsem zatím měl možnost číst. Velkou devízou je, že autor píše jako zkušený romanopisec s citem pro tajemno a tím nemyslím jen kosmické tajemno, i když o tom to je především. Líbilo se mi, jak pozvolna a v takových nenápadných detailech dokáže Barron navodit tu správnou tísnivou atmosféru, aby náhle přešel k téměř básnickému popisu "kosmického pekla". Barron je spisovatel, který mě každou další knihou přesvěduje o tom, že je mistrem a to nejen v rámci hororu. Barron tak určitě není jen dalším Lovecraftovským epigonem, ale originálním pokračovatelem v tradici, která si bere za vzor Lovecrafta, ale posouvá žánr zas o kus dál a klade otázky i po povaze paměti, vzpomínek a času a navíc to dělá skvostným literárním stylem, který čerpá z lidového vyprávění, legend a mýtů. Doporučuji.
PS - Pro hlubší pochopení příběhu doporučuji si nejprve nebo následně (asi je to jedno) přečíst povídku Muži z Porlocku a Blackwoodův synek ze sbírky Ta nádherná věc, jež nás všechny čeká. Jinak souvislost s místy a některými vedlejšími postavami ze Tmy lze najít i v povídkové knížce Okultace.
PPS - Ano, toho Cormaca McCarthyho to místy připomíná, klobouk dolů před Barronem.
Laird si zaslouží obdiv. Jednak za velmi literární formu, která přitom nejde daleko pro jadrnosti, jednak za úzkostnou tenzi obalující i ty řádky, v nichž se vlastně tolik neděje. Paranoia osmdesátníka Dona je návyková: kór proto, že do poslední chvíle není jasný, zda se kolem něj skutečně cosi odehrává, anebo mu jen straší v hlavě. Zapojením kratších příběhů navíc knížka připomíná i GHOST STORY od Strausse, dílčími náměty dokonce PASAŽÉRA od McCarthyho. Přesto je velmi-velmi svá. A já si vlastně nevzpomínám, kdy naposledy jsem čet horor takhle pomalu. A to nikoli proto, že by mi jeho slova nešla přes oči.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti rodina manželství tajemství New Weird strach horory okultismus ztráta paměti, amnézie lovecraftovský hororAutorovy další knížky
| 2019 |  Krev je můj chleba |
| 2017 |  Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká |
| 2016 | Okultace a jiné povídky |
| 2022 | Černá hora |
| 2023 | Černá tma zapomnění |
Ze všeho nejvíc se cítím vyčerpaný. Dotáhnout to do konce nebylo vůbec jednoduché a v tomhle je to za mne stejné jako ostatní Barronovy romány. Tohle je další důkaz, že povídky a romány jsou úplně jiná disciplína a vyžadují taky jiný talent. Barron je geniální povídkář, ale bohužel jen průměrný romanopisec.
"Černá tma zapomění" má na jednu stranu našlápnuto, aby byla výborná. Jsou tam místy obrazy a vize, které Vás dostanou do kolen, ústřední mýtus je fajn, hlavní postavu Dona si prostě oblíbíte, a i ty vedlejší postavy (byť většinou hrají jen epizodní role) jsou zajímavé a dobře napsané. Tíživá atmosféra je takřka hmatatelná, Donova nejistota o tom, co je realita a co jen výplod horečnatého snu, jeho pochybnosti nad vlastními vzpomínkami, strach z toho, že ho zrazuje vlastní mysl, to vše by si zasloužilo absolutní hodnocení. A, jak jsem psal jinde, tohle málokdo umí napsat tak dobře jako Laird Barron.
Jenže, pak je tu to "jenže". Příběh sám plyne strašně pomalu, obsahově je to materiál tak na povídku, čemuž odpovídá i poměrně náhlý konec a vyloženě povídková pointa. Opět je to celé strašně pomalé a stejně jako romány s Izajášem místy až nudné, takovým tím Dickensovsko-Dostojevským způsobem:), kdy víte, že čtete velkého spisovatele, ale nebaví Vás to.
3,5*