Krev na sněhu
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250548/bmid_krev-na-snehu-lDH-250548.png
4
2366
2366
Krev na sněhu série
1. díl >
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku. Krev na sněhu je první díl duologie, kterou Jo Nesbo napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbo, stejné je to i u zahraničních vydání).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
Kniha Zlín
Originální název:
Blod på snø, 2015
více info...
Přidat komentář
Nesbo prostě umí. I z krátké knihy, udělá četbu na jednu noc. Je to slušný příběh se smutným koncem. Mě se kniha moc líbila.
No... Každý je nadšený z tohoto spisovatele, údajně píše bestsellery. Tohle asi byla špatná volba pro moji první knihu od něj, ale můžu říct, že jsem zklamaná, jedná se o průměrný thriller, obyčejný román, který najdete ve výprodeji v levných knihách...
uvidíme, co mi přinese další kniha, ale tohle rozhodně nedoporučuju. Určitě to není četba pro náročné čtenáře :)
První "Nesbovka" a ano bavilo mě to. Fabulace hlavního hrdiny byla zábavná.
Nesbo dokázal i na pouhých 150 stranách rozehrát brilantní příběh. No nebyl snad ten nájemný vrah s měkkým srdcem k sežrání?
Nesbo umí psát. Po mnohem objemnějších románech s HH tu i na pouhých sto padesáti stranách rozehrál zajímavý napínavý příběh. Jak bývá u něj zvykem s nečekaným závěrem. Příběh, kde hrají zásadní roli příběhy, které si potřebuje vytvářet titulní postava. Skrze tyto příběhy se snaží dát tomu, co se kolem něj děje, nějaký smysl a řád. Znovu a znovu ho ovšem překvapuje, že se mýlí.
Nesbo umí psát. Jeho mistrovství není jen v ději, kde vše do sebe zapadá, ale i v tom, jak to píše… Třeba začátek, v němž tančí sněhové vločky, je virtuózní. Krev na sněhu vytváří (již na první straně) jakýsi nachový královský plášť s hermelínem. A tím krvavým pláštěm kniha i končí. Krev na sněhu. Nesbo umí psát.
Nesba opravdu zbožňuju a za cíl jsme si dala přečíst všechny jeho knihy, ne jenom Holeovky. Knížka je poměrně útlá, takové víkendové čtení, ale je perfektní. Opět naprosto nečekaný konec a tak to má být!
Knihu jsem přečetla během 2 hodin, byla to taková delší povídka. Zajímavá, ale již jsem od Nesba četla knihy lepší.
Hezky stručně napsané bez nějakých zbytečných prodlužovacích okecávaček :D. Po knize, která měla téměř 650 stran to pro mě byla příjemná oddechovka, kterou jsem měla přečtenou hned a to i kvůli tomu, že jsem si jí zase mohla tahat všude s sebou,
Krátká, odpočinková povídka na rychlejší čtení. Od začátku mi bylo jasné, že nakonec skončí s Marií, ale přesto jsem se chtěl přesvědčit a dočetl to...a jo, docela se mi to i líbilo. Já jsem prostě chtěl ten sentimentální konec, dlouho jsem totiž neviděl žádnej americkej film. 70%
Vydařené dílo se zajímavou hlavní postavou, které mě dostalo stylem, kterým bylo napsáno. Čtenář ho smlsne snadno jako jednohubku. Škoda těch naivních milostných momentů, ale to asi k Olavovi muselo patřit...Na četbu druhého dílu se těším!
Zajímavá povídka na odpočinutí od Harryho. Hlavní hrdina mi byl hodně sympatický, zajímavá osoba s jasným pohledem na svět, na můj vkus tam bylo trochu hodně romantiky, na štěstí rozsah knihy plně postačil.
Nesbø umí překvapit. Ten konec jsem vůbec nečekala. Napadalo mě v průběhu čtení spousta scénářů, ale tento popravdě ne.
Krev na sněhu je moje druhá kniha od Nesba, jako první jsem četla Syna a připadala mi trochu podobná. Ráda se pustím i do druhého dílu.
Nesba miluji, takže nemohu než tuto netradiční, poetickou, ale drsnou povídku hodnotit jinak než maximálně kladně. Byla překvapující, přes prohlilé prostředí čistá a mně nechyběla ani strana navíc, vše již bylo řečeno.
Výborný kousek na jeden večer.
Stojí za to!
Čítala sa dobre. Tu sme nesledovali postupy detektíva, ale tú opačnú stranu. Mne bol Olav sympatický napriek tomu, že bol nájomný vrah.....
Jediná kniha, kterou jsem od autora nečetla, tak jsem to chtěla napravit. No... Na serii s Harrym Holem to nemá, to si nebudeme lhát, Syn byl také výrazně lepší, i když námětově mi přišel i podobný, nebo možná charakterem hlavní postavy. Kniha se dobře četla, sem tam mě dějově překvapila, hlavní hrdina mi byl celkem sympatický, ale k žádnému jásání u mě nedošlo...
Narozdíl od knih s Harrym Holem bohužel celkem slabé, do druhého dílu už jsem se kvůli tomu nepustil. Styl psaní mě v tomto případě narozdíl od Nesbových předchozích knih minul.
První moje přečtená kniha od tohoto autora. Kniha je čtivá, ale hlavní hrdina je zvláštní člověk. Jsem ráda, že takového člověka nemám ve svém okolí.
Mě se kniha líbila, vůbec jsem si ji nespojila s Harrym. Příběh se četl lehce a tak nějak sám, vyprávění hlavní postavy mě bavilo - hrozně mi to připomínalo vyprávění příběhů v Sin city. Krátký děj, jednoduchá zápletka, požitek velký
Snažila jsem se maximálně oprostit od HH. Nepovedlo se mi to úplně, ale vlastně mi to nevadí - moc se mi líbilo, jak je Krev na sněhu oproti holeovkám hravá, místy absurdní, lehká a nenáročná, úsměvná, jako když si po úžasném výživném obědě dáte jemnou ovocnou zmrzlinu. "Blbečkovi" Olavovi jsem se musela smát od třetí stránky, a pokud nemáte tendenci u knížek těžce vytuhávat, dáte to i za jeden večer nebo deštivou neděli jako chutnou jednohubku. Konec jsem si musela přečíst dvakrát. :-) A už jsem se zakousla do Půlnočního slunce a jsem zvědavá, do jaké míry to (ne)rozšíří tento příběh.
Kraťoučký příběh o nájemném vrahovi vyprávěný z jeho pohledu. Děj je velmi přímočarý, zápletka i závěr předvídatelný (což zde není na škodu). Nesbo si zde hraje se slovy přesně tak, jak je u něho v poslední době zvykem, kniha se tedy velmi svižně čte. Z příběhu na mě při čtení malinko dýchal groteskní nádech, skoro by se dalo říct, že některé scény by skvěle zapadly do filmů s Laurelem a Hardym. Mám-li tuto knihu brát jako jakousi vsuvku v Nesbově tvorbě, mám z ní pozitivní pocit. Jinak ovšem není ničím, co by mi dlouho zůstávalo v paměti.