Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534556/bmid_krev-pro-divozenku-65f84649a7d23.jpg
4
180
180
Rusalka (Sněgoňová) série
< 2. díl
Rusalky, žínky, meluzíny, divoženky, magicky nadané bytosti žijící na okraji moderní společnosti a stále si strážící svá tajemství před lidmi. Jenže s lidmi se to má tak, že tajemství nesnášejí a chtějí zjistit i to, co by pro ně možná bylo lepší nevědět. Eliška Blažková slouží prvním rokem na malém slezském oddělení Centrály speciálních činností a její snahou je právě jedno tajemství odhalit. Jak to, že dokázala sama zabít divoženku? Kde se v ní taková síla vzala? A jak to změní křehké soužití lidí a víl? Vítejte ve špinavém světě víl, krve, staré magie, světě, který z Kristýny Sněgoňové udělal takřka přes noc hvězdu české fantastiky.... celý text
Detektivky, krimi Literatura česká Fantasy
Vydáno:
2023
,
Audioteka
, Epocha (ČR)
Interpreti: Anita Krausová
více info...
Přidat komentář
Stejně jako v Krvi pro Rusalku je tu svět plný víl všeho druhu vykreslený neotřelým a značně temným způsobem. Sám příběh je také zajímavý, ale občas trochu skřípe. Celkově se ale kniha čte dobře a dokáže udržet napětí a pokud máte rádi trochu depresivnější urban fantasy, určitě si ho přečtěte.
... co napsat? Krev je pokračování krve, podle mne se kniha dost povedla, návaznosti na předcházející díl jsou patrné, a tak doufám, že i v dalším díle se setkáme s Eliškou, která právě nasedla do auta a mizí od rodiny ... snad vstříc další knize.... PANÍ SPISOVATELKO DÍKY.
O chlup lepší než první díl, ale ani tady nemohu říct, že bych se u knihy nějak extra bavila. Přečíst se to dá, i když je to celkem předvídatelné a nevím proč, ale na mě tento svět nefunguje.
Hlavní hrdinkou druhého románu ze světa víl je Eliška Blažková, mladá policistka, která slouží na malém oddělení kdesi ve Slezsku. Žít ve světě, kde vás chce sežrat kdekterá meluzína, divoženka či rusalka, je těžké, a být policistkou s hlavou plnou ideálů v organizaci plné cyniků a úplatkářů není také žádná sranda. Sněgoňová ví, že se nedá vstoupit dvakrát do stejné řeky, a proto svůj druhý román ze světa rusalek pojala úplně jinak než bychom nejspíš čekali. Eliška není na rozdíl od Stolbenka semletá životem a vnáší tak do krutostí a beznadějí prodchnutého světa sympatické světlo naděje. Stejně jako v Krvi pro rusalku, která se odehrávala v Brně, i zde autorka hezky pracuje s dobovými reáliemi i zvláštnostmi slezského regionu. Velkou předností knihy je také to, že na pozadí příběhu dává čtenáři možnost ještě lépe nahlédnout pod pokličku života v Pospolitosti. A že ten pohled připomíná rozkuchaný hrudník divoženky ležící na řezníkově stole, to jaksi patří k věci. Takřka špionážní zápletka je napínavá a plná zvratů až do samotného konce. Ten nejenže hezky propojuje Divoženku s Rusalkou, ale dává také velkou naději, že se autorka do světa rusalek vrátí.
Ve finále kniha působí mnohem přístupněji než Krev pro rusalku, ačkoliv si s ní co do ponurosti nezadá. A přesto, že nejde o detektivku (i když by se to mohlo zpočátku zdát), kniha se čte jedním dechem a je na ní vidět že mladá, nadějná autorka od doby, kdy s dravostí vplula do vod fantastiky, řemeslně vyzrála. Jsem zvědav, co si pro nás Kristýna Sněgoňová připraví příště.
Krev pro divoženku je na můj vkus zbytečně roztahaná. Vyšetřování až příliš dlouho stojí na místě. Přirovnala bych to k policejnímu hlášení Elišky Blažkové - moc podrobné, aby to bylo zapotřebí, chtělo by to zásah Barana, který by vše zkrátil na polovinu.
Eliška Blažková slouží prvním rokem v Těrlicku na místním oddělení pro speciály pro boj s vílami a divoženkami, dobrovolně postupuje testování v rámci Programu a se svým kolegou Baranem řeší případy přestupků víl. Ovšem do chvíle, kdy se náhodou dostane k zatčení víly, která zaútočila na člověka. Od té chvíle je vše jinak, protože pátrání po tom co byla víla zač, Elišce změní život a nejen jí, protože jí do života vstoupí Dominik Stolbenko, legenda, Vran ....
"Jdeme na to" zamumlal Baran. Začali jsme kontrolovat jednotlivé místnosti, vyšetřovny, sauny ,pokoje. Ve všech to vypadalo podobně, jen v jedné byla zem posetá úlomky skla. Někdo celý prostor pokropil soustředěnou palbou. Ve zdech se černaly díry, krví slepené papíry pokryly podlahu , dva laboranti se pokusili schovat za stolem, ale teď poloseděli zhroucení u zdi, oba mrtví.
Skvělý návrat do světa lidí, víl, divoženek a meluzín. Úžasná atmosféra severní Moravy, všeprostupující chlad, úpadek, špína, nenávist, brutalita .... Kristýna Sněgoňová umí nádherně popsat atmosféru dekadence a hlavně ... Dominik Stolbenko.
Za mě výrazně lepší než první díl. Připadalo mi vyzrálejší jak stylem spaní, příběhem i charakterem postav. Nejvíce je patrné u hlavní hrdinky Elišky, která v průběhu příběhu dozrává a roste.
Samotný svět víl, rusalek a divoženek zrcadlí ten náš lidský svět a ne zrovna v příznivém světle. A ten kdo bude chtít, uvidí i to, co zde řečené není.
Povedený návrat do špinavého světa rusalek, meluzín a divoženek. Změna stylu z noir na klasickou detektivku druhému dílu sluší a autorka jen neopakuje úspěšný recept prvního dílu. Konec zůstává opět trochu otevřený, tak snad se můžeme těšit na pokračování...
"Nehľadaj problémy, zlato. Hľadaj riešenia."
Opäť sa vraciam do sveta rusaliek, divožienok a horaliek. Krv pre divožienku je voľné pokračovanie, v ktorom sa zoznamujeme s novými postavami. Hlavnou postavou je tentokrát Eliška Blažková. Je špeciálnou detektívkou v malom oddelení, kde sa samozrejme nenudí a hneď rieši obrovský prípad rusalky. Príbeh je opäť temný a napínavý a časom sa objavujú aj starí známi z prvej časti. Číta sa to skoro samo, človek sa nenudí a dej ubieha ako po masle. Vyzdvihol by som hlavne prácu na postavách. Autorka si dala obzvlášť záležať. Smelo odporúčam a dúfam, že bude pokračovanie.
Návrat k dílu, které otevřelo jednu slibnou kariéru, je logicky výzvou jak pro spisovatele, tak čtenáře. První nechce zklamat a druhý nechce být zklamán. Kristýna Sněgoňová proto našlapuje zlehka, třebaže zápletku rozehraje bez větších cavyků a na první dobrou. Naneštěstí hned poté sklouzne do obligátního popisu pochmurné atmosféry uvadajícího města. A jak se zápletka postupně vykresluje, s drobným zoufalstvím na duši zjišťujete, že si autorka vybrala nejobehranější motiv, jaký jen kriminální literatura nabízí. Děj pak začne gradovat až těsně před koncem, kdy po dlouhém přešlapování na místě najednou události naberou takový spád, že jeden pomalu ani nestíhá pobrat zakončení všech linií. Kdybych měl hodnotit pouze psychologické profily, nadhozené morální rozepře, či motiv města se zašlou slávou, kousek od hranic v kulisách světa lidožroutských víl, musel bych jít do plného počtu. Ovšem dějová osnova mé nadšení značně otupila, stejně jako všední cesta, jakou se zápletka vydala k cíli.
Dobře napsaná kniha, autorka dokáže skvěle vtáhnout do atmosféry. Málokdy se mi u knih stává, že mám pocit, jako bych tam byla, a tady jsem chvílemi fakt byla. Těším se na další tvorbu autorky.
První díl se mi líbil o kousek víc, nějak mi tam ty postavy přišly plastičtější.
PS: Tak trochu doufám, že se tématu chytnou tvůrci počítačových her a vytvoří v tomhle světě nějakou dobrou adventuru. :-)
Líbilo se mi mnohem více než první díl, je znát že autorka se už vypsala a dokáže lépe s příběhem pracovat. Hlavní postava alespoň u mně dokázala vzbudit sympatie. Na druhou stranu už je ukázáno i těžký život druhé strany, kterou lidí dost slušně terorizují pod omluvou války proti nim. Každopádně tenhle svět má potenciál na to to ještě zajímavě rozvinout i zamíchat kartami kdo je vlastně v právu a ten správný. Ikdyz tohle černobílé podání světa tady nemůže fungovat a jde jen o to kdo je vlastně větší monstrum co v sobě každý nosíme a na kolik ho zvládneme ovládat.
Krystýna psát umí a tato kniha je toho důkazem. Zajímavě vystavěný svět i doba, ve které se odehrává krásně ladí s problematikou soužití lidí s jiným druhem. Samozřejmý je i jistý morální přesah, který hodnotím kladně.
Kniha jako taková je neuvěřitelně čtivá, i když procházíte zrovna klidnější kapitolou. Doufám, že není poslední v této fantastické sérii.
Tohle bylo další skvělé čtení ze světa, kde vedle sebe žijí lidé a různé druhy víl. Drsné, plné násilí, s minimem optimismu. Příběh tak trochu o tom, jak se ze strachu z monster, stávají monstra i z nás. Jenže kdo je pak horší? Už Krev pro rusalku se mi moc líbila, a Divoženka mě bavila taky a možná ještě o kousek více, jelikož se příběh odehrával v kraji, kde žiju :-)
Musela jsem si udělat rereading prvního dílu, abych se trochu chytla. Oboje poslechnuto jako audio. První díl se mi líbil o kousek víc. Byla jsem ráda, že se tady nakonec objevily i postavy z prvního dílu.
Nápad byl zajímavý, děj rychle plynul, takže super. :) Celkově se mi koncept víl a lidí líbil, doufám, že třeba dostaneme ještě nějaké další knihy z tohoto prostředí.
Nuda, první díl byl lepší, tady se na prvních 100 stránkách nic vlastně neděje
Trochu jsem se s příběhem prala,ne, že by to bylo špatně napsané,ale očividně mám lehkou čtenářskou krizi.
Kniha má přesně kotletovsky styl, to znamená je to čtivé, syrové a vulgární,ale bude vás to prostě bavit.
Krvelačné víly byl prostě dobrý nápad.
Je to dobře napsané. Je vidět, že autorka opravdu umí, ale příběh mě moc neoslovil.
S touto som sa trápila oveľa dlhšie, než by mi bolo milé. Nie snáď preto, že by ma čítanie nebavilo. To ani v najmenšom. Má to práve ten morálny presah, ktorý v knihách väčšinou najviac oceňujem. Problém bola epizodickosť. Namiesto jednej linky bol dej vystavaný z menších čiastkových, aby lepšie vynikla téma. Čo je fajn. Ale osobne si myslím, že by to vyniklo ešte o čosi lepšie, ak by to nebol román, ale radšej zbierka poviedok.
Alebo mi len možno vadilo, ako okato sa v tom všetkom hľadala hlavná hrdinka Eliška.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Město v oblacích |
| 2018 | Krev pro rusalku |
| 2020 | Amanda |
| 2021 | Šprti & frajeři |
| 2021 | Země v troskách |
Po prvním díle trochu zklamání. Svět víl a divoženek je patřičně propracovaný a Eliška je moc sympatická, o to nic. Zápletka je ale slabá a celkem chmurné místní reálie to nezakryjí.
Tentokrát dávám jen průměrné hodnocení.