Kristus a lidská duše. O smyslu života. Teosofická morálka. Anthroposofie a křesťanství
Rudolf Steiner
Cyklus deseti přednášek (GA 155). Dvě přednášky O smyslu života se uskutečnily v Kodani v květnu roku 1912. Další proběhly ve švédském Norrköpingu v květnu roku 1912 a v červenci roku 1914: Teosofická morálka (tři přednášky), Kristus a lidská duše (čtyři přednášky) a přednáška Anthroposofie a křesťanství. Rudolf Steiner zde hovoří mimo jiné o smyslu existence, o instinktivní morálce a morálních principech, činnosti Františka z Assisi v souvislosti s jeho dřívější inkarnací, o budoucím působení Kristova impulsu i o spojení kosmického Krista s pozemským lidstvem v mystériu na Golgotě. "Lidstvo neustále potřebuje pravdy, které nemohou být v každé době úplně pochopeny. Přijímat pravdy neznamená totiž jen něco pro naše poznání, nýbrž pravdy jako takové obsahují životní síly. A tím, že se pravdami pronikáme, pronikáme se ve své duševnosti určitým živlem světa, tak jako se musíme ve své tělesnosti neustále zvenčí pronikat vzduchem, abychom mohli žít. V tom také tkví příčina, proč jsou v náboženských písmech vysloveny hluboké pravdy, avšak v takové formě, že je lidé v jejich vnitřním významu často poznávají teprve mnohem později, než byly zjeveny." - Rudolf Steiner, Norrköping, 16.7.1914 (z přednášky v této knize)... celý text
Přidat komentář
Podrobnější obsah jednotlivých přednášek, který leccos prozradí o tom, co lze v knize nalézt:
O SMYSLU ŽIVOTA
1. přednáška
Otázka po smyslu bytí. Vznik a zánik v přírodě a v životě člověka. Hebrejská legenda o stvoření člověka. Buddhova nauka o utrpení. Země jako tělo duchovních bytostí a souvislost člověka s jeho pozemským okolím. Orientální světové názory stavějí na individualitě putující mnoha inkarnacemi, na Bodhisattvech, západní kultura staví na osobnosti. Připojení individuálního k osobnímu duchovní vědou. Eliáš, Jan Křtitel a Raffael: v nich žije tatáž individualita jako zvěstovatel Kristova impulsu. Raffaelovy malby. Bliv jeho brzy zemřelého otce na jeho umělecký vývoj. Znovuvtělení Raffaelovo v Novalisovi.
2. přednáška
Vznik a zánik nesčetných životních zárodků, které nedospějí k vývojové zralosti. Říše nezměrných možností vizí a nalezení těch obrazů, které vyjadřují opravdu duchovní realitu, pozvednutím se k inspiraci. Jak se tento vizionářský svět musí spojit s vnějším světem, aby rozvoj zvířecí a rostlinné říše mohl jít dopředu. Člověk jako účastník světového procesu. Božské vědomí. Postupující pozemská kultura a Kristův impulz. Lidská duše jako dějiště, kde mají být dosaženy božské cíle.
TEOSOFICKÁ MORÁLKA
1. přednáška
Instinktivní morálka a morální zásady. Schopenhauerův výrok: Kázat morálku je lehké, morálku zdůvodnit těžké. Cesta ke zdrojům morálních impulzů. Indická zbožnost a severská odvaha. Nové morální impulzy pátého poatlantského kulturního údobí. "Ubohý Jindřich" Hartmanna von Aue. Morální působení Františka z Assissi. Mladistvá marnotratnost a plýtvání morálními silami. Léčivé účinky morálních impulzů.
2. přednáška
Kastovnictví Indů a rozdělení na stavy evropského obyvatelstva. Příčina nemorálnosti spodních vrstev evropských národů. Nejpřísnější utajování statků moudrosti v evropských mystériích. Rozdíl mezi vývojem ras a vývojem duší. Vymírání spodních evropských vrstev obyvatelstva. Démoni rozkladu a malomocenství. Kolchická mystéria u Černého moře: Buddhův impulz a Kristův impulz. Prantišek z Assissi jako původ jeho morální síly. O fyzickém praotcovství apoštolů. Morálnost v člověku je původně božský dar. Nemorálnost jako důsledke duchovních pomýlení a jejich náprava. Ctnosti v Platónově nauce.
3. přednáška
Ničící zlo v evoluci lidstva. Správný postoj vůči zlu zřízením rovnováhy mezi oběma zblouděními sebeobětování a egoismu. Staré instinktivní ctnosti a ctnosti, jež je nutno nově nabýt. Ctnost duše cítivé: instinktivní moudrost je proměňována Kristovým impulzem ve vědomou pravdivost; ctnost duše rozumové nebo duše mysli prozáření srdcem: odvaha, statečnost je proměňována v lásku; ctnost duše vědomé: instinktivní umírněnost, uvážlovost se stává životní moudrostí. Spolupůsobení morálních impulzů s impulzem Kristovým v budoucím vývoji lidstva. Budoucí schrány Kristova impulzu: vytvoření astrálního těla Kristova činy víry a údivu, éterického těla činy lásky, fyzického těla činy svědomí.
KRISTUS A LIDSKÁ DUŠE
1. přednáška
Dva cílové body lidského duševního vývoje na Zemi: svobodná vůle a uchopení božského. Oba s tím v souvislosti existující náboženské dary: pád do hříchu a pokušení a mystérium na Golgotě. Přípravná nálada lidské duše pro přijetí Kristovy bytosti. Základní charakter Starého zákona: vůle, pohanská mystéria: moudrost. Ztemnění duše a výzva k "poznávej sebe sama". Smysl nesmrtelnosti a prostoupení individuality uvědomělostí a láskou. Přemožení smrti v Mystériu na Golgotě. O "křesťanských" protivnících anthroposofie.
2. přednáška
Důvěra v trvající skutečnost světového řádu a nejistota našich ideálů. Kristem se stane to, co člověk na Zemi dobude jako moudrost, nejen zárodkem pro pokračování jeho vlastního života, ale setbou pro celé lidstvo, když člověk přijal v životě do sebe Krista. Všechny své ideály, které předá Kristu, jsou zárodky pro budoucí realitu. Má to platnost už pro ideály na Zemi, zvláště ale po smrti. Příklad Christana Morgensterna a Marie Strauch-Spettinis.
3. přednáška
O odpuštění hříchů Kristem. Hřích a vina jako individuální skutečnost a jako objektivní světová skutečnost. Nadpozemská Kristova síla. Smazání viny Mystériem na Golgotě pro zemský vývoj.
4. přednáška
Pravda jako životní síla a jako síla poznání. Proč se musel Kristus stát příbuzným ve smrti? Fantomové vyzařování člověka. Znovuoživení odumřelého přijímáním Krista. Spojení Krista s našimi pozemskými zbytky. Kristus, který na sebe bere hříchy. Stvrzení vztahu duše ke Kristu odpuštěním hříchů.
ANTHROPOSOFIE A KŘESŤANSTVÍ
Druhy představ duchovní vědy. Použití přírodovědeckého druhu představy na duchovní život. Člověk jako nástroj duchovního bádání. Přípravy pro duchovní bádání. Odloučení duchovně-duševního od tělesnosti. Prožití sebe mimo tělo. Spojení se s duchovními mocnostmi. Poznání vlastního duševního bytostného jádra, které prochází opětovnými pozemskými životy. Probádání otázek lidství a osudu. Duchovní věda jako nástroj k hlubšímu porozumění křesťanství. Spojení kosmické Kristovy bytosti s pozemským lidstvem v Mystériu na Golgotě. Mystérium na Golgotě jako ústřední událost zemského bytí.
Štítky knihy
svatý František z Assisi, 1182–1226 křesťanství Ježíš Kristus morálka hledání smyslu života antropozofieAutorovy další knížky
1999 | Filosofie svobody |
2005 | Tajná věda v nástinu |
2001 | Podstata včel - kosmická chemie |
1999 | Kalendář duše |
2000 | Má cesta životem |
Pro mě jeden z nejpodnětnějších přednáškovách cyklů.