Křižáci. 2, Fides graeca
Zofia Kossak-Szczucka
Druhý svazek ze čtyřdílného historického románu, přibližujícího duchovní klima Evropy 11. století, stejně jako slávu a bídu první křížové výpravy (1096–1099), jejíž účastníky nevedly jen ideální pohnutky, nýbrž i touha po dobrodružství a obohacení. Dramatičnost dokonale komponovaného děje s plastickými kresbami postav je zvyšována mistrnou konfrontací tří světů, latinského, byzantského a muslimského.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1976 , VyšehradOriginální název:
Krzyzowcy. 2, Fides graeca, 1935
více info...
Přidat komentář
Opět velmi čtivé a velmi historicky nepřesné. Například Godefroy složil slib císaři až poté, co byl odražen útok jeho Franků na Konstantinopol. Když Raimond z Toulouse dorazil do Konstantinopoli, Godefroy už byl v Anatolii. Dál to zapisovat už mě přestalo bavit.
"Nad nimi se mihotalo nesčíslné množství hvězd. Řecké nebe bylo současně temné i průzračné. Ze všech stran se sbíhaly šňůry červených strážných ohňů, jako zpodobení těch houfů, které také přitáhly z celého světa. Rytíři, kteří se sešli v táboře Raimunda St. Gilles, prožívali jeden z okamžiků, které jsou ospravedlněním lidstva."
První křížová výprava se na delší čas zadrhne v obrovské Konstantinopoli. Jednotlivá knížata, kteří vedou davy zbrojenců a rytířů, se neumí shodnout ani mezi sebou, natož s císařem byzantské říše. Teprve po masakru chudinské části křížové výpravy sultánem Arslanem, se ozbrojené davy křížové výpravy pohnou a konečně se dostávají na saracénské území, kde podstupují první vítězné boje.
Štítky knihy
11. století křižáci křížové výpravy
Autorovy další knížky
1976 | Křižáci. 1, Bůh to chce |
1958 | Malomocný král |
1967 | Úmluva |
1976 | Křižáci. 4, Osvobozený Jeruzalém |
1976 | Křižáci. 3, Věž tří sester |
Tak už jsme úplně odhodili naše původní průvodce dějem, jen na nás občas v nějakém odstavečku vyskočí, aby se připomněli, že tu stále jsou, a koherentnosti děje to prospívá. Teď už se pohled zaměřuje spíše na vůdce výpravy, mezi kterými si vydobyl čestné místo (nebo v jeho případě možná vymodlil) Godfried Lotrinský. Za nimi stále bzučící úl navzájem se proplétajících individuálních osudů První krev, první mrtví (nejen ti v bitvách), první loučení s některou postavou.