• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Zofia Kossak-Szczucka

Puškář Orbano

„Kniha je označena jako "dějepisný román pro mládež", česky vyšla v roce 1939. Dnešní mládež by ji už asi nečetla. Skoro polovinu knihy trvá, než se děj "rozjede", zorientujete se v postavách a začne to být zajímavé a napínavé. Pak už je to docela čtivě napsaný příběh o dobytí Cařihradu osmanskými vojsky v 15. století. Příběh o pýše, zradě, odvaze, loajalitě s rodinou a dalších důležitých otázkách, které se vždy v době historických milníků vynoří. Co mě tedy na knize opravdu oslovilo, byly popisy města Konstantinopole, kam bych se ráda jednou podívala... "Mario vyběhl ze stanu plný zoufalství. Usedl do trávy, objímaje rukama unavené nohy. Jako všechny ostatní baterie, tak i tato byla na návrší a bylo odtud vidět obléhané město jako na dlani. Hradby, které je donedávna obepínaly hrdým, hladkým prstenem, dnes zkrušené, proděravělé – jaký to obraz bídy! Byl příliš mladý a příliš prostý, aby pochopil, co představovala Byzanc, město tisícileté kultury, sídlo vědy i pokladů umění, město, které nemělo na celém světě sobě rovného – a přece cítil žal přesahující jeho útlé síly. Cítil nejasně, že se před jeho očima nenávratně končí a rozpadá cosi, co dosud určovalo krásu i hodnotu života. Ještě dva, tři dni – a Konstantinopol přestane žít. Bude tureckým, podmaněným a zničeným městem, které si nebude moci vydechnout, jako Nicea, jako Adrianopol! Táž Byzanc, na niž patřil, týž Konstantinopol, město Střežené Bohem, vzbuzující podiv i hrdost lidí! Byl příliš mladý, aby chápal a porozuměl, že vinu na tom pádu měli především a výlučně obyvatelé města, kteří v staletém nadbytku a bohatství utratili pocit tvrdé povinnosti – on celou příčinu připisoval otci. Ten byl vinen! On si vymyslil děla, která rozvalila hradby! Kdyby nebylo otce, sultán by město nedobyl. Otcovo jméno je vyryto na bronzu děl, otcova památku bude po věky věkův spojena s pádem Konstantinopole. I jméno otcovo a jeho, Mariovo! Zachvátila ho nepřemožitelná vzpoura, hněv i žal. Pocítil, jak je malý, bezradný a dětsky zatoužil po matce. Schoulit se do její náruče a vyplakat tam břímě slzí nahromaděných v srdci. Ale matka zde není. Neviděl ji již několik týdnů."“... celý text
— Matematicka

---

Malomocný kráľ

„Malomocného kráľa od Zofie Kossakovej som si kúpila v antikvariáte za pár drobných po tom, čo som nedávno videla film Nebeské kráľovstvo, venujúci sa rovnakému obdobiu, hoci vykresľujúc predmetné postavy a udalosti v úplne inom svetle. Kniha mi prišla kvalitou trochu nerovnomerná, niektoré kapitoly/epizódy/postavy/dialógy boli slabšie (napr. scény odohrávajúce sa vo Francúzsku, niektoré intrigy, zjavné historické nepresnosti a pod.), iné naopak výborné. Za obrovské plus považujem nádherné a farbisté vylíčenie stredovekého Jeruzalema, života jeho obyvateľov, zachytenie jeho koloritu, jeho senzuálnej krásy i mystickej podstaty. Z knihy silno cítiť, že Blízky východ v križiackom šate bol autorkinou srdcovkou. Čo sa týka formovania postáv, väčšina z nich je skôr šablónovitého typu (Sibyla- zvodná rebelka, Benigna- hyperaktívna mamička, Vít - rojko bez autority, vodca templárov - prefíkaný zloduch, atď.), vyniká však titulná postava malomocného kráľa Balduina IV., ktorej psychológia je zvládnutá ozaj bravúrne. Mimoriadne silná, priam až transcendentne pôsobiaca, bola pre mňa predovšetkým scéna jeho návštevy Svätého hrobu, kde prijal svoj osud hľadiac na osud svojho Pána a Boha... Rovnako jeho počíňanie počas bitky pri Montgisarde a vôbec jeho vážnosť a tichá noblesa z neho činia pre mňa jeden z najkrajšie napísaných charakterov, s akými som sa v historických románoch doteraz stretla.“... celý text
— Domca1

---

Beze zbraně

„Příběh sv.Františka vyprávěný méně čtivě než zpracování Kazantzakisovo Chuďásek Boží, které se mi četlo lépe,vyvolávalo ve mně více emocí.Přesto má své kouzlo,linie vyprávění o dětské křížové výpravě a papeži Innocenci III jsou zajímavé, pro mne dokonce tak, že jsem si na internetu hledal informace o těchto věcech. Za mě dobrý.“... celý text
— tonysojka

---

---

Beze zbraně

„Řada příběhů, které se obtáčí kolem sv. Františka, aby nakonec vytvořily spletenec pevně uchopeného děje s poměrně zřejmým poselstvím. Poutavé, ale rozvleklé. Zajímavé, ale chvílemi až nudné. Bohužel mě u čtení nechytlo Františkovo odhodlání a i já jsem se zmítala v pochybách, podobně jako většina postav. Nelituji času věnovaného četbě, ale příteli bych Beze zbraně spíš nedoporučila.“... celý text
— angloumene

---

Beze zbraně

„Tato kniha představuje mé druhé setkání s touto pozoruhodnou autorkou, která si rozhodně zaslouží své místo mezi velikány polského klasického historického románu. Autorce se povedlo vylíčit události páté křížové výpravy v kontextu začínajícího 13. století a nástupem nové vlny religiozity, jejímž mluvčím se mimo jiných stal i sv. František. Oceňuji, že autorka nepřidávala do příběhu aktuální témata, jelikož samotná událost dětské křížové výpravy by například nabízela možnost dostat do příběhu sociální boj mezi třídami. Pátá křížová výprava představuje poněkud opomíjenou událost, navzdory zřetelným výjimečnostem. Po katastrofální čtvrté výpravě se podařilo obnovit víru v instituci křížových výprav a doposud žádná kruciáta nebyla tak masově propagována ani finančně či personálně zajišťována. To však neznamenalo jednotné vedení a navzdory původnímu úmyslu papeže Inocence III. sjednotit zájmy církve a říše, promlouvalo do průběhu celé výpravy příliš mnoho stran (papež, císař Fridrich II., domácí křižáci vedené Janem de Brienne, evropští křižáci, papežský legát). V celém příběhu se prolínají dvě různá pojetí svaté války. Vedle samotných křižáků zde vystupuje postava sv. Františka, který chce Boží hrob vyprosit a obrátit muslimský svět na křesťanství. Během četby jsem si vzpomněl na Chestertonovu esej, v níž se autor snažil charakterizovat osobnost sv. Františka. I v románu Beze zbraně je František zbožným člověkem milující Boha a chudobu. Jak napsal Chesterton, František pro jeden strom odmítal vidět celý les, nemiloval lidstvo, nýbrž lidi, nemiloval křesťanství, nýbrž Krista. Zároveň nerozlišoval mezi věcmi malými a velkými - vydal se do Říma s žádostí o uznání svého řádu, když ho následovalo pouze dvanáct neznámých mužů, nebo se vypravil se dvěma společníky k sultánovi obrátit celý islámský svět na křesťanskou víru. Stejně jako v románu Malomocný král autorka kladla v příběhu veliký důraz na jedno osudové rozhodnutí, kterému zpravidla předchází velice čtivě napsaný dialog hlavních postav. V Malomocném králi se po křižáckém sněmu rozhodne král Guy vytáhnout proti Saladinovi do ztracené bitvy, kdežto v románu Beze zbraně zase papežský legát Pelagio po poradě s veliteli výpravy odmítne štědrou nabídku sultána al-Kamila a odsoudí tak celou výpravu k nezdaru. Samozřejmě, že skutečné historické události byly mnohem komplikovanější a kupříkladu vina kardinála Pelagia není z dnešního pohledu tak jasná jako dříve. Nicméně se jedná o historický román, nikoliv odbornou publikaci. Kniha je napsána čtivým stylem a pokud máte rádi klasické historické romány, pak tímto románem trefíte do černého.“... celý text
— Rilian