Malomocný kráľ přehled

13.01.2024

Malomocného kráľa od Zofie Kossakovej som si kúpila v antikvariáte za pár drobných po tom, čo som nedávno videla film Nebeské kráľovstvo, venujúci sa rovnakému obdobiu, hoci vykresľujúc predmetné postavy a udalosti v úplne inom svetle. Kniha mi prišla kvalitou trochu nerovnomerná, niektoré kapitoly/epizódy/postavy/dialógy boli slabšie (napr. scény odohrávajúce sa vo Francúzsku, niektoré intrigy, zjavné historické nepresnosti a pod.), iné naopak výborné. Za obrovské plus považujem nádherné a farbisté vylíčenie stredovekého Jeruzalema, života jeho obyvateľov, zachytenie jeho koloritu, jeho senzuálnej krásy i mystickej podstaty. Z knihy silno cítiť, že Blízky východ v križiackom šate bol autorkinou srdcovkou. Čo sa týka formovania postáv, väčšina z nich je skôr šablónovitého typu (Sibyla- zvodná rebelka, Benigna- hyperaktívna mamička, Vít - rojko bez autority, vodca templárov - prefíkaný zloduch, atď.), vyniká však titulná postava malomocného kráľa Balduina IV., ktorej psychológia je zvládnutá ozaj bravúrne. Mimoriadne silná, priam až transcendentne pôsobiaca, bola pre mňa predovšetkým scéna jeho návštevy Svätého hrobu, kde prijal svoj osud hľadiac na osud svojho Pána a Boha... Rovnako jeho počíňanie počas bitky pri Montgisarde a vôbec jeho vážnosť a tichá noblesa z neho činia pre mňa jeden z najkrajšie napísaných charakterov, s akými som sa v historických románoch doteraz stretla.

02.04.2022

Myslím, že tato kniha Zofji Kossakové je stále aktuální - už téměř sto let po jejím prvním vydání. Jednak se s ní můžeme lépe vžít do historických událostí v době jeruzalémského království, jednak se s ní můžeme „procházet“ po místech, která jsou pro křesťany dodnes velice důležitá. A stále aktuální jsou i úvahy o smyslu království, příp. o světské moci církve, o tom, jestli křesťané mohou sdílet s lidmi jiného vyznání jeden modlitební prostor, nebo o tom, jakým svědectvím jsou křesťané pro další lidi.

"A sultán, váhající mezi myšlenkami vštípenými mu starým vychovatelem, a tím, co říkala skutečnost, otálel s vypovězením války Frankům. Raději by napřed poznal lépe jejich víru, aby rozřešil jednou provždycky pochybnosti. Neklid mudrce, toužícího po nejlepší formě, jak dosáhnout Boha, převládl rozhořčení vladaře. U vědomí početní převahy i moci, lhostejný k stálým přepadům a nesmyslným výbojům baronů, klidně vyčkával v nevelké vzdálenosti od hranic Damašku jako velký, plavý lev, rozmýšlející se, má-li skočit na kořist, nebo má-li jí dovolit ještě žít.
Zvědavě naslouchal všem zprávám o jeruzalémském dvoře. Přinášeli je ochotně Arméni, udržující přátelský poměr k oběma stranám. Zprávy, které přinášeli, nebyly povzbuzující. Král i královna jsou proslulí krásou. Je to jediná dobrá věc, již možno o nich povědět. Královna myslí jenom na pletky a zábavy. Král nemá vlastní vůli ani mínění. Je povolným nástrojem v ruce templářského velmistra. Velmistr nyní získal čelné postavení ve státě.
„Běda v takovém případě království!“ pravil Saladin, když to slyšel. Znal z doslechu Gerarda de Ridefort."