Krmíme ptáky - ale správně
Peter Berthold , Gabriele Mohr
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395381/bmid_krmime-ptaky-ale-spravne-akT-395381.png
4
45
45
Po celý rok krmíme — po celý rok pomáháme Po dlouhá desetiletí se krmení ptáků ocitalo v palbě kritiky ochránců přírody – a to neprávem, jak nejznámější německý ornitolog Prof. Dr. Peter Berthold a jeho žena Gabriele Mohrová během svých dlouholetých výzkumů dokázali. Kdo svým opeřeným návštěvníkům poskytne po celý rok dobré krmení, může se těšit nejen pozorováním z bezprostřední blízkosti, ale také významně přispívá k ochraně ptáků. "Po přečtení této knížky by mělo být každému jasné: naši ptáci neprospívají, jejich perspektivy jsou chmurné a nějaká zásadní univerzální pomoc není na dohled. Přesto si až příliš málo lidí uvědomuje, že druhová rozmanitost volně žijících rostlin a živočichů, a tím pádem i druhové bohatství ptáků, jsou důležitým základem pro naši vlastní existenci a tedy i pojistkou pro naše přežití."... celý text
Příroda, zvířata Zahrada Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2018 , KazdaOriginální název:
Vögel füttern aber richtig, 2008
více info...
Přidat komentář
Dostala jsem jako dárek od své dcery. Velmi přínosná. Krmíme již pár let celý rok a v krmítku je to koncert.
Tuhle knihu jsem si půjčila hlavně proto, abych přišla na to, jak krmit ve městě ptáky tak, aby mi to nesežrali holubi.
A dostala kompletní nalejvárnu od A do Z. A vůbec to neva.
Perfektně zpracované. Čekala jsem trochu bezcennou příručku typu " nasypeme slunečnici a lojové kuličky...."
Velké a milé překvapení. Pokud tady ta kniha nepřesvědčí lidí o tom ,že devastujeme přírodu každým dnem více ,tak už nic.
Doporučuji
Moc hezky zpracovaná kniha, jejíž tipy ocení především úplní začátečníci v krmení ptáků, či prostě lidé, co se o ptáky začínají zajímat, ale nové informace se jistě dozví i ti, kteří krmí ptáky celý život a zarytí "krmíme pouze když mrzne nebo je sníh" zjistí, jak moc se mýlí.
Já jsem knihu velmi ocenila, budu se k ní určitě vracet a mám velkou radost, že jsem ji přečetla. Další velké plus jsou nádherné fotografie, které text perfektně doplňují.
Na můj vkus v knize ale bylo až příliš mnoho statistik, historie a odkazů, které se týkaly především Německa. Líbilo by se mi nějaké doplnění statistik z ČR pro české čtenáře.
Kniha se zabývá komplexní situací kolem stavu a množství volně žijících ptáků a důvody, proč je třeba je přikrmovat. Je to určitě poučné, ale bohužel je tomu v knize věnována na můj vkus až příliš velká pozornost a v podstatě se řečené mnohokrát opakuje. A samotnému krmení nebo tomu, jak vytvořit zahradu přátelskou ptákům je věnováno jen několik málo kapitol. Ale i tak některé tipy určitě využiju.
Většinu knihy jsem v podstatě jen prolistovala. Škoda, čekala jsem více.
Kniha je plná opravdu užitečných informací, doplněná spoustou grafů a obrázků. Dokud jsem si ji nepřečetla, nenapadlo mě, že je třeba ptáky krmit celý rok a že se vlastně nejedná o krmení, ale přikrmování, protože jsme ptákům naší civilizací sebrali přirozené zdroje potravy.
Ale mám i hodně výtek. Překlad je příšerně kostrbatý a text se čte velice těžce (četla jsem pár pasáží s třeťákem a ten čtenému textu skoro nerozuměl), takže mi připadalo, jako když byla kniha přeložena Google translatorem - slovosled i některé výrazy snad nebyly z dnešní doby a i mě trvalo přečtení knihy několik týdnů.
Jak už zaznělo v komentáři od hrebmi “míra militantnosti a jediný správný názor od čtení odrazují”, i já jsem vnímala agresivitu, se kterou je prezentován názor autorů. A tak jako se říká, že “šaty dělají člověka”, tady zase “forma ubírá obsahu”.
Záporem je i to, že veškeré údaje jsou pouze z Německa, nikdo si nedal práci a nedoplnil srovnání s naší republikou (ani pár údajů pro dokreslení).
Knihu sice doporučuji, ale čekala jsem výrazně více.
Kdo nekrmí s námi, krmí proti nám! Autoři jsou jistě srdcaři a o ptácích toho ví asi hodně. Ale míra militantnosti a jediný správný názor od čtení odrazují. Všichni, kdo si myslí, že se celoročně krmit nemá, jsou v lepším případě tydýti. Já si nemyslím ani jedno, ani druhé, nejsem ornitolog. Ale nelze si nevšimnout, že jakmile slezl sníh a skončily mrazy, odběr z mého krmítka se velmi snížil.
Vadí mi, že jako jediná možnost je prezentováno celoroční krmné stanoviště s dodávanou potravou a snaha o výsadbu vhodných keřů coby přirozených zdrojů potravy je rovnou šmahem zavrhnuta jako neefektivní. Na mne prostě příliš ideologické tlačení na pilu.
Pro ilustraci s.125: "Na nejrůznějších místech se dočteme, že přírodní či přírodě blízká zahrada může ptákům nahradit přikrmování. To tvrdí i biologové, od kterých by člověk očekával určité základní ekologické znalosti...".
Co si takhle založit sektu, pane Berthold?
Úžasná kniha se skvělým návodem, jak ptáčky krmit, v čem jim podávat potravu, jak jim připravit "koupání", které potřebují po celý rok, nejen v teplých měsících. Na konci knihy je i malý přehled častých ptáků. Doporučuji všem ;)
*Vzhledem již akutnímu nedostatku hmyzu mizí ptákům jejich potrava. Především při vyvádění mladých musí "šetřit", nedaří se jim vysedět vajíčka, anebo nezahnízdí již vůbec - a tím se úspěšnost hnízdění u mnoha druhů postupně snižuje.
Jen na pšeničných lánech zmizel od 50. let 20. století zhruba jeden milion tun semen volně rostoucích rostlin. Byly vyhubeny kvůli herbicidům. Spočítáme-li příslušné ztráty semen volně rostoucích rostlin také na polích s kukuřicí, ječmenem, ovsem a ostatními obilovinami a také s bramborami, řepou a dalšími plodinami, dostáváme už pěkných pár milionů tun.
K tomu ještě přispívá skutečnost, že dříve dokázaly trávy a kvetoucí rostliny na loukách vysemenit, protože bývaly zpravidla sečeny jen dvakrát do roka ( kdy se sklízelo seno a otava).
*Naše dnešní mládež už z velké části nezná žádné koroptve, špačky ani skřivany.
Mnozí biologové vyjadřují obavy, že zhruba do roku 2030 by mohl vymřít přibližně každý pátý známý druh na Zemi a do roku 2050 dokonce každý třetí. Německo, které bývalo kdysi v ochraně přírody vzorem, se v celosvětovém měřítku spolu se sousedními zeměmi může "chlubit" nadprůměrným úbytkem.
*Minulostí jsou hejna much, která dříve neodmyslitelně doprovázela venkovské kravíny i kuchyně. A když jsme ještě někdy v roce 1970 rozsvítili za letního večera v pokoji světlo a zapomněli zavřít okno, okamžitě okolo něj začaly poletovat noční můry. Dnes už se často neukáže ani jediná. Rovněž hejna bzučícího hmyzu, která se za letních večerů rojila na pouličním osvětlení a často se pak stala vítanou kořistí netopýrů a ježků, si dnes sotva dovedeme představit. Množství hmyzu se tudíž podstatně snížilo - a nemyslíme tím zdaleka jen motýly, na loukách, které jsou dnes většinou bez květin. Skutečně! V roce 2015 vydal entomologický spolek z Krefeld výsledky výzkumů, které jeho pracovníci ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko prováděli v letech 1989-2014 na více než 80 místech měření. Za pouhých pětadvacet let činil úbytek biomasy zkoumaných much, motýlů, včel, vos, brouků a kobylek až 80% - katastrofální, ba přímo neuvěřitelné!
V prosinci jsme koupili s vnoučkem krmítko, hned druhý den, co jsme dali na okno, si ho ptáčci našli a začaly nálety, sýkorek, pěnkav, čížků lesních, občas stehlíků. Každý den se objeví i červenka, brhlíci, strakapoudi, 3 páry kosů i dlasci. 3x už nás navštívili i krásní mlynaříci. Nikdy jsem se o ptáky nezajímala, spíš mě lákala zvířata, ale nyní (možná i proto, že pracuji doma na homme officu a nikam se nemůže v době Covidu) jsem z nich nadšená. Tak jsem si musela pořídit i nějakou literaturu k tomu krmení a tato kniha je opravdu skvost. Krásný návod jak na to dobře, jaké ptáky na kterou stravu přilákáte a odměnou Vám je ta nádhera při jejich pozorování. Knihu vřele doporučuji, opravdu poučná, nikdy by mě nenapadlo, že je třeba ptáky krmit celý rok.
Dobře zpracovaná příručka o krmení ptactva. Co mi ale vyloženě vadilo, bylo z mého pohledu zbytečné navážení se do oponentů, lidí, kteří celoroční krmení ptactva neschvalují (či si jím třeba nejsou jistí). Agresivní dogmatická rétorika typu, že tito lidé jsou lakotní a zlí mě vyloženě iritovala. Celoroční krmení ptáků je téma k diskuzi a myslím, že kniha nabízí dostatek důvodů, proč se k němu uchýlit a nepotřebuje lacině manipulovat citově zabarvenými útoky na oponenty, kteří se navíc ani nemohou bránit. Za zpracování a argumenty podložené studiemi dávám 4*, ale s výhradami.
EDIT: Čím víc se tématem zabývám, tím více vnímám knížku jako trochu zaslepenou propagandu. Velmi doporučuji si přečíst článek "Krmítka ptákům pomáhají. Anebo škodí?" od předsedy České společnosti ornitologické, ke stažení zde https://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2022_01.pdf Hodnocení snižuji o 2*
Začalo to vlastně koronavirovou karanténou… Ptáčky na chalupě krmíme přes zimu - na podzim vyvěsíme krmítko, na jaře uklidíme… Jenže najednou bylo na jaře vše jinak, na chalupě jsme trávili na home office většinu času, a protože jsme měli hromadu semínek, krmítko jsme nesundali a sypali a sypali, a když došla semínka, roztloukali staré ořechy… A ptáčkové se slétali a slétali, zabydleli zahradu, a oproti dřívějším létům, kdy se nám zdálo, že ptáčků ubývá, jich zahrada byla najednou plná, rehkové zahnízdili přímo ve stodole na vratech, teď podruhé ještě na trámu přímo nad oknem, sýkorek jsem v životě tolik neviděla a brhlík nám denně pochodoval po stromech hlavou dolů…
Po zapůjčení této knihy už vím, že to je správně, v krmení pokračuju a žhavím webové stránky, jak nejlevněji objednat na příští rok velké pytle se semínky a jak vlastnoručně upatlat lojové knedlíčky…
Část rodiny mi sice laje, že hejna špačků letos díky mně kompletně spásla třešně, ale moje vina to fakt není… Vždyť v té naší budce byla jen jedna malá rodinka a těch ořechů v krmítku taky zas tak moc nesnědli… :)
Knihu doporučuju, změní pohled nejen na krmení ptáků, ale uvědomíme si, jak moc jsou ptáci v dnešní člověkem změněné krajině ohrožení a jak se k jejich ochraně můžeme sami skromně a nenápadně připojit…
Vynikající knížka dvou zapálených ptáčkomilů.
Otázku krmení berou velmi zeširoka, takže se dozvíme, proč je tak důležité krmit ptáky, a to nejlépe celoročně. Vysvětlují, že vlastně nejde o krmení ale přikrmování, protože ptáci nejsou líní jako jiní živočichové, kterým když se dá žvanec pod nos, sami už se přestanou snažit.
Ještě před sto lety byly podél silnic ovocné stromy, na mezích trnky, šípky, hlohy a v polích též plevel, louky se sekaly dvakrát do roka, takže mohly vykvést, odkvést a vysemenit se - a ptáci měli hojnost přirozené potravy. Dnes je ovocných alejí minimum, meze jsou rozorané a lidé si udržují „psychopatické trávníky“, z kterých každý týden vyluxují všechno živé. Jenže právě ve staré trávě a listí se na podzim ukrývají mouchy, pavouci a další hmyz, kam si ptáci vždy chodili jako do spižírny. A tak když jsme jim tohle všechno vzali, musíme se o ně postarat - v zimě klidně neloupanou slunečnicí, na jaře už ale jen loupanými semeny, protože při obstarávání potravy pro mladé ptáci nemají čas si ji loupat. Atd. atd. - zkrátka 176 stran ornitologických moudrostí a krásných fotografií (a bohužel i smutných faktů). Škoda jen, že se někdo nezavěnoval tomu, aby uvedl pro české čtenáře i adekvátní české údaje.
Rozhodně doporučuji.
PS. Alespoň nějaký obrázek o množství hmyzu si ale udělat můžeme: zkuste si srovnat, kolik much se vám rozplácne na předním skle auta dnes a kolik to bylo před 5, 10, 15 lety (nebo jak dlouho máte řidičák)? Ubylo jich nebo ne?
Ptáci a stromy jsou součástí mě samé ️ Od dětství nezřízeně miluji obojí. Bez ranního zpěvu a pozorování ptáků bych nepřežila. Ani karanténu :o)
Díky za skvělé tipy!
Ale souhlasím s Mabie a hrebmi výše.
Já jsem nadšená! Skvělá publikace plná zajímavých a užitečných informací. Škoda, že data jsou všechna z Německa, ráda bych měla srovnání s naší republikou, ale tak třeba se něčeho takévho taky dočkáme. Tleskám a doporučuji, kde mohu.
Výborná a velmi zajímavá kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo má rád ptáky a chtěl by jim alespoň trochu pomoci. Ačkoliv se kniha týká především Německa, popisovaná situace i druhy jsou vesměs u nás stejné. Z knihy je cítit, že autoři ptáčky opravdu milují a investují do nich nemálo času i peněz. Rozhodně doporučuji!
Ke krmení jsem přišla jako slepý k houslím. Mám práce dost a krmí přece důchodci a podivínky. Naše sousedka jim dokonce dávala každý den i čistou vodu. Jenže se jednoho dne odstěhovala a požádala mě, zda bych se tohoto úkolu neujala... Letos jsem se dokonce zúčastnila historicky prvního sčítání ptáků na krmítku. (https://ptacihodinka.birdlife.cz/#/observe)
Na knize mě zaujala nejdřív část názvu "- ale správně", zapsala jsem se do pořadníku v knihovně, na Databázi zaškrtla "sledovat komentáře" a čekala. Patřila jsem k zimním krmičům, bohužel také k utopistům "odnaučí se sami hledat potravu v krajině", naštěstí mě předchozí komentář naťukl dřív, než po dlouhé době kniha dorazila, takže jsem začala v květnu zase trochu sypat. Po přečtení už vím, že celoroční krmení dává smysl a je opravdu nezbytné. Tchýni se omluvím, myslela jsem si totiž, že to dělá špatně. Zaskočilo mě, že drobní ptáci dokážou přežít bez potravy jen jediný den. Nechápu, co jsem si vlastně myslela? Popravdě řečeno, nic.
Autoři upozorňují, že tukové koule by se měly vybalit ze síťky. ČSO navíc nabádá, abychom raději nekupovali levné koule z palmového tuku, jehož produkce má katastrofální dopad na biodiverzitu.
Knížka se mi četla dobře, líbila se mi a chystám se ji při nejbližší příležitosti koupit a darovat.
Doporučuji! Úžasná knížka! Všechno vysvětleno pěkně pro laiky. Teď je ta správná chvíle krmit, nikoliv v zimě, teď ptáci potřebují nejvíc energie a navíc krmí mladé. V knížce najdete informace o důvodech krmení, vhodných místech, vybavení, správném krmení a přehled základních druhů ptáků. Žádné sáhodlouhé přeslozité texty. Ač jsou autoři Němci a mají zkušenosti z této země, vše je srozumitelné a odpovídá podmínkám našeho území. Nestíháme doplňovat krmítko. Děti přilepené u oken. To je ta nejlepší recenze.
Květen 2019
Kniha, která v naší rodině odstartovala lehké ornitologické šílenství - přišla nám pod ruku zrovna v době, kdy jsme já i starší dítě byli zpomaleni v běžném poklusu života vleklými nemocemi, a tak jsme měli čas na výrobu rozmanitých krmítek a každodenní několikahodinové pozorování opeřených návštěvníků. Díky tomu jsme začali rozpoznávat druhy, o kterých jsme neměli ani potuchy, znovuobjevovat druhy běžnější a pomocí dalekohledu vnímat i jednotlivé jedince toho kterého druhu. A nadšení nás stále neopouští, výrobou pítek a krmítek trávíme dost času i nadále, a pozorování ptáků se stalo úžasnou relaxací.
Velmi pěkně a přehledně zpracované téma. Poslední kapitola přináší i předhled ptáku, se kterými se můžeme sestkat v našich podmínkách. Podle kvalitních fotografií a upozornění na zvláštnosti je možné ptáky snadno identifikovat a díky popisu jejich potravních nároků prý i na krmítko přilákat. Vyzkoušíme :).
Chtěl bych žít podle téhle knížky. Chtěl bych být profesionálním krmičem ptáků. Krmit - a to jen, pouze a bezvýhradně - celoročně všechny ptáčky, kromě pěvců třeba i dravce. Protože podle autora prostě nelze vynechat jeden jediný den, to bych pak (předpokládám hlavně v zimě) ten další den cestou ke krmítkům všude nacházel hlady chcíplé ptáky, kteří ten jeden den bez plných krmítek prostě nepřežili (ne že by se mi to někdy stalo).
Hmmm... Krásná představa, věnovat se ptáčkům na plný úvazek, v zimě, na jaře a v létě při hnízdění - to přece mají největší spotřebu a největší energetické výdaje, aby stačili uživit to nadnormální množství mladých, které budou mít přece jen a díky tomu, že jsem poctivě krmil celou zimu. A když mladé vyvedou, dá nám milostivě autor zhruba září a říjen na oddych, abychom nasbírali síly (a nejen je) na zimní krmení. Jen jedna věc mi není jasná - kdo bude živit mě? Protože chodit do práce nebudu moct, budu přece krmit na plný úvazek, a kde budu na ty metráky zrní, buráků, stovky lojových koulí a já nevím čeho ještě brát peníze, to mi autor neporadil.
Jako já vím, že myšlenka je to šlechetná, mám ve svém okolí docela rozsáhlý park, kde je asi desítka krmítek, přes zimu tam krmení nosím, je krásné pozorovat kromě běžných návštěvníků občas i ty méně často vídané jako třeba stehlíky (ty ale vídám jinde než na mnou dotovaných krmítkách, konkrétně - a to je nečekaná podpásovka - na přirozené potravě v podobě plodů platanu, visících na stromě), tu a tam strakapouda velkého, hýla, šoupálka, dlaska, ale dělat celoročního otroka ze sebe teda nebudu. Já to nějak konkrétně nepočítám, ale i v tom množství, kterým krmím já, to řekněme měsíčně finančně není úplně zanedbatelné.
Já asi od téhle knížky čekal něco jiného než v jistém smyslu až dogmatický, či snad (jak tu taky někdo napsal) sektářský přístup. Když jsem začal číst, tak v první části jsem si připadal jak Alenka v říši divů: jediná správná myšlenka, kterou do nás autor pere od začátku do konce, je celoroční krmení bez přestání, protože v naší (jak jinak než námi) zhuntované krajině není pro ptáky k snědku vlastně vůbec nic; ptáci jsou vlastně na hraně vymření, a proto ... krmíme celoročně, a nejvíc v době hnízdění, jinak ti chudáčci mláďata nepřežijou asi vůbec žádná, a v tomto duchu tahle nalejvárna trvá asi 60 stran. (Jen tak mimochodem, pane Bertholde, co třeba takový pojem jako přirozený výběr nebo prostě PŘÍRODA, kde zkrátka přežijí jen ta nejsilnější mláďata??) Poté následuje kapitola o tom, jak krmení naplánovat (taky docela věda!!), jaká jsou vhodná krmítka a co do nich dát (asi nejpřínosnější část, i když jsme opět u té otázky "a za co budu živ já?"), co do nich nedávat - to mohlo být i podrobnější, jak vyrobit vlastní krmiva, opět až vědecké pojednání o plánu spotřeby krmiva a pár dalších obecných kapitol. Následuje výčet a popis nejčastějších návštěvníků krmítek a také jejich řekněme chuťových preferencí.
Jako jo, je tam pár zajímavých myšlenek, a taky pěkné fotky, ty se mi líbily, ale jinak to považuju za docela těžké zklamání. Nedalo mi to, říkal jsem si, co asi na tuto problematiku říká web České společnosti ornitologické. Navštívil jsem ho, a během pár desítek vteřin tam k tématu našel dva články (+ jeden z jiného zdroje), jejichž přečtení mi zabralo celkem asi půl hodiny a ..... dá se říct, že dost podstatnou část myšlenek této knihy ohledně celoročního krmení ty tři články - mírně řečeno - poněkud zpochybnily, pokud nechci napsat, že to rozbily na kusy.
Hodnotím velmi, velmi chatrnými třemi *, a ta třetí je jen a pouze za fotky. On je docela úsměvný už návod na výrobu "ideálního krmítka" na vnitřních deskách knihy, to má základnu 75 x 75 cm a střechu metr na metr. Takové přiměřené krmítečko do každé zahrádečky, na každý balkon, prostě všude, vejde se do něj čtvrt metráku zrní, a to se vyplatí ... LIDÉ BDĚTE!! A NEBLBNĚTE!! A trochu vnímejte, co čtete, jakým způsobem to je napsané...