Krok stranou
Pavel Buksa
Formou vyprávění mladého pracovníka veřejné bezpečnosti vylíčený zajímavý případ s pašovanými hodinkami a obrazy starých mistrů. (www.pitaval.cz)
Přidat komentář
Detektivka z doby minulého režimu, která je velmi vzdálená dnešním krvákům, sériovým vrahům a případům, nad kterými člověku zůstává rozum stát, byla právě pro svou uvěřitelnost, skvělým popisem dob minulých okořeněným trefnými ironickými poznámkami a zajímavou zápletkou, příjemným zpestřením všedního dne.
Hledím do youtube co si dneska pustím k práci a vaření a po zcela beznadějné nabídce jsem si vzpoměla na dvojku a vybrala si tohle jako audioknihu. Dobrá volba. Příběh mě bavil, děj poklidně plynul, zahalen do socialistické nálady kdy se řešilo pašování hodinek, kdo by to dnes řešil a přemalováním obrazu , ta atmosféra mi připomněla Aristokratku. Místo uklízení jsem seděla a poslouchala a dívala na ilustrační foto pana vébé nebo dopraváka , který s úsměvem hovoří s řidičem.
Audiokniha ČRo, výborně načtená panem Hlavicou. První část odehrávající se na hradě se mi moc líbila, ale pak už to šlo s dějem od desíti k pěti. Nicméně mě moc bavila lehká ironie, se kterou uvažuje vyšetřovatel, a taky retro hudba, která tomuto dílku dodala punc atmosféry doby.
Slyšela jsem na rozhlase a dobře jsem se pobavila. Líbilo se mi to moc a byla jsem dost překvapená, když jsem zjistila, v kterém roce kniha vyšla. Protože autor si opravdu nebere servítky a poměrně rozumně pojmenovává věci tak, jak jsou. Ta detektivní zápletka je trochu slabší, ale musím přiznat, že mi to tak nevadilo.
Jak byl někdy hlavní hrdina až nadmíru inteligentní a z nejasných indicií vždy vydedukoval správné místo či okolnost, tak na konci byl tedy velmi nedůvtipný. Podezřelý udělá věc, která naznačuje, že to asi bude jinak, ale náš do té doby nejbystřejší vyšetřovatel (chvílemi by trumfnul i slavného Sherlocka Holmese), si sedí na vedení a blamuje se. Škoda té nevyváženosti.
Prostřednictvím tohoto úžasného dílka jsem objevila nenápadného autora, jehož spisky rozhodně - ač kulturními kanály nijak neproklamovány - zaslouží pozornost.
Nám, kteří nostalgicky tíhneme ke svobodnému duchu šedesátých let, nesmí kniha Krok stranou chybět ve sbírce perliček.
Nevím, humoristických krimi v době vydání Chybného kroku již bylo větší množství, a tak nevím, proč bych měl zrovna z tohoto dílka sednout na sedýnku. Na Karla Michala, známějšího díky pozdějším Bubákům, jde o velice nesourodé, a řekl bych dokonce často nevtipné dílo. Ano, chápu, co autor chtěl říci, ale k oné tezi chyby se propracovává velmi těžko a nedůvěryhodně. Navíc jde o detektivku velmi ledabyle vymyšlenou, kde odhalování stop závisí často jen na náhodě či náhodném vnuknutí (třeba falešné zuby). Velice sympatické jsou příběhy z hradu, i když jim chybí větší propracovanost, následné odhalení a další pátrání už se jen vleče. A aby bylo stránek alespoň o něco více, jsou zde špalky textu úvah zcela mimo mísu. Asi první třetina knihy jako humoristická detektivka ušla, zbytek bylo utrpení dočíst, což bych u tohoto autora nečekal.
V roce 1961 získal Michal stipendium nakladatelství Naše vojsko a napsal pro ně detektivní novelu Krok stranou. Detektivka z prostředí současných kriminalistů však narazila na posudek šéfa Stráže národní bezpečnosti. –„Je neslýchané psát o práci Veřejné bezpečnosti tímto téměř parodujícím způsobem. Zejména postavy vyšetřovatelů mají rysy neslučitelné s typem socialistického kriminalisty“ (citováno z posudku). To byla i nebyla pravda. Tím slušným člověkem, který akceptoval hrdinovy sice inteligentní, ale ne zcela obvyklé postupy, byl jeho šéf, předválečný bojovník proti fašismu ve Španělsku. Typem socialistického kriminalisty, s kterým se hrdina srážel, tu byl ovšem arivistický stranický kariérista. Autor musel knížku částečně přepracovat a hlavně ji opatřit vysvětlující předmluvou. Ta však byla ve své ironii tak dvouznačná, že ji většina čtenářů považovala za pravou perlu knihy: “V knize popsané metody kriminalistické praxe nejsou totožné s metodami, kterých se dnes užívá a problémy tohoto příběhu nejsou specifickými problémy našeho bezpečnostního aparátu. Ve skutečnosti by se to zkrátka z mnoha a z mnoha důvodů, které by vydaly na zvláštní knížku, nemohlo takto stát. Ani celé, ani v částech, ani –chcete-li – vůbec.“
Jelikož Krok stranou byl okamžitě rozebrán, došlo v roce l963, kdy bolševik už ztrácel zuby, k novému vydání, tentokrát původního, necenzurovaného textu. Jak velkou umravňující potřebu měla cenzura už jen pokud šlo o Michalův jazyk, dokládá Milena Masáková v doslovu k Michalovým sebraným spisům.
PRVNÍ VYDÁNÍ PŮVODNÍ TEXT služební chování předpisový ksicht konstatovala utřela ho páchne z úst smrdí z huby nadšenec horlivec jako mezek, který táhne žentour jako veverka ve šlapacím kole rezervovaná příliš damenhaft Jdi do... Do prdele hrozně ho zbili nabili mu hubu za to mě neobejme ani nepolíbí za to mě nesežere zmátl mě bylo mi ho líto
Všechny recenze se shodují v tom, že Michalův Krok stranou přesahuje čímsi velice podstatným běžný detektivní příběh. Že tu jde dokonce o „obrodu tohoto žánru.“ V čem spočívalo Michalovu novum, postihl Oleg Süs ve své recenzi Osvobozující smích nad tratolištěm krve (Kultura 1961 č. 51/52, 21). I Süs zdůraznil, že se Michalovi podařilo zrušit konvenci běžné detektivky. „Michalovým hlavním tématem je etická problematika. Ironizující satira má za svůj pramen – divte se – morálku. Michal napsal detektivní moralitu. (...) Je to moralita doprovázená současně jedovatými šlehy na adresu všech romantických a pseudoromantických chimér.“ Zápletku Michal „odčarovává“, zvěcnuje, zprozajičtuje (…) a tak přirozeně jen stupňuje výsledný účin satiry. V ní autor vyzdvihuje jako kladný pól – ale bez apologetiky – životní názory svého hrdiny, (…) [který] se zapsal nadosmrti citu pro spravedlnost, rozumu, logice a normálním skutečným lidem.“ Süs také upozornil na další, pro Michalovu literární metodu příznačný rys. Celá detektivka je doslova proložena velkým množstvím reflexí a morálních maxim, často vyhrocených do překvapujících i provokujících aforizmů. (Když padlo náhodou: „Sezame, otevři se“, je ovšem marné, chtít zase zavřít horu. Chlap vandruje přes duši pod sukně. Bůh stvořil člověka, ale ho neživí. Ať děláš, co děláš, špatné tě nemine. I blbost je trochu boží dar, nemá se jí plýtvat. Vojáci a kurvy prokážou svou cenu v rozhodných chvílích. Atd.)
Štítky knihy
detektivní a krimi romány pašeráctví rozhlasové zpracování krimi české detektivky a krimiAutorovy další knížky
| 1962 |  Bubáci pro všední den |
| 1961 |  Krok stranou |
| 1967 | Gypsová dáma |
| 1966 | Čest a sláva |
| 1963 | Hovory s veverkou |
Kriminalka socialistickeho obdobia je subzaner, ktory musel zakonite podlahnut ideologickej uprave a ma svoje zakonitosti a znaky. Ale je to nase dedicstvo ku ktoremu sa s oblubou vraciame. Je to skratka nase retro, asi ako cokoladove figurky na vianocny stromcek, alebo starkyn stary mixer ktory este nevyhodime lebo stale funguje.
No, ku knihe. Po rozcitani som sa potesil, pretoze som objavil starsieho bratranca Otu Finka. Doslova ano, rovnaky styl, naznaky humoru, v prvej osobe rozpravany pribeh, mlady Blahynka ako by Finkovi z oka vypadol. Alebo naopak. Vcelku zaujimave prostredie stredovekeho zamku, a to zas mam ja rad, lebo som odkojeny panom Tragacikom. Michal si vystaci s minimom postav a tak sa rozohra doslova take komorne tajne vysetrovanie, (neskor pokracuje v uz dost ilegalnej sukromnej naozaj tajnej iniciative hlavnej postavy.. a to je bod jedna ktory si poznacime.)
Po dobrodruzstvach na hrade vsak pride citelne urychlenie deja, zjednodusenie, zhustenie rytmu a vidno ze autor proste musi na 130 stranach aj dojst k nejakemu rozumnemu uzavretiu pripadu. No ale v poslednej tretine vela priestoru venuje, a tym pre mna aj straca drahocenny priestor na dostojne ukoncenie knihy a riadnu vysetrovatelsku zatvaracku, teda... venuje dost dlhe odstavce doslova filozofovaniu nad moralkou spravodlivosti ci ako to nazvat. No a tak som po docitani mal pocit ze sa mi dostalo akejsi psicko-macickovskej torty. Ale s tym ze kniha ma bavila a velka skoda ze nemame dlhsiu seriu, toto malo potencial. Kalach je dokazom ze serie boli mozne.
Teraz druhy bod. Pamatate este ten prvy? Druhy bod... Nas protagonista si zaverecnych vysluchoch dost pomoze klamstvom a zavadzanim, aby vytiahol z podozrivych doznanie. Take dost neeticke v i ked mene spravodlivosti. A zasa filozoficke odstavce lebo je si toho vedomy. A mala lest ktora by presla Sherlockovi, lebo v romantickej linii detektivok je dovolene viac, nemoze predsa byt legalnou metodou kriminalistiky kde ide hlavne o dokazy. A nedopadne to dobre lebo ...no este su veci nakoniec trochu inak. Uz dost vela naznacujem zo struktury a zavana to spoilerom. No, kazdopadne tieto body sa stali tercom kritiky. Ze... predsa socialisticky clen zboru narodnej bezpecnosti nemoze pouzivat taketo metody vysetrovania, cele to hadze zle svetlo na pracu nasej bezpecnosti atd... atd. A ci to nie je aj ucelom poskvrnit, vysmievat sa. No, mlady nadejny autor hned trosku viril vody. Pritom...moj nazor, ked to citate, nie je to takto napisane ucelovo. Dali by sa nejake vety vyslovovane hlavnou postavou chapat ako podpichnutia a to este skor v tej prvej casti. Ostatne, neskorsi Bubaci su toho uz plni. Pozrite si co sa podarilo este neskor, film Bila pani je snad najpodvratnejsi film aky mozete najst totalne nadupany kritikou a satirou zriadenia vtedajsieho. Ale sposob vedenia vysetrovania by som skor odhadol na neskusenost zacinajuceho spisovatela detektivkara ako viest a poskladat retazenie. A cesta viedla ako viedla. Chciet poukazovat na vykonstruovane procesy a vysetrovacky, co boli v predchadzajucich casoch bezna prax a kazdy mal s tym aspon z pocutia povedomie ak nie skusenost, pisal by to asi inak a s dorazom na tie body. Toto take nie je ani nahodou, toto je o malom vysetrovatelovi a jeho praci.
Je teda pravda, ze styl akym je to podla mna kniha napisana je vyborny, aspon teda prva cast, je to tak spravne hrave fakt ako Velinskeho Ota, alebo aj Dominik Dan zrucne vyuziva humor. No ale celkovo ked sa pozrie citatel na cely priebeh a zakoncenie, moze to posobit dost nerealisticky. Holt, prvy pribeh a kazdy sa potrebuje vypisat naladit, vychytat muchy, ziskat rutinu. Vecna skoda ze nemame druhy, treti, stvrty pribeh. Mohlo to byt zaujimave. Knihu vsak hodnotim celkovo na 4/5 a do takej poslednej tretiny som vahal aj nad 5/5. Lebo ja som taky retro.