Kroky v temnotě
Michelle Paver
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111143/kroky-v-temnote-111143.jpg
4
129
129
Píše se rok 1937. Nad Londýnem zahaleným v mlze se sbírají mraky. Osmadvacetiletý Jack je chudý, osamělý a příliš zoufalý, než aby dokázal změnit svůj život. A tak když se mu naskytne šance stát se radistou na arktické expedici, skočí po ní. Na lodi vládne vzrušení a nedočkavost, když opouští Norsko: pět mužů a pět psů cestuje napříč Barentsovým mořem za svitu půlnočního slunce. Konečně doplují k zapadlému, neobydlenému zálivu, kde mají strávit celý příští rok. Gruhuken. Jenže arktické léto je krátké. Když se noc vrací, aby se znovu chopila vlády nad zemí, Jack pociťuje zvláštní neklid. Jeho druhové jsou postupně, jeden po druhém, nuceni odejít. I on se musí rozhodnout. Zůstat, nebo jít. Brzy spatří poslední paprsky slunce a pak na celé měsíce pohltí tábor polární noc. Brzy dosáhne bodu, z nějž už není návratu - to když moře zamrzne a znemožní mu útěk. A Gruhuken není tak neobydlený. Jack není sám. Něco se potuluje temnotou. ... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Dark Matter, 2010
více info...
Přidat komentář
Označil bych to spíše za povídku, z celého příběhu by se dalo vytěžit daleko více, knih připomínající "Věc" je bohužel pomálu. Takže z arktického prostředí si rozhodně nenechte ujít především nepřemožitelnou knihu Terror !
téma mi přišlo jak dobrý nápad,dobře psané a čtivé ,pomalu se děj dostával do atmosféry ,nakonec se ovšem děj posunul jinak než jsem očekával
Knihu jsem právě přečetla podruhé a stejně jako tenkrát, když jsem ji poprvé četla, jsem byla uchvácená příběhem. Sice mi nelezli oči z důlků při popisování čvachtavých kroků :-) jako poprvé, ale i když jsem věděla jak příběh dopadne, hltala jsem každé slovo. Ano, možná se nejedná o tak moc hrůzostrašný příběh jak je psáno na přebalu, ale zažít bych něco podobného rozhodně nechtěla. Za mě je to jedna z těch lepších hororových, možná spíš psychologických knih. Znovu ohvězdičkovat nemůžu, ale kdybych mohla, dám znovu plný počet. Škoda, že další knihy od M.P. jsou věnované dětem.
No, tak rozhodně to nepovažuji za "Hrůzostrašný příběh", jak je napsáno na obálce a ani mi netuhla krev v žilách. Ale i tak se mi knížka líbila. Ještě jsem nečetla žádnou na tohle téma a musím říct, že při čtení jsem se sem tam přistihla, že se cítím nepříjemně při představě, že bych se měla octnout v podobné situaci jako hlavní hrdina Jack. Všechna ta zima a tma mi trošku naháněla hrůzu, i když to bylo jen v mých představách..
Takže ano, stojí za přečtení. Ale nečekejte nějakou velkou hrůzu, spíš trošku toho psycha.
První půlka knihy byla na mě moc protáhlá, myslela jsem si, že knihu odložím ale vydržela jsem to a nelituji. Druhá půlka se slušně rozjela a já se od ní nemohla odtrhnout. Je to spíše psychologický román s opravdu temnou zápletkou.
Do téhle knihy jsem už tak nějak šla s tím, že se mi bude líbit. Vnitřní pocit, nejspíš. Občas se stává, že když od knížky máte vysoké hodnocení, zklame Vás, určitě to sami znáte. Tahle kniha mě nezklamala. Sice byla trošku jiná, než jsem čekala (rozhodně nejde o klasickou vyvražďovačku!), ale atmosféra tu byla daleko tíživější, než jsem čekala.
Ze začátku jsem měla docela dost velký problém s hlavním hrdinou. Až tak velký, že jsem uvažovala, že knihu prostě zaklapnu! A to už je myslím co říct .. jeho obrovská nechuť pro psy mě celkem dost šokovala. Naštěstí si to časem spravil, NAŠTĚSTÍ.
V knížce je poměrně málo postav. A jsou tu pejsci. :-)
Ano, líbilo se mi to. Celou tu hrůzu se dozvídáme z deníku Jacka, který do něho pravidelně a poctivě píše. Moc se mi líbilo vykreslení prostředí. Při čtení máte pocit, jako byste na daném místě byli, vyloženě na Vás dýchá zdejší mrazivá a nelítostivá krajina. Už to samo o sobě je docela mrazivé, když víte, že naši hrdinové jsou osamoceni někde v pustině, odkázáni jen na sebe... no a pak se k tomu všemu objeví ještě zlo... nebudu prozrazovat samozřejmě co/kdo, jen řeknu, že z toho celkem dost mrazí v zádech..
Rozhodně celou dobu, co tuhle knihu budete číst (v mém případě jsem jí spíš hltala) Vás budete zajímat konec, rozuzlení, závěr. KDO/CO/PROČ/JAK. Konec mě vyloženě nezklamal, byl jiný- což by nevadilo!, ale na můj vkus možná trošku urychlený, možná jsem i čekala ještě větší grády.
Plus mínus ale bylo vše vysvětleno a to je důležitý ... mně osobně by nevadilo, kdyby samotný závěr byl třeba ještě trošku víc psycho, ale to už jsou jen takové drobnosti :-)
Pokud by se podle této knihy natočil film, mohlo by se jednat o opravdu solidní psycho horor, na který bych se okamžitě a s nadšením podívala.
Takže závěr? Doporučuji. Mně se kniha velmi líbila!
„Nič nenasvedčovalo tomu, že by na tých miestach niekto stál. A predsa tam bol. Cítil som jeho výzvu. Jeho zlobu namierenú proti mne. Mýlil som sa. Toto nie je ozvena.“ Vydarený horor, bohužiaľ nakoniec nie až taký dobrý, ako vyzeral zo začiatku. Zdalo sa mi, že ak by mal aspoň o 50 strán navyše, bolo by to lepšie. Takto mi to pripadalo príliš skratkovité a „narýchlo“. Detto množstvo náhod a nehôd (ktoré autorka používa k tomu, aby hrdinu dostala tam, kde ho potrebuje mať) je miestami až neúnosné (postupné odpadávanie jednotlivých členov expedície, zničenie vysielačky atď.). Ale atmosféra je pôsobivá, Špicberky sú neuveriteľná zem a povedal by som, že sa ju Paverovej podarilo dosť obstojne „predať“. Prvých asi 80% knihy je po stránke napätia a strachu ozaj dosť nepríjemných, ja som napr. knižku odmietol čítať pred spánkom, večer alebo keď som bol sám doma. Ku koncu to ale začína jemne stagnovať. Oceňujem však (najmä po skúsenostiam so Strachom Jozefa Kariku, ktorý sa Krokmi v temnote inšpiroval), že pôvod zla u Paverovej nie je „všeobecný a prastarý“, ale ide o „obyčajné“, ale o to účinnejšie vysvetlenie. Z ďalších vydarených snežných hororov spomeňme Terror, Ledové peklo, V horách šialenstva alebo Posledná na cestu (poviedka od S. Kinga).
Obrovské překvapení! Musím říci, že kniha se výborně četla a v druhé polovině mě úplně pohltila a vtáhla do děje. Velice emotivní a procítěná kniha. Skvěle, autenticky napsána. Určitě jedno z děl, na které jen tak nezapomenu. Hlavně ten konec! Čtenář si podle něčeho na začátku knihy myslí, že ví, jak celá kniha skončí a ouha! Velmi mě to šokovalo.
Knihu doporučuji! Jen v ní nehledejte akci, ale spíše popis emotivního stavu člověka v určitých situacích a jejich vývoj. 4,5*
Čtivá kniha s dobrým příběhem. Styl, kterým spisovatelka M.P. psala se mi rovněž líbil, ale šlo někdy až moc poznat, že knihu psala žena. Místy byly určité pasáže až příliš přecitlivělé na můj dojem. Příběh, jak říkám: "dobrý", ale čekal jsem od knihy asi víc, než nabízela. Konec mě zklamal, respektive třetí třetina knihy. Často mi přichází, že chce autor danou knihu, tedy samotný závěr knihy co nejrychleji ukončit, což mě mrzí, protože si myslím, že se se závěrem této knihy dalo naložit podstatně lépe...60%
Velmi mě příběh oslovil, děsivost samoty v odlehlém místě ve tmě polární noci a její vliv na psychiku člověka je ochromující. Není to severské krimi, není to ani horor, ale velmi povedený komorní psychothriller. Jen nevím, proč se překladatelka nedržela originálního názvu "Dark matter", a dokonce v knize při jediné zmínce tento pojem přeložila nesmyslně jako "temnou záležitost" namísto "temné hmoty", což je terminus technicus.
Styl psaní se mi líbil, bavilo mě to, ale čekala jsem ve finále trochu něco víc, prostě NĚCO, co by finále učinilo trochu více působivější. Lehkého mrazení se ale dočkáte, stísněná atmosféra je dobře vystihnuta.
Pro mě naprosto perfektní kniha. Napínavé, lehce stísňující, lehké mrazení, vše co od takové knihy očekávám. Přečetla jsem za jeden den, nešlo se odtrhnout.
Naprosto perfektní a nedoceněný příběh.Napsané je to tak reálně, že jsem měla pocit, že to prožívám já. Udělala jsem ve čtení jen jednu krátkou pauzu a měla z ní výčitky, protože mi připadalo,že je ode mne nefér nechat tam Jacka samotného v té hrůze.
Čtivá, tajemná kniha. Forma i styl vyprávění byly povedené a dopadlo i trochu jinak, než jak jsem z úvodního dopisu i celkového pocitu na začátku knihy měla. Což je plus. Příběh byl hrůzostrašný a lehce mě mrazí, ale ne tolik jak jsem očekávala. Řekla bych, že tomu chybělo něco malinko víc, aby to bylo ještě působivější. Jelikož byl příběh poměrně krátký, tak snad více té tajemné omáčky okolo. Ale každopádně podařená kniha.
Velmi zajímavě zpracovaný příběh. Vyprávění prostřednictvím deníkových zápisků hlavního hrdiny umí dobře vtáhnout do děje a atmosféry. Zbytečný mi přišel úvod ve formě dopisu, kdy je naznačeno, jak příběh dopadne.
Tak tahle kniha mi zklamala, čekala jsem víc. Nějak se nezadařilo vtáhnout mi do děje. Sledovala jsem to jakoby za sklem..... Pro připravující se výpravu fain příběh na strašení po večerech. Pro mě nic moc....
Jeden z nejnapínavějších příběhů, který se mi dostal do rukou. Kniha na mě velice zapůsobila nejen stísňující atmosférou polární noci na Špicberkách, ale také plíživou hrůzou, kterou prožíváte společně s osamělým hrdinou...Zhltla jsem jí jedním dechem a od začátku až do konce mě zvláštně mrazilo v zádech. Když se člověk dostane přes prvních třicet vcelku nezáživných stran, je to paráda. Vřele doporučuji.
Při čtení knihy jsem ani nedýchala, nejdřív mi přišel příběh zdlouhavý,ale jakmile se dostali na ledovec, tak se to rozjelo.
Štítky knihy
Arktida horory výpravy a expedice duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Bratr vlk |
| 2021 |  Děs sídla Wake's End |
| 2012 | Kroky v temnotě |
| 2010 | Lovec duchů |
| 2006 | Pojídač duší |
Kroky v temnotě jsou krátkým, dobře napsaným hororem se skličující atmosférou, který však mohl být daleko působivější. Alespoň to je můj pocit. Dvě stě čtyřicet stran naštěstí nedává moc prostoru pro nějakou nudu, o to víc, když je kniha psána formou deníkového záznamu. I tak autorka místy škobrtá a než děsivé náladě se věnuje spíš krásám arktické krajiny. Což je fajn, ale ne na úkor zápletky, která díky tomu chytne grády až těsně před koncem. Ovšem co Michelle Paverová vystihla naprosto dokonale, je magie absolutní tmy, se kterou se hrdina musí vypořádat. Půlroční temnota dokáže s lidskou psychikou udělat skutečně zajímavé kousky. Bohužel v druhé půlce se z nějakého důvodu začne do příběhu montovat homosexuální vztah, který nikomu neberu, ale tady působí naprosto samoúčelně.
Přesto docela povedené dílko, jen mě mrzelo, že si spisovatelka nepohrála se zápletkou a rozhodla se vše uhrát s pomocí jedné figury. A jakmile chybí v textu dialogy, těžko se mi pády do hlubin šílenství stravují.