Kroky v temnotě
Michelle Paver
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111143/kroky-v-temnote-111143.jpg
4
129
129
Píše se rok 1937. Nad Londýnem zahaleným v mlze se sbírají mraky. Osmadvacetiletý Jack je chudý, osamělý a příliš zoufalý, než aby dokázal změnit svůj život. A tak když se mu naskytne šance stát se radistou na arktické expedici, skočí po ní. Na lodi vládne vzrušení a nedočkavost, když opouští Norsko: pět mužů a pět psů cestuje napříč Barentsovým mořem za svitu půlnočního slunce. Konečně doplují k zapadlému, neobydlenému zálivu, kde mají strávit celý příští rok. Gruhuken. Jenže arktické léto je krátké. Když se noc vrací, aby se znovu chopila vlády nad zemí, Jack pociťuje zvláštní neklid. Jeho druhové jsou postupně, jeden po druhém, nuceni odejít. I on se musí rozhodnout. Zůstat, nebo jít. Brzy spatří poslední paprsky slunce a pak na celé měsíce pohltí tábor polární noc. Brzy dosáhne bodu, z nějž už není návratu - to když moře zamrzne a znemožní mu útěk. A Gruhuken není tak neobydlený. Jack není sám. Něco se potuluje temnotou. ... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Dark Matter, 2010
více info...
Přidat komentář
Krásné popisy krajiny i tajemná atmosféra. Jen hlavní hrdina nebyl můj favorit.
Ideální čtení v současných horkých a rozpálených dnech. Tento typ knížek příliš nečtu, ale o to více mě autorka zaujala svým neuvěřitelným příběhem o polární expedici, vyprávění Jacka v r.1937, drsné přírodě a tajemnu.
Příběh se vyvíjí velmi pozvolna, sledujeme Jacka, který se rozhodl, že si bude vést deník o výpravě na Špicberky s jeho kolegy. Autorka umně popsala nehostinnou přírodu, přirozený lidský strach z neznáma a Jackův životní souboj sám se sebou.
Vzhledem k reputaci autorky jsem se celkem těšila, že to bude strašidelné a tajemné. No bohužel nebylo. Možná pro děti. Pro dospělého člověka se to nedá shrnout jinými slovy než Béčkový horor.
Plytký příběh, ze začátku možná zajímavý, ale zhruba od poloviny, to začíná být takové nemastné a neslané. Nakonec je člověk rád, že už bude konec a může sáhnout po jiné knize.
Od autorky zatím moje první kniha. Tak snad ty další budou lepší.
Začátek sice poněkud zdlouhavý, ovšem pak to začalo nabírat spád. Nebyl to přímo hrůzostrašný příběh, ale mrazení v zádech jsem pocítila. Na každé stránce jsem čekala, co přijde, byla jsem napnutá jako struna. Bylo zajímavé sledovat hlavní postavu, jak se postupem času mění. Musím zde také pochválit pěkné popisy zamrzlé pustiny. Konec trošku zklamal, ale mohlo to být i horší.
Nechápu zdejší nízká hodnocení. Bylo to strašidelné, ale zároveň hluboce lidsky pochopitelné, a ta polární noc, ta má prostě zvláštní moc, každého přepadne smutek...atd :)
Knihu jsem přečetla poměrně rychle. Nevím, jak to nejlépe vyjádřit. Něco mi tam chybělo. Asi si pod slovem hrůzostrašný představuji něco úplně jiného. Očekávala jsem čtení ve stylu Yrsy Sigurdardóttir a její knihy Pamatuji si vás všechny. Příběh mi přišel takový nedotažený a mělký.
Kniha jedno velké zklamání, jednoduchý děj, kde se vlastně ani moc neděje.
Dočetla jsem jí jenom obtížně, není moc zajímavá a jako "hrůzostrašný příběh" bych jí rozhodně nenazvala.
Michelle Paverová je autorkou jednej z najobľúbenejších knižných sérií môjho detstva, Kroniky temného dávnoveku. Na tento "dospelácky" príbeh som sa preto veľmi tešila.
Úvod knihy je mierne zdĺhavý, kým sa zoznámime s prostredím a postavami. Opisy severskej prírody boli miestami pôsobivé, miestami sa vliekli. Začiatkom samotnej expedície však všetko naberá svižný spád, postupne graduje pravá mrazivá atmosféra, neľútostná tma, zima a neblahý prízrak z temnoty. Táto časť románu je výborná, napínavá a núti vás otáčať stránky ďalej a ďalej, vidiac, že sa blížite k drastickému záveru ... Aj preto som bola sklamaná, keď sa onen záver zmestil do šesťstránkovej kapitoly aj s nadpisom. Škoda, čakala som nervydrásajúce vyvrcholenie skvelo rozbehnutej drámy a dočkala som sa rýchleho, pomerne nevýrazného dobehnutia do cieľa...
Ako jednohubka na (chladné) večery však rozhodne vyhovuje !
Jednohubka s příjemně mrazivou atmosférou. Autorka naštěstí knihu zbytečně neprotahovala, takže jsem neměla čas se začít nudit při trochu jednotvárných popisech jednotlivých dní. I když jsem si někdy říkala, že už by se mohlo něco stát.
Jediné výtky bych měla k hlavnímu hrdinovi, který zpočátku působil nepříjemně zakomplexovaně a bylo těžké si ho oblíbit, a občasným matoucím popisům časového sledu vedlejších aktivit hlavního hrdiny. Občas autorka popsala děj tak, že to vypadalo, že mezi jednotlivými zapisy v deníku uběhlo nekolik dní a přitom to bylo pouze několik hodin.
Takhle si predstavuji desivou knizku! Pribeh byl docela jednoduchy zahrnoval popis tajemneho mista plneho snehu a zimy, psa a denik plny zajimavych myslenek. Citila jsem se, jakobych byla s hlavnim hrdinou primo na miste a prozivala s nim jeho strastiplne zazitky.
Jo, tak tahle kniha sedla jak nočník přimrzlý k prdeli. Jednoduchý a velmi stroze napsaný vskutku plíživě a hlavně mrazivě napsaný příběh. Brrr... Opět ukázka, jak k navození atmosféry a pocitu netřeba nabubřelých souvětí a nikdy nekončících odstavců. Stačí jen vhodná volba jasných a přímočarých slov v krátkých a pderných větách. Ten příběh plyne jako ledová kra na mořské hladině, kra, z níž vidíme jen pověstný vrcholek a to podstatné se ukrývá kdesi pod hladinou, neviděné, jen tušené. S pouhým minimem plně funkční záležitost - jen hlavní hrdina, mráz, pes a cosi venku ve sněhu. Pro čtení této knihy jsem si nemohl vybrat příhodnější dobu než právě tyto dny, kdy je okolí svíráno třeskutými mrazy. Když jsem musel na noční knihu odložit a jít ven do tmy a přítmí k vlaku do patnáctistupňového mrazu, to jsem se hned dokázal do hlavního hrdiny vcítit (i ti psi ze zahrad štěkali a vyli). A když jsem se pak ke knize vracel, ještě jsem cítil mráz na prstech.
Zajímavá, čtivá kniha, přečteno za pár hodin. Atmosféra a prostředí ve kterém se příběh odehrává, na mě působilo dost stísněně, umocněno ještě představou jaké to musí být když je člověk v takové pustině úplně sám. Nějak mi tam neseděl ten homosexuální vztah ke konci ale to je jen můj dojem.
Pamatuji si, že jsem ji četla před pěti lety doma, sama, když venku sněžilo. Atmosféra popisující člověka, který se odhodlá sám přežívat v ledové pustině za účelem objevu, je neskutečná. Pokud se máte rádi zimu a chcete se při sněhové vánici venku bát, doporučuji.
Podľa anotácie to malo byť niečo medzi Jackom Londonom a Stephenom Kingom. Vzhľadom na to, že sú to moji dvaja obľúbení autori, povedala som si, že to si teda musím prečítať. Od začiatku to vyzeralo na absolútne klasický horor, taká oddychovka na dlhé večery, zvlášť tie zimné. Mal dobrú atmosféru polárnej zimy a pozvoľného nárastu hrôzy. Obsahoval všetky typické hororové prvky a ničím nevyčnieval, takže od polovice knihy som už nemala jasno iba v tom, ktorá postava (a pes) to prežije. Napokon sa však v knihe jedno prekvapenie predsa len vyskytlo. Nie však v súvislosti s hororovou dejovou líniou, ale s čímsi iným. Musím priznať, že TO som naozaj nečakala, hoci, ako som spätne listovala, náznakov tam bolo dosť. Ja som ich však nezaregistrovala, možno preto, že som sa priveľmi sústredila na ducha. Asi kvôli omráčeniu z prekvapenia sa mi zdalo, že koncové udalosti sa zomleli akosi prirýchlo v kontraste s predošlým pomalým nárastom strachu. Takmer som nestíhala sledovať, čo sa deje. Koniec sa mnou prevalil ako uragán. Bol hororovo klasický, ale zase nie úplne predvídateľný. Na knihu spomínam ako na typický milý hororík, ktorý neurazí.
Takový slabší čtyři hvězdy. Atmosféru to má výbornou a pokud se vám tahle knížka líbila, nemůžu jinak než doporučit Terror od Simmonse. Taky jsem doufala, že se budu aspoň trochu bát, ale asi už mám za sebou dost hrůzostrašnějších hrůzostrašných příběhů. :)
Vynikajúca myšlienka, skvelé znalosti historické aj praktické o živote v arktickej oblasti, a predsa tak trochu sklamanie. Napriek všetkému budujúcemu sa napätiu bol záver bolestne antiklimaktický a pôsobil na mňa akosi "vytrhnuto z kontextu". Akoby ho autorka narýchlo zlátala dohromady na poslednú chvíľu. Do dynamiky a atmosféry príbehu by mi sedelo niečo celkom iné. Rovnako nechať trochu tajomnej, neodhalenej temnoty a záhady by bolo tiež vítané.
Vzhľadom k tomu, že je to však Michelle Paverová, sa nemôžem sťažovať. Táto žena má môj veľký obdiv nielen ako autorka, ale hlavne tým, že píše o tom, čo skutočne sama zažila a vyskúšala na vlastnej koži. Zakaždým som úprimne ohromená a veľmi inšpirovaná jej dobrodružstvami v divočine.
Tak za jedno odpoledne přečteno. Problém je, jak ke knize budete přistupovat, pokud ji pojmete jako horor tak budete zklamáni. Pravda je, že obálka k tomu přímo vybízí (ale je otázka do jaké míry je to jen práce vydavatele). Spíše než strach mě bavil pohled do 30.let a expedice na neprozkoumané místo s krátkou ale zajímavou historií. A zde bych viděl druhý pohled na knihu, tedy pozorování psychologického vývoje hlavní postavy, která kolísá mezi dilematem, zda má splnit úkol a získat si uznání nebo podlehnout strachu (či přeludům?). Stránky ubíhají rychle a snad jediným škobrtnutím je úplný konec, který je prostě neuspokojivý. Celkově je cítit vliv Lovercrafta a Poa.
Škoda jenom, že z některých komentářů mám pocit, že někdo prostě neumí zapojit fantazii, když nedostane všechno naservírované pod nos.
Hrůzostrašný příběh rozhodně ne, spíš psychologický thriller.
Nejdřív jsem měla velká očekávání - autorka děj dost natahovala, Jack se rozhodoval, zda do toho půjde či nikoli, potom trošku úpadek, po kterém nepřišlo očekávané něco. Místo toho mě knížka začala zlehka nudit. Pravda, představa, že bych se na Jackově místě ocitla nepatřila k nejpříjemnějším, ale čekala jsem lepší průběh a vygradování děje. Určitě to není ztráta času, jen knížka nenaplňuje to, co slibuje, což je škoda.
Štítky knihy
Arktida horory výpravy a expedice duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Bratr vlk |
| 2021 |  Děs sídla Wake's End |
| 2012 | Kroky v temnotě |
| 2010 | Lovec duchů |
| 2006 | Pojídač duší |
První polovina naprosto skvělá, atmosférická a opravdu jsem měl místy pocit, jako by se do mě ten mráz a blížící se nekonečná noc, zakusovaly. Když však dojde k samému a má přijít to nejlepší, z nějakého důvodu už to není tak intenzivní.
Možná kdyby autorka vymyslela jiného "záporáka" a došlo k nějakým přímým konfrontacím, byl bych z knihy nadšený. Takhle se mi kniha "jen" líbila, ale především díky atmosféře v první polovině a popisům zamrzlé krajiny.