Kronika Ztracené stopy
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185437/kronika-ztracene-stopy-185437.jpg
4
236
236
Kronika Hochů od Bobří řeky série
>
Zálesácká kniha plná návodů a rad je nepostradatelnou příručkou pro práci v klubech, družinách a oddílech. Jaroslav Foglar v ní dokázal, jakým byl vnímavým pozorovatelem přírody a zároveň znalcem chlapeckých duší. Příběh klubu Ztracená stopa, pojmenovaného podle přezdívky jednoho z jejích členů, se odehrává v měsíčních odstupech po jeden kalendářní rok, od září do srpna, a je psán formou kroniky.... celý text
Přidat komentář
2024/6
Vždycky zapomenu, že Kronika Ztracené stopy je vážně to - kronika, soubor rad nebo příručka, a ne příběh, jako většina ostatních Foglarových děl. Nicméně i tak patří mezi moje nejoblíbenější. :) To nadšení k zálesáctví a různým jiným činnostem z knihy přímo teče a je opravdu nakažlivé.
Je pravda, že velká část už je dneska přešlá, ale kdo čte pana Foglara, tak s tím počítá. Moc příjemné čtení, zvlášť pokud se chcete inspirovat a trochu si oprášit zájem o přírodu.
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Kronika Ztracené stopy byla jedna z prvních knih o tom, co všechno se dá v přírodě dělat (což vedlo k trampingu a bushcraftu), kterou jsem četl. Skvěle napsaná a jednoznačně moje nejoblíbenější Foglarovka. Ony jiné Foglarovky, odehrávající se v temných uličkách Prahy (nebo jiných, i fiktivních měst), jsem četl také, nicméně jsem se k nim už nevracel. Coby desetiletý jsem si začal vést deník s originálním názvem "Já, zálesák" :), první stránka měla samozřejmě opsanou a překreslenou onu první stránku "Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré..." a nadšeně jsem si zapisoval zajímavá pozorování z přírody, stopy, které jsem našel, zvěř, kterou jsem viděl atd. Do dnes ho mám.
Kroniku ztracené stopy jsem četl mnohokrát, nedávno jsem si ji přečetl s nostalgií po letech znovu. Jsem to pořád já, ten kluk, co byl nadšený z každé přírodní zajímavosti a maximálně si užíval každou minutu v lese nebo v horách, ale třeba i v remízcích mezi poli za domem, pozorující ptáky, divoké králíky a třeba i vyorané larvy hmyzu. Ten kluk nikam neodešel, jen je o třicet let starší, má trochu jiné starosti, už není tak zdravý jako tehdy, ale je to pořád on, jsem to pořád já.
Vždycky jsem měla ráda všechny foglarovky - a tuhle obzvlášť, i když je nenápadná a někomu může vadit, že děj je roztříštěný do drobných epizod. Pořád mám před očima i autorovy prosté obrázky. Úvod ("Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré... ") znám doteď celý zpaměti.
Příručka pro lidi pracující s dětmi a mladými, která ani po letech neztrácí na půvabu. Spousta inspirativních her, nápadů a motivace. Ikdyž pro dnešní dobu možná moc "Mirek Dušín" styl. Chválím grafiku (četla jsem modré vydání) - části psané rukou, hodně návodných obrázků. Slovo paďour je geniální :-)
Knihy J. Foglara mám velmi ráda, ale tato kniha mě zrovna moc neupoutala. Je pojatá spíš jako návod, jak pracovat s dětmi. Ale pro vedoucího na tábor se může hodit.
Až se jednou budu stěhovat ze svého rodného domova, vezmu jen pár knih. Rolfa Zálesáka, Karpatské hry a taky tuhle. Milá příručka, vždy ji ráda znovu a znovu čtu, jako by v ní pokaždé bylo něco nového.
Další knížka prakticky bez děje. Jde o různé náměty pro oddíly, jak pracovat. Kniha je velmi komplexní. Je zde morseovka, semafor, bobříci i modrý život a další a další. Jako oddílovou kuchařku doporučuji. Velmi uspokojivé.
Jsou to už léta, co jsem to četla, ale do této knížky dosud nahlížím, když potřebuji vědět, kolik metrů činí anglický yard, mořská míle, palec, loket, uzel :-)
ani bych ni na to nevzpomněl když tak jdu ze záchoda a tu mi to vpadne do očí je tam starší vydání po tatínkovi nechám počítač počítačem a chvilku čtu knihu ale nelze pochopit dívat třeba na jednom obrázku na šipky které ukazují ke věcem se skřínky je divné tak si to tady zadám a hned to tam je modré ale klik s mojí šipkou udělám a čtu čtu a pak si přečtu o čem to je protože jsem to nikdy nepochopil přečtu si to a pak si zas jdu chvilku číst a vlastně jsem už hlupák to je další kniha od mého bombového skauta pana Foglara no já sám na to řeknu tohle velmi dobré nápady do klubovny třeba s tou skřínkou šipkami
Pro určitou strohost kronických záznámů odloženo, nedočteno...zřejmě se ani na druhou šanci nedostane
Podle téhle knihy jsem se naučila morseovku a s kamarády jsme dokonce vedli deník z našich VÝPRAV - s vlastnoručními obrázky! Krabička poslední záchrany byla nezbytnost. A dodneška vím, jak se jde tam, kde oblaka bílá vysoko a rychle plují...
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kronika zálesáckého klubu Ztracené stopy, ve které se v měsíčních záznamech dočtete o činnosti toho klubu, např. učení morseovky či lovení bobříků. Kniha vrcholí prázdninovým táborem. Nečekejte souvislý děj, ale pouze kronikářské záznamy, které ovšem nesnižují kvalitu knihy. Je to hlavně o poznání, jak funguje zálesácký klub.