Hudba ticha
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245336/bmid_kronika-kralovraha-hudba-ticha-ckx-245336.jpg
4
367
367
Hluboko pod Univerzitou existuje temné místo, o němž ví jen málokdo. Jde o zborcené bludiště dávných chodeb, průchodů a dávno opuštěných místností. V rozlehlé spleti tunelů zvané Podvěcí se skrývá křehká dívka, schoulená v samotném srdci tohoto zapomenutého místa. Jmenuje se Auri a sama je plná tajemství. Hudba ticha je letmý, hořkosladký pohled do jejího života, do jejího malého, ale poutavého dobrodružství, příběh současně radostný i ponurý, nabízející čtenáři příležitost spatřit svět jejíma očima. A dozvědět se skutečnosti, o nichž ví pouze Auri… V této knize nás Patrick Rothfuss zavede do světa jedné z nejzajímavějších postav úspěšné Kroniky královraha. V Hudbě ticha zazní tajemství a záhady tragického příběhu zlomené dívky, která se pokouší přežít v rozbitém světě.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , Argo , TritonOriginální název:
The Slow Regard of Silent Things, 2014
více info...
Přidat komentář
Neschopnost některých zdejších čtenářů identifikovat základní prvky alegorie a do očí bijící personifikační metafory je udivující. A kritizovat knihu o VNITŘNÍM SVĚTĚ POSTAVY za absenci děje je už naprosto k smíchu. Je mi líto, že musím komentář začít kritikou zdejších profesionálních ohýbačů měděného drátu, ale pouze se snažím pojmenovat problém.
Problémem knihy je její naprostá odlišnost od klasické epické fantasy, kterou autor píše a ke které je místními NAPROSTO NEPOCHOPITELNĚ přirovnávána.
Ano, "lyrika" není pro každého. Jenže to nijak nesouvisí s její kvalitou a jak říkal v jednom rozhovoru komik Ricky Gervais - ten, kdo jde po ulici, vidí ceduli s nápisem "Lekce hry na kytaru", serve ji a začne hulákat "ALE JÁ NECHCI ŽÁDNÝ STUPIDNÍ LEKCE KYTARY!!!" nemá právo být brán vážně.
Když to není pro Vás, tak si toho prostě nevšímejte a nechte to jiným :)
A ne, ta knížka OPRAVDU NENÍ O VÝROBĚ MÝDLA, vy vypucovaní křupani.
Je o malém, jemném, vnitřně pučícím, užmoulaném človíčkovi z podzemí. Svět kolem ní je její nitro a nitrem koná věci zdánlivých, uspokojivě rozpačitých nesmyslností. Protože je zamilovaná. Ne slepicoidně, teatrálně, christianemrdejměoidně, ale jako obyčejný, nenápadný nikdo, co se na vás v autobuse kouká škvírou mezi madlem a pleškou zachmuřeného advokáta.
Slovesná stavba a užití slov je uchvacující. A Rothfussovu schopnost popsat nejjemnější detaily naprosto nepostřehnutelných věcí a hledání přesahů a smyslů v naprostých "zbytečnostech" přesně vykresluje už jen pouhý název knihy V ANGLICKÉM ORIGINÁLE.
The Slow Regard of Silent Things.
Neznám žádný lepší název knihy.
A český překlad Hudba ticha je výsměch tvůrčímu myšlení a schopnosti chápat text.
Rothfuss je velmi citlivý, krásný člověk. Jeho alibi na konci knihy je sice poněkud vynucené, nicméně rozhodně způsobené spíš upachtěnou schématičností tvůrčího myšlení světové literární obce, než pochybnostmi o kvalitě knihy.
Pokud má literatura stát jen na tom, že v té severské detektivce znásilnili a umučili tolik dětí a v téhle pipindovské erotické fanfikci jí to dobře situovaný hřebec udělal do zadku takhle moc - to to moc daleko nedopracujeme. Děj nejsou jen senzační události pro vytržení stáda z tupé letargie á la "Ooo bože, v tomhle díle zjistíme, proč Hodor říká Hodor, všichni si připravte Twitter!!!", jsou to i malé věci a malí lidičkové, kteří ve svém malém světě tvoří svůj vlastní smysl.
Ta kniha není nejlepší ve svém žánru, není zcela dokonalá ve všech ohledech.
Ale je přesně taková, jaká má být. Pravdivá.
...zbytek komentářů Bruka plakal.
Kronika Kralovraha je to nejkrasnejsi a nejlepe odvypravene fantasy, jake jsem doposud cetl. Tohle me ale nebavilo. V Kvotheho pribehu je Auri tajemnym a dojemnym zjevenim, jen nezne dokreslujicim rysy sveta nasakleho uzasnym tajemnem. Jeji solova kniha je, ac hrave napsana, nudna a prvoplanova. Auri je az prilis chtene vystavena jako ten nalomeny charakter hodny lasky a soucitu, aniz by nejakou z tech emoci vyvolavala jinak, nezli skrze melancholicke a exaktne smutne/roztomile vyjevy. A to jsem sakra cita. Mno, uz aby tady byla trojka trilogie.
Je nezvyklé, aby vás autor už v předmluvě varoval, že se vám kniha nebude líbit. Že v ní nejsou žádné postavy, žádný děj, žádné dialogy a nejakčnější pasáž se týká výroby mýdla. Prosím, nenechte se tím odradit!
Ano, je to sice všechno opravdu tak, ale výsledek je přesto magický a okouzlující. Skvěle vykreslený podzemní svět malé podivné Auri, kde má každá věc své místo a svou duši, mě do sebe neuvěřitelně rychle vtáhnul. Za mně pět hvězd, je to vynikající a neobvyklá kniha, víc takových.
Šíleně zvláštní a šíleně pěkná:) Malá,velká knížka,která asi nesedne každému. No věřim,že spousta z nás se v ni najde.
Totálna zbytočnosť ... nič sa nedozviete, je to úplné na nič, žiaden dialóg, úplné sklamanie za 12 Eur... Autor to vydal len kvôli fanúšikom čo na neho tlačili aby už konečne "niečo" vydal ... a čo je môj ďalší názor lebo mu došli peniaze ... Patrick Rothfuss patril medzi mojich obľúbených autorov ale toto ... a nakoniec ma dorazilo ako na koniec dal ten ..."rozhovor"... a ako sa tam snaží obhajovať ...
Prvý krát dávam knihe 2z5 ...
Čteno v originále se slovníkem v ruce (respektive ve čtečce). Auri je tajemná postava, naslouchá řádu světa a žije s ním v souladu. Ke konci knihy je dokonce naznačeno, že Auri asi není jen pomatená, ale její vidění světa je možná správné. Pokud má přání, svět se jí přizpůsobí.
Původní verze v anglickém jazyce navíc přidává podstatnou část krásy tomuto dílku. Autor si krásně hraje se slovy, používá zvukomalbu a obraty, které navozují atmosféru. Slovník je nutnou pomůckou, jelikož se tam objevují i slova naposledy používaná ve středověké angličtině. Ta hra s jazykem je jedním slovem úchvatná. To se bohužel v překladu ztratí.
kniha je velice zvláštní, působí na mě velice melancholicky a smutně... Patrick Rothfuss má opravdu velký talent... jeho knihy jsou podle mě jedny z nejlepších knih vůbec.
Hudba ticha mi nepřišla až tak zvláštní, jak se mi autor a recenzenti snaží namluvit. Není to jedinečné dílo pro jedinečné čtenáře, není to poezie psaná prózou. Je to zkrátka jen mezihra během přestavování kulis. Takové: "Fanoušku, než bych pracoval na tom, co tě zajímá, tady máš pár stran, které jsem napsal u kávy. To tě na chvíli zabaví a přestaneš otravovat."
Nechápejte mě špatně. Hudba ticha se mi líbila. Byla krásně napsaná, měla úžasnou atmosféru a Auri jako hlavní postava mě nesmírně potěšila, protože pro ni mám slabost i v Kronikách. Objevovat její podzemní svět bylo radostí. Ani přes to se ovšem nebudu tváři, že jde o plnohodnotnou knihu, když tomu tak není. Kniha by musela mít děj. Příběh, který jde odněkud někam. Nějaký začátek a nějaký konec. Tady nic takového nebylo. Kdyby Rothfuss konečně vydal třetí díl a Hudbu ticha zařadil jako jednu z kapitol, naprosto by se v knize ztratila, protože postrádá vlastní průbojnost. Koupě a čtení tedy nelituji, budu se k Hudbě ticha vracet, ale kniha to není a doufám, že takových záplat Rothfuss nezačne vydávat víc.
Opravdu JE to jiná kniha. Pokud jste v koutku duše čekali, že se vrátíte do Kvothova světa a aspoň chvíli pobudete s Auri, kterou už znáte, mýlíte se. Tak jako já. Její svět JE úplně jiný. Je snový, nepřehledný, byť všechny věci musí mít své místo... V ději se ani moc nedozvíte, ale smíte přijít na krátkou návštěvu....opravdu krátkou...
Zvláštní kniha. Už jen tím, že autor na začátku píše že se nám pravděpodobně líbit nebude :) Popravdě jsem čekala (a doufala), že se text se bude věnovat minulosti Auri. O tom se však nic nedozvíme. V knize není žádná akce, dialogy, děj. ALE :) I tak mě kniha naprosto uchvátila a bude mít čestné místo v knihovně. Rozhodně ji ale doporučuji číst poté, co zvládnete první dva díly z Kroniky Královraha. Jinak se vám kniha líbit nebude a nebudete schopni ji ani pochopit.
Bylo to zvláštní, ale sama Auri byla vždycky zvláštní. Bylo to zvláštní v dobrém slova smyslu. Myslím, že zvláštnost této knihy si unesou ti, kteří si oblíbili Aurinu zvláštnost v předchozích dílech. Ke každému tak toto vyprávění promluví jinak. Já mám pocit, že jsem se probudila z kouzelně pohádkového snu. Jsem z toho snu zmatená, ale zároveň jsem velmi spokojená, že se mi zdál.
Jiná, zvláštní a jedinečná. Tato kniha důkazem, že není potřeba svět zalitý sluncem a dlouhé dialogy. Stačí tichá dívenka s zajímsvým životnem a smyslem pro pořádek :-)
Knížku jsem přečetla až napotřetí. Jak bylo již zmíněno, opravdu je jiná. Autorův komentář v úvodním slovu: "tato kniha se vám nejspíš líbit nebude" mě nejprve rozesmál, pak jsem mu musela dát za pravdu a nakonec to všechno popřít, protože kniha je vlastně naprosto úchvatná :D.
Asi na to potřebujete "zvláštní" druh nálady, nebo se zkrátka prokousat začátkem, ale při přečtení několika posledních řádků mě to až dojalo.
Možná, kdyby se dnešní člověk řídil několika pravidly, jakými se řídí Auri, dělal zkrátka věci správně a naslouchal, poznal by štěstí v takových jednoduchostech jako právě ona. A ve výsledku konec otevře i několik otázek a úvah k "hlavnímu příběhu", o kterých si s Vámi moc ráda popíšu, kdyby Vás tahle kniha zaujala tolik, jako mě :D
Auri je moje oblíbená postava, a novelu ryze o ní jsem uvítala s nadšením. Celá kniha je o Podvěcí a o Auriných vnitřních pochodech, myšlenkách a úvahách. Bohužel o její minulosti se dozvídáme pouze střípky, ze kterých se jen obtížně dá uhádnout celkový obraz. Ale i tak to bylo milé jednodenní počteníčko, které mě s Auri přiblížilo a já už se moc těším, jak to s ní a Kvothem bude dál (V knížce byla na budoucnost jejich vztahu jemná narážka, tak jsem zvědavá, jestli ji autor vyplní)
Milounká knížečka o sympatické Auri a jejím životě. Knížečka sice nemá úplně děj, ale je krásně napsaná. Převládají zde pocity a názory hlavní hrdinky. A hlavně Rothfussův překrásný zpěvný jazyk. I díky němu tenhle příběh přečtete jedním dechem.
Kraťounká, lehounce experimentální kniha pro specifického čtenáře. Nehledejte příběh o Kvothovi a jeho dobrodružstvích. Jedná se o jeden týden ze života (ne)šťastné Auri, křehké ale odvážné bytůstce postihnuté duševní nemocí. Text je propleten opravdu zajímavými popisy dějů a prostředí do čehož Auri zasahuje vnitřními monology, prostřednictvím vypravěče. Osobnost čtenáře musí být specifická pro tuto knihu. Tak trochu blázen, hračička a snílek. Pakliže jste, do Auri se bezmezně zamilujete. 100/100
Byla to taková miloučká povídka. Takové jemné nakouknutí do života jedné nádherné bytosti. Aurino nahlížení na svět a věci bylo nádherné, hned se dívám na věci kolem mne zase trochu jinak:).
Četla bych další díl, kdyby byl? Popravdě, nevím...
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Nevím proč autor v předmluvě píše, že je lepší přečíst knihy Kroniky královraha před touto knihou.
Ano, Auri je z tohoto světa, ale... nedozvídáme se o ní vůbec nic a nic extra se ani nestane. Jak sám autor napsal v závěrečné poznámce - nejakčnější scéna byl popis výroby mýdla. Je sice lepší znát širší souvislosti, ale nemyslím si, že by se pro mě něco změnilo, kdybych přečetl jen tuto knihu.
Z Kvotheho světa nám to vůbec nic nedá. Nic nepřidá, nic nevezme. Kniha je v podstatě takový 'týden v životě blázna'.
A přesto... na knize je něco milého, pěkného. Četla se pěkně a snadno. Myslím, že ve mně zanechala i lepší dojem než Jméno větru a Strach moudrého muže...
Také bych vyzvedl pěknou obálku.
Čte se snadno a rychle - krátký příběh s velkými písmeny a ilustracemi.
Docela mi vadilo, jak autor knihu shazuje - jak v předmluvě, tak i v 'zámluvě'.