Jméno větru
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260205/mid_kronika-kralovraha-jmeno-vetru-kron-k6j-260205.jpg
5
1147
1147
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 1. díl >
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , Argo , TritonOriginální název:
The Name of the Wind, 2007
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem si opět přečetla skvělou fantasy knížku a jediný nedostatek, který na ní shledávám, je, že nemám hned po ruce druhý díl. Opravdu palec nahoru - za námět, zpracování, napětí... Rothfuss čtenáře po několika málo stránkách chytí a nepustí, dokud najednou nejste na konci stránek a neříkáte si, neee, já chci číst dál.
Jedna z nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četl. Hned první věta vás vtrhne do děje a téměř nepustí. Ano, i tato kniha má své slabé chvilky, ale je jich tam tak málo, že tomu prakticky nebudete věnovat žádnou pozornost. Proto 5*, jen ten konec byl až příliš rozvleklý. Těším se na druhý díl!
Začnu negativy. Tato kniha by se měla čtenářům vydávat jen s důrazným upozorněním: „Pozor, toto je jen ZAČÁTEK!“ Sice jsem věděla, že jde o první díl trilogie, ale tak nějak jsem čekala, že se děj za těch 600 stran posune dál. V důsledku toho jsem četla rychle a univerzitní epizodky brala jako výplň než… a pak byl konec. Jinak řečeno, je kniha neuvěřitelně roztahaná. Rothfuss má zjevně rád detaily: ale opravdu musí věnovat 10 (?) stran rozboru jízdy na koni, jen proto, aby názorně předvedl, jak se mu odbarvila noha? Podobně je to s příhodami na Univerzitě – všecko je to promyšlené a propracované, jen možná až moc do detailu.
Ta kniha je náramně čtivá, pohání čtenáře, který chce vědět, jak to dopadne, ať už celá kniha nebo některá konkrétní pasáž, svádí k tomu číst rychle – a pak jsou detaily jen překážkami, o které čtenář nepříjemně zakopává. Osobně si z toho beru ponaučení pro další Rothfusse: detaily jsou tím důležitým, nikoli vyústění. Nespěchej a čti pomaleji.
A pozitiva? To, co jsem nazvala výplní, je neskutečně zajímavé. Rothfussův svět je propracovaný a velmi uvěřitelný, zábavný a proložený hromadou mouder. Hodně mě baví skryté pravdy v nauce o jménech a ještě víc všechno to sbírání pověstí a komparace mýtů. A odsud možná plyne i důvod k tomu, co jsem výše vytkla, a sice že v této knize je svět/okolnosti/popis důležitější než ty hrdinské činy okolo, které se dějí tak nějak mimochodem: Skutečnost prostě byvá prozaičtější než vykrášlená legenda – ale to neznamená, že nemá něco do sebe.
Dva roky jsem měla Jméno větru v seznamu knížek, které si jednou hodlám přečíst. Dva roky jsem netušila, co mi tam netknutě leží a čeká. Nijak zvláštní zážitek jsem neočekávala, zvláště pak po poněkud roztahanějším a nic neříkajícím začátku. Kote, Kvothe, cože?
Ale pak přijde okamžik, kdy po odložení knížky po chvíli přemýšlíte, co se skrývá na dalších řádcích. Patrick Rothfuss si se svým fantastickým světem vyhrál natolik do detailů, že v půlce první části (popř.tedy čtvrtce prvního dílu - je v tom trošku zmatek při dvojím vydání) už vám budou povědomé písně, které se prozvěvují v hostincích, v zelenině budete chtít platit joty a na kávě s přáteli budete očekávat, že uslyšíte legendu o siru Savienovi nebo jakoukoliv z mnoha, se kterými se v příběhu setkáte.
Po pravdě řečeno, mě vždycky, před čtením nějaké fantasy knížky, trochu znervózní, když se její autor na začátku svěřuje, že má rád Středozemi, Narnii nebo jiné fantasy světy...většinou se totiž autoři až moc "inspirují".
Pan Rothfuss mě ale dosti překvapil. Děj je fakt originální a už se těším, až si pořídím další díl...ať už se konečně dozvím, jak to všechno bylo s tím Kvothem. ;)
(A to se ani nezmiňuju o tom, že se mi zrovna líbí zrzci s vousem....se pan Rothfuss strefil...nebo spíš já do něj. :D )
Takže od začátku... proč má tohle tak neskutečně pozitivní hodnocení? Všichni mě přemlouvali, abych si to přečetl, že je to pecka. Fajn, šel jsem do toho. Jenže ouha!
- děj se úplně neskutečně táhne a ve čtyřech pětinách knihy se toho vlastně ani moc neděje, všude samá vata a dialogy/scény, co pro děj nejsou nijak důležité
- jediné, co připomíná fantasy, jsou velcí pavouci, hlavní stínový záporák (už je to delší dobu, co jsem to četl, a nechce se mi v knize listovat ohledně správných pojmenování) a pak jeden drak (dobře, a trocha té alchymie)
- ano, ten drak (co navíc nelétá)... nejroztáhlejší popis scény s drakem, co jsem kdy četl, a kde se vlastně taky ve finále nic nestane
- hlavní hrdina je nemastný, neslaný a hlavně protivný
- kniha je sice co do jazyku opravdu velmi bohatá, ale co naplat, když je to nuda k uzívání!
Je mi to líto, ale vzhledem k místnímu hodnocení musím dát jedno z nižších ohodnocení. Pro mě jedno velké zklamání. Kvalitní fantasy si představuji opravdu jinak. Po Strachu moudrého muže proto už nesáhnu.
Úžasný příběh ze světa víl a draků, vyprávěný s takovou dávkou lidskosti, až je to neuvěřitelné. Bez potoků krve a tisícihlavých armád, bez rytířů, kteří jedním mávnutím pobijí stovky nepřátel a přece tolik zajímavé. Autor dokáže běžné lidské strádání malého chlapce přetavit v neuvěřitelný vodopád dobrodružství poskládaných z těch nejobyčejnějších věcí, jaké si lze ve světě fantasy vůbec představit. Žádný krok není předvídatelný. Napínavé od začátku až do konce. Prostě skvělé.
Táto kniha je ako dokonale obrúsený diamant. Rothfussov jazyk totiž dokáže aj pri tých najbanálnejších veciach, ktoré práve jeho postavy robia, čitateľa totálne vcucnúť do deja a vypluť až po poslednej strane. Naviac ponúka fantastické postavy a príbeh, ktorý sa na povrchu môže zdať ničím výnimočný, no v skutočnosti je veľmi nevšedný, jednak svojimi myšlienkami, ktorých nachádzať medzi riadkami je čistá radosť, a jednak svojím realizmom, ktorým maže zažité hranice fantasy žánru. Životnému príbehu Kvotha som prepadol po prvých stranách, tak so Strachom múdreho muža ani neváham.
Fantasy příběh, kde namísto skřetů řádí čandríni a drak je tu býložravcem. Vyprávění probíhá netradičně retrospektivně, tradičně hrdinou, kterému zavraždil rodiče někdo, koho mají ostatní za legendu z pohádek. Hrdina mu samozřejmě vyhlásí pomstu a vydá se na cestu plnou dobrodrůža... Vypadá to tak banálně, že se mi ani nechce věřit, jak moc mě to bavilo. Stačí mít básnivého ducha, pár neotřelých nápadů, zdařilý překlad do češtiny. A je to!
Děj mě zaujal v podstatě po pár stránkách a to kam se pak obrátil mě zaskočilo a nadchlo zároveň. Kvothe Vás nenechá ani na chvilku vydechnout, prostě se pořád něco děje a je to tedy NĚCO. Napínavé, romantické, poutavé, sympatické :)
Už hodně dlouho mě nic tak nechytlo. Troufám si říct, že tuhle serii řadím k mým TOP a po dočtení celé serie možná doputuje až na samotný vrchol. Za mě naprosto fascinující a úžasný příběh!
Na odporučenie kamaráta... vraj najlepšia fantasy. (podla neho)
Hmmm... ja by som bol k tomu vyjadreniu trocha triezvejší, opatrnejší: bolo to fakt dobré. 1. polka knihy mi pripomínala zmesku HP a Eragona. 2. polka knihy- to už bolo troška originálnejšie... Málokedy ma dej nezaujímal, celkovo som skôr spokojný, i ked tá romantická linka ala Denny ... ajjaj jaj, -ja nie som moc veľký romantik :D Ale inak good, zaujímavé, pútavé, odzbrojujúce (najmä ten ,,záver,, s Bastom) Pôjdem na pokračovanie... zatial tomu dávam 3/5 s odretými ušami.
Příjemná fantasy. Na hlavního hrdinu jsem si sice trochu musela zvykat, ale na konec má mé sympatie :D nebo “sympatii”. Pobyt na univerzitě mi hodně připomněl HP, ale ne moc. Celkově je dobrá zápletka, dobré letní čtení.
Docela pěkná fantasy, je to všechno velice zdlouhavé, ale čte se hezky, nejspíš si přečtu další díl
Štítky knihy
magie mágové meč a magie dark fantasy vrazi fantasy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
...alebo ako Rothfuss vytrel Rowlingovej kocúra. Meno Vetra je vydarenejší, výstižnejší a výchovne poučnejší fantasy príbeh než celá 1.-7. kniha Harryho Pottera. Kým poterovci začnú fučať urážky: tu sú dôvody prečo:
1. Hlavný hrdina - zámerne prvý a hlavný dôvod. Pozadie Kvothe-ho a Pottera sú skoro totožné. Sirota, ktorá prišla o rodičov ide študovať na univerzitu mágie. Kým Potter je zo všetkeho vyhúkaný, Kvothe systematicky zisťuje čo sa im stalo a sám študuje. Potterovy vo všetkom pomáhajú a povesť má založenú na tom, že pri narodení nezomrel, Kým Kvothe svoju povesť buduje. Kvothe sa zlepšuje, študuje a priateľov využíva na odviazanie sa po štúdiu/práci. Potter má pri bojoch šťastie (prípadnú pomoc), Kvothe systematicky sám bojuje. V láske sú obaja podobní, no Potter stagnuje a všetko k nemu príde, kým Kvothe sa snaží a dobíja svoje šťastie. Podobne je to vo viacerých aspektoch, no podľa mňa toto je ten správny archetyp hrdinu pre deti.
2. Dej - retrospektívne rozprávanie v prvej osobe, niekedy jemne prerušené mi prišlo tiež lepšie než rozprávanie príbehu v tretej osobe. Ak by niekto namietal na autenticitu príbehu a hovoril, že Kvothe prikrášľoval či preháňal - epizóda v taverne, (kde obyčajný ľudia Kvotheho príbehy nafukujú oveľa viac, než sám rozpráva) ho presvedčí o opaku. Rothussov fantasy svet je bohatší v každom smere, nie je to len samí zázrak, ale aj boj, malichernosti a tvrdý život, no sem-tam aj humor, či pozitíva správnej rétoriky v dialógoch. Sirota by mala dbať o peniaze a poživeň a nie dostať všetko akoby na tácke.
3. Láska - neľahká definovateľnosť citu ako láska je v celom diele úžasne poňatá: láska ako niečo nevysvetliteľné, nepochopiteľné, niečo čo raz je tu a raz tam. Učí čitateľa byť všímavým, ústretovým či čakajúcim. Striktne sa odlišuje od sexu a nevestincov (téma ktorej sa autor taktiež nebojí aj pri relatívne mladých chlapcoch) a pretrváva dlhé veky v spomienkach.
Popri fatalizme HP a vraždách a zradách Trónov je fantasy aká tu chýbala - ktorá dbá na sebarozvoj a tvrdú prácu.