Jméno větru
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368098/bmid_jmeno-vetru-NEM-368098.jpg
5
1158
1158
Kronika Královraha série
< 1. díl >
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.Tak začíná Kvothův příběh - od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha.Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Argo , TritonOriginální název:
The Name of the Wind, 2007
více info...
Přidat komentář
Rothfuss není mistr vypravěč. Vyprávění v jeho podání je umění. I ten největší umělec však nedokáže z hroudy mělkavého bláta a ztvrdlého použitého kapesníku vytvořit dílo hodné obdivu. (hroudou mělkavého bláta a ztvrdlým použitým kapesníkem myslí autor tohoto zbytečného komentáře příběh).
Ano, příběh je naprostá a plytká hloupost. Obtěžoval mě hlavní hrdina, zázračné dítě, které ve 2 letech umí zároveň žonglovat s kaktusy a recitovat u toho pozpátku sebrané spisy Aloise Jiráska (geniální Kvothe jim dokáže dát obskočný rým). Ještě více mě obtěžovala jeho naprosto neoriginální touha po pomstě, jakýsi stokrát viděný a omletý motor celého počínání. A neskutečně mě sr**la romantická naivní linka s debilní teen holkou.
Jinak se to četlo docela dobře.
Ach, ta přirovnání! Hotová lahoda pro oko i mysl! Naprosto čtivé, věrné, vtipné, romantické i tragické. Ten příběh má všechno️. Za mě asi do top desítky fantasy.
Jméno větru mi bylo tolikrát doporučováno, že už to ani nedokážu spočítat..
Tak jsem se k němu, vzhledem k tomu, že toho teď moc nevychází konečně dokopal a byl jsem příjemně překvapen. I když je příběh Kvotheho poměrně bez děje a neuvěřitelně obyčejný parádně se čte a stránky ubíhají tak rychle, že občas ztrácíte pojem o čase. Strach moudrého muže mám doma v knihovně a určitě se k němu někdy dostanu a možná bych řekl, že jsem na něj i zvědavý, protože Kronika královraha bez královraždy mi přijde trochu zavádějící:)
Kvothe vypráví svůj životní příběh o tom, jak se z kočujícího herce stal nejmocnější čaroděj, jaký kdy svět spatřil. Je to chlapec, ze kterého hrdinu neudělalo proroctví nebo osud, jak tomu často bývá, ale jeho vlastní přičinění a schopnosti, což je velmi sympatické.
Fantasy svět je v knize popsán dobře, nechybí v něm magie, která má svá vlastní pravidla, příšerky, tajemné mýtické bytosti a dokonce dojde i na draka. Rothfuss do vyprávění zahrnuje písně, legendy, mýty a božstva, díky kterým celý svět působí propracovaně a uceleně.
Mou jedinou výhradou k této knize je poměrně zdlouhavý popis dění a každého Kvotheho kroku a myšlenky, které mohou být v některých částech trochu vyčerpávající. A ještě možná fakt, že série není dokončená a na třetí díl se čeká již 10 let.
Jméno větru mi bylo tolikrát doporučováno, že si nevzpomenu, kdo s tím začal. Tahouny této knihy jsou jistě její čtivost, (neskutečně vás protáhne i hluchými místy, kde se skoro nic neděje), a hlavní hrdina. Kvothe. Dejme tomu, že co mu sudičky vzaly ze štěstí, dvakrát tolik mu přidaly na důvtipu a všestranném talentu. Sledujeme dvě linie, jednu současnou, která o tajemství a napětí nemá nouzi a pak tu delší, kterou nám servíruje hlavní hostinský, pardon, hrdina, sám prostřednictvím vyprávění svého příběhu. Je totiž hodno toho, aby bylo zapsáno jedním z nejlepších kronikářů onoho světa. A když píšu onoho světa, píšu to zcela záměrně. O jeho fungování či historii se dozvíte pramálo. Kvotheho naopak poznáte tak dobře, že se vám po něm bude určitě chvíli stýskat. Pochválím i originální způsob magie, který si ruku v ruce kráčí přátelsky s vědou. Příběh bůhví ještě čím vším nadaného muzikanta bych asi mohla s klidným svědomím doporučit každému čtenáři, který by se mne na něj ptal. To ale neznamená, že jsem s ním neměla několik menších problémů. Působil na mne trošku YA dojmem a mela jsem problem s nekolika ne prilis povedenymi postavami. Predevsim s jednou hrdinkou.
Kniha se nečetla úplně jedním dechem. Příběh je hodně obsáhlý a má tak trochu neurčitou zápletku.
Musím říct, že mě i lehce rozhodilo, když jsem pochopila, že většina knihy bude v podstatě jen vyprávění o životě hlavní postavy. Nicméně potom se mi osud (zatím ještě) chlapce s velikým talentem a dá se říct že zbrklou mladickou odvahou dostal pod kůži. Bohužel se tu jen málo odhalilo a většina otázek mi zůstává, některé se na konci spíš ještě rozrostly.
Zatím jsem velice spokojená se světem, jeho detaily, systémem (řekněme) kouzel. Popisy míst jsou moc dobré a představivost si může užít. Rozmanitost postav je také slušná, ale detaily vlastně o nikom, kromě té hlavní, nezjistíme. Romantika je tu podle mě jen velice okrajová, předpokládám, že toto téma bude výraznější, až bude postava starší.
Na další knihu se každopádně těším, uvidíme, zda tam budou dostatečné odpovědi a snad i poctivé vyvrcholení...
Baví mě, jak se střídalo vyprávění z přítomnosti a minulosti. Autorův svět je veliký a promyšlený včetně nových míst, jazyků a povolání.
Přesto mi chyběla zápletka konkrétnější než jen neurčitá pomsta. Takhle to bylo jen vyprávění o životě, moc zajímavé ale nic mě netáhlo číst dál.
Naozaj veľmi vyhajpované dielo, ktoré pôsobí dojmom dospelejšieho Eragona. Sú tam aj občasné zaujímavé pasáže, ktoré sa ale vlečú cez dej veľmi pomaly. Tešil som sa na knihu naozaj hlavne na základe odporúčania priateľa, ktorý si túto knihu cení veľmi vysoko, avšak dielo istotne nenaplnilo očakávania. Kniha nie je vyslovene zlá, ale nie je určite ani dobrá kvalít iných diel, ku ktorým je prirovnávaná.
(SPOILER) Přečteno pouze k vůli očekávání že se bude dít něco z toho co bylo napsáno na začátku knihy. A ono skoro nic... Je to taková fantasy romantika bez akce. U Kvoteho neustálého hledání Denny jsem si říkal: našli....nenašli. Po čase je to opravdu otravné. Strach moudrého muže mám přečtený do půlky a končím, nemám na to nervy...
Trochu preceňované dielo podľa môjho skromného názoru. Číta sa to relatívne dobre, ale fakt to nie je nič svetoborné, aby si to zaslúžilo neuveriteľných 92%. Ak ste v žárni Fantasy začiatočník, kľudne to skúste, ale ak už máte v tejto tematike toho odčítaného naozaj dosť, ako ja, až tak sa bavíť nebudete.
Byla jsem nesmírně natěšená díky množství pozitivních recenzí i osobnímu doporučení. Nakonec se z toho vyklubalo úplně průměrné fantasy, které mě nepřekvapilo vůbec ničím a do dalších dílů nemám nejmenší chuť. Sotva jsem to dočetla.
Poprvé jsem se s Patrickem Rothfussem seznámil v antologii Darebáci, kde má jeden příběh s Bastem. A hned mě uchvátil jeho styl psaní. Od té doby jsem věděl, že si musím Kroniku Královraha přečíst. A vyplatilo se. Sice jsem zatím četl jenom jeden díl, ale strašně se mi líbil a už se těším na další.
Ačkoli Patrick Rothfuss vychází ze shodných inspiračních zdrojů jako J. K. Rowling, jeho revize dickensovské, respektive bildungs románové struktury míří k mnohem zkušenějšímu čtenáři. Autor poutavě a s přehledností definuje základní mechanismy fikčního světa, jenž je zabydlen řadou komplexních charakterů. Fantasy žánr zde slouží především jako atraktivní kulisa jednoho výjimečného lidského osudu. Druhým klíčovým motivem je pak umělecké ohledávání vzájemných hranic skutečnosti a mýtu. Z tohoto úhlu pohledu lze Kroniku královraha vnímat jako symbolický autorův životopis. Jednoznačně doporučuji!
Po neskutečně dlouhé době dočteno! Kniha má zajímavý svět, bohužel je zdlouhavá, nic moc se v ní nestane, nevyskytuje se zde skoro žádná sympatická postava a hlavní hrdina je typická mužská verze Mary Sue šablony. Rádoby romantická linie mi také přišla spíš na obtíž. Je to škoda, protože, jak jsem již řekla, ten svět by za to stál... A když si vezmu, že další díl je ještě delší... Vůbec se mi do něj nechce. Jako jedno z mála plus je procvičení angličtiny, neboť jsem četla knihu v originále. Není to úplně špatné, byly tam pasáže, co mě bavily, ale bohužel jich byla menšina, a tak knihu beru spíš za ztrátu času.
Půvabná fantasy psaná jazykem plným lyriky, zaměřená čistě na jednu sympatickou hlavní postavu. Příběh nikam nespěchá, autor se nebojí dlouhých scén, jež mají "jen" vykreslit atmosféru jeho světa, o to snazší vklouznutí do něj je, o to neradi se s ním budete loučit. Ač mnohasetstránková, kniha uteče nesmírně rychle.
Originální a skvěle propracovaný magický svět i charakter a život hlavní postavy Kvotheho.
Děj ubíhá hladce, klidné scény se střídají s těmi akčnějšími. Knihu jsem nemohla odložit, jelikož mě to bavilo a zajímalo mě jak to bude pokračovat a kam Kvotheho zanese jeho příběh.
Příběh vypráví sám Kvothe, jak se stal sirotkem, jeho cesta na Univerzitu, sny, jeho láska a i bitvy.
Druhý díl pokračoval ve skvělém a stejně čtivém tempu. Teď už jen počkat na pokračování. :)
Ako vášnivej čitateľke fantasy kníh mi bolo veľmi často odporúčané práve Meno vetra. Knižné weby, dokonca aj ľudia, ktorí nečítajú veľa kníh, všetci túto sériu veľmi chválili a teraz, keď som prečítala prvú knihu, je podľa môjho názoru sláva úplne namieste a niet pochýb o tom, že ide skutočne o fantastickú high fantasy trilógiu.
Hlavná postava Kvothe, muž mnohých mien, rozpráva príbeh svojho života kronikárovi, ktorý píše Kvotheho kroniku od detstva až po súčasný život hostinského. Kvothe vyrozpráva celú kroniku svojho života počas troch dní a kniha Meno vetra predstavuje prvý deň jeho rozprávania.
Autor píše tak, že je to celkom uveriteľné. Viete, že čítate fikciu, ale celkom sa do príbehu ponoríte a veríte, že to čo čítate, sa naozaj stalo. Aspoň u mňa to platilo definitívne. Bola v tom taká zvláštna poetika. Zvláštna dobrým spôsobom. Táto poetika sa potom niesla celým príbehom. Tých 650 strán som čítala s ľahkosťou a radosťou. A čítala by som aj ďalej. Preto sa teším na pokračovanie, ktoré má vyjsť už o pár dní v ďalšom vydaní.
Ak ste Meno vetra ešte nečítali, asi vás zaujíma, prečo sa táto kniha stala jednou z najuznávanejších fantasy kníh tejto doby. V takom prípade, najlepšie urobíte, ak si ju tiež prečítate a posúdite sami.
Vyplatí se vydržet číst. Chtěla jsem to vzdát asi po 60 stranách, protože se tam nic nedělo a nechápala jsem, proč tu knihu tolik lidí považuje za čtivou. Pak jsem ale zatnula zuby a četla ještě kousek a Kvotheho rozvleklý úvod konečně přešel v onen opěvovaný poutavý příběh. A ano, nakonec mě to také chytlo a polykala jsem jednu stránku za druhou. Ale nemám pocit, že by toho první díl ve mně moc nechal, je to takový klasický pohádkový příběh, napínavé dobrodružství, od kterého se nemůžete odtrhnout, ale nejde o nic moc hlubokého.
Ale i přesto doporučuji číst - právě dočítám druhý díl a ten už je o několik tříd lepší.
Hodnocení: 5/5
Verdikt: Tak návykové, že by se mělo předepisovat jako léčba proti závislosti na heroinu.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 |  Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Na tuto knižní sérii jsem vyčkávala určitě přes pět let a konečně minulými Vánocemi ji dostala do ruky. A možná proto, že jsem o ní v průběhu 5 let snila, doslýchala se, jak úžasná je, mě příběh upřímně zklamal. Základ má autor dobrý. Píše vlastně moc dobře, nechybí mu fantazie, má do puntíku vše propracované, jeho vytvořený svět je protknutý časy, kdy bardové chodili hrát své balady pod dámská okna. Jenže tu je něco, co mě bohužel nutí dát nízké hodnocení. A to, jak děj působí skoro jako dokonale YA klišé (a že já YA literaturu četla v jednom kuse dost poctivě!). Hrdina, který vše hned umí, je ve všem nejlepší; má pochmurné dětství, z čehož je příčinou jeho osudu to nejhorší - na bájné stvoření, pocházející ze tmy - stvoření na světě; všechny ženy jsou v příběhu krásné, atd...
Ale hlavní kámen úrazu je asi právě jeho zmiňovaná představivost. Tedy, abyste pochopili, jak má autor bohatý jazyk a opravdou vervu příběh vykreslit do skvělých podob, vše se mu v něm tříská emocionálními projevy, dramatickými dějí, předvídatelností.... Kdyby oněch části bylo méně, ne hned na sebe, mělo by to větší grády. Proto knihu na dobu neurčito - hmf, možná do doby, dokud nevydá poslední díl, abych si mohla sérii přečíst hned najednou - odkládám, abych se do ní někdy v budoucnu mohla s chutí začíst. Protože přesto vše, jak kniha vypadá a zní jako YA, je na ní opravdu vidět její propracovanost, kterou chci ocenit.