Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136686/bmid_kronika-kralovraha-s-136686.jpg
5
968
968
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 2. díl
Ve druhém svazku série stupňující soupeření s vlivným členem šlechty donutí Kvotha opustit Univerzitu a hledat štěstí jinde. Osamocen a bez prostředků cestuje do Vintu, kde se velmi rychle zaplétá do složitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a vede skupinu žoldnéřů do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává cestující na Králově cestě. Kvothe pátrá po odpovědích, pokouší se odhalit pravdu o tajemných Amyrech, Čandrínech a smrti svých rodičů. Mezitím je zkoušen legendárními Ademskými žoldnéři, nucen obhajovat čest své rodiny a setkává se i s mytickou Felurian, okouzlující ženou, které žádný muž neodolá a žádný z nich setkání s ní dosud nepřežil… Pod jejím vedením se dozvídá mnohem víc nejen o ženách, ale také o pravé povaze magie. Ve Strachu moudrého muže dělá Kvothe první kroky na hrdinské cestě a poznává, jak složitý může být život, když se člověk stane legendou za svého života.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Argo , TritonOriginální název:
The Wise Man's Fear, 2011
více info...
Přidat komentář
Strach moudrého muže je stejně dobře napsaný, jako jeho pilotní díl Jméno větru. Plynule na něj navazuje a Kvothe dále vypraví o svém životě na univerzitě a dostává se i mimo něj :) Zmíním krásnou a zapomenutou říši Fae, do které ho osud zavál a o které si lidé myslí, že je jen pohádkou. Více prozrazovat nebudu :D Čtení zdar!
Strach moudrého muže navazuje tam, kde skončilo Jméno větru. Kvoth pilně studuje, shání peníze na zaplacení výpalného a užívá studentského života. Škádlení s Ambrosem postupně graduje, zatímco vztah s Denou postupně degraduje. Neberte mne prosím špatně. Já jim to přeju, ale proboha, ať už se jejich vztah někam pohne. Je jedno na jakou stranu, ale hlavně ať to není pořád dokola to těžkopádné nudné nic.
Pokud jde o ostatní linie příběhu, tak ty jsem si užíval. Kvoth prostě není žádný typický kladný hrdina, dovede mít pořádně prořízlou hubu a když na to přijde, tak jedná velmi chladnokrevně.
Asi nejvýznamější otázkou pro mne zůstává, co nakonec způsobilo, že se Kvoth osobnostně proměnil z aktivního člověka na někoho, kdo v ústraní vyčkává na svou smrt. V tomto směru kniha mnoho vysvětlení nenabízí. Přesto setkání s Cthaehem mnohé naznačuje a v závěru se nad osudem Kvotha vznáší chmurný otazník.
Strach moudrého muže je skvělým pokračováním Jména větru se spoustou originálních nápadů. Bohužel nebo bohudík je druhý díl ještě více užvaněný, než ten první. Pokud to takto půjde dál, tak si budu poslední díl vozit na rudlíku. :-) Jediné co mi vadilo, bylo neustálé nedomrdlé omílání vztahu s Denou. To mi přijde, že knihu trochu sráží dolu. V každém případě jsem si čtení moc užil a i přes určitý výhrady bych tuto knihu doporučil všem fanouškům fantasy.
Člověk musí číst dál a dál. Během prázdnin přečteny všechny knihy. Někdy hluchá místa, ale i tak... Jak tenhle žánr nečtu, líbilo se mi.
Nemám ráda dlouhé knihy, ale příběh Kvotha mě zaujal. Vážně mě zajímá, co má v truhle pod postelí a jak skončí jeho příběh.
Druhý díl se mi líbil možná o něco více, byť bych měl výhrady k druhé polovině ohledně proměně v chování hlavního hrdiny, nicméně to asi k tomu patří.
Plně chápu, že pro spoustu lidí to bude tisíc stran dlouhého nic a kecání o ničem. Já si ovšem styl psaní a vyprávění zamiloval. Je to prostě krásné a příjemné čtení.
Nejedná se o příběh plný zvratů, zrad, překážek, bojů a bůh ví čeho. Od každého je tam trochu a postupně se rozvíjí i celé pozadí a historie.
I díky krátkým kapitolám, které naštěstí nemají rušiví efekt, se mi kniha četla velmi svižně, když už jsem k ní zalehl.
Teď mi bohužel nezbývá nic jiného než projíždět fandom stránky a čekat na poslední díl.
1000 stránek dlouhé nic.
Ani první díl mě nijak extra nezaujal, ale viděl jsem v něm nějaké kvality a přišlo mi, že série má pro určitý typ čtenáře rozhodně potenciál a tak jsem aspoň ze zvědavosti dal šanci druhému dílu. Bohužel jsem dostal ten nejvíce typický vycpávkový druhý díl co může existovat.
Místo toho abychom dostali konečně nějaké ukázky toho, proč je Kvothe takovou živoucí legendou, tak se o jeho velkých věcech pořád jen kecá a my cca 400 stran sledujeme jak vzdychá po své milované, snaží se projít studiem a navzájem se popichuje se školním tyranem. Wow. Je to trochu jako Harry Potter, jenže zatímco Harry má uvěřitelné čtenáři blízké postavy se kterými se může ztotožnit, Kronika Královraha má zdánlivě dokonalého všeumílka Kvotheho obklopeného samými prázdnými jmény na papíře. Kde má Harry zajímavé rýsující se zápletky na pozadí, má KK jen kecy ze kterých nakonec stejně nic není.
A takhle bych mohl pokračovat dál. Ve zkratce první polovina která je evidentně pokusem na sžití se čtenáře s Kvothem absolutně selhává. Na to je příliš dokonalý a bezcharakterní.
V druhé polovině pak člověk čeká konečně nějakou větší ukázku té legendy kterou se má Kvothe stát, možná i jednu z těch omílaných historek. Ale ne, druhá polovina je bohužel už vyloženě jen výplň.
Chápu že si autor asi chtěl většinu schovat do závěrečného dílu, ale takhle má série cca 1600 stran (dvě knihy) dlouhý prolog který bohužel hodně rychle člověka přestane bavit.
Jednu hvězdičku dávám za autorův moc příjemný styl psaní, díky němu se ty k uzoufání táhlé a nudné pasáže čtou o moc lépe. Jinak je ale kniha bohužel absolutně prázdné nic.
Aspoň mě nemusí mrzet fakt, že autor sérii pravděpodobně nikdy nedokončí.
Na prvních asi 100 stranách stále omílání stejných věcí, nudné pasáže z hudebních produkcí, sentiment nevyzrálého chlapíka, děj se neposouval. Když jsem si představil, že toto mne čeká na 1000 stranách, ztratil jsem vůli dále trpět a knihu jsem odložil...
Čte se to výborně, ale rozhodně to nelze přečíst jedním dechem. Je to velmi rozvláčné, a zvlášť dialogy to hodně natahují. Ale přijde mi to trochu pod pás. Člověk přelouská 1600 stran Kroniky královraha a ani se nedozví, proč se to tak jmenuje, jestli někdy vyjde třetí díl, a zda už v něm bude konečně nějaký král zabit.
Dobré, o chlup horší, než díl první, zábava pro mne končí odchodem z univerzity (takže poměrně brzo). Jo a nejsem prudérní, ale první milostná zkušenost a přímo s bohyní lásky, kámasútra 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, to je...otravné a nereálné (i v říši fantazie).
Druhý díl nezklamal, potěšil jako ten první, i když jinak. Ale co přichází po dočtení? Prázdnota... Jelikož nyní nelze nic jiného, než svou touhu obrnit trpělivostí a čekat, čekat na další díl.
Stále jsem si říkala to co už v závěru prvního dílu..když tak detailně popisuje děj téměř den po dni a Kvothovi je stále 16-17 let, když se zaobírá všemi maličkostmi (v druhém díle odbíhá od hlavního děje) kdy se začne dít konečně víc..to co ho dostalo tam kde je dnes? A bohužel jsem se to nedozvěděla v tomto druhém díle. Napřed jsem se těšila kdy už bude třetí, ale teď mám z něj spíš obavu.
Bavila, ale ke konci knihy mi přijde, že se začíná projevovat autorova spisovatelská krize. O trochu horší než první díl.
Já vím. Jak jsem mohl dočíst knihu, která je litr dlouhá a dát ji hodnocení tak nízko? Popravdě docela jednoduše. Začneme tím horším a pokusím se to vzít ve zkratce.
Děj se neposouvá. Hlavní příběhová linka zůstává ladem a čtenáři je předhozena pouze slaboučká záminka, proč se hlavní hrdina vydává na tak daleká putování. Sice ho pohání naprosto základní pud pomsty, ale když vezmete propracovanost všech ostatních příběhů v knize, tak s každou další stránkou obsazuje tato motivace piedestal malichernosti. Je to tak. Extrémně propracovaný svět, který je popisován skrz Kvotha, je ve skutečnosti poháněn v podstatě "jen"pomstou. Tím si autor vytvořil poněkud nestabilní základ, který se pokouší (velmi úspěšně) podržet pomocí obrovského množství podpěr. Jasně, je to velmi zdárný způsob, jak udržet příběh v pohybu a oklamat čtenáře, aby sám upozaďoval hlavní dějovou linku. Klasik by sice řekl něco jako "cesta je cíl", ale tohle není žádná extra filozofická kniha. Obsahuje mnoho vrstev (jo, jako cibule). To bych si nedovolil popírat. Balancuje na hranici chytré fantasy a teen románu. Nutno podotknout, že balancuje nadmíru vychcaně. Po slabších pasážích totiž ihned autor přilije benzín do ohně a otevře další atraktivní dějovou linku. Ano, je velmi jednoduché propadnout tomu obrovskému množství odboček, ale stále bychom měli mít na paměti, že hlavní hrdina (dle názvu knihy a legend, které hlavní hrdina vypráví) tak nějak zůstává stále na stejném místě. Což je celkem paradoxní, protože Kvoth cestuje naprosto všude. Myslím to tedy ve smyslu, že se hlavní děj nehýbe. Mohl jsem to napsat jednoduše, co?
Ale spolkněme na okamžik hořkost v ústech, která se Vám rozlije po ofláknutém konci. Jak jsem zmínil. Dějové odbočky je extrémně zábavné. Velmi pomalu tak rozvíjí hlavního hrdinu v někoho, kdo se zdá jako nezdolný, ale v jádru je přitom zranitelný, protože po odloupání všech těch vrstev je to stále člověk.
Tím vším jsem vlastně jen potvrdil, že další díl z Kroniky královraha je přesně taková, jakou autor asi zamýšlel. Nevyzpytatelná, dynamická a maniakálně detailní. To dokazuje, že Patrick umí opravdu skvěle psát a dokáže zaujmout. Jenže pořád tu máme v tmavém rohu hlavní děj, který ztrácí svůj potenciál (ne že by byl přehnaně velký hned ze začátku). Taky ten šíleně odfláknutý konec. I po těch všech stranách jsem se sám sebe ptal, jestli to má být opravdu všechno.
To moc v kostce nebylo, co? Už to utnu, nebojte.
Pokračování je tedy určeno fanouškům prvního dílu. Dostanete přesně to, co chcete. Rozsáhlou, výpravnou a velmi sympatickou fantasy, která vás ubije detaily světa a zničí finálním prázdným koncem.
A je to tady. Dočteno. Kniha přesně pokračuje kde končil první díl. A za mne je mnohem lepší než první díl, byť není lineární s jasně danou osou děje. Smekám, a to doslova, před překladatelem. Autor studovat anglický jazyk a je to sakra vidět. V originále to musí být hotové čtenářské orgie. Takto kvalitně napsanou knihu jsem velice dlouho neviděl (a to čtu poměrně hodně). Ale ne jen ve smyslu textu ale hlavně popisu světa a kultur. Kniha mne pohltila od poloviny dále. Slovní obraty, náznaky, vypracovanost detailů jako prsteny, říše Fae, Ademové. Už v prvním díle mne zaujala neskutečná síla písní a příběhů a tady to do sebe začíná zapadat. Pokud hledáte skutečně kvalitně napsanou KNIHU, našli jste ji. Co se týká délky, nevadí mi větší svazky, pokud jsou zvládnuté a stále mají co nabídnout a tady tomu tak je.
Na první díl to prostě nemá. Zdlouhavé pasáže předčínají ty záživné a závěr mi přišel dost odfláknutý :( Asi 4 jen ze setrvačnosti.
Wau .. Uff, ani nevím, co říct. Právě jsem dočetla tuhle symfonii. Sakra, nutně potřebuju Dveře z kamene! Ten člověk má pletky s ďáblem a píše jako Bůh - říká jedna píseň - Rothfuss je právě tak neuvěřitelný. Někde jsem četla, že první kniha mu trvala sedm let? To znamená, že od vydání druhého svazku už uplynulo osm let!! :) Nemůžu se dočkat! :)
Úžasná kniha. Přesně jak píše tsal „próza na pokraji poezie“. Nemůžu jinak než dát plný počet. Přestože z toho, co slibovala anotace k prvnímu dílu (a o čem jsem se v něm nedozvěděla ani slovo), se ve druhém objeví pouze Felurian (žádní mohyloví králové, žádné princezny) a zbytek stále zůstává zahalen. A zatím zahalen zůstane, protože další díl pořád ještě nevyšel. Já jen doufám, že ne navždy. Ač měl ještě o nějakých třista stran oproti předchozímu navíc, tak mi tento díl přišel lepší. Neuvěřitelně mě bavil Kvothův pobyt u Ademů. Ta do detailů promyšlená jiná kultura, do detailů promyšlené jiné pojetí „civilizace“. Kdy to, co člověk považuje za slušné vychování, je považováno za naprosté barbarství a naopak. Do detailů promyšlený jiný způsob komunikace, vyjadřování emocí, život v souladu s filozofií Kethani (která mi tak trochu připomínala šibumi ze stejnojmenné knihy). A taky mi vyhovovalo, že Kvothe konečně dospěl. Přestože na nějaký posun v jeho vztahu s Dennou (která mi, stejně jako snad úplně všem, neskutečně pila krev) to žádný valný vliv nemělo. Přála bych si dočkat se pokračování, než se z mojí děravé paměti úplně všechno vytratí. :o)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Jde napsat něco, co už tu napsáno nebylo? Strach moudrého muže je stejně skvělá kniha jako první díl. Plná napětí, skvěle navazujících linií příběhu... neodpovídá na otázky a místo toho přidavá další.
Jediné co kazí potěšení ze čtení je vědomí, že není další díl... a to mi láme mé knihomolské srdéčko...