Kronika Pickwickova klubu
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55888/kronika-pickwickova-klubu-55888.jpg
4
260
260
Kronika Pickwikova klubu je humoristický román, v němž autor popisuje příhody, které se udály při zakládání klubu. Autor zde líčí poměry v konzervativní Anglii a kriticky se vyjadřuje proti některým institucím. Román zprvu vycházel v novinách na pokračování, a tak podle ohlasu byl autor nucen do děje zasahovat a dodávat stále nové postavy. Předními postavami jsou čtyři členové Pickwikova klubu, kteří spolu cestují po Anglii a poznávají život na venkově. Zpočátku spatřují ve venkově idylu, ale následně zjistí, že to není takové jak si mysleli, venkov sužuje hlad a bída, lidé zde žijí v chudobě. Navštíví hodně míst a zažívají spoustu dobrodružství a komických příhod. Autor v románu vystihuje svůj kritický postoj k sirotčincům, k továrnám, kde pracují děti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Posthumous Papers of the Pickwick Club, 1837
více info...
Přidat komentář
Ač nejsem příznivcem tohoto žánru, kniha si mě získala. Měl jsem obavy, že u tak velké knihy (950 stránek) dojde k degradaci humoru a k zevšednivění příběhu, ale opak byl pravdou. Mohu jen doporučit.
Ach, snažila jsem se začíst, ale na straně 120 jsem to vzdala. Nešlo mi to, myšlenky mi utíkaly pryč...
Čteno před mnoha lety, vydání z poválečných let. Velká část vtipu se ztratí nemožností překladu jmen, naštěstí jsou jména přeložena v samostatném seznamu.
Jedna z nejlepších Dickensových knih. Hned od počátku čtenáře vtáhne do děje, její atmosféra je neodolatelná a postavy tak pravdivé a živé, až to bere dech. V tom byl podle mě předchůdcem Čechovovým: tou schopností ve zkratce dialogu dokonale vykreslit charaktery - samozřejmě i s nezbytnou, větší či menší, mírou karikatury a grotesky. Je příjemné vnímat tu bujarou radost z tvorby, čtenář má pocit, že může autora pozorovat přímo při práci, což skoro po dvou stoletích o něčem svědčí. Jeho humor je místy zvláštně poetický, jeho satira je laskavá a tak trochu dojemná, což je krásné a vzácné.
Charles Dickens:
„Víc toužíme po tom, aby nás lidé pokládali za duchaplné než za dobré.“
„Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce.“
Asi jsem do toho šel s moc velkým očekáváním, nebo už jsem zvyklý na jiné. Přestože mám rád anglický humor, tohle bylo psáno až přehnaně "suchým" slohem. Pár míst v knížce bylo opravdu vtipných, ale jinak to byla dost nuda (tak 90 % knihy). A nějaké sžití s postavamy tu u mě nebylo, na konci mi byly jejich osudy úplně ukradené.
Četla jsem ji už před roky a i tehdy se mi moc líbila. Kniha, ke které se člověk občas rád vrací.
V Klube Pickwickovcov Dickens nikam sa neponáhľajúcim tempom rozpráva zážitky z putovania štyroch, občas až idylicky finančne zabezpečených pánov (Pickwicka, Tupmana, Winkla, Snodgrassa) vykreslených typologicky, pánov z vyššej spoločnosti gentlemanov, ktorým česť a spravodlivosť boli vlastné. Mne bol najsympatickejšou postavou sluha pána Pickwicka - Samík Weller, občas Veller :), od príchodu ktorého je kniha pútavejším čítaním. Hoci je text kritikou vtedajšej spoločnosti a mnohých jej záhybov, nepredostiera hlboké myšlienky na zamyslenie, čo je trochu škoda. Je však milou (to je, myslím, to najvhodnejšie slovo), anglickým humorom okorenenou oddychovkou, písanou ľubozvučným jazykom a krásnym slohom/prekladom aj keď s občas umelo vykonštruovanými zápletkami hrdinov.
Pamatuji si z dětství z rodinné knihovny dva svazky téhle knihy, kterou jsem tehdy nečetl, jen na ní slyšel chválu. Tu jsem si pamatoval stejně jako fakt, že Dickensova Olivera Twista jsem na gymplu zhltnul na jeden zátah, takže jsem si Kroniku logicky pořídil taky. Ta moje přišla v antikvariátu na devětadvacet korun a z inkoustového nápisu uvnitř je patrné, že ji k Vánocům 1961 věnoval Miloš Svátíkovi. Nevím, kolikrát ji četl Svátík, já osobně jsem si na ní pošmáknul asi čtyřikrát. Jaké je moje hodnocení Kroniky Pickwickova klubu, to je patrné nejenom z toho, že k obálce a papíru časem přibylo i pár pruhů lepící pásky, která padesátiletou knihu drží pohromadě, ale i to, že po dočtení téhle bichle si vždycky říkám, že by to klidně mohlo pokračovat ještě pár set stránek...
Líbí se mi jazyk, kterým je kniha napsaná. Je to humorná oddychovka. Zároveň jedinečná možnost podívat se do staré Anglie s jejími zvyklostmi i sociálními problémy.
Kronika Pickwikova klubu je syrovým záznamem hrdinství „obyčejných“ mužů riskujích své životy, klobouky, ba i čest, jen aby se den co den, a to s vidinou nejistého výsledku, utkávali s děsivými pravdami v hlubinách sklenky a samotné společnosti. Ach, kde jsou jsou ti chrabří mužové dnes, teskně vzdychají panny? Kde, když je jich nejvíc potřeba? Víc Zemanů pravím!.....
....Bařtipáni zkrátka někam přijedou, mohutně se vylejou, načež si to nějak malebně odůvodní. Jednoduchý, repetitivní, leč výkonný pás na humor.
4 vykutálené, časem ale přeci jen uvadající ****
Číst Kroniku Pickwickova klubu může být místy dosti složité vzhledem k neznalosti tehdejších anglických reálií. Dnešní a navíc český čtenář už nemusí úplně tušit, co myslí autor vážně a z čeho si naopak střílí. Proto je vhodné číst vydání opatřené komentářem či vysvětlivkami. Ještě speciálnější variantou je ovšem čtení knihy ve více než 110 let starém Ščerbinského překladu, v němž kniha vyšla na konci 19. století u J. Otta. Daný překlad už totiž zastaral zcela spolehlivě. Celkový dojem s ohledem na archaický překlad: 70%
Nejlepší knížka, co jsem kdy četla, supr překlad, doporučuji všem - nenechte se odradit tloušťkou tohoto spisu, škoda, že není tlustá dvojnásob!
Nelíbí se mi akorát právě tenhle přebal, který je tu vidět, evokuje spíš kašpařinu, ale tak to není, Pickwikovci jsou VÁŽNĚ LEGRACE!
Přelouskat víc než 170 let starou knihu, co má 783 stran - a ještě se přitom smát? Hm, ta má dost, je zralá navštívit Chocholouška, řekli by si mnozí. Leč! Ať do mě hrom bací, jestli to není pravda. Kronika je úsměvná kniha o lidech dobré vůle, kteří trpí malým roztomilým nešvarem. Mají o svých schopnostech až přehnaně rozbujelé mínění.) No, nejsou milí?
Kdo má strach, že se kniha bude hemžit malými ušmudlanými caparty v roztrhaných oblečcích, kteří s nadějí alespoňspatřit přes sklo skývu chleba, slzavě hledí ze špinavých a temných ulic Londýna do krbem rozzářených oken vil pánů továrníků a sní o lepším světě, má smůlu. Žádná sociální témata. Borci z klubu do fachy rozhodně nechodí. Tito čtyři londýnští gentlemani se projíždějí dostavníky sem a tam, popíjejí hektolitry punče a mudrují o životě. Přímo f-i-l-o-z-o-f-i-c-k-y
Zprvu se mi pan Pickwick jevil jako nejnesympatičtější postava knihy. Snobský tlustoprd, co se nechává na lov vozit trakařem a pečlivě dbá na to, aby jeho pověst nebyla za žádnou cenu pošramocena. Na konci knihy už mi byl milejší, prostě takový pan Papučka a dědulka
Skutečné grády dostane kniha s postavou Sama Wellera, sluhy páně Pickwicka. Je to typický cocney s rázovitými názory na „oučtování se životem a všelijaký tydlencty saky paky, co se jednomu přihodějí, když to s druhejma myslej dobře.“
Dickens umí psát. Je vtipný a ironický, utahuje si z postav i ze čtenáře. Jeho popisy jsou neskutečně propracované, hnedle se vám ten dotyčný vašnosta či outlocitná vdova zjeví před očima jak živá. Zde připomínám jména sourozenců Tilschových, co tlustý román dokonale přeložili. No tak dobře, rodiče se jim pomstili, ale s motýlem Emanuelem a panenkou z máku rozhodně nezaměňovat! ) Tahle dvojka má podle mě obr zásluhu na tom, že se román čte jedním dechem.
Humoristický román 19.století, který se dá číst i dnes. Kolik takových je?
„Někde se tě Samku, chytila nějakýho novýho vynálezu, jak prej se dospělí naroděj znova, říkaj tomu znovuzrození, se mi zdá. Tenhle kousek bysem strašně rád viděl, jak funguje ve skutečnosti. Strašně rád bysem viděl, Samku, kdyby se tak narodila znova tvá macecha. Hnedka bysem ji poslal z domu někam na vychování!“
Popisné možná, ale přesně jak píše PMR - popisné v ohledu typicky Pickwickovském.
Prostě Dickens - klenot literatury. I přes zpodobňování nelehkých osudů a doby v níž se jeho příběhy odehrávají srší tyto knihy vždy jiskrou, která dokáže zasáhnout.
I když mám tuto knihu ve slovenském vydání(jsoudva díly) humor je stejný ať je psán v jakémkoli jazyce
Kniha mne nezaujala, příliš popisná. Popis každé postavy je velmi zdlouhavý a pohled dětskýma očima je vybarven dosti divoce. Žádné napětí, žádné zvraty.
Štítky knihy
humor 19. století zfilmováno anglická literatura rozhlasové zpracování realismus (literatura) klubyAutorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Tohle byla polední šance, kterou jsem Dickensovi dala. Opět zklamal... Přijde mi, že tento autor dokáže i že zajímavého příběhu vytvořit totální propadák, ale možná je to jen můj osobní názor... Doba se zkrátka změnila.