Kronika Pickwickova klubu
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69310/kronika-pickwickova-klubu-69310.jpg
4
260
260
První román anglického spisovatele Charlese Dickense (1812–1870) a jedno ze základních děl světové humoristické literatury. Tento humoristický román se původně zrodil a vznikal jako román na pokračování, když byl tehdy mladý a talentovaný Dickens v roce 1836 pověřen jedním londýnským nakladatelstvím, aby napsal doprovodný text k obrázkovému seriálu známého kreslíře Roberta Seymoura. Dickens se však s nakladatelem dohodl na změně původní koncepce čistě doprovodného textu. Tak postupně vzniklo 57 kapitol s volně zachycenými příběhy z cest, jež po Anglii vykonali čtyři členové londýnského Pickwickova klubu, pánové Samuel Pickwick, který klub založil, básník a kronikář klubu Augustus Snodgrass, sportovec a smolař Nathaniel Winkle a milovník žen Tracy Tuppman. Od 10. kapitoly doprovází tuto čtveřici navíc rázovitá postava sluhy pana Pickwicka Samuel Weller. Jeho objevení v románě změnilo zprvu chladné přijetí čtenářskou obcí a mnohonásobně zvýšilo náklad jednotlivých sešitů, v nichž román po částech vycházel. Právě čtenářský ohlas způsobil, že autor byl nucen do děje neustále zasahovat a obohacovat jej o nové postavy. Pan Pickwick a jeho tři přátelé, Augustus Snodgrass, Nathaniel Winkle a Tracy Tupman jsou členy londýnského Pickwickova klubu. Na jeho schůzi padne rozhodnutí, že pánové podniknou poznávací cesty z Londýna na venkov a do jiných měst, aby se blíže seznámili se zvláštnostmi tamějšího života a mohli o svých poznatcích podat členům Pickwickova klubu hodnověrné zprávy. Jejich cesty dostavníkem tvoří hlavní osu románu a Dickensovy popisy anglických zájezdních hostinců a přepřahacích stanic jsou významným historickým dokumentem. Později, přesněji v 10. kapitole, se k nim připojí i svérázný Sam Weller, který se stane sluhou pana Pickwicka. Vyslanci Pickwickova klubu podniknou celkem 7 výprav, při nichž zažijí mnohé nesnáze, jež se snaží řešit s typickým anglickým nadhledem. První cesta vede z Londýna do Rochesteru a do Dingley Dellu. Již v 2. kapitole se Pickwickovci seznamují s jistým panem Jinglem. Poté se setkávají s majitelem farmy v Dingley Dellu a dávným přítelem pana Pickwicka panem Wardlem a s jeho rodinou a ubytují se u nich. Pan Tupman naváže více než přátelský vztah se sestrou pana Wardlea, zatímco poeta Snodgrass pokukuje naopak po jedné z Wardleových dcer. Alfred Jingle, který se zpočátku jevil jako zábavný společník, se však projeví jako podlý lotr. Podaří se mu obalamutit paní Wardleovou a přemluvit ji, aby s ním odjela. Pickwickovci a pan Wardle se za nimi vydají, aby přesvědčili paní Wardleovou o nepravdivosti toho, co jí zlolajný pan Jingle namluvil. Nicméně úspěch se dostaví, teprve když s Jinglem uzavřou „obchod“ a paní Wardleovou od něj vykoupí zpět. Když se s tímto zloduchem setkají podruhé, vydává se za šlechtice. Poznají jej však a on před nimi prchne. Pickwickovci se vydají do dalších míst (např. do Bristolu, do Ipswiche, či do Birminghamu) a navštíví tamější volby, lázně i vojenská cvičení; zažijí oslavy Vánoc, potkají se s řadou jiných lidí a při cestách dostavníkem a večerních posezeních si vyslechnou spoustu nejrůznějších historek. Jednou se pan Pickwick nepřesně vyjádří před svou domácí a způsobí si tak značné nesnáze. Jeho slova, že chce, aby jí ubyly starosti, si paní Bardellová špatně vyloží jako nabídku k sňatku. Z tohoto nedorozumění vznikne soudní spor, a jelikož pan Pickwick nehodlá platit vyděračským advokátům, kteří se snaží na jeho úkor obohatit, nechá se raději zavřít do vězení pro dlužníky. Zde se setkává nejen s bídou a lidským neštěstím, ale poznává tu i řadu nejrůznějších lidských typů. Naštěstí se nakonec prokáže jeho nevina a on je posléze propuštěn. Do téhož vězení se dostane i podvodník Jingle a pod páně Pickwickovým vlivem se z něj stává jiný člověk, který se kaje a lituje svých předchozích činů. Na konci románu se klub Pickwickovců nadobro rozchází a jednotliví pánové kráčejí vstříc svým dalším osudům, jako je například svatba či odpočinek. Pan Pickwick se přestěhuje do nového domova a poučen vším, co zažil, se zbavuje své naivity. Postavy knihy Hlavní postavy Členové Pickwickova klubu jsou, jak píše J. W. Beach v Dějinách anglické literatury, „lidé dobré vůle a jejich jedinou slabostí je přehnaná představa o vlastní důležitosti“. * Samuel Pickwick – hlavní hrdina románu, zakladatel a doživotní předseda Pickwickova klubu. V souladu s popisem v knize bývá často zobrazován jako zavalitý, hladce oholený pán s pleší, kulatou tváří a brýlemi. Je badatelsky založený a vzdělaný, má chování člověka z lepší společnosti a při řešení rozličných situací se snaží zachovat si svoji důstojnost. Nicméně občas se ani on nedokáže vyhnout menšímu zesměšnění. * Nathaniel Winkle – člen Pickwickova klubu; sportovně založený mladý přítel páně Pickwickův. Je popisován jako štíhlý vyšší muž, jemuž se lepí smůla na paty. Považuje se za sportovce, nikdo jej však nikdy při žádné sportovní akci neviděl. Díky své nešikovnosti si naopak několikrát dokonce přivodil úraz. Občas bývá poněkud unáhlený. * Augustus Snodgrass – člen a kronikář Pickwickova klubu. Tento sympatický muž se považuje za básníka, ačkoli, pokud je společnosti známo, nikdy nic nikde nepublikoval. * Tracy Tupman – člen Pickwickova klubu; obtloustlý postarší pán. Považuje sám sebe za romantického milovníka žen a velkého svůdníka, nicméně většina jeho románků obvykle mívá špatný konec. * Sam Weller – sluha pana Pickwicka; rázovitý příslušník nižších vrstev, typický londýnský cockney. Díky svým zkušenostem z ulice s přehledem zvládá nejrůznější životní situace, a proto je nepostradatelným pomocníkem naivního pana Pickwicka. Literární komparatistika v jejich vztahu nachází vazby k Cervantesovým hrdinům Donu Quijotovi a Sancho Panzovi. * Tony Weller – Samův otec; kočí, jenž reprezentuje rázovité lidové prostředí, z něhož vyšel jeho syn. * Alfred Jingle – potulný herec a velký pokrytec; je popisován jako vysoký a bledý muž. Tento podvodník připravil svým jednáním členům klubu řadu problémů a nepříjemností. Vedlejší postavy * Joe – tlouštík, který konzumuje spoustu jídla a je neustále ospalý. Podle jeho spánkových problémů byl pojmenován takzvaný Pickwickův syndrom, jenž vedl posléze k popsání spánkového apnoického syndromu. * Job Trotter – prohnaný sluha Alfreda Jinglea, jehož zlomyslná prohnanost se projeví vždy jen na začátku scény, než si nasadí svoji obvyklou masku pokorného sluhy. * Pan Wardle – přítel pana Pickwicka a majitel farmy v Dingley Dell. Joe je jeho sluha. * Rachel Wardleová – sestra pana Wardlea, kterou bezohledný Alfred Jingle přemluvil, aby s ním utekla. * Pan Perker – obhájce pana Pickwicka * Mary – „dobře stavěná“ služka, „vyvolená“ Sama Wellera * Paní Bardellová – ovdovělá domácí pana Pickwicka * Emily Wardleová – jedna z dcer paní Wardleové * Arabella Allenová – přítelkyně Emily Wardleové * Ben Allen – Arabellin bratr, a prostopášný student medicíny * Bob Sawyer – přítel a spolustudent Bena Allena * Pan Serjeant Buzfuz – právník paní Bardellové ve při s panem Pickwickem První vydání Celý román vyšel v průběhu 20 měsíců v 19 sešitech, přičemž poslední měl dvojnásobný rozsah a stál dva šilinky, zatímco předchozí sešity pouze jeden šilink. V květnu 1837 žádný sešit nevyšel, protože Dickens truchlil po své švagrové a zmeškal termín odevzdání rukopisu. Sešity vždy vycházely poslední den v měsíci: * I – březen 1836 (kapitola 1–2); * II – duben 1836 (kapitola 3–5); * III – květen 1836 (kapitola 6–8); * IV – červen 1836 (kapitola 9-11); * V – červenec 1836 (kapitola 12–14); * VI – srpen 1836 (kapitola 15–17); * VII – září 1836 (kapitola 18–20); * VIII – říjen 1836 (kapitola 21–23); * IX – listopad 1836 (kapitola 24–26); * X – prosinec 1836 (kapitola 27–28); * XI – leden 1837 (kapitola 29–31); * XII – únor 1837 (kapitola 32–33); * XIII – březen 1837 (kapitola 34–36); * XIV – duben 1837 (kapitola 37–39); * XV – červen 1837 (kapitola 40–42); * XVI – červenec 1837 (kapitola 43–45); * XVII – srpen 1837 (kapitola 46–48); * XVIII – září 1837 (kapitola 49–51); * XIX–XX – říjen 1837 (kapitola 52–56); Je zajímavé mít toto rozdělení na paměti při čtení románu, zejména jeho prvních kapitol. Na Kronice Pickwickova klubu je vidět, že jde o první Dickensův román. Dílo je totiž poněkud chaotické. V prvních dvou sešitech bylo po čtyřech ilustracích Roberta Seymoura a 24 stran textu. Po Seymourově sebevraždě ilustroval třetí sešit R. W. Buss. Byl také změněn formát, takže sešit nyní obsahoval dvě ilustrace a 32 stran textu. Již v dalším, tedy čtvrtém sešitu vystřídal Busse na místě ilustrátora Hablot Knight Browne, který pak s Dickensem spolupracoval po dalších 23 let. Už v Klubu Pickwickovců se objevují prvky pro Dickense v jeho pozdější tvorbě typické, a sice že se dobrodružné scény či katastrofické příhody prolínají s kritikou sociální nespravedlnosti, anglických institucí a zákonů. Také dynamika vyprávění a jeho barvitost jsou předobrazem stylu autorových pozdějších románů. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout Dickensův jiskrný humor, díky němuž měla Kronika Pickwickova klubu nečekaný úspěch a který je v jeho díle ojedinělým jevem. Román byl také několikrát zfilmován či adaptován pro televizi.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1952 , MelantrichOriginální název:
The Posthumous Papers of the Pickwick Club, 1837
více info...
Přidat komentář
Neskutečná legrace v podání ctihodných dobromyslných gentlemanů a jejich dobrodružství. Na struktuře knihy je znát její původní časopisecké vydání na pokračování. Ale právě to může vyhovovat čtenářům, kteří hledají rychlé a krátké rozptýlení a pobavení - přečtete si jednu kapitolu, uzavřenou historku, a můžete knihu odložit na další den.
Byla jsem překvapená, že humoristický román ve skutečnosti tvoří přes padesát víceméně dílčích zápisků (opravdu beletrizovaná kronika), které nejsou čistě humorné, ale často hororové, detektivní, ponuré, dramatické...
Od srdce jsem se smála jen výjimečně, i když samozřejmě po těch letech je pro nás celý Klub, angličtí gentlemani a jejich zájmy, anglická města i venkov a figurky tamtéž prostě zákonitě úsměvné. 70%
Pozn.: Měla jsem ovšem tu "čest" s příšerně těžkým vydáním Omegy, plném překlepů a chyb.
820 strán je na takmer 200-ročnú cudnú komédiu moc, ale je to Dickens.
Bolo to vtipné, a hlavne Sam s tatkom sú super postavy.
Příběhy napsané Dickensem mají něco do sebe i v současné době. Tady byl styl psaní lépe srozumitelný než v Oliveru Twistovi. Stručný obsah pan Pickwick, jeho tři kamarádi a sluha jsou veselá parta, kteří prožívají humorné příběhy, které přináší život.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Mám doma první vydání, ale tuto číst by bylo nad mé schopnosti a pravděpodobně by mně to odradilo.
Začal jsem poslouchat audioverzi nalezenou někde v tajemných zákoutí internetu. Když jsem narazil na stopu které část chyběla rozhodl jsem se ji dočíst z papíru, ale nebyl jsem schopen tuto část najít, audioverze měla totiž asi 8 hodin, kdežto kniha (podle čtečky) přes 40 hodin. Po tomto zjištění jsem se rozhodl ke kompromisu se strojovým přečtením...
Ke knize samotné: Je to esence humoru tak suchého, že by se dal požadovat za dehydrovaný. Ze začátku jsem měl pocit že všichni členové klubu musí být retardovaní, nebo alespoň momentálně zaostalí. Samozřejmě to byl autorův záměr vyhnat situace do absurda. První část knihy byla spíše jen série gegů a anekdot.
Někde ve chvíli kdy nastupuje na scénu Sam Weller dostává kniha něco jako ucelený příběh. A po většinu knihy byl Sam asi jediný kdo neměl průvan v hlavě. Ve stejném okamžiku se kniha z anekdotické stává dobrodružnou a někdy i mírně filozofickou. Což je paradox, protože Sam je pravděpodobně nejvtipnější postavou příběhu (a rozhodně mou nejoblíbenější).
Bylo opravdu zajímavé, jakým způsobem Dickens příběh nafukuje vloženými příběhy. Někdy i příběhy vloženými do jiných příběhů. Až jsem se v tom někdy ztrácel a musel se vrátit k předchozímu ději abych se zorientoval.
Stejně tak jde výborně pozorovat vývoj jak postav, tak i samotného autora. Jak z drobných povídek vytváří ucelené dílo plné zvratů a nedorozumění. Při tom všem člověk nemůže našim hrdinům nefandit a neproklínat všechny jež jsou proti nim.
Na závěr bych dodal že knihu by si měl opravdu přečíst každý, ale určitě málo kdo na to bude zralý v době kdy se ho týká povinná četba.
Dickens je taková klasika, ale ne pro všechny. Čtenář musí jeho knihám a stylu psaní přijít na chuť a pak je to pravé.
Tohle bylo něco tak strašně moc senzačního... Dlouho jsem nebyla tak potěšena, což mi opět potvrzuje,že klasika má něco do sebe. Humorné, ale zároveň k zamyšlení
Už hodně dlouho jsem se na tuto knihu chystala. Moje maminka ji měla stále na nočním stolku a občas ji namátkou otevřela a četla. Vždy jí vyloudila úsměv na rtech.
Opět díky výzvě jsem se tedy odhodlala. Nejsem ani nadšená, ale ani zklamaná. Ty příběhy mají něco do sebe. Trochu mi vadil styl psaní a používání přechodníků a archaismů, jenomže když jsem si zvykla tak mě to začalo bavit. Pan Pickwick, jeho tři kamarádi a sluha jsou dobrá parta, ve které není nouze o humorné příběhy, které přináší život.
Knihu nejde přečíst na jeden zátah, je v ní hodně informací, které vás zahltí. Vždyť i sám autor ji vydával jako přílohu novin jednou za měsíc po celý rok, asi věděl proč.
Pro dnešního čtenáře je to těžší čtení, které je ale poplatné své době, a i proto dávám knize plný počet a možná si najde místo i na mém nočním stolku.
(15. 5. 21 - 12 229 - 31)
Knížka asi nebude moc čtivá pro mladé čtenáře. Tak třetinu až polovinu jsem se umlouvala ať ji neodkládám, že třeba později mě vtáhne. Ale ne, mezi korálky příhod je moc jalové šňůrky. Stářím vetchá hrozí přetrháním. Tak 3,5 bych dala.
Urobime taky dennikovy zaznam. Experiment. Budem pripisovat dojmy postupne z citania.
15.3.20. Po prvych siedmych kapitolach (ceska verzia) strasne sa tym prehryzam, myslienky mi unikaju k situacii okolo koronavirusu a niekedy citam aj 5-6x tu istu stranu. Zvlast aj preto ze je to pisane tak kudrlinkatym zlozitym slohom. Niet tam snad ani jednej vety ktora by sa dnes neformulovala nejak inak, jednoduchsie :0
17.3.20 Mam pekne dvojdielne vydanie z Odeonu, ilustrovanu J.Šalamounem. Toto vydanie na databazi ani nevidim. Krasne zachovale knihy. Bohvie ako vyzeraju napr dobove alebo od inych ilustratorov. Oplatilo by sa vidiet, porovnat. Precital som vsak vcera sotva jednu kapitolu. Osmu. Uz som hladal po nete ci nie je nejaky serial alebo film. Vobec sa neviem sustredit.
24.3.20 Vcera rano a dnes rano sa mi podarilo dostat cez tri kapitoly. Aby som trosku odputal mysel od toho ze musim do prace a riskovat zdravie seba a svojej rodiny. Pravda je ze za tento tyzden som zvladol tri komiksy, je to proste lahsie ctivo. Ked sa dostanem k Pickwickovcom, uzivam si archaickost textu. Dej je vlaste taka snura prihod, Dickens je dobry reporter svojej doby s kopou detailov. Dej je perusovany vsunutymi pribehmi ktore si protagonisti od niekoho vypocuju alebo niekde precitaju. Na mna to posobi dost rusivo, mam chut tie casti preskocit.
25.3.20 Tu konci akoby prva cesta Pickwickovcov. Dalsia vedie do oka uraganu miestnych volieb v neznamom mestecku. Nieco co silne pripomina Kalinciakovu Restavraciu.
26.3.20 Dostal som sa k dalsiemu minipribehu "Cestovatelskemu". Co je uzasny priam ducharsky pribeh s neskutocne opisanou atmosferou. Skvele je ako Dickens dokaze menit styly a narativ. Pouziva to aj na odlisenie charakterov postav, kde kazda dolezitejsia postava ma svojsky hovorovy styl.
28.3.20 Pickwickovcov odkladam na neurcito nedocitanych v momente 18. kapitoly, kedy to zase odbocuje k inym postavam a neskumam ani ci to posunie niekam dej. Je to kniha vyzadujuca silne sustredenie, ale neustale mi kladie odpor. Vzdavam to ked vidim este rovnako hruby druhy zvazok, prelistuvam zvysok, kocham sa ilustraciami, zakladam k dalsim klenotom antikvariatnych ulovkov. Pocit viny nemaje.
Hodnotim len tu slovne, nedam to do statistik kedze som nedocital. Literarne vidim ze je to jedinecna vec, 4-5 hviezd bez debaty, preklad skvely. Moj osobny citatelsky zazitok a pocit je na slabe 3. Viete ako to asi myslim.
Kniha, kterou jsme na střední škole brali jako příklad suchého anglického humoru, což jsem tehdy slyšela poprvé v životě a nějak si to neuměla představit. Teprve nyní, kdy anglický humor – bez ohledu na stupeň vlhkosti – považuji za nejlepší na světě, doháním dluh a vzdávám hold této klasice.
Co je vtipné: prekérní situace založené na nedorozuměních, příhody (občas banální), příšerné ženské, satirické šlehy do vydřiduchů,... Ale nejlepší ze všeho je jazyk!
Laskavý a zároveň ironický tón v popisech:
"Jeho brada nabyla oné vážné a důstojné podoby, kterou zpravidla popisujeme tak, že před název tohoto fyziognomického rysu klademe přívlastek "dvojitá". A jeho pleť se honosila onou prapodivně pestrou směsí barev, kterou lze pozorovat jedině na pánech příslušnících jeho cechu a na nepropečeném rostbífu."
I v dialozích, v nichž podle způsobu vyjadřování každou postavu poznáte:
"Ha! Ha! zvolal Jingle. Dobrák od kosti, ten Pickwick – zlaté srdce – starý pašák – ale neměl by se rozčilovat – to škodí, strašně – pá, pá."
Nebo přímo pan Pickwick, trochu kožený:
"Nevěstin otec, náš dobrý přítel zde, je vzácný člověk a jsem hrdý, že se s ním znám. Je to muž laskavý, znamenitý, svobodomyslný, dobrosrdečný, pohostinný a štědrý."
A mí oblíbenci, otec a syn Wellerové:
"Abysi věděla, zlatíčko, tak bysem to už nějak přežil, dyby se už nevrátil nikdá.
Ó, ty bídáku! zvolala paní Wellerová.
Děkuju, zlatíčko, pravil pan Weller.
Ale děte, děte, otecko, řekl Sam, před cizejma žádný takový něžný vejlevy."
Je to POČTENÍ. Doporučuji všem, kteří nejdou po ději, ale jimž vyhovuje – samozřejmě on, legendární suchý anglický humor :-) a překlad vypilovaný k dokonalosti (E. a E. Tilschovi).
Moc roztomilá groteska! Ano, je to větší dávka čtení s nejedním hlušším místem, takže to není jednohubka na jedno dvě odpoledne. Což není žádná Dickensova kniha. Taky je to Charlesův první román a vcelku důležité je vědět, že to psal coby seriál v časopise. Ostatně jako drtivou většinu svých prací. Číst to naráz nebo s časovým odstupem mezi kapitolami pak bez pochyby činí rozdíl.
Ovšem, když už se do této kroniky člověk začte, pak na něj čeká nádherné vyprávění o příhodách pana Pickwicka, mnoha jeho přátel a jednoho sluhy. Ač prvotina, je to dickensovské, jak jen může být - uličky plné života, popisy hravě vzbuzující čtenářovu představivost, dávka sentimentu, mnoho jemné i tvrdší ironie stejně jako kritiky společnosti (velmi oblíbená Dickensova témata soudnictví a věznic jsou tu přímo královsky probraná). A hlavně ty postavy a postavičky - dobrácký Pickwick, věčně vyděšený Winkle, v oblacích poletující Snodgrass, spíš příhlížející Tupman, věčně dobře naladěný Wardle, velmi osobitý pan Weller starší, nepřeberné množství dam od nešťastné paní Bardellové přes semetrickou paní Pottovou až po kvetoucí služtičku Mary. A samozřejmě nechybí ani výborné záporné postavy - v tomto případě Jingle a dvojice Dodson & Fogg. Ovšem největším králem mezi všemi není nikdo jiný, než Sam Weller. Postava, kterou osobně považuju za jednu z nejlepších, kterou jsem v literatuře potkal. Něco tak osobitého, zábavného, spravedlivého a zároveň svým způsobem obhroublého, to jen tak nepotkáte.
P.S.: když jsem se teď po čase ke knize vrátil, konečně jsem po letech našel svou oblíbenou Dickensovu povídku nad rámec těch vánočních. Pokud by vás zajímala, je to krásná duchařská povídka pod kapitolou 49 obsahující "příhodu strýce cestujícího"
Už chápu, kde vzal Terry Pratchett vtipné poznámky do Zeměplochy - i když je toto dílo velmi dlouhé a místy nezáživné, tak humor, který tam občas probleskne, je úžasný
Trvalo to dlouho... nemohla jsem se začíst. Do půlky to bylo ukrutánsky nudné dílo a každý odstavec se vlekl. Ale od půlky už stránky jenom lítaly a chvílema jsem se smála nahlas. Moc krásná kniha a jsem od srdce ráda, že jsem se rozhodla jí přeci jen dočíst!
Štítky knihy
humor 19. století zfilmováno anglická literatura rozhlasové zpracování realismus (literatura) klubyAutorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Počkat, počkat, počkat! Vy mi chcete říct, že je zde kniha o Muži, který je DOSLOVA Sigma 19. století? Musím přečíst! Ano, pánové a dámy, Kronika Pickwickova Klubu je perfektní ukázka, jak takový Muž má mluvit, chovat se a zejména vzpouzet se Manželskému svazku! Ehm, no když už máme tento dramatický začátek, pojďme si povědět, o čem celá kniha vlastně je. Hlavní postavou je sám Pickwick, který později v příběhu má i sluhu Sama Wellera. Dvojice a její vztah se mi velmi líbily, tož jak Dobromyslný Pickwick byl a jak praktický Sam často je. S těmahle a třemi dalšími mládenci zavítáme všude možně po Londýně a anglickém venkově. Jsou zde večírky, Vánoce, cesty, ale i takový armádní výcvik nebo vězení pro dlužníky! Kniha je plná dialogů, postav a dějů, až by se v tom člověk ztratil, ale zato se jedná o velmi příjemné a kvalitní čtení.
A výtky? Na délku knihy si stěžovat nemohu, neboli kniha byla původně vydávána po kapitolách v časopise. Postav je zde nasekáno, ale každá důležitá má vlastní charakter. Díky stáří knihy je zde ale mnoho, MNOHO slov, kterým jsem nerozuměl, ale aspoň už vím, co je to tabatěrka :D
Hodnotím 98/100 :-)