Kronika špicla
Martin Beheim-Schwarzbach
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108327/bmid_kronika-spicla-xMw-108327.jpg
4
13
13
Kronika špicla je kniha o životě, kariéře a násilné smrti agenta gestapa Harro Wulfdietera Teuta. Nositel tohoto pragermánského jména byl neduživý mladý muž, ducha poněkud mdlého. Měl však mimořádně jemný sluch, takže mohl v skrytu vyslechnout mnohý soukromý rozhovor. úctu k uniformám a potřebu plnit jejich rozkazy. Když přišel v Německu k moci Adolf Hitler, náš hrdina brzo pochopil, že zde kyne uplatnění pro jeho vlastnosti. A tak se stal neocenitelným pomocníkem, poddajným nástrojem a nakonec i obětí masových vrahů, povýšených v Německu na držitele státní moci. Kniha někdy nutí k úsměvu, je to ale smích při kterém běží mráz po zádech...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1966 , OdeonOriginální název:
Der Mitwisser.Chronik eines Spitzels., 1961
více info...
Přidat komentář
Kniha mne tedy nenadchla, jak příběhem, tak i psaním autora. Podle udělených hvězdiček níže, jsem si myslela, že to bude zajímavější čtení. Příběh je o naprosto jednoduchém uvažujícím člověku a jak je výše napsáno, ducha mdlého. Ale nastupující fanatismus, propaganda fašismu a doslova "vymývání mozku" ( je to i mezi řádky psaním autora cítit), propadl a uvěřil tomuto fanatismu a stal se agentem gestapa a i zahynul rukou gestapa.
Kniha se dobře čte, příběh je zajímavý, popisující dobu nástupu A. Hitlera k moci.
Příjemně mě překvapil styl psaní autora. Kniha se čte nádherně, dlouho se mi tak pěkně nečetlo. Děj není nijak extra zvláštní, spíš jednoduchý. Čtenáři je s lehkostí zobrazeno Německo v období nástupu Hitlera k moci a řekl bych, že jsem se dozvěděl z této nijak rozsáhlé prózy mnohem víc, než do této doby ze všech jiných knih či filmů. 75%, 31.8.2017.
S mrazivou ironií podaný příběh malého německého člověka, který se díky svému mimořádnému sluchu stane konfidentem Gestapa. Nadsázka, ilustrující marasmus německých středních vrstev je skutečně velmi černá...
Kronika špicla
Obávám se, že tohle byl tragický omyl. Ironický pohled na zvrácenou ideologii a zločineckou praxi nacismu, zabíhající místy až do grotesky, má možná pro někoho smysl historického odhalování a mravního poučení, při němž se společně se smíchem objevuje i mrazení v zádech a zhnusení, mě ale osudy špicla (nebo spíše zblblého a zaprděného hnidopišského udavače, který si nevidí ani na špičku vlastního nosu) Harro Wulfdietera Teuta nejenže nezaujaly, ale tu více tu méně (slušně řečeno) štvaly. K tomu ten pseudo hrdinský patos, který měl zřejmě dodat textu další satirický rozměr… ano, povedlo se, ale je to k uzoufání jednorozměrné a hloupé. Snad jediné, co oceňuji, je obratnost, s jakou je román napsán a jak hladce do sebe všechno zapadá. V tomhle ohledu skutečně není odpůrci nacistického režimu, za něhož se Martin Beheim-Schwarzbach prohlašuje, co vytknout. Pro mě v tomto jeho dílku není hrdinů, scén ani témat, za které bych se bral.