Kronika stoleté války

26.08.2024

Rozmarné vyprávění, ke kterému napsali přesné komentáře Kozel a také Ronnie68. Jenže je to všechno popsáno ve stylu pohádek a jak to bylo doopravdy si musíme přečíst jinde. Mám na mysli další skvělou knihu od Jiřího Kovaříka - Rytířské bitvy a osudy - část III - Čas stoleté války. Jiří Kovařík Jeana Froisarta často cituje, ale také vše uvádí do širších souvislostí a na pravou míru. Těžko se mohlo od dobového "reportéra" ve službách anglických králů očekávat, že bude popisovat ve skutečnosti jejich řádění ve Francii, vraždění, loupení a ničení a musel se držet stranou i v případě Francouzů, kteří se chovali samozřejmě úplně stejně. Jediní, kdo dostávaJÍ u Froissarta trochu v tomto směru "za ucho", jsou loupeživí Skotové.

Kniha je napsána (či spíše do češtiny převedena) dobře, čtě se snadno a jako podklad k onomu Kovaříkovi je skvělá. Ale jedná se o obsáhlé vyprávění (i když je kniha vlastně dost malá) a bez alespoň středoškolských dějin středověké Evropy se v ní čtenář bude orientovat dost nesnadno. Takže než první kniha k přečtení (jako se to stalo kdysi mně) je lepší ji brát spíš jako doplněk. V porovnání s popisem některých událostí z novější literatury je komické, jak je možné některé věci napsat, nelhat, ale také nenapsat čistou pravdu.

02.07.2018

Nebyla to špatná kniha, ale je fakt, že se lidé musí v dějinách stoleté války vyznat. Byla to spíše oslava rytirstvi. A především dost pro anglicky psaná kronika - napr. Povstani v Anglii bylo popisováno na 10 stranách a francouzske povstání jen na 3 stranách. A take bych dodala, ze zde bylo dost popisovany konflikty mimo velkou válku - např. Kastilie, Flandry,...

12.01.2018

Tato kniha by se mohla jmenovat Froissartova kronika rytířství stoleté války, čímž by bylo řečeno přesně to, co vás na jejích stránkách čeká. Svědectví soudobého pozorovatele - nebo spíš reportéra - má bez pochyb velkou cenu co do faktografie, tak i vhledu do tehdejší společnosti. Problém je, že - stejně jako mnoho reportérů - si Froissart vybírá, co a jak o věci řekne a co vynechá. Navíc, pokud není čtenář v tématice alespoň trochu zběhlý, bude v knize značně bloudit. Osobně jsem až bolestivě cítil absenci jmenného rejstříku či jiných "berliček", bez nichž se kniha stává těžko stravitelnou a práce s ní vysoce náročnou. Díky tomu se pak těžko rozhoduje, jak ke kronice vlastně přistupovat.

Autorovo vyprávění má však i světlé chvilky. Hlavně když se člověk začte do oněch rytířských příhod o obléhání nebo cti, která se dnes nevídá a člověk sotva věří, že to takto někdy fungovalo. Pro mě, jako milovníka ostrovů, je pak naprosto nedocenitelnou částí popis povstání Wata Tylera, kteréžto události je v knize poměrem vyhrazen největší prostor.

17.02.2014

Jean Foissart popsal události první poloviny Stoleté války. V tomto výběru z prvních dvou knih Froissartových Kronik jsou zahrnuta léta 1325 - 1382.
Froissart byl současník popisovaných dějů, ale nebyl vlastně kronikářem - byl spíše jakýmsi reportérem. Pohyboval se na dvorech vladařů, byl básníkem, spisovatelem - rád sbíral různé informace o událostech, o šlechtě a významných lidech své doby. Své Kroniky psal jako určité paměti událostí, ale zároveň i pro pobavení čtenářů.
Jeho dílo je významné pro studium středověké společnosti. Autor nezacházel do hloubky společenských dějů, spíše popisoval různé události nebo činy význačných osobností, aniž by jeho Kroniky měly nějakou stálou dějovou linku. Podává nám tak zajímavý obraz doby 14. století, především dvou tehdy nejmocnějších států - Francie a Anglie. Byla to doba, v níž se tyto dvě mocnosti pustily do vleklé války, později nazvané Stoletá. V Kronikách se dočteme např. i o bitvě u Kresčaku, v níž zahynul český král Jan Lucemburský.
V závěru knihy je zajímavý doslov Josefa Polišenského.
Kroniky mají svou nespornou hodnotu především pro čtenáře zabývající se historií, ale svou oblibu si mohou najít i mezi ostatními čtenáři.