Kronika volného pádu
Martin Goffa
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500645/bmid_kronika-volneho-padu-kEE-500645.jpg
4
135
135
Temný román s detektivní zápletkou od držitele Ceny Jiřího Marka Brutální a zdánlivě nepochopitelné krveprolití spáchané za bílého dne v samém centru Prahy šokuje veřejnost. Jeho pachatel je zadržen přímo na místě činu, tím však práce vyšetřovatelů teprve začíná. Jejich úkolem je mimo jiné odhalit pohnutky, které napohled obyčejného muže k tomuto zločinu vedly. Krůček po krůčku se detektivové dostávají do pachatelovy mysli, aby nakonec pochopili, že tento osudem těžce zkoušený člověk nejspíš ani nemohl jednat jinak.... celý text
Přidat komentář
Kdybych věděla, že je kniha z prostředí covidu, tak bych se do ní asi nepustila, protože se člověku moct nechce číst o něčem, co má stále v živé paměti. Ve finále ale byla kniha velmi čtivá a musím uznat, že je v ní působivě popsaný pozvolný rozpad lidské bytosti.
Opět hodně dobrý psychologický román, který ale funguje hlavně proto, že je to ještě "čerstvé". Navzdory kumulaci všech průšvihů do jedné postavy je to uvěřitelné.
Parádní detektivka od skvěle píšícího autora, ex-policisty Martina Goffy, nepotřebuje komentář. Přečtěte si to sami, je to fajn čtení.
Super čtení od mého oblíbeného autora. Je to spíš psychologický příběh než detektivka. Velmi čtivé a reálné. Doba covidová byla zvláštní a ovlivnila spoustu lidí.
Zase parádní kniha od Goffy, vtáhl do děje, doba covidová byla hrozná a příběh byl tak reálný. Bavilo mě, ale zároveň dost mrazilo.
Z Goffových knih mrazí víc než z drsných severských trileru... jeho příběhy jsou tak blízké, reálné, žádné fantasmagorie. Tento příběh - nevím, zda se opravdu stal, ale určitě se dělo plno z popisovaných událostí. Já té době říkám "doba temna". Goffa je fakt borec.
(SPOILER)
Zajímavý pohled na období covidu ze strany hospodského, který je v nájmu. Kniha mě na začátku docela zaskočila, když jsem si přečetl první zmínku o covidu, ale pak mě vtáhla do děje a ve finále se mi líbila.
Docela se divím, že to není dle skutečnosti....
Autor tentokrát zvolil jiné téma pro svou novou knihu. Podle mne to není krimi, ani detektivka, ale psychologický román z nedávného období. Hlavní postava, nedá se ani říci kladný či záporný hrdina, je vhozen do nezaviněné životní situace a vypořádává se s pro něj novým a nečekaným osudem. Mnozí z nás si něčím podobným také prošli.
ty jo, tohle Goffa? Fakt? Bylo to jiné, než od autora čtu a vlastně i čekám. Ale rozhodně nikoliv špatné. Na pozadí psychologických pochodů a konfliktu jen tak mimochodem proběhne detektivní zápletka (většinou to má autor obráceně). Přestože mě to donutilo přemýšlet o covidu v linii pachatelovy mysli, vrátilo mě to spolehlivě zpět do doby omezení, restrikcí a všudypřítomného stresu a tak nějak jsem si udělala rekapitulaci. Takže to bylo smutné čtení - možná znovu před volbami? :-).
Jeden z Goffových slabších kousků - i když se to, upřímně řečeno, těžko posuzuje. Hnusný covidní čas se připomíná nepříjemně, optika jednoho hospodského, na kterého skoro doslova i h.jzl spadne, je uvěřitelná. Mimochodem, Kroniku jsem četla jako součást ČV - jako knížku, ve které je hlavní hrdina alkoholik - ale musím ji vyřadit, alkoholismus fakt vypadá jinak...
Příběh, který se velmi podobal Vánoční zpovědi. Obě knihy jsem proto celou dobu srovnávala. Zatímco u předešlé jsem hlavního hrdinu litovala a soucítila s ním, tady jsem to nedokázala, nějak jsem se neuměla do jeho pocitů vžít. Zato jsem si detailně připomněla dobu covidovou se všemi jejími excesy, které jsem už raději zapomněla. Jednání hlavní postavy bylo psychologicky dobře rozpracované a situace, do kterých se dostal, posunovaly děj logicky dopředu. Vše bylo jakoby jasné, na první pohled to vypadalo až předvídatelné, stejně jsem ale byla do poslední stránky napjatá, jak to celé dopadne. Po dočtení knihy mi bylo ze všeho už jenom smutno.
Pandemie popsaná z pohledu jednoho nešťastného hospodského se mi moc líbila. Včetně teorií štamgastů.
I přesto, že jsem si kovidovou dobu užila v práci, vyčerpaná hlavně psychicky, tak díky této knize vím, že někteří doma to měli asi horší, super pohled z druhé strany. Čtivě napsané, to pan Goffa umí. Opět mě kniha bavila a doporučuji, ikdyz je hodně depresivní.
Tato kniha má u mně vroubek. Velmi důkladně mi připomněla to nesnesitelně ošklivé covidové období, které se hodně snažím vytěsnit z hlavy. Atmosféra místa mi hodně připomíná Rudišovu národní třídu. Kniha není strhující, chybí mu pointa, a přesto se čte sama a rychle. Bohužel pro ty, kteří si tuto dobu nebudou pamatovat, nebude příběh srozumitelný.
Temné a mrazivé. Tím spíš, že se to týkalo každého z nás. Naštěstí je to pryč, i když spousta z nás o někoho přišla...
Je to opravdu pryč?
...zavřu oči a vidím závěrečné titulky: Tento příběh se skutečně stal, pouze místo a jména osob jsou změněna....
Ráda čtu knihy tohoto autora, takže jsem přečetla i tuto nejnovější. Deprese a poznamenaná psychika hlavního hrdiny z nedávné covidové doby vedla až ke zkratu, kdy už nevěděl kudy kam a byl na konci svých fyzických i psychických sil. Tuto dobu jsme zažili všichni, každého se nějakým způsobem dotkla a mohla nějak poznamenat.
Perfektní, čtivá a velice dobře napsaná kniha, byť to není detektivka, na které jsme u autora zvyklí.
Tuto knihu nepovažuji za detektivku, ale spíš psychologický román, mapující první rok pandemie. Hlavní postavou je padesátník, který si žije poklidným životem ve spokojeném manželství, plně pohlcen prací hospodského. Pak však přijde rok 2020 a covid a všechno se hroutí. Začne to ztrátou úspor po zavření hospod, pokračuje to ránou pod pás od rodiny a tragické události se nabalují, až pohár přeteče... I když je kniha depresivní, jsem vlastně ráda, že jsem si první rok pandemie připomněla, jak jsem totiž zjistila, spoustu věcí, kterými jsme tenkrát žili, jako například machinace s rouškami, častá výměna ministrů zdravotnictví a další, už jsem zapomněla.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány koronavirus, covid-19
Autorovy další knížky
| 2020 |  Muž z chatrče |
| 2014 | Bez těla |
| 2019 | Přiznat vinu |
| 2013 | Muž s unavenýma očima |
| 2020 | Děvčátko |
Autor opět ťal do živého.
Na co chceme zapomenout je třeba přesto veřejnosti naservírovat.
Osudy v tom hurikánu covidu se zvrtly na hranu nežití, viník je znám, leč. ... .
Příběh je mimořádně citlivě zobrazený.
Za těžce krutou zkušenost s vakcinací bych bohyni Nemesis i obětovala.