Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410510/bmid_kronika-zaniku-evropy-9fC-410510.jpg
3
335
335
Román vypráví o osudech rodiny Wagnerů, která prožívá postupný úpadek evropské civilizace. Kniha je rozdělena na dvě části. První díl nazvaný „Jak to celé začalo“ popisuje léta 1984–2019 a vychází z reálného vývoje Čech a Evropy. Druhý díl „Jak by to celé mohlo skončit“ modeluje formou utopie jeden z možných vývojů společnosti po roce 2020, který by mohl vést až k zániku evropské civilizace. Zakladatel rodu Adam Wagner, sociolog a odborník na Orwellovo dílo, předvídá budoucí rozpad západoevropské demokracie, a proto s členy rodiny a přáteli budují malé chráněné sídlo, za jehož hradbami se hodlají bránit, až dojde k sociálnímu rozvratu, hospodářské krizi a bojům o přežití.... celý text
Přidat komentář
Nemohu uvěřit, že stejný autor, který napsal skvělé Přemyslovské a Husitské epopeje, napsal…tohle.
Samotný námět přitom není vůbec špatný. Pokus o zachycení vývoje společnosti v období 1984-2019 očima členů rodiny Wágnerů stejně jako pokus o prezentaci apokalyptického vývoje v budoucnosti let 2020 2054 je bezpochyby zajímavý.
Problém je ve způsobu podání. Děj je rozvleklý, jednání hlavních postav je často zcela nelogické a nesmyslné, dialogy jsou ubohé. Ačkoliv autor předkládá hluboká a složitá témata, tak jejich vývoj a vyústění nakonec popisuje zcela zkratkovitě. Velmi mi vadilo černobílé dělení charakterů na „kladné“ konzervativně-nacionalistické a „záporné“ liberálně-genderově-promigrantské (jaký propastný rozdíl oproti např. Husitské epopeji, která nabízela pohled jak kališníků, tak katolíků, a naopak čtenáři ukazovala, že nic není černobílé…).
Podotýkám, že mi nevadí postoje autora jako takové, naopak některé z nich sdílím (také mě znepokojuje rostoucí počet migrantů v zemích západní Evropy, také nesouhlasím se vším, co je schváleno na půdě EU). Vadí mi ovšem způsob, jakým autor své názory a vize prezentuje: Zkratkovitě, zjednodušeně, vytrženě z kontextu, mnohdy až skoro manipulativně (např. jím uváděné články z tisku z období 1984-2019 mnohdy nejsou pravdivé, případně jsou pozměněné – nechť si čtenář ověří).
Původně jsem této knize nechtěl dávat žádné hodnocení a chtěl jsem to považovat za výjimečně nepovedené dílo od autora jinak skvělých historických románů. Důvod, proč nakonec uděluji hodnocení „odpad!“, je autorovo zcela nekritické vychvalování Ruska a současné kremelské politiky, které je v tomto románu poměrně silné, byť na první pohled ne zcela výrazné. V tomto směru mi přišly opravdu nechutné zejména části týkající se roku 2035, kde je popisováno, jak Doněcká oblast díky záboru Ruskem začala vzkvétat, jak Rusům nespravedlivě ubližovaly sankce EU a jak to hodní Rusové mysleli s Evropou dobře, ale nikdo je nechápal a neomluvil se jim. V těchto pasážích jsem opravdu nevěděl, jestli čtu ještě postapokalyptický román, nebo prokremelský web…tahle podsouvaná adorace současného Ruska - byť ve vztahu k budoucnosti - byla opravdu hodně nechutná a speciálně kvůli tomuto uděluji knize hodnocení odpad…
To mám z toho, že jsem s tím nesekla a pořád čekala..., na co vlastně? Celkově zklamání, kniha je docela rozvleklá, že se až divím, protože obvykle se tohle autorovi vytknout nedá, všechno ostatní mi od něj připadalo čtivé, i když jsem třeba měla nějaké výhrady k ději apod. Ale tady bych škrtala s radostí a hojně.
První část odsýpala zřetelně víc, další už byla podle mě protahovaná smrt. Glorifikace starých struktur asi není nic pro mě. :)
První díl této knihy ukončený v roce 2019 se mi moc líbil ze všech hledisek – Barborky, Adamové a Rozárky řádí jako v jeho knihách o středověku. Zato druhý díl do roku 2054 mne vůbec nepobavil, mohu pouze ocenit, že se zde snad alespoň pro mne jedná o první skutečné dystopické postapo v Čechách. Události zde popsané však jsou snad stejně pravděpodobné jako, že se v Praze objeví Čapkovi mloci, i když muslimů tady bude bezpochyby časem více, ale takový způsob ruleoutu bych já jistě rule out. Avšak čtěte a poučte se, nezaškodí.
Tak tohle mne od autora průměrných či lehce nadprůměrných historických románů a detektivek dost překvapilo. Dlouhé až nudné pasáže, osoby s těžko uvěřitelným chováním, výhled do budoucnosti obsahující slušnou hromádku naivity a nesmyslnosti. Některé autorovy názory lze označit za jednoduché a snad až hloupé (např. výpady proti křesťanství). A ten akt ryzího vlastenectví ke konci knihy, kdy hrdinové v bílých prostěradlech (Řád johanitů?) zabijí imáma, svědčí o poněkud pochybných úvahách a názorech samotného autora. Za mě jedna hvězda ze slušnosti k českému autorovi.
První část této velmi obsáhlé knihy mě potěšila tím, jak dokázala popsat novodobé dějiny vývoje Evropy, o kterých se děti ve škole neučí a které si ne každý pamatujte. Druhá část ukazuje další možný vývoj a je na každém, jak moc tomu věří. Pan Vondruška si libuje ve velmi detajlních popisech, které však knihu nafoukly do ohromného rozměru a možná by polovina stačila. Je v ní spoustu různých dějových linek, přičemž rodinný život ústřední rodiny se řeší stejně obsáhle jako politický vývoj v Bruselu. Současně je tam sposta věcí zcela opomenuta tak, aby děj mohl pokračovat dál podle autorovy představy. Kniha je to zajímavá, ale moc vážně se brát nedá.
Čtení je to rozhodně zajímavé a krásně ukazuje smýšlení současných pseudohumanistů. Nicméně ne se vším se dá souhlasit a místy až moc tlačí na pilu. V knize jsou plusy i mínusy, takže za mě hodnocení 75 %.
"Všechno co nás kdy učili, má smysl i dneska (...) Já se učila hrát Chopina a dneska klidně zabíjím nepřátele. Vlastní děti nemám, ale učím pár cizích hrát na klavír. A věřím, že až dospějí, budou učit své děti a ty zase své. Ty rozumíš evropské filosofii. To je naše vzdělanost, na kterou by nikdo z nás neměl zapomenout. Stejně jako bychom něměli zapomenout na naše umění a sny. Ve světě existují lidé, kteří se snaží zničit odkaz bílého muže. Naší povinností je naopak chránit ho a předávat dál, aby v něm pokračovali naši potomci. Protože dějiny bílého muže, to jsou naše dějiny! Dějiny těch, kteří bílého muže nenávidí, to nejsme my a není to naše budoucnost. To je ideologie našich nepřátel!"
Dlouho jsem přemýšlel jak tuhle knihu hodnotit. Zcela upřímně si je nutné přiznat, že literárně to není žádný velký skvost. Spousta dialogů je nereálná, vlastnosti některých hlavních hrdinů trapné a děj místy dost přitažený za vlasy. Přesto vše má tahle kniha bezesporu svojí hodnotu. Obsahuje řadu událostí, které by po troše střízlivějšího náhledu mohly v budoucnu více méně nastat. Přestože nepředpokládám, že s takhle velkou akcelerací. Taktéž autor krásně vystihuje místy až svazácké myšlení "pravdoláskařů", kteří dnes zastávají řadu významných postů napříč Evropou. Knížka se čte velice dobře a rychle, tak jak je u pana Vondrušky zvykem.
Podotýkám, že jsem ve cca 2/3 knihy, a dnes je 30/10/2020 tj. jeden den po dalším teroristickém útoku muslimů ve Francii. S ohledem na to co se aktuálně děje, a je rok 2020, tozn. z hlediska knihy už se pohybujeme 2 roky v autorově fantazii, tak musím uznat, že autorovi předpovědi se vyplňují velmi dobře. Někdo mu v hodnocení vytýkal, že knihu psal narychlo pod vlivem událostí, které byly aktuální v době kdy knihu psal. Já se osobně domnívám, že autor si tu situaci ohledně radikálního islámu a stavu společnosti nastudoval více do hloubky, a tak jeho předpověď alternativního vývoje v příštích 30-40 letech je celkem uvěřitelná a za určitých okolností by se opravdu mohla vyplnit. Avšak literární kvalitou mě kniha až tak nepřesvědčila, autor má nacvičenou formu a jazyk vhodný k psaní historických románů (ságy Přemyslovci, či Husitská epopej jsou velmi dobré romány), bohužel jazyk vyprávění, dialogy, a postavy (autor ještě lépe pracuje s postavami, které reálně žili, jako v Přemyslovcích, než s vymyšlenými postavami jako v Husitské epopeji) které fungovali v historických románech, vůbec nefungují v románu ze současnosti, kdy postavy a jejich dialogy, a celé konstrukce mnoha situací nejsou uvěřitelné, a v přehršli postav této v podstatě rodinné ságy nelze najít ani jeden uvěřitelný sympatický charakter s kterým bych se alespoň trochu ztotožňoval, nebo mu nějak fandil (ani u Adama Wagnera). Paradoxně, do 2/3 knihy je to docela čtivé, především v kontextu toho v jaké době to čtu. Na druhou stranu je vidět, že autor to chtěl strašně moc napsat v relativně krátkém čase, protože si neohlídal (díky příliš mnoha postavám) např. knižní věk postav. Mně osobně toto velmi vadí, a jsem na to alergický, protože toto spíchnutí horkou jehlou se v poslední době v románech objevuje čím dál častěji. Příklad: V roce 2030 autor označil "Barborku" (proč označuje tuto ženu soustavně jako Barborku jakkoli sledujeme její životního dráhu do stáří si lze vysvětlit snad jen právě jeho profesionální deformací z psaní historických románů, kdy by se snad permanentní familiární zdrobnělina jména v případě nějaké služky u panstva dala obhájit) v roce 2030 za 55 letou, tím mě vyprovokoval k tomu, abych se rychle nalistoval na začátek knihy, kde jí bylo v roce 1991 16let.
Odloženo na neurčito. Čte se poměrně dobře až na dialogy, které jsou nereálné, trapné a iritující. Lze předpokládat, že děj se bude ubírat k absurditě.
No, nevím. Hlavní hrdinové - agent STB a spolupracovník STB, v jádru správní chlapíci, kteří to jako jedni z mála mají v hlavě srovnané, zachraňují se svými potomky Čechy před muslimy. A jelikož by to sami nezvládli, tak jim nezištně pomůžou bodří přátelé z Ruska (na rozdíl od těch hlupáků ze západní Evropy a USA). No nic, čekal jsem víc a knihu jsem dočetl spíše ze setrvačnosti.
Bylo by krásné, pokud by v budoucnu pravda a láska zvítězila nad zlem a nenávistí, za co celým svým srdcem bojovala první manželka Adama Wagnera. Paradoxně však až do té míry, že kvůli jeho nesprávnému ideologickému postoji ze svého života vymazala mladší děti z tohoto manželství, avšak v Bruselu se bila za uprchlíky do posledního dechu. Ano, kniha je plna pozoruhodných paradoxů, a už z tohoto důvodu rozhodně stojí za přečtení. Čtenář má příležitost si uvědomit, že žádný lidský život není jen černý nebo bílý, jak jsme o tom často přesvědčováni. A přestože to zdaleka nevypadá na brzké vítězství pravdy a lásky, můžeme doufat a snažit se, aby aspoň občas vítězil zdravý rozum. Jinak se opravdu může přihodit, že budeme za třicet let žít podobné životy jako hrdinové Vondruškova románu.
Protože právě kvůli knize Kronika zániku Evropy máme možnost si položit spoustu otázek, pochopit určité historicky se opakující procesy a možná se i díky tomu vyvarovat chyb, na které autor ve svém románu poukazuje. A přestože se všemi názory autora se čtenář nejspíš neztotožní, právě díky této knize má možnost naučit se respektovat a vnitřně pracovat i s odlišným názorem než je ten jeho.
Autora mám rád a vše historické jsem přečetl jedním dechem . Tuto knihu asi tak na čtyřikrát a tak trochu ze zvědavosti, jak si historik poradí s psaním o budoucnosti. Za mne - neporadil.
Některé knihy pana Vondrušky mám rád, ale Kronika zániku Evropy mne úplně minula. Od počátku sem měl pocit, že autor jen nabaluje historické události a spojuje je nijak zajímavými životními osudy hlavních hrdinů tak, aby byla kniha co nejdříve nasaná.
V podstatě dvě knihy. První část se mi četla dobře a bavila mě. Je to popis událostí, které známe z autorova pohledu, který mě není úplně cizí. Druhá část je budoucnost. Zde mi kniha už přijde výrazně rozvláčnější, s poměrně hustým množstvím postav, které nejsou úplně přehledné. Zhruba v půlce druhé části jsem se začal těšit až to všechno skončí. Takže za první půlku 4,5 hvězdy, za druhou 2,5.
První část knihy, tedy část z minulosti a současnosti se mi líbila, ale část o tom jak by to mohlo být, už příliš ne, a k dočtení jsem se chvilkama až přemlouvala. Vývoj událostí mi přišel až moc ovlivněn dobou, v jaké kniha vznikala a je škoda, že se vše nakonec točilo de facto jen okolo islámu.
Nevím, asi bych to shrnula tak, že mi kniha přišla jen velmi málo uvěřitelná, a to jak do postav, tak do vývoje událostí. Ale před historickými znalostmi a obecným přehledem pana Vondrušky smekám.
Chcete-li si přečíst tuhle knížku, snažte se nevnímat žádné aktuální zprávy. Dva tři byť jen titulky v jakémkoli periodiku stačí na to, abyste měli chuť si to hodit.
Ve spoustě věcí s panem Vondruškou nesouhlasím, takže velmi doufám, že se mýlí.
Skvělá kniha.
Nedokážu udržet své nadšení na uzdě! Nedokážu si poručit, abych zkraje nadšeně nezahalekal, že tato kniha je naprostý unikát, který jen těžko hledá obdobu v české i světové literatuře.
Ale teď už k věcnému popisu:
Přiznávám, že tato kniha se dlouho vzpírala mému pochopení. Obracel jsem stránku za stránkou a tvářil se při tom asi pěkně udiveně. A pak jsem se dočetl, že (SPOILER ALERT!) Marta, poté co ji našli ležet několik dní mrtvou v jejím bytě, nevypadala dobře (SPOILER UKONČEN) a tehdy na mě poznání udeřilo jak zápach z oné mrtvoly a já byl osvícen.
V jediném jasném okamžiku jsem nahlédl podstatu utrpení a vysvobození z něj, jakož i z věčného koloběhu smrti a znovuzrození. A hlavně jsem pochopil celou tu důmyslnou hru, kterou Vondruška hraje se svými čtenáři.
Moudrý mistr totiž nemilosrdně celou dobu nastavuje zrcadlo našim předsudkům, očekáváním a zaběhnutým stareotypům, abychom dostali šanci je poznat a osvobodit se z nich. A aby to pro nás nebylo tak těžké, občas nadhodí nějaký náznak, že se věci mají jinak než, jak se jeví.
Střet s naším očekáváním přichází již s rozvržením knihy, která tak mimo jiné ukazuje na iluzorní povahu času. Alespoň já - moudřejší četnář možná ne - jsem nenápaditě očekával, že v první části - minulosti - se bude příběh zabývat historií, zatímco v druhé části - budoucnosti - bude inklinovat spíše ke sci-fi. Ale ono je tomu přesně naopak!
To první část je úplné sci-fi! Zde nás autor uvádí do fantaskního světa, kde (OPĚT SPOILER!) Adam Wagner může být geniálním sociologem (zároveň krásné upozornění na to, co si o sobě namlouváme a jaké je skutečnost), Ford vyrábí nejlepší SUV, Uzi je opakovací puška, kung-fu je thajským národním sportem, Assad je na jedné stránce sunnita a na druhé šiíta, střevlíci žijí na endemitických lokalitách, sociální sítě jsou nebezpečnější než kouření, a ještě mnohem více věcí zde není nemožných.
Jakkoliv je druhá část zasazena do budoucnosti, zavádí nás hluboko do minulosti. Četné bitvy se zde vedou jak ve 13. století (nebo spíše tak, jak si laici bitvy 13. století představují), či se alespoň použitá taktika (Budeswehru) nezměnila od druhé světové války. Moderní technologie a jejich dopad na lidskou společnost, ustupují ze scény, namísto toho, aby se staly - pro sci-i příznačným - středobodem vyprávění. (MOMENTÁLNÍ KONEC SPOILERU)
Chápu, že některé kritiky (však jsou to také jenom novináři) a dokonce i některé lidi může zmást epilog. Omezují se totiž na rozumové úvahy a logicky z tématu knihy (tj. zániku Evropy) a popsaných událostí vyvozují, že autor za hrozbu pro evropskou civilizaci považuje právě ony (POSLEDNÍ SPOILER) zbohatlické parchanty, kteří nerespektují žádná pravidla - zde pravidla silničního provozu - a nikdo se je neodváží za to postavit do latě, a rádoby vlastence, jejichž metody jsou navlas stejné, jako metody nenáviděných nepřátel. A že se tedy jednoznačně staví na stranu jemnocitných pravdoláskařů a sluníčkářů a ztrácí tak svůj apolitický nadhled duchovního Mistra. (KONEC)
Ale nic by nemohlo být vzdálenějšího pravdě. Ve skutečnosti je tento epilog jen posledním žduchnacem, posledním pomrknutím a pro někoho poslední příležitostí chytit se do pasti vlastních očekávání. Vždyť o to jde - ukázat povrchním liberálům hloubku jejich předsudku, jejich naivních představ, s nimiž Vondrušku nekriticky vítrají jako svého spojence. Nu, my, kteří uvažujeme selským rozumem, se snad tak snadno lapit snadno nenecháme a můžeme se tak dobře pobavit pošetilostí kavárenské lůzy.
Co říci závěrem?
Tato kniha je kóan.
Je to rána holí.
Dávám pět hvězdiček.
Naprosto souzním s názory a obavami pana Vondrušky! Dlouhá sága, ve které se člověk může občas ztratit v rodinných a přátelských vazbách. To je jediná výtka, kterou mám. Jsem nadšená, že konečně někdo nahlas vykřičel věci, které jsou z pohledu zdravého rozumu, lidské rasy a přirozenosti, naprosto praštěné. Pan Vondruška se snaží připomínat i takové velmi zapomenuté věci, jako je národní hrdost (se kterou máme problém po staletí...) a loajalita. Ano, loajalita k sobě, rodině a národu...Připomíná, jak to ve skutečnosti bylo s naší hadrovou revolucí, jak komicky se v dnešní době upínáme k falešné humanitě a zaděláváme si tím na pozdější velké problémy. Je to zvláštní, ale tento skvělý román mi připomíná postapo od pana Kotlety - pocity, které ve mně vyvolal. Moc doporučuji těm, kterým není jedno, kam se ubírá naše "skvělá" evropská společnost.
Skvělá a opravdu obsáhlá "Kronika zániku Evropy" je rozdělena na dvě části. První začíná rokem 1984, Adam Wagner je přinucen vstoupit do KSČ, aby jeho syn Robert mohl dále studovat, jeho manželka Marta se s ním rozvádí, nechává mu na starosti malé děti a odchází pracovat do kanceláře k prezidentu Havlovi. Začíná skutečná kronika Čech a Moravy, pokračuje sametovou revolucí a končí v současnosti rokem 2019 . Tato část nemá chybu, pan Vondruška umí dát věci a skutky do souvislostí, navíc je vše psáno čtivou formou a tak si každý, kdo ta léta zažil, vše připomene. Podle mého to jsou objektivně a nekompromisně popsané naše dějiny.
Druhá část s názvem "Jak by to mohlo skončit" je děsivější než horory od Kinga, po pravdě jsem ani v noci spát nemohla. Je o islamizované Evropě, končí rokem 2054 a pan Vondruška tu popisuje jednu z cest, po které se lidé také mohou vydat. Určitě je akčnější, barvitější, ale mě, jako ženskou, už moc nebavily popisy bojů. S Adamem a jeho mnoha dalšími potomky budeme prožívat dobré i zlé, projdeme i mnoha boji, jenom na konci knihy nezbude než doufat, že tahle temná vize se v dalších 35 letech nenaplní. 800 stránek je hodně, pane Vondruško klobouk dolů, určitě doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie islám ságy bludaři dějiny USA pseudohistorie
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
První, co jsem od autora četla. Velmi čtivé, občas poučné a doufejme, že opravdu utopické.